Rodiny, jimž se podařilo uprchnout z města Fallúdža, svědčí o tom, že povstalečtí bojovníci pronikli americkým a iráckým obklíčením kolem města v mercedesech a odcestovali jimi do jiných částí Iráku, kde plánují pokračovat v povstání, napsal v neděli britský konzervativní týdeník Sunday Telegraph:

Únikové cesty z Iráku byly uzavřeny, domy se bourají a pohotovostní zdravotní klinika byla srovnána se zemí - všechno jménem přípravy města na lednové volby.

V dopise generálnímu tajemníku OSN Kofi Annanovi napsal Američany jmenovaný irácký premiér Ijad Alaví, že totálního útoku je zapotřebí "na ochranu životů, voleb a demokracie v Iráku", píše v sobotním Guardianu Naomi Kleinová a pokračuje: Takže, pokud přežijete útok od jediné zbývající světové supervelmoci, budete se moci účastnit voleb. Falludžané, zatraceně, budou volit, i kdyby měli nejdříve zemřít. "A nepřítel má tvář. Jmenuje se Satan. Žije v městě Fallúdža," řekl americký plukovník Gareth Brandl v televizi BBC.

Anonymní čtenář nám poslal tuto reakci. Ač anonymní reakce normálně nepublikujeme, myslíme, že je důležité tuto reakci rozebrat, opakuje se totiž pořád totéž:

Nemám rád revoluce. Alespoň ne ty krvavé. Ti, kdo říkají, že "sametovost" našeho posledního politického převratu v roce 1989 byla chybou, nevědí, co říkají. Potoky krve prolité při politických převratech nikdy nezajišťují do budoucnosti pozemský ráj. Je zábavné, jak po každém převratu -- ať pokojném, či krvavém - se deklamují fráze typu: již nikdy žádná nespravedlnost, již nikdy žádné vykořisťování, již nikdy otroctví! I po tom našem listopadovém se podobné fráze deklamovaly.

Žádná změna mocenských struktur společnosti však neukončuje dějiny, je pouze křižovatkou, na které se společnost vydává novým směrem -- jaká však ta nová cesta bude, to je vždy nejisté.

Média přinesla v sobotu 13.11.2004 zprávy o dvou kárných řízeních, která proběhla 12.11.2004 před kárným senátem Vrchního soudu v Praze. Při nich přišly -- zatím nepravomocně -- o svůj úřad jedna soudkyně a jedna státní žalobkyně. Třetí řízení, které proběhlo u téhož soudu souběžně a skončilo nepravomocným osvobozujícím rozhodnutím, novináři většinou před veřejností utajili, protože zřejmě nepochopili závažnost divadla, jehož byli svědky.

Nově zvolený americký prezident George Bush strávil dvě hodiny soukromým jednáním s britským premiérem Tonym Blairem. Oba představitelé pak zdůraznili, že za své ústřední poslání považují šíření demokracie do všech konfliktních a nebezpečných míst na světě.

Ať už to je či není doktrína, která byla vytvořena post factum až po útoku na Irák, aby ho zpětně legitimovala, Blair i Bush, jak se zdálo použili po svém jednání pak před novináři téměř totožného jazyka, píše komentátor BBC Andrew Marr a dodává:

Zdá se, že výsledkem této neobvykle soukromé schůzky obou politiků (Bush a Blair spolu strávili dvě hodiny mezi čtyřma očima a několik dalších hodin jen s malým týmem poradců) je vytvoření doktríny nového intervencionismu.

Blair a Bush nyní chtějí zasahovat i proti režimům, které přímo neohrožují Západ - pokud to nejsou demokratické režimy, budou proti nim zasahovat a "budou šířit demokracii všemi prostředky".

Je to podivné spojení ideologie staré internacionalistické levice s ideologií neokonzervativců v Bushových Spojených státech, poznamenává Andrew Marr a pokračuje: "Je to bezpochyby nepokojný, nesmírně ambiciózní a bezpochyby občas i nebezpečný světový názor. Avšak tomu, kdo poslouchal ta sebejistá slova a sledoval gestaci a mimiku obou politiku, muselo být jasné - oba muži to myslí zcela vážně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

S podporou tanků a dělostřelectva zahájila americká vojska v sobotu další velký útok proti místům, kde se v jižních částech města Fallúdža opevnili ozbrojení povstalci. V městě Mosulu na severu Iráku explodovala bomba v automobilu, když tudy projížděl konvoj iráckých národních stráží. Podle zpráv americké armády bylo v tamějším ozbrojeném povstání na podporu povstalců z Fallúdži od čtvrtka usmrceno 10 iráckých vojáků a 1 americký voják.

