27. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 10. 2004

Poprava květinky

My, kteří jsme po stupních "zkrachovanců" dopadli až před vězeňská vrata, cítíme zvláštní vzrušení, když zahlédneme počátek vlastního příběhu. Člověk si klidně, plytce a po svém pluje životem a najednou ho to shodí pod hladinu. Začíná být ze společnosti vyoperováván, pocítí nad sebou ošklivost a lítost a padá. Poznává hloubku, nadýchne temno a začíná vážit světlo.

Asi před rokem, když jsem šel ještě hrát na Rychtu, mě zastavila dívka zvučného hlasu. Prý jestli bych nezahrál u nich ve škole, že by se poptala a řekla mi. Já měl zásadu, že zahraju všude, kam mě pozvou. Poptala se a 31. ledna z toho bylo představení. I když byl leden, byla trochu horká doba. U školního vchodu se mě několik gymnazistek ptalo, jestli si nechci přečíst Chartu 77. Nechtěl jsem, neboť jsem ji už četl. "To je hrozný, už to čet kdekdo," stěžovaly si.

(Z knihy Požár v bazaru, Amsterdam, Sebetlač, 1989.)

Pak začalo představení. Stará čistota, nová špína, mláděcí hravost, netrpělivá hlučnost chodeb a erotika těsně před zkalením - tak mi voní gymnázium. Tabule, která jde vyleštit do nevinnosti nebo pomazat hovnem. Och, až jsem se při tom slově zakuckal! Ale nepředbíhejme. Gymnazisté se mnou pěli staré lidové písně, zamýšleli se nad vážnými texty a smáli se těm legračním. Živě reagovali na Sokratův příběh, který jsem tehdy ještě pouze vyprávěl. Kdo mohl tušit, že tam bude Milan Klusák, syn ministra kultury, a bude si na Sokrata stěžovat tatínkovi? Když dny několikrát zatáhly oponu noci, začal se hledat viník. Já byl daleko, Sokrates po smrti, tak sáhli po dívce zvučného hlasu Lilian Landové a postavili ji na koberec. Jako by ona mohla za blbost Athéňanů! Ale mluvilo se o mně. Prý jsem rádoby umělec a ona mi jako naivka skočila na špek a že chtějí magnetofonový záznam. Dala ho a věci se zdály usnout.

Přehoupl se půlrok a z horké zimy se stalo studené léto. Policie mě začala stíhat pro nedovolenou živnost, aniž si všimla autorského zákoníku, textu mých smluv a toho, že umění nejde znárodňovat, obzvlášť když je lidové. Část mládeže pochopila, že jsem nezpíval pouze sám pro sebe, a začala tatínkovi Milana Klusáka psát petice, aby se mě zastal. Lilianino gymnázium bylo na chmelu. Žák Novák se zašil do chmelového štábu a chodil po chmelnici s papírem bez textu pro úpis na nevyplněnou směnku "neutronky". Lilian chodila s textem pro ministra kultury. Novák jí říkal: "Podepiš mi neutronku a já ti podepíšu Hutku." Filozof Tomin psal v tu dobu dopis, kde srovnával zákaz neutronové pumy se zákazem mého zpívání a tvrdil, že aby mohlo být zakázáno první, musí být povoleno druhé. Novákovi se žáci posmívali a Lilian ne. Tak si na ni počkal, za vraty jí nafackoval a šel to žalovat panstvu. Takový malý český Novák.

Brigáda skončila a Lilian zase stála na koberci a už se mluvilo o vyhazování. Školní ředitelka pedagogicky vysvětlovala, že mě sice nikdy neslyšela a nezná mě, ale že se posmívám poctivé práci a s tím že ona nemůže souhlasit. V čem se posmívám, neuvedla, ani proč ke slovu práce je tak nutný přívlastek poctivá. Na obvodním výboru svazu mládeže soudruzi Schmidt a Špírek pouštěli hrůzu a jen tak mezi sebou smutně prohodili: "Tak se zdá, že na celým tom chmelu víc lidí podepsalo Hutku než neutronku." Na Lilian vytáhli těžké vozatajstvo a podle zákeřných zásad moderní války se přesun konal tajně a v noci...

