V roce 1992 byl zřízen zákonným způsobem Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti STB, na základě nařízení MV ČR č. 59 ze dne 30.10.1992, pod čj. ÚVV-1331/01-92. Ke zrušení tohoto úřadu došlo dnem 16.12.1994 a to nařízením MV č. 83, pod čj. OŘ-1210/20-N-94, a to tak, že bez náhrady. V tomto NMV č. 83/1994, je v odstavci č. 2 doslova uvedeno:

"Zrušuje se NMV ČR č. 59/1992, kterým se zřizuje Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB".

Z toho je patrné, že tento úřad přestal existovat se vším, co k němu patřilo, k 16.12.1994. Takto vzniklé právní vakuum se začalo zaplňovat až vydáním vůbec prvního organizačního řádu ze dne 4.7.1995, a to pro Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (dále jen ÚDVZK). To vše při okolnosti, že takováto instituce nebyla normou vyšší právní síly (tedy zákonem o PČR) zařazena do struktury resortu MV ČR a PČR, a to až do 1.1.2002. Tedy stála mimo rámec zákona. S ohledem na to, že novelou zákona o PČR, ve znění účinném od 1.1.1994, byla taxativně stanovena povinnost, že zřizování nových útvarů probíhá na základě návrhu policejního presidenta ministru vnitra, který tyto zřizuje, bylo nutné toto ke zřízení navrhnout. To se však až do současné doby nestalo. Svá tvrzení opíráme o sdělení ředitele ÚDVZK ze dne 21.3.2006, čj. ÚDV-235/2006, které přikládáme.

sdělení ředitele ÚDVZK Ireneje Kratochvíla ze dne 21.3.2006, čj. ÚDV-235/2006 PDF

Z výše uvedeného nelze než dovodit, že tento úřad nebyl de iure nikdy zřízen a že existuje pouze de facto a vyvíjí činnost, jak sám uvádí, na základě § 5 zákona o protiprávnosti komunistického režimu (č. 198/1993 Sb.). To při okolnosti, že v obsahu tohoto zákona není o takovéto instituci ani zmínka, neboť se vyjadřuje pouze k otázce nepromlčitelnosti, a to za situace, že platný trestní zákon na politické zločiny nepamatuje.

Příslušné informace, o které opíráme svá tvrzení, jsme získali na základě dotazu na MV ČR, podle zák. č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve věci našeho zájmu o poskytnutí informací k této složce. Podotýkáme, že podle tohoto zákona je může získat každý.

Je tedy otázkou, na základě čeho ÚDVZK existuje, na základě čeho vyvíjí svou činnost a proč je tato činnost hrazena z peněz daňových poplatníků. Co je účelem tohoto úřadu a jakými formami a metodami pracuje my dva dobře víme, neboť již 12 let to na vlastní kůži prožíváme. Bylo-li smyslem toto, tak se to v našem případě bezezbytku naplnilo.

Na závěr pouze připomínáme, že o výše uvedených okolnostech jsme písemně informovali ministra vnitra a to dopisem ze dne 2.5.2006. Na toto upozornění jsme nedostali dodnes žádnou odpověď.

Vysvětlení redakce Britských listů: Autoři článku Zbyněk Dudek a Jiří Šimák byli v kauze fyzického napadení Zbyňka Benýška a Ziny Freundové a zneužívání pravomoci veřejného činitele, známé jako ASANACE po dvanácti letech trestního stíhání, několika soudech, několika odvoláních až k Nejvyššímu soudu a desítkách procesních i věcných pochybeních soudů všech stupňů konečně pravomocně odsouzeni v řízení, přezdívané ASANACE 2006. Dvacet pět let od trestního oznámení poškozené na tehdy neznámé pachatele... Sedmnáct let od změny politického režimu. Dvanáct let od započetí trestního stíhání. V současné době činí oba autoři další právní kroky na svou obhajobu, podali podnět ministru spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona neboť závazné pokyny Nejvyššího soudu ČR v této věci nebyly soudy 1. a 2. instance respektovány, a očekávají zároveň nástup výkonu trestu.

podnět ministru spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 12. 8. 2006 PDF