Celá Fallúdža byla od sobotního poledne zahalena hustým černým dýmem, když začaly v poledne útoky uprostřed střelby z kulometů a záblesků ohně z hlavní amerických tanků, soustředěných kolem jižního okraje města.

Američtí činitelé konstatovali, že doufají, že to bude poslední útok proti Fallúdže a pak bude následovat čisticí operace, v jejímž rámci budou vojáci prohledávat domy a hledat bomby, zbraně a skryté povstalce.

Mluvčí proamerického iráckého režimu Kasim Daoud konstatoval, že bylo usmrceno více než 1000 povstalců a stovky dalších byly zatčeny. Dodal, že operace byla "skončena": "Zůstávají už jen kapsy zla a s těmi se teď vypořádáváme." Dodal, že šéf militantů Abu Musab Al-Zarqawi, odpovědný za popravování rukojmích, město Fallúdža opustil, takže se ho nepodařilo zatknout.

Podle zpráv BBC vstoupil do města v sobotu odpoledne konvoj humanitárních zásob. Humanitární organizace se obávají krize. Pět vozidel původně vyjelo do Fallúdže z Bagdádu, který je ve vzdálenosti 50 km a po předchozím odmítání amerických úřadů dovolit konvoji vstoupit do města konvoj toto povolení v sobotu odpoledne podle mluvčí Červeného půlměsíce dostal.

Podle posledních zpráv vznikla ve Fallúdže epidemie tyfu.

Podrobnosti v angličtině ZDE a ZDE

Do Velké Británie byla přivezena pětiletá Iráčanka Ayisha Saleemová, která přišla o rodiče, když americká raketa zničila dům její rodiny v městě Fallúdža, informují internetové stránky společnosti BBC. Do Británie ji přivezl její strýc Mohammad, který se rozhodl po útoku, k němuž došlo 4. října, Irák opustit. Americká armáda tvrdí, že použila přesně zaměřených útoků proti povstalcům loajálním Abu Musabovi Al-Zarqawimu.

Mohammad uvedl, že byl otřesen, když se poprvé dověděl o tomto útoku. "Proč byl zničen dům nevinné rodiny?" Dodal, že Ayisha se ještě neptala na maminku, strýce a dědečka a babičku, ale že ví "že něco se stalo". Když šel do domu své sestry, zážitek byl traumatický. "Nalezl jsem ji mrtvou - ona byla těhotná - i s jejím tříletým synem. Začal jsem ji balit do dek, ale omdlel jsem. Když jsem se probral, nemůžu popsat, co jsem cítil. V životě jsem neviděl takový zločin."

pátek 20.30: Američtí velitelé tvrdí, že vyjednávají o tom, aby se vzdalo asi 300 osob, kteří se skrývají v jedné mešitě v městě Fallúdža. Je nejasné, zda to jsou povstalci anebo civilisté. Během pátého dne ofenzívy v tomto městě se americká vojska střela sporadicky s ostrým odporem od povstalců. Američtí velitelé uvádějí, že prý nyní ovládají 80 procent města. Americká vojska ve města zaznamenala jen minimální přítomnost civilistů a "obávají se, že je povstalci zadržují jako rukojmí".

Podrobnosti v angličtině ZDE

pátek 20.45: Americký prezident George Bush a britský premiér Tony Blair konstatovali při příležitosti Blairovy návštěvy ve Washingtonu, že vznikla "nová příležitost" jak vytvořit na Blízkém východě trvalý mír.

Bush promluvil několik hodin po pohřbu Jásira Arafata v městě Ramallah a přislíbil, že bude během svého druhého funkčního období usilovat o vytvoření nezávislého palestinského státu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Šéf Talibanu mullah Mohammed Omar vydal prostřednictvím Afghánské islámské tiskové kanceláře dvoustránkový projev při příležitosti jednoho nynějšího významného muslimského svátku. Konstatoval v něm, že Taliban nyní projevuje "daleko větší jednotu, bratrství a odhodlanost" než kdy předtím.