První schůze (přiložená) se konala 15. listopadu. Před bezbrannou Lilian měla být do posledního okamžiku po novákovsku utajena, ale moták z vedlejší třídy ji varoval. Tedy si ji školní předseda Vacek tajně pozval do sklepa, ne kvůli fackám, ale aby jí oznámil, že ji zničit musí a že jí radí bránit se, jak to jde. Kat řekl popravenci: nedej se, alespoň napni svaly na krku!

"A co se stane, když to třídní organizace neodhlasuje?" poptal se později tento podřízený Mydlář, nechtěje své řemeslo předat do cizích rukou.

"O to se nestarej, to je naše věc," odpověděl mocný obvodní inkvizitor, jist si tím, že každého je možno o něco připravit.

Druhá schůze vyhřezla 21. listopadu v domovské třídě Lilian. Podle stanov má právo vyloučit člena jen základní organizace, tedy její třída. Zahájila předsedkyně spolužačka Holubová: "Neberte to jako mé osobní stanovisko, dostala jsem se do velmi nepříjemné a trapné situace, ale musím vám říci, že je nutno Lilian Landovou vyloučit ze SSM. Je naprosto zbytečné se tomu jakkoli bránit, je to pokyn shora a odhlasovat to musíme," promluvila hlasem ovce. Zbytek stáda tiše seděl v lavicích s představou, že by jinak mohl přijít o své humanitní vzdělání. Lilian zazněla zvukem ryzího kovu:

"Sokrates, když šel od soudu, řekl, že lidé byli tak zaslepeni nenávistí, že nebyli schopni a ochotni mu rozumět. Vy mi ale rozumíte a vaší nenávisti se nebojím. Bojím se vašeho strachu, a proto chci, abyste teď promluvili nahlas. Nestojím o takové projevy solidarity, jakých se mi dostalo po minulé schůzi, kdy mi lidé mezi čtyřma očima říkali, že mě mají rádi a že mi rozumějí, že ale nemůžou nic dělat, protože se chtějí dostat na vysokou školu. Dnes jsem to já, zítra to může být kdokoliv další. Strach dokázal, že se ničíme vlastní silou."

Klasikové jistě v hrobě ožili, ale se spolužáky to nehnulo. Vešel pouze sklepní předseda Vacek, a i když mu slunce ještě nepředvedlo dvacet jar, promluvil temným hlasem byzantského středověku, že od vyloučení ji stejně nikdo neochrání, neboť vyloučena být musí. (Eventuálně bude k tomu účelu převedena do jiné základní organizace.)

Poprava se konala následujícího slunečného dne, 22. listopadu. Předsedkyně spolužačka Holubová oznámila, že se musí zúčastnit všichni, nebo je čeká ředitelský postih. Zapomněla pouze dodat, že před pěti dny se slavil Den studentstva na památku zabitého Jana Opletala a dalších, kteří chtěli ubránit samostatnost a svobodu českých škol. Nad Lilian byl vyřčen ortel a soudruh Schmidt rozhodl po jezuitsku, že obhajoba se konat nebude, protože se konala včera. Sklepník Vacek pro jistotu oznámil: "V momentě, kdy bude někdo hlasovat proti vyloučení, ztotožňuje se se vším, co soudružka (dosud?) Landová kdykoliv a kdekoliv řekla, a bude proto také vyloučen."

Po přehlédnutí zvednutých rukou se dá říct, že výsledek byl ohromující, neboť i teď se ukázal nezadržitelně vítězný postup demokratického centralismu. Vyloučení bylo jednohlasné a hlasovalo i těch deset, kteří podepsali petici ministrovi.

Když bylo po popravě, shlukli se spolužáci kolem Lilian a prosili ji o prominutí, slíbili jí vypracovat maturitní otázky i domácí úkoly. Musí to pochopit! Jedna z dívek chce na filozofii a druhá chce na práva. Jenom mi není docela jasné, co tam teď budou dělat. No co? Hospodář napřed pohnojí než zaseje, a tak se těch lepších zítřků nebojím.

