Spisovatelka Jeanette Wintersonová: Tohle mě opravdu přivádí k zuřivosti, že se skoro nejsem schopna soustředit pořádně na odpověď. Toto sociální inženýrství je naprosto chybné. Není pravda, že potřebujeme, aby mladí lidé měli širší přístup na vysoké školy. Potřebujeme však v této zemi o hodně lepší základní a střední školství, aby byli lidi dobře vzděláváni na nižších etapách. Pak můžeme rozhodnout, zda patří na vysokou školu. Toto rozhodování musí přijít až po absolutoriu základního a středního vzdělání. Vysoké školy nemohou být nuceny učit naše mladé lidi základní věci. Mám přátele, kteří na vysokých školách vyučují, a ti mi sdělují, že i studenti s údajně vynikajícími výsledky u maturit nejsou schopni dát dohromady větu, nevědí, co je to sloveso, neumějí argumentovat, umějí jen odpovídat tak, že vybírají odpovědi z předem nabídnutých variant. Nejde vůbec o potřebu myšlení, nejde vůbec o vyšší výzkum, jde o věci, které by člověk měl umět, když je mu 12 nebo 13. Takže mám pocit, že neposkytujeme dětem dostatečné základní vzdělání. Je to pro mě osobně velmi důležité, protože pocházím z relativně chudé rodiny v Lancashiru, můj tatínek pracoval v továrně a uměl číst jen tak, že si v textu ukazoval prstem. A já jsem se dostala do Oxfordu v době, kdy se nedebatovalo o tom, že by tam měli mít přístup děti ze sociálně znevýhodněných rodin. Musíte tam chtít studovat a když se tam dostanete, musíte být schopni splnit studijní požadavky. Nemá cenu tam chodit, když za rok nebo dva propadnete. A dokonce i ty exotičtější kursy, jako třeba aromaterapie nebo golfový management, jsou prý pro ty studenty příliš těžké, že prý od nich učitelé chtějí moc! Opravdu nevím, jaké požadavky mohou mít učitelé v oboru aromaterapie, ale jistě si to dokážeme domyslet. Jestliže budeme své děti vzdělávat pořádně, pak se ukáže, zda by měli pokračovat univerzitním nebo praktickým studiem. Opravdu nepotřebujeme velké množství lidí v Británii s nesmyslnými univerzitními kvalifikacemi, které nemají žádnou hodnotu.

Bob Marshal Andrews, labouristický poslanec a soudce: Já s tím absolutně nesouhlasím. Problém s naším školstvím, s jeho kořeny, je už mnoho let, v současnosti je to trochu lepší, že je to nesmírně rozbitý školský systém. A vinu za to nese především selekce ve školství. Obě mé děti chodily do státní školy, vláda by ji zřejmě charakterizovala jako "velmi špatné úrovně", ale byla to velmi dobrá škola a já to vím, protože jsem byl předsedou jejího správního výboru. Obě moje děti se dostaly na vysokou školu a obě - doufám že tento pořad neposlouchají - měly vynikající výsledky a bylo to důsledkem vzdělání, které dostaly v té státní střední škole. A mě dovádí k zuřivosti, když slyším, jak lidé říkají, že by se neměl školský systém v Británii reformovat. Protože se musí zreformovat. Každé dítě má právo na to slušné vzdělání a může pak jít na univerzity. A jestliže Chris Patten hovoří o sociálním inženýrství a mluví o starších univerzitách, máte problém. Máte totiž děti, které přicházejí z neselektivní části školství, o nichž víte, že jsou chytřejší, než jsou výsledky, s nimiž přicházejí, a že jsou chytřejší než děti, které přicházejí ze soukromých, selektivních škol. Tak to musíte vzít v úvahu při vybírání studentů na vysokou školu. Jestliže to neuděláte, odepřete neprávem vzdělání velkému množství dětí. Principem je, že musí existovat určitá míra sociálního inženýrství.