Mullah Omar stál v čele režimu Talibanu, který vládl v Afghánistánu do roku 2001, kdy ho svrhla americká invaze. Vydal svůj projev v předvečer třetího výročí útěku Talibanu z Kábulu před americkými jednotkami.

Mullah Omar zdůraznil, že cílem svaté války, kterou vede Taliban, není "získat moc". "Kdyby chtěl Taliban získat moc a hmotné výhody, mohl se dohodnout s Američany," dodal. Odmítl "ateistickou" politiku Spojených států v Afghánistánu a "falešnou demokracii". "Loutková vláda a její agenti byli nastoleni, aby zničili odvahu a víru Afghánců, jejich osud a jejich morálně čistou společnost."

Mullah Omar a Usáma bin Ladin nebyli nikdy dopadeni americkými vojáky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americké a irácké jednotky pokračovaly ve čtvrtek večer ve velké ofenzívě proti městu Fallúdža. Podle vojenských údajů usmrtily prý od pondělka nejméně 600 povstalců. Údaje o počtu civilních mrtvých a raněných nejsou k dispozici. Jak to ukázala televizní reportáž zpravodajství Channel Four News, američtí vojáci prohledávají dům od domu, vylamují vrata kladivy, tam, kde to nejde, používají výbušnin. Bourají obrněnými vozidly to, co jim stojí v cestě. Na mnoha jiných místech Iráku dochází, zjevně v reakci na ofenzívu ve Fallúdži, k zintenzivnění povstalecké činnosti.

Dopis zaslaný ministru vnitra Františku Bublanovi, ministru spravedlnosti Pavlu Němcovi, policejnímu prezidentovi Jiřímu Kolářovi a nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové

Vážený pane (paní), obracím se na Vás osobně, protože jsem přesvědčen, že o nešvarech a praktikách, které se uplatňují na Vám svěřeném úseku orgánů činných v trestném řízení a při zajišťování spravedlnosti v této zemi Vy osobně zřejmě nemáte ani ponětí.

Obávám se současně, že Váš "interní informační systém" je pod tak silným vlivem pachatelů trestné činnosti a jejich ochránců z řad policie, státních zástupců a soudů, že Vám signály o doslova masivním propojení "sféry zločinu" se strukturami určenými k jeho potlačování dávat nebudou a že proto musíte tyto informace dostávat zvenku -- nejspíše od obětí této činnosti, v lepším případě ne formou osobních dopisů, ale zprostředkovaně přes sdělovací prostředky.

Podle nábožensky založených Američanů je ten, kdo chodí každou neděli do kostela, nenávidí gaye a je proti potratům automaticky morální. Naproti tomu aktivista, bojující proti ekologické zkáze či chudobě v třetím světě, je nemorální, protože často zároveň zastává přesvědčení, že ženy by měly mít právo kontrolovat vlastní plodnost a že homosexuálové by měli mít rovná práva.

Článek "Americká 'náboženská morálka' je falešná" je zjednodušující a netolerantní. Kritizuje menšinovou skupinu amerických náboženských fundamentalistů, pravděpodobně převážně voličů George Bushe, ale přitom výslovně mluví o "nábožensky založených Američanech". Chce snad článek říci, že náboženství = Bush, ateismus = Kerry? Vždyť více než 90% Američanů jsou nábožensky orientovaní lidé. Hlasovala-li pro Kerryho asi polovina voličů, pak je namístě předpokládat, že pro Kerryho hlasovali především "nábožensky založení" Američané, stejně jako pro Bushe. Kerry sám se hlásí ke katolické příslušnosti.

Tak nám skončila další listopadová fraška, v níž národ, omezený vírou v kolektivní i individuální vyvolenost, rozdělil svoje hlasy zhruba půl na půl mezi dva herce zastupující jeden establishment.

Pre Slovenský rozhlas mám len jednu otázku: "Kto platí Slovenský rozhlas za reklamu na kapitalizmus?"

Je to tichý, ale urputný boj, který na sebe bere mnoho podob: Jednou se projevuje neúctou a přezíráním, podruhé vyštváním z obce, potřetí -- jak se občas dovídáme z televizního zpravodajství - vraždou. Kdysi (například v antice) šlo o měření sil, ale dnes tento zápas přerůstá v rasovou nesnášenlivost, vedenou pod okřídleným heslem "Don't believe anyone over thirty". Zápas má navíc jistou zvláštnost: Bojovníci z jednoho tábora se časem, ať chtějí či nechtějí, mění v bojovníky z druhého tábora. Vědí, že k té proměně dojde, a přesto ve svém boji nepolevují. Mají to totiž v genech. Je to zápas Mladí versus Staří.