24. listopadu 1977

Zápis

z mimořádné schůze CŠV SSM gymnázia Arabská 14,

konané dne 15. 11. 1977

Přítomni:

CŠV SSM - ss. Vacek, Almásy, Mráček, Janatová, Blaháková, Langerová, Červinková, Saturková, Kozáková

Výbor 13. ZO SSM - ss. Holubová, Němcová, Minaříková, Hradiláková, Adámková

Za vedení školy - s. ředitelka J. Vorlíčková

zástupkyně ředitelky s. Balcarová, s. Vrbová

Předsedkyně ROH s. Kotlabová Třídní profesorka IV. B s. Herbychová Členka 13. ZO SSM s. Lilian Landová Tajemník OV SSM pro střední školy s. Špírek Instruktor ZUČ s. Schmidt

Omluveni: ss. Vančurová, Chládek

Program: Projednat chování a jednání s. Lilian Landové podle připomínek OV SSM Praha 6

1. Zprostředkovala neideologickou akci v prostorách školy dne 23.1.1977, na které vystoupil zpěvák Jaroslav Hutka. Jeho vystoupení neodpovídalo zásadám socialistické kultury a působilo neideově na členy SSM gymnázia. (připomínky OV SSM) S. Schmidt doplnil záznam OV SSM:

  • v průběhu akce nebyl dodržen dozor profesorského sboru. Programu byl přítomen syn ministra kultury Milan Klusák, který informoval svého otce a ten upozornil OV SSM na program,
  • s. Janatová, která zastává funkci kulturního referenta na škole, byla pozvána na OV SSM, kde podala zprávu o vystoupení zpěváka Hutky,
  • po tom byla pozvána na obvod s. Landová, kde byla upozorněna aby od takové činnosti upustila.

    S. Schmidt dále citoval slova s. Landové, která si myslí, že vystoupení zpěváka Hutky je jediný způsob, jak podat kulturu mladým lidem a že si není vědoma ničeho pobuřujícího.

    2. Záznam OV SSM: V období letní aktivity na chmelu v létě 1977 zesměšnila podpisovou akci proti výrobě neutronové bomby a tím způsobila, že většina studentů k této akci přistupovala jako ke zbytečnosti. S. Schmidt doplnil: při projednávání na OV SSM s. Landová řekla, že měla prázdniny a o politické dění ve světě se nezajímala a že prezident USA je natolik rozumný, aby věděl, co podepisuje a dělá.

    3. Záznam OV SSM: na téže brigádě uspořádala podpisovou akci za osvobození zpěváka Jaroslava Hutky. Prý je neprávem držen ve vězení, a to jen proto, že on jako jediný šíří opravdovou kulturu umění.

    S. Schmidt záznam doplnil: Dopis byl adresován ministru kultury a také byl odeslán. S. Schmidt se dotázal s. Landové, zda byl dopis někým podepsán nebo jej dávala podepisovat dalším studentům.

    S. Landová: Dopis byl podepsán asi 70 studenty.

    S. Schmidt: Upozornil na to, že v sousední vesnici Veclově probíhala podobná akce mezi studenty gymnázia J. Keplera. Domnívá se, že studenti dopis podepsali, protože nevěděli, kdo je zpěvák Hutka a nebyli seznámeni s jeho činností.

    S. Landová se v diskusi snažila objasnit své názory na interpretaci písniček a řekla, že si neumí představit, že zpěváci typu Gotta by měli být pravými představiteli současného umění. Dále řekla, že člen SSM by neměl být za své názory napadán.

    S. Schmidt ji upozornil, že když se stane členem určité organizace, měla by prosazovat její cíle a dodržovat stanovy. S. Landová je členkou SSM a jestliže tyto cíle a stanovy porušila, je navrženo ji za Svazu vyloučit. Požádal předsedu CŠV SSM a předsedu třídního výboru o vyjádření.

