Britská média po celou středu reagovala velmi opatrně a zdrženlivě na informace o tom, kdo ve Spojených státech zvítězil v prezidentských volbách. V 11.45 českého času sice přerušila rozhlasová stanice BBC Radio 5 Alive své vysílání živým vstupem šéfa Bushova štábu v Bílém domě Andrewa Carda, který tvrdil davu Bushových stoupenců, že "Bush již přesvědčivě vyhrál volby", avšak okamžitě poté následoval vstup reportéra BBC z Washingtonu, který upozornil, že klíčem pro volební vítězství je stát Ohio a že oficiální výsledky z toho státu dosud nebyly vyhlášeny a že zatím není sečteno několik desítek tisíc tzv. prozatímních hlasů, jejichž platnost bude v Ohiu nutno teprve pečlivě ověřovat, a to podle zákona má trvat až do 15. listopadu. I britský konzervativní deník Daily Telegraph poukázal ve středu na to, že na konečné výsledky amerických voleb budeme možná muset počkat po dobu celých 11 dní. Někteří britští komentátoři označili předčasné vyhlášení Bushova vítězství poradcem jeho týmu za úmyslný nátlak na Johna Kerryho, aby povolební agonii neprodlužoval a přiznal svou porážku, jiní naopak zastávají názor, že Republikáni jsou si nyní už svým vítězstvím jisti a nechají celou záležitost povolebního zkoumání prozatímních hlasů v Ohiu dohrát během následujících dní bez jakéhokoliv nátlaku svých právníků. Všichni pozorovatelé poukazují na to, že nynější americké prezidentské volby prokázaly, že jsou Spojené státy v dramatickém konfliktu, že jde v podstatě o dva úplně odlišné, ostře znesvářené národy, a že každý budoucí prezident bude muset pracovat pro smír.

Britský premiér Tony Blair konstatoval, že sleduje americké volby "se zájmem", ale odmítl se k nim vyjádřit, dokud nebude znám konečný výsledek.

Nicméně v britském rozhlase se ve středu odpoledne k výsledkům amerických voleb, pokud jsou vlastně již známy vyjádřili někteří politikové z obou britských politických stran.

Bývalý britský labouristický ministr John Denham přiznal, že většina britských labouristů by dala přednost vítězství Johna Kerryho: "Instinktivně podporuje většina labouristický poslanců Demokratické prezidenty v USA, ale až bude americký prezident zvolen, budeme muset s touto nejmocnější zemí a s tímto nejmocnějším mužem na světě spolupracovat. Lidé však doufal, že vedení amerického státu se bude více zasazovat za globální řešení pro globální problémy a méně se bude soustřeďovat na čistě samostatnou, americkou roli ve prospěch amerických zájmů, ale musíme počkat a uvidíme, jak se to vyvine."

Podobně uměřeně se v britském rozhlase vyjádřil bývalý britský konzervativní ministr zahraničí Sir Malcom Rifkind: "Má míra uspokojení bude záviset na tom, zda se George Bush nějak poučil ze svého prvního funkčního období. Myslím, že musíme přivítat jeho dosavadní rozhodnost, víme, že zejména po 11. září musel americký prezident jednat velmi rozhodným a pevným způsobem, avšak nesmírně znepokojující bylo roztříštění západní aliance a dojem, který budí někteří lidé ve Washingtonu, že jim rozpad západní aliance moc nevadí, stejně jako to nevadí některým lidem ve Francii a v Německu. Tyto škody nejsou nenapravitelné, pokud však bude mít Bush druhé funkční období a pokud se bude chovat tak kontroverzně jako v prvním, jestliže bude vznikat na obou stranách Atlantiku úplně taková ta škodolibost, s níž se odmítají názory druhé strany, začalo by to opravdu být nenapravitelné. Nejsme ve studené válce, válka proti terorismu je také složitá, ale vyžaduje spojence, což znamená ústupky a kompromisy. Pokud se to neprojeví v druhém Bushově funkčním období, dále se prohloubí roztříštěnost západní jednoty a prospěch z toho budou mít jen lidé, kteří zastávají nepřátelské postoje vůči západním hodnotám."

V Británii se ve sdělovacích prostředích také silně poukazuje na silný vliv fundamentalistického náboženství v americké politice, pozoruhodný v zemi, která vždy hrdě prosazovala odluku církve od státu, a dále na to že Bushova Republikánská strana se pod vlivem skupinky amerických neokonzervativců ostře posunula doprava a stala se populistickou dělnickou stranou, pro niž nehlasují vzdělanější lidé.

Televize BBC vysílá v těchto dnech pozoruhodný, velmi dobře vyresearchovaný třídílný dokumentární film režiséra Adama Curtise, The Power of Nightmares, Vliv nočních můr, který argumentuje, že si američtí neokonzervativní fundamentalisté a islámští extremisté na Blízkém východě navzájem vyhovují. Američtí i islámští fundamentalisté podle Adama Curtise byli nespokojeni s příliš velkou liberalizací a relativizací morálních hodnot ve svých společnostech, avšak jejich výzvy většinová společnost v USA i na Blízkém východě ignorovala až do té doby, kdy se neokonzervativci i islámští extremisté naučili používat jako strašáka, "nepřítele", pro obyvatelstvo svých zemí druhou stranu. Strach z této uměle vyvolané hrozby zmobilizoval obyvatelstvo v USA i na Blízkém východě, aby se postavilo v Americe za neokonzervatice a na Blízkém východě za islámské extremisty. Věstí to podle Curtise neblahou budoucnost světu.