To je podle karikaturisty listu Guardian výrok jednoho velitele amerického tanku při útoku na město Fallúdža ZDE.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Ve své reakci na dopis pana Šimka (jako obvykle lehce uštěpačné) píšete o sobě, že :
1) publikujete " informace o tom, co se do českého prostředí nedostane",
2) suplujete "nedostatek veřejné diskuse, která je v ČR jednostranná a zkreslená", píše Jan Viktorin.

Děláte svou špinavou práci dobře, přátelé, až se mi z vás dělá špatně, píše Jiří Šimek a pokračuje...

Já myslím, že pan Šimek má v tom zásadním pravdu. BL totiž dělají špinavou práci. A navíc ji dělají bez nároku na mzdu, i když už od dob klasické ekonomie víme, že taková práce zaslouží významnější ohodnocení - část za práci samu a část za společenskou újmu, která je s výkonem této práce spojena. Ačkoli to vyzní dost komicky, mnoho lidí je nespokojených, když je jim brzo ráno s neregulovatelným hlukem vyvážen jejich vlastní odpad, ale přitom ho chtějí mít vždycky vyvezený. Lidé, kteří chtějí žít demokraticky (podle posledních průzkumů 80% české populace nad dvacet let) si přejí udržovat pluralitní názorové prostředí.

Platnost zákona je podle informační kanceláře Dolní sněmovny, kde jsem se včera dotazoval, jen formalitou a otázkou času. Pokud se nevolení lordi budou "vzpouzet", zákon bude protlačen pomocí "Parliament Act", jak už se ostatně několikrát stalo... Bohužel se tak naplnila moje předtucha, že se britští gayové a lesby nakonec dočkají zrovnoprávnění dříve než jejich české protějšky -- přestože do vítězství labouristů v květnu 1997 byla Británie ostudou Evropy, pokud jde o práva gayů a lesbiček.

Houstone, máme problém. Prostřednictvím 51% amerických voličů promluvil Bůh. Pohlédl na Bushovu válku proti terorismu a shledal ji dobrou. Podle Colina Powella bude Washington prosazovat svou zahraniční politiku 'agresivně'. Oni vidí z Bushovy vesmírné lodě holt Zemi jinak. Tento tým v Bílém domě je více než obvyklým způsobem izolován od vnější kritiky i normální reality. Jak jsme to viděli v televizní debatě s Johnem Kerrym, prezident Bush prostě není zvyklý na to, že by někdo kritizoval jeho zahraniční politiku. A tento vrchní velitel americké armády má misionářské přesvědčení. Jakou šanci mají věcné důkazy proti této zdrcující moci víry?

"Jsem opravdu přesvědčena," řekla Laura Bushová vroucně v americké televizi, "že se Irák stává demokracií". A vypadalo to, že protože ona tomu skutečně věří, musí to být pravda.

Konzervativní britský historik Timothy Garton Ash nicméně argumentuje v deníku Guardian, že Evropané musejí s Američany mluvit a snažit se je vyvést z těchto bludů:

Paradigma. V počátcích vývoje nové vědní disciplíny (Kuhn, T.S. Struktura vědeckých revolucí, Praha.1997) je rozlišováno předparadigmatické období. I po ustálení a přijetí paradigmatu většinou vědecké komunity je paradigma permanentně "testováno" v konfrontaci s novými vědeckými poznatky, s poznatky vznikajícími na hrotu střetu praxe a teorie a s vědeckým pohybem vyplývajícím z imanentního rozvoje zainteresovaných vědních disciplín. V permanentní konfrontaci obhajuje vědecké paradigma s poznatky postavenými na paradigmatu svou oprávněnost a validitu. Toto permanentní testování vládnoucího paradigmatu odlišuje vědu od ideologie a náboženství.