    S. Vacek předseda CŠV SSM:

  • souhlasím s tím, že akce se zpěvákem Hutkou tak, jak byla popsána zúčastněnými, nebyla ideologicky na výši. Vystoupení jsem se nezúčastnil;
  • CŠV SSM se dopustil chyby, že nezajistil dozor z profesorského sboru;
  • dopis adresovaný ministerstvu školství sice neviděl, ale ztotožňuje se s názorem s. Schmidta.

    S. Holubová předsedkyně 13. ZO SSM: prohlásila, že nebyla přítomna na vystoupení zpěváka Hutky ve škole a chmelové brigády se nezúčastnila. O jednání s. Landové byla informována s. Schmidtem, a proto se připojuje k názoru s. Schmidta.

    S. Landová: Odmítla tvrzení, že řekla, že koncerty Jaroslava Hutky jsou jediným způsobem, jak podat kulturu dnešním mladým lidem a odmítá tvrzení, že se o politiku nezajímá. V době prázdnin byla mimo území ČSSR a neměla příležitost sledovat vývoj událostí. Nesouhlasila s vyjádřením s. Schmidta o prezidentovi USA. Objasnila dále, že v dopise podepisovaném na chmelové brigádě nebylo nic o vyšetřování činnosti J. Hutky. Podle jejího názoru, jestliže zpěvákovi vycházejí deset let gramofonové desky, nemohou se jeho písničky během jednoho roku stát špatnými.

    S. Schmidt prohlásil, že se zpěvák Hutka bude těžko prosazovat ve Smetanově síni nežli ve školní jídelně. Při zjištění, že se projevuje na dvě strany, byl volán k zodpovědnosti. Při vystoupení pro menší skupiny posluchačů používal protisocialistických textů, což si nedovolil při veřejném vystoupení.

    S. Landová: jestliže zpěvákovi Hutkovi vycházely gramofonové desky, nemůže pochopit, jak se mohla jeho činnost tak dlouho přehlížet. Není si vědoma, že by vystupoval na dvě strany. Jeho koncerty jí připadaly vždy stejné jak pro 50 lidí, tak pro 250. Byl uznán jako výrazná umělecká osobnost. Dále s. Landová k akci na chmelu řekla, že někteří funkcionáři SSM věděli o akci, kterou zorganizovala, ale nikdo ji neupozornil, že dělá něco nevhodného. S. Schmidt ji upozornil, že není oprávněna ke shromažďování podpisů k akcím, které jsou obráceny proti státu.

    S. Landová objasnila svůj názor, že obsah dopisu není v rozporu se socialistickým státem a seznámila všechny s přesným zněním odeslaného dopisu a dále doplnila, že tento dopis neměl nic společného s akcí organizovanou ve vesnici Veclov.

    Přesné znění dopisu:

    Vážený pane ministře, dovolte nám, abychom zaujali stanovisko k umělecké činnosti zpěváka Jaroslava Hutky. Myslíme si, že tento je přínosem pro naši kulturu a byli bychom rádi, kdyby mohl vystupovat i nadále na odpovídající profesionální úrovni.

    Na dotaz s. Schmidta odpověděla, že věděla, že dopis podepíše několik jejích přátel.

    S. Schmidt požádal přítomné, aby se vyjádřili k jednání s. Landové.

    S. Vacek: Osobně jsem se setkal se s. Landovou několikrát. Úspěšně vydala 2 čísla školního časopisu, a není mi známo, proč dále přestal časopis vycházet.

    S. Holubová: Její uvedenou činnost nemohu zcela posoudit. Účastnila se brigád např. směny Národní fronty, zasloužila se o vydávání školního časopisu, který přestal vycházet pro základní materiální nedostatky, zúčastnila se společných akcí např. První máj, splnila 15 konkrétních činů SSM, sběrových akcí a zúčastnila se dobrovolných vystoupení v mateřských školkách s nastudovanou pohádkou. Opět zdůraznila, že se nezúčastnila chmelové brigády.

    S. Janatová kulturní referent CŠV SSM: vystoupení kytaristy Merty se nemohlo uskutečnit a s. Landová navrhla náhradou zajištění zpěváka a kytaristy Jaroslava Hutky.