Tim Yeo, konzervativní poslanec: Myslím si, že univerzity by neměly být součástí žádného experimentu sociálního inženýrství. Měly by mít svobodu přijímat takové studenty, kteří podle jejich úsudku budou mít největší prospěch z jejich kursů. Měly by mít možnost to činit bez politického nátlaku vlády a bez sociálního inženýrství, které chce vláda provádět. Pokud vím, tak už se většina univerzit velmi snaží, aby na nich studovali studenti z nejširších vrstev a to chválím. Souhlasím s tím, co říkala Janet. Nejdůležitější je zvýšit úroveň základních a středních škol. Nemá smyslu se rozčilovat, jaké to je, když je člověku osmnáct. Pokud se jim nedostalo řádného vzdělání v základní a střední škole, nedá se to napravit na vysoké škole. A musíme také zvýšit aspirace učitelů ve školách, které tradičně neposílají větší počet žáků na univerzity, a také v případě rodin, kde není tradice posílat děti na univerzitu. Jsem přesvědčen, že zvýšení kvality vzdělávání v této zemi je absolutně klíčové pro naše přežití jako úspěšná ekonomika a úspěšná země v příští generaci. Hrozí bezprostřední nebezpečí, že nás jiní předběhnou. Pokud nezajistíme, aby měli absolventi britských škol takovou kvalifikaci, která jim umožní získat pracovní příležitosti založené na znalostech, na nichž bude v příští generaci tato země zcela záviset.

Sir Ken Robinson, bývalý profesor pedagogiky na Warwick University: Všichni se tu rozčilujeme. Řeknu vám, co rozčiluje mě. Když se pořád mluví o tom, že musíme zvyšovat kvalitu školství. Samozřejmě, musíme. To víme. Jaký smysl by mělo jeho kvalitu snižovat? Když se hovoří o tom, že musíme zvyšovat úroveň gramotnosti, ano, má smysl ji snad snižovat? A kdy bude ta úroveň příliš vysoká? Až budou mladíci v ulicích hovořit veršem, když vás napadnou a okradnou? (Smích)

Otázkou, kterou musí tato země řešit, je, o jaké úrovni mluvíme. Mým znepokojením je, a tím jsem se zabýval ve zprávě, kterou jsem vypracoval pro vládu, je, že většina tvůrců politiky v této zemi si myslí, že v budoucnu budeme moci ve školství dělat totéž, co jsme dělali v minulosti, ale lépe. Že toho budeme muset dělat víc a "zvyšovat úroveň".

Ve skutečnosti, jak to naznačil Bob, je starý model už naprosto neupoužitelný. Když hovoří Chris Patten o "sociálním inženýrství", zní to jako případný výrok a někomu to připomene socialistický stát. Avšak celé vzdělávání, veškerá pedagogika byla vždycky proces sociálního inženýrství. Školství vždycky mělo takovou formu, aby to odpovídalo společnosti, kterou chceme vytvořit. Proto se do školství investuje tak velké procento HDP.

Avšak zásadní věcí v současnosti je toto: náš současný vzdělávací systém byl vytvořen čistě v zájmu industrialismu. Vznikl v devatenáctém století a jeho účelem bylo splňovat potřeby průmyslové společnosti. Měl celou řadu charakteristických rysů a ty je nutno poznat, máme-li mít schopnost pohnout se do budoucnosti.

Zaprvé, většina obyvatel v průmyslové společnosti byli manuální pracovníci. Asi 80 procent lidí pracovalo manuálně a asi 20 procent mělo profesionální vzdělání. Školský systém byl vytvořen tak, aby produkoval takovéto rozdělení pracovních sil. Proto jsme měli praktické školy a malý počet gymnázií. A proto jsme měli přijímací zkoušky na gymnázia ve věku 11 let. Tato zkouška mě vždycky fascinovala. Mnoho lidí totiž tyto zkoušky v 11 letech neudělalo, protože nesměli. Museli propadnout. Osmdesát procent populace muselo v těchto zkouškách propadnout. Lidi si mysleli, že jsou tyto zkoušky něco jako krevní zkouška. Ta zkouška určovala, zda jsou nebo nejsou chytří. Nezkoumala se jejich všeobecná inteligence, ale zkoumalo se, zda budou schopni studovat na gymnáziu. A pak malé procento těchto lidí šlo na vysokou školu. Takže v šedesátých a v sedmdesátých letech šel asi každý dvacátý mladý člověk na vysokou školu a jejich univerzitní titul měl velkou finanční hodnotu.

V současnosti se však celý hospodářský kontext naprosto změnil. Mít univerzitní titul vám nijak nezaručuje zaměstnání, ať je to titul v oboru aromaterapie nebo astrofyziky. Je to jedno. Protože tolik lidí má dnes univerzitní vzdělání.

V následujících třiceti letech bude po celém světě získávat vysokou kvalifikaci, vysoké vzdělání, daleko víc lidí, než tomu kdy bylo za celou lidskou historii. Je to naprosto zlomová situace ve školství. Musíme roli školství naprosto změnit. Intelektuálně i pojmově. Lidi by neměli hledět zpět do minulosti. Musíme nově uvažovat o školství, uznat, že jde o proces sociálního inženýrství, a rozhodnout, jakou společnost se snažíme vytvořit.