Když jsem si přečetl článek Norberta Starého O čem je euroústava? (Haló noviny, 11. 11.), byl jsem ochoten se pod něj podepsat, a to včetně jeho závěrečné věty, že se "stanovisko autentické levice musí odvíjet od zásady, že národy Evropy musí mít možnost překonat kapitalismus demokratickou cestou." Po chvíli jsem si ale uvědomil, že jednu vadu ten článek má. Totiž pomyslnou tečku na konci -- ve skutečnosti by za onou tečkou měly být ještě otazníky. Zmíněná zásada totiž nutně vyvolává řadu dalších otázek a zdaleka nezajišťuje, že se celá levice shodne v odpovědích na ně.

Zatímco totalita náš život programovala a omezovala, tržní hospodářství od nás vyžaduje iniciativu a samostatné rozhodování. Nezáleží ani tak na tom, jak originální projekty dokážeme vymyslet, jako spíš na tom, zda je dokážeme prosadit a uskutečnit, tvrdí Václav Klaus. Pro někoho to může být sprint, pro jiného zápas v ringu a pro dalšího desetiboj. Stačíme si přitom všimnout, po jaké dráze běžíme, nebo v jakém ringu zápolíme, jinými slovy, může se život v tomto století ještě podobat příběhu?

Chci reagovat na článek Radka Sárköziho Demokracie v České republice ohrožena, občané, bijte na poplach!, píše Jindřich Kalous.

Autor sice vcelku opodstatněně trpí obavou z ohrožení demokracie, v tom se asi shodneme, avšak ze zcela opačných důvodů, než které vnímají jiní lidé.

Vrcholní představitelé ČSSD vyzvali voliče, aby podpořili komunistické kandidáty do senátu proti ODS. To je zásadní průlom, který vrací naši společnost před Listopad 1989. Jde o zásadní políček všem demokraticky smýšlejícím občanům, včetně voličů sociální demokracie.

Můj život zde na Tchajwanu mi usnadňuje několik vynálezů:

Ačkoliv souhlasím v tom, že patenty jsou špatné (možná jsem v tom ještě radikálnější než pan Fiala), nemyslím si, že to, že v ČR některé takové věci nemáme, je důsledek patentu, píše Jan Samohýl v reakci na článek Petra Fialy o Tchajwanu.

Křest knihy Krásný ztráty autorů Jana Laciny a Michala Prokopa, s podtitulem Výběr z rozhovorů stejnojmenné talk show Michala Prokopa v České televizi se koná v jazzovém klubu Agharta v Železné ulici 16 ve středu dne 24. listopadu 2004 od 17 hodin. Knihu pokřtí básník Pavel Šrut a režisérka Tereza Kopáčová. Kniha vychází v Nakladatelství Lidové noviny.

Ruský prezident Vladimír Putin podepsal zákon, kterým ratifikoval ruskou-německou dohodu o ulehčení vydávání víz občanům obou států. Nový způsob má zejména zjednodušit vydávání víz pro politiky, podnikatele, sportovce a mládež. Má také přispět k zvýšení kulturní i vědecké výměny mezi Ruskem a Německem.

Tato dohoda je dalším potvrzením dobrých vztahu mezi oběma vládami a je i odrazem cílevědomého německého snažení o rozvoj vzájemných hospodářských vztahů. Mimořádný růst ruské ekonomiky je totiž velkou výzvou pro německé hospodářství.

Dne 18. listopadu od 15.00 na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy uskuteční přednáška paní Jany Švehlové z Univerzity George Washingtona ve Washingtonu "Dcera nepřítele státu -- vliv padesátých let na dcery politických vězňů". Švehlová se na washingtonské univerzitě zabývá politickou psychologií a dějinami Československa v 50. letech.

Přednáška se koná dne 18. listopadu od 15.00 hod v místnosti č. 104 v hlavní budově Filosofické fakulty UK nám. Jana Palacha 2, Praha 1.

Antikvariát Fiducia, Ostrava, vás zve na přednášku: Otto M. Urban: Karel Hlaváček 12.11. 2004 v 18:00.

Otto M. Urban (1967) se systematicky zabývá dekadencí a symbolismem. V roce 1995 byl spoluautorem výstavy a monografie Moderní revue 1894- 1925. Externě přednáší dějiny českého moderního umění na pražských pobočkách New York University a American University, také spolupracuje s univerzitou v Austinu.

