Celý organismus člověka vzniká z jediné buňky. Všechny orgány veškeré struktury vzniknou z této jediné buňky. Postupným dělením a diferenciací získávají svoje specifické vlastnosti pro daný orgán, jiné vlastnosti jako je třeba kontaktní inhibice (pokud je více buněk, pohromadě přestávají růst) a smrtelnost.

Obvykle po 20 generacích ztrácejí schopnost se dále dělit. Kmenové, či zárodečné, buňky jsou právě ty, které si ponechávají vlastnost té prvotní "všehoschopné (pluripotentní)" buňky.

Úvaha je taková, že by tuto schopnost bylo možné využít k vypěstování nějakých buněk, které v organismu byly poškozeny. A tímto směrem se vede výzkum. Výzkum, který má mnohé, velmi zajímavé, výsledky, ale rozhodně je daleko od zvládnutí všech otázek, které teprve povedou k "technologickému" nasazení v medicíně.

A nejde jenom o paradoxy typu vypěstovaného zubu v mozku, ale o složitější otázky diferenciace patřičným směrem a kontroly růstu. Do jisté míry lze totiž s nadsázkou říci, že tyto buňky se chovají jako nádor.

Rovněž nelze pominout otázky etické a legislativní spojené s výzkumem a eventuelním terapeutickým nasazením těchto buněk. I ty jsou široce diskutovány a zdaleka ne s jednoznačnými závěry.

Myslím, že česká odborná veřejnost pracující v oborech molekulární biologie, genetiky a biochemie tyto výzkumy jednak pozorně sleduje, ale také k nim nemalou měrou přispívá. Myslím, proto, že v tomto bodě Jan Čulík Čechům trochu křivdí. Ale také je zcela pravdivý názor pana Davida - do praktického využití v rutinní medicíně je daleko.

Připojím jenom malou poznámku k článku "Challengera". Pokud měl na mysli původní myšlenku cílených léků navázáním na monoklonální protilátky má jistě pravdu.

Na druhou stranu si dnes moderní diagnostiku v oblasti mikrobiologie, biochemie, hematologie či virologie nelze bez monoklonálních protilátek vůbec představit.

Tento aspekt v jeho příspěvku chybí. Popravdě naposledy jsem s polyklonálními protilátkami, získávanýmí klasickou imunizací zvířat, pracoval někdy v roce 1996. Dneska pro endokrinologickou, virologickou či diagnostiku nádorových markerů jiné než monoklonální nepoužíváme. Úroveň diagnostiky monoklonální protilátky dostaly na zcela jinou platformu. Tam "challenger" technologickému pokroku křivdí.

Věda, nejenom v medicíně, připomíná pyramidu. Dlouho se sbírají poznatky. Zprvu zdánlivě je jich mnoho a jakoby nesouvisely s praxí. Pak se začnou rýsovat perspektivy reálného použití a nakonec jakoby poslední kapka spustí lavinu.

Fleming objížděl mikrobiologické kongresy a nápadem jak umožnit kultivaci stafylokoků tím, že potlačí přerůstání streptokoka penicilínem a tento jeho zcela "neužitečný" laboratorní nápad za 15 let změnil medicínu od základů.

Sledujme výzkum kmenových buněk a uvidíme co přinese. Na senzaci to dnes ještě není, ale přísliby se rýsují již velmi zřetelně.