    Nevěděla jsem nic o Hutkových osobních kvalitách a vzhledem k jeho veřejným vystoupením jsem se nedomnívala, že by jeho vystoupení ve škole mohlo být v rozporu se socialistickou společností. Na představení jsem byla pouze deset minut a nemůžu potvrdit a ani vyloučit, co o něm bylo řečeno. Dopis adresovaný ministru kultury mi s. Landová dala přečíst, bylo na něm již několik podpisů a neprovázela to žádným komentářem. Bylo mi vytýkáno, že jsem této akci měla zabránit, ale protože tam byli přítomni vyšší funkcionáři než já, a kdyby dopis byl závadný, zabránili této akci sami. Domnívám se, že akce na chmelu byla unáhlená a nedomyšlená a že s. Landová nemá právo zvát zpěváka Hutku do školy pod hlavičkou SSM.

    S. Špírek řekl, že s. Landová prohlásila na jednání OV SSM, že nemusí být členkou SSM.

    S. Landová odpověděla, že přispěla k rozvoji SSM na škole dostatečně

  • nikomu nevnucovala vystoupení Hutky na škole, pouze ho navrhla jako náhradu za kytaristu Mertu,
  • vystoupení Hutky bylo známo měsíc předem, takže se všichni mohli o něm dostatečně informovat,
  • zúčastnila jsem se asi 80% jeho koncertů a nevšimla jsem si žádné dvoustrannosti jeho projevu, o politiku se nezajímám

    S. ředitelka Vorlíčková: člen SSM a student školy se o politiku musí zajímat, protože má perspektivu být platným členem společnosti. Je nemyslitelné, aby se o politiku nestaral. S.Landovou vážou k J. Hutkovi silné citové vztahy a tím je ovlivněno celé její chování. Závažné je její jednání v době chmelové brigády proti výrobě neutronové bomby. Porušila stanovy SSM a v mnohém postupovala neuváženě a nezkušeně.

    S. Herbrychová třídní profesorka IV. B: S. Landová je komplikovaná dívka i povahově. Jedná velice impulsivně až zbrkle. Proto nelze její chování posuzovat vždy podle prvního dojmu, ráda "vyletí". Její vývoj je ovlivněn složitými rodinnými poměry, žije u babičky. Hledá citové zakotvení u člověka, na kterého by se mohla upnout a který by ji zaujal, protože toto citové zakotvení nenašla ve své rodině.

    S. Špírek: o jejím vyloučení bude rozhodovat základní organizace SSM

    S. Schmidt: OV SSM je toho názoru, že s. Landová porušila stanovy SSM a existují pouze dvě řešení, a to vyloučit nebo nevyloučit.

    Po kratší diskusi k návrhu OV SSM na vyloučení s. Landové ze SSM dal s. Schmidt hlasovat.

    Pro vyloučení s. Landové ze SSM se vyslovilo 12 hlasů, proti vyloučení 1 hlas a hlasování se zdržel 1 hlas.