Získávat informace zevnitř Fallúdže je velmi obtížné. Pořad televize BBC Newsnight hovořil ve středu v noci s několika civilisty přímo z Fallúdže. Pořad zdůraznil, že odvysílaná svědectví nebylo možno nijak ověřit:

George Bush a Tony Blair se zjevně rozhodli, že mohou rozdrtit vůli iráckého lidu protivit se okupaci a legitimizovat příští rok v lednu loutkový režim tím, že budou okupovat Fallúdžu, píše v deníku Guardian Sami Ramadani, Senior Lecturer na London Metropolitan University, který byl politickým uprchlíkem před režimem Saddáma Husajna, a pokračuje:

Možná, že si myslí, že se mohou vyrovnat britským jednotkám, které ve dvacátých letech dvacátého století terorizovaly irácký Kurdistán tím, že vzdorné vesnice srovnávaly se zemí.

Ve chvíli, kdy píšu tento článek, "koaliční síly" (okolo 15.000 amerických vojáků a námořních pěšáků spolu s několika málo propagačními iráckými prapory) třetí den útočí na město Fallúdža a kontrolují kolem 70% jeho rozlohy. Vzhledem k tomu, že v Iráku kvůli únosům ukončily činnost všechny mezinárodní humanitární organizace, prakticky neexistuje šance po ukončení bojů získat úplné a nezávislé informace o jejich dopadu na civilní obyvatelstvo. Podívejme se tedy na to, co je již známo -- umožňuje to udělat si určitý obrázek o způsobu vedení koaliční ofenzívy, který se patrně již nebude příliš měnit.

Mezinárodní sekretariát Amnesty International ve svém veřejném prohlášení z 4. 11. nazvaném Iraq - Falluja: assurances needed for the protection of civilians před zahájením útoku formálně upozornil obě strany na jejich povinnosti vyplývající z mezinárodního práva. Nejde o stanovisko české pobočky AI, jaké asi nikdy nevznikne, protože řada českých členů pobočky AI americký útok na Irák podporovala a postup amerických okupantů dosud kupodivu všemožně omlouvá...

Jedním z módních výrazů po listopadu 1989 je i vyrovnávání s minulostí, o kterém se hovoří a píše jako o politické, právní a morální nevyhnutelnosti pro utváření demokratické společnosti. Minulostí, se kterou se máme vyrovnat, je komunistické období československých dějin, začínající v roce 1948 a končící listopadem 1989. Filosofie vyrovnávání se s komunistickým režimem má evokovat poválečné odsouzení fašismu a denacifikaci. Nic podobného se však s komunismem neděje: mezinárodně odsouzen není, právní kontinuita je zachována, bývalé komunistické strany nebyly rozpuštěny, jejich bývalý členové zastávají veřejné funkce, kulturní produkce z éry komunismu žne nové úspěchy. Většině národa je vyrovnávaní s komunismem lhostejné, a tak zůstává záležitostí pouze několika osobních iniciativ.

Tento článek nemohl vyjít v Literárních novinách, a tak jej autor poskytl Britským listům.

Význam kalvinistického resp. puritánského náboženství pro americké chápání sebe sama není žádným tajemstvím -- jak se o tom píše v článku "Bushovo puritánství má kořeny v 17. století" ve včerejších Britských listech. Americká společnost je všeobecně vnímána jako silně nábožensky založená (minimálně ve srovnání se zbytkem Západu). V puritánském dědictví však nejde jen o čistě náboženskou tradici, ale také -- a možná především -- o nosný národní mýtus vybudovaný na metafoře "nového Izraele". Američané se s tímto mýtem nejen identifikovali, ale opakovaně byli o jeho platnosti utvrzováni, jednak vlastní zkušeností "hranice" (vnášení světla civilizace do liduprázdné -- resp. "pouze" Indiány obydlené divočiny, nové to země zaslíbené) a jednak záchrannými misemi svých vojsk během dvou světových válek. Dovolím si v této souvislosti nabídnout čtenářům historický exkurz do 17. století, kdy se pokládaly základy amerického mýtu. Podobnosti mezi Amerikou tehdejší a dnešní podle všeho nebudou zcela náhodné...

Prezident Bush si vybral za nového generálního prokurátora Alberta Gonzalese, právníka z Bílého domu, který mu poradil, že nemusí dodržovat Ženevské konvence, protože jsou "zastaralé".

