Emma Destinnová
* 1878 v Praze - | 1930 v Českých Budějovicích
česká operní pěvkyně světového formátu

Na zámku ve Stráži nad Nežárkou se usídlila již na vrcholu své slávy a díky ní je městečko v kulturních kruzích známé dodnes. Celá léta se do Stráže vracela ze svých namáhavých, ale úspěšných cest po evropských i zámořských operních jevištích. Milovala stromy a vodu, naučila se rybařit a vysedávala s rybářským prutem hodiny na Leštině, svém oblíbeném místě na Nové řece. Zámeček, k němuž později přikoupila mlýn a vilu za zámkem, a ke kterému patřily lesy, několik rybníků, pivovar a lihovar, potřebovaly trvalý dozor. Jejich majitelka netušila, že si uvázala nesmírné břemeno. Krásné místo na zotavenou pro letní měsíce pohlcovalo ponenáhlu i tak velké jmění, jaké Destinnová na vrcholu své kariéry měla.

Ema Destinnová, pěvkyně, herečka, spisovatelka, byla žena velice inteligentní a vzdělaná, s hlubokým zájmem o divadlo, hudbu, literaturu a výtvarné umění. Se smyslem a láskou k přírodě, starožitnostem a kuriozitám, kterých měla i na strážském zámku bezpočet.

Pocházela z rodiny dobře známé a vážené v pražské vlastenecké společnosti. Její původní jméno znělo Emílie Pavlína Kittlová. Vyrůstala v rodině velice zámožné. Ema svůj krásný hlas získala jako dědictví po své matce, která krátce zpěv studovala a měla i angažmá v pařížské opeře. Snad opravdu to byly povinnosti mateřské, které jí zabránily v další pěvecké kariéře. Měla pět dětí, z nichž u dcery Emílie se od dětství projevovalo hudební nadání. To otec Emanuel Kittel vzal na vědomí s velkou pýchou a radostí a postaral se o její přípravu u nejlepších učitelů. Učitelkou zpěvu byla Marie Loewe-Destinn. Otec dal nadanou dceru prozíravě zapsat i do dramatické školy Národního divadla, kde se Emy ujala slavná herečka Otylie Sklenářová - Malá. Ema se projevila jako skvělý jevištní talent. Napsala i několik her pro ochotníky, některé z nich byly v Praze a ve Stráži sehrány. Poněvadž v pražském Národním divadle před ředitelem F. A. Šubertem Ema - sice neprávem - neuspěla, byl učiněn pokus v drážďanské opeře, ale zvítězila až v berlínské Dvorní opeře.

Jejím debutem zde byla role Santuzy v Masagniho opeře Sedlák kavalír. Následoval úspěch a další role. Alžběta ve Wagnerově Tannhäusru, Carmen ve stejnojmenném díle Bizetově, Valentina v Meyerbeerově opeře Hugenoti, Selika v Afričance téhož autora, Mignon ve stejnojmenné opeře Thomasově. Už 10. září 1898 potvrdil císař Vilém II. Emu Destinnovou prvním dramatickým sopránem berlínské Dvorní opery.

Snad by si zasloužila i víc, neboť právě v berlínské Dvorní opeře za 10 sezon nastudovala 43 role a zpívala 706 úspěšných představení. Mezi jinými i proslulou světovou premiéru Straussovy Salome.

Po Berlíně si Ema Destinnová svými vynikajícími výkony získala obecenstvo Wagnerova divadla v Bayreuthu a také v operních domech v Mohuči, Frankfurtu, Mnichově, Velké opery v Paříži i Národního divadla v Praze.

Samostatnou kapitolu v jejím životě napsal Londýn, kde na scéně královské opery Civent Garden debutovala 2. května 1904 v úloze Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni. Na londýnském jevišti se také poprvé setkala se svými nejslavnějším partnerem Enricem Carusem.

Skutečný vrchol uělecké slávy Destinnové však představovalo působení v nejprestižnější operní scéně světa, v newyorské Metropolitní opeře. Ještě před tím připravila ovace Praha, kde Destinnová absolvovala cyklus pohostinských her v Národním divadle. Zahájila ho 8. ledna 1908 Aidou od Verdiho, představila se jako Santuza, Nedda v Leocavalových Komediantech, Selika v Meyrbeerově Afričance. Nechyběla ani její role z nejznámějších, Milada ve Smetanově Daliboru. Cyklus byl slavnostně zakončen 7. února. Ema zpívala Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě a při té příležitosti jí bylo předáno jmenování členkou Národního divadla.

Od roku 1908 však Ema Destinnová patřila Metropolitní opeře v New Yorku. S úžasným úspěchem zpívala po Carusově boku roli Aidy. Nevídaného úspěchu dosáhla v Americe Pucciniho opera Děvče ze zlatého západu s Destinnovou a Carusem v hlavních rolích. Amerika dala poznat Emě triumfální úspěchy a také pohádkové honoráře. Oslnivou kariéru přerušila I. světová válka. Její začátek zastihl pěvkyni právě ve Stráži. Za války byla Emě její pěvecká činnost pro její vlastenecká snažení zastavena. Později Ema zůstává ve Stráži a jen občas se vrací do světa pěveckého umění. "Hřmot života" pozvolna ustává. Dne 28. ledna 1930 opouští slavná pěvkyně v Českých Budějovicích nejen operetní jeviště, ale i jeviště života.

Zdroj: ZDE