    Zapsala 15. 11. 1977 s. Kozáková

    Ověřil 18. 11. 1977 s. Vacek

  •                  
    Obsah vydání       27. 10. 2004
    28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
    27. 10. 2004 Jak najít bez rizika v Británii zaměstnání Jan  Čulík
    28. 10. 2004 Jásir Arafat vážně nemocen
    27. 10. 2004 Al Jazeera odvysílala další video s unesenou Margaret Hassanovou
    27. 10. 2004 Evropský parlament donutil předsedu EK k ústupu
    27. 10. 2004 Za nich bude líp? Ondřej  Hausenblas
    27. 10. 2004 S jakou vizí půjdeme do blížících se voleb? Miloš  Dokulil
    28. 10. 2004 Michael  Marčák
    27. 10. 2004 Generálové a frajtři Václav  Dušek
    27. 10. 2004 Kolik bude hlavních nádraží v Brně? Antonín  Žiška
    27. 10. 2004 Švehla a Gross: Teprve politika je ta pravá krása Jan  Bohata
    27. 10. 2004 Připravují se Republikáni bránit černochům na Floridě v hlasování?
    27. 10. 2004 Nejvyší státní zástupkyně dělá zároveň dvě protikladné věci
    27. 10. 2004 Michael  Marčák
    27. 10. 2004 Ariel Šaron zvítězil při historickém hlasování v Izraeli
    27. 10. 2004 Zemřel John Peel, britská rozhlasová legenda pop music Jan  Čulík
    27. 10. 2004 Chcete studovat na Tchajwanu? Petr  Fiala
    26. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. - 15. října 2004
    27. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. - 18. října 2004
    27. 10. 2004 Je myslivectví citlivý způsob hospodaření?
    27. 10. 2004 Ještě jednou: jsou tedy myslivci zabijáci? Luděk  Králíček
    27. 10. 2004 Češi přispějí finančně na sbírku na pomník bitvy o Británii
    27. 10. 2004 Poprava květinky Jaroslav  Hutka
    27. 10. 2004 Cesta do noci Jaroslav  Hutka
    27. 10. 2004 O Hutkově knize Požár v bazaru Jan  Čulík
    27. 10. 2004 Komunisté proti "fašismu"
    27. 10. 2004 "Národní strana" zve na "pietní akt"
    26. 10. 2004 Bílý dům na prodej
    26. 10. 2004 Spojené státy nabídly vrátit Brity v Guantánamu domů; Británie to však odmítla
    25. 10. 2004 Poslanci jako prostitutky u E 55 Václav  Žák
    25. 10. 2004 S kýmpak se to pan prezident kamarádí? Jan  Čulík
    25. 10. 2004 Prezidenti v ČR a totalitní myšlení Bohumil  Kartous
    23. 10. 2004 Telefonujte zdarma přes internet a zlikvidujte Český Telecom
    27. 10. 2004 Provolání Národního výboru ke vzniku Československa
    27. 10. 2004 Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918
    27. 10. 2004 Zahajovací řeč prvního dne Národního shromáždění československého
    27. 10. 2004 Události října 1918
    27. 10. 2004 Washingtonská deklarace z 18. října 1918
    27. 10. 2004 První zákon Československé republiky
    27. 10. 2004 Projev T. G. Masaryka k 28. říjnu 1919
    27. 10. 2004 Martinská deklarácia
    27. 10. 2004 Československá Amerika ve zbrani
    27. 10. 2004 Švabinský: umělec musí býti neúnavným dělníkem
    27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
    27. 10. 2004 Mládež na křižovatce
    23. 10. 2004 Kdo je dokumentarista Adam Curtis?
    21. 10. 2004 Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"
    10. 10. 2004 Hospodaření OSBL za září 2004
    29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
    22. 11. 2003 Adresy redakce
    17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

    Česká literatura RSS 2.0      Historie >
    27. 10. 2004 Cesta do noci Jaroslav  Hutka
    27. 10. 2004 Poprava květinky Jaroslav  Hutka
    27. 10. 2004 O Hutkově knize Požár v bazaru Jan  Čulík
    15. 10. 2004 Bourání mýtů Irena  Zítková
    12. 10. 2004 Nebezpečný věk Václav  Dušek
    11. 10. 2004 Pijavice a básníci Václav  Dušek
    29. 9. 2004 Drzý interview s Ivanem Vyskočilem po čtyřiceti letech Martin  Vaněk
    27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík
    26. 9. 2004 Brudlý krampoblouch - soutěž literárních sborníků českých škol   
    21. 9. 2004 Čistý plamen lásky v Ostravě   
    20. 9. 2004 Divoké víno ještě po čtyřiceti letech Ludvík  Hess
    17. 9. 2004 Lékař, biolog a filozof holismu -- s otazníkem nad jeho pozůstalostí Irena  Zítková
    15. 9. 2004 Literatura se stala terčem mediální manipulace Petr  Bílek
    14. 9. 2004 Přírůstky do památníku Zdena  Bratršovská, František Hrdlička