Americká armáda pomalu obsazuje Fallúdžu a vyhrává tak premiérové utkání v iráckém městském paintbolovém poháru. Trochu jí to ztěžují neznámé podmínky, ale tým měl dost času, aby se dostatečně aklimatizoval. Je to jistě horký favorit, neboť i dlouhodobý světový rating jej po poslední úpravě rozložení sil v soutěži (na počátku devadesátých let) pasoval na dlouhodobou jedničku žebříčku.

Pane Bohumile Kartousi,

měl jsem tu smůlu, že jsem se jako lékař nachomýtl v roce 1985 k válce v Afghánistanu, píše Petr Wagner. Ve Fallúdži umírají lidé! To není hra na paintballovem hřišti! Nejsou to Vaší blízcí, to chápu, ale jsou to lidé jako Vy nebo já. Buď jsem ztratil smysl pro humor, anebo jste úplně ztratil vkus nebo se zbláznil!!!

Odpovídá Bohumil Kartous:

Vážený pane doktore,

já chápu, že Vaše osobní zkušenosti s válkou Vám nedovolují dívat se na ní jinak než jako na tragédii, ale to se mému názoru nijak nepříčí. Tady nejde o humor. Takovou situaci lze popsat různě, třeba jako tragédii (adekvátním stylem) nebo jako šílenou absurditu - a v tom případě je nutno zvolit i odpovídající styl, absurdní styl. Nesmyslné lze někdy lépe popsat tak, že jej nebudeme nazývat smysluplnými pojmy.

Věřte, že cítím velkou účtu k životu, z mých dalších článku to jistě vyplývá.

Píše čtenář Petr Pokluda: Absolutně nechápu, proč pan doktor Wagner své rozhořčení neprezentuje jinde a proč obviňuje z nevkusu někoho, kdo celkem trefně popsal chování "koaličních spojenců" v Íráku, které se jednoho dne bude nazývat tupou genocidou prováděnou s požehnáním tupých hlav z ještě tupějšího obsazení jednoho, nabílo nabarveného, domu.

"Svět je tady od toho, aby byl dobyt," argumentuje podle George Monbiota v deníku Guardian americký prezident George Bush. Navazuje tak podle něho na puritánskou filozofii ze 17. století, která byla produktem hospodářské transformace.

V neděli 7. listopadu ve 20 hodin začala britská televize Channel Four vysílat třídílný dokumentární seriál Jona Ronsona Crazy Rulers of the World (Šílení vládci tohoto světa). První část tohoto filmu, nazvaná "The Men Who Stare at Goats (Muži, kteří civí na kozly)" se zabývala v neděli 7.11. historií tajné jednotky americké armády, založené v roce 1979 po traumatu vietnamského debaklu, která se jmenovala "First Earth Battalion" a jejíž příslušníci se vážně pokoušeli procházet zdí a zabíjet zvířata tím, že na ně civěli.

V pondělí dopoledne interviewoval reportér Andrew Marr v rozhlase BBC v pořadu Start the Week autora dokumentu Jona Ronsona. Z rozhovoru vyjímáme:

Autorem slavných dokumentárních filmů Century of the Self a The Power of Nightmares, který poukazuje na to, že "válka proti terorismu" je mýtus, je britský dokumentarista Adam Curtis. Býval učitelem politologie na Oxfordské univerzitě. Z tohoto prestižního místa odešel, protože se mu nelíbila izolovanost oxfordského vysokoškolského učitele od vnějšího světa, a dal se do televize.

Adam Curtis, píše týdeník Observer, dělá rád obtížné věci. Před půldruhým rokem navrhl svým šéfům v BBC, že chce natočit sérii dokumentárních filmů o filozofických idejích, které jsou jádrem konzervatismu. Přiznává, že "nudněji to nemohlo vypadat".

Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti TÉMA BL

V angličtině si můžete stáhnout všechny tři díly filmu The Power of Nightmares v dokonalé kvalitě (každý díl má cca 600 Mb) ZDE

Minulý týden jsme skončili v období na konci devadesátých let, kdy obě skupiny, američtí neokonzervativci i islámští extremisté, byli marginalizováni a ztratili moc. Avšak s útoky z 11. září se osud obou skupin dramaticky změnil. Islamisté byli po svém momentu triumfu během několika měsíců téměř úplně zničeni. Avšak neokonzervativci ve Washingtonu převzali moc. A pak neokonzervativci začali islamisty rekonstruovat. Vytvořili neexistujícího nepřítele. A jak se tato neskutečná noční můra začala šířit, politikové si uvědomili, že jim to poskytuje ve světě, který se octl v hluboké deziluzi, obrovskou moc. Ti, kteří šířili nejhroznější noční můry, se stali nejmocnějšími lidmi na této planetě.

Shrnujeme argumentaci z třetí a závěrečné části dokumentárního filmu Adama Curtise The Power of Nightmares (Síla nočních můr), nazvané Shadows in the Cave (Stíny v jeskyni), která se vysílala ve středu 3. listopadu v 21 hodin v televizi BBC 2. První část tohoto významného filmu je ZDE, druhá část je ZDE.

Adam Curtis - Vymítač duchů ZDE

V minulosti nám politikové slibovali lepší svět. Měli různé způsoby, jak toho dosáhnout, ale jejich moc a autorita pocházela z optimistických vizí, které nabízeli svým občanům. Tyto sny selhaly. A dnes lidé už ztratili víru v ideologie. Politikové jsou stále častěji dnes už považováni jen za manažery veřejného života. Avšak oni nyní objevili novou roli, která jim navrací jejich moc a autoritu. Namísto toho, aby pro nás plnili sny, nám politikové slibují, že nás ochrání -- před nočními můrami.

Tvrdí nám, že nás dokáží zachránit před strašlivými nebezpečími, která nevidíme a jimž nerozumíme. A největší hrozbou ze všeho je mezinárodní terorismus -- mocná a zlá mezinárodní síť, rozprostírající se všemi zeměmi světa. A proti této hrozbě je nutno vést válku proti terorismu.

Avšak většina této hrozby je jen fantazií, přehnanou a zkreslenou politiky. Je to temná iluze, kterou, nezpochybněnu, šíří vlády po celém světě, bezpečnostní služby i mezinárodní sdělovací prostředky.

Toto je soubor filmů o tom, jak a kdy byla tato fantazie vytvořena a komu přináší prospěch. Jádrem tohoto příběhu jsou dvě skupiny: američtí neokonzervativci a radikální islám. Obě skupiny byly idealistické. Obě vznikly ze selhání liberálního snu vytvořit lepší svět. Tyto dvě skupiny skutečně změnily svět, ale nikoliv tak, jak zamýšlely. Společně vytvořili dnešní vizi noční můry tajné mezinárodní organizace, která ohrožuje svět. Je to fantazie, o níž politikové pak zjistili, že jim vrací jejich moc.

Ve středu 20. října 2004 ve hlavním vysílacím čase ve 21 hodin uvedl okruh BBC 2 první díl závažného třídílného dokumentárního filmu od Adama Curtise o "fikci globální teroristické hrozby". Zde je shrnutí jeho argumentace:

Shrnutí druhé části tohoto filmu je ZDE

Jádrem globálního příběhu posledních desetiletí jsou američtí neokonzervativci a radikální islámisté. Britský dokumentarista Alan Curtis v trojdílném dokumentárním filmu, který se v současnosti vysílá v televizi BBC, argumentuje, že se američtí neokonzervativci a radikální islámisté sobě navzájem nesmírně podobají a vzájemně si -- nevědomky vyhovují a pomáhají si. Svět se tak dostává do velmi nebezpečné situace.

V druhé části Curtisova filmu The Power of Nightmares (Moc nočních můr), nazvané Phantom Victory (Iluzorní vítězství), který se vysílal na stanici BBC 2 ve středu 27. 10. ve 21 hodin, líčí autor, jak se američtí neokonzervativci a islámští extremisté spojili, aby bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu. Obě skupiny dospěly samostatně k přesvědčení, že právě ony porazily "Říši zla", a tak mají moc změnit svět. Oboje jejich revoluce ale selhaly.

Proto si američtí neokonzervativci ve snaze uchvátit znovu moc vymysleli novou fantazii, nového iluzorního nepřítele pro celý národ, Billa Clintona. Radikální islamisté v téže době propadli zoufalé spirále hromadného masakrování a terorismu, také ve snaze přesvědčit občany, aby je následovali. Z toho vznikl podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž nyní žijeme.

Publikujeme shrnutí argumentace z této druhé části Curtisova filmu. První část je ZDE.

Shrnutí třetí části tohoto filmu je ZDE

V říjnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5119,90 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.