Muslimové jsou oběťmi násilí

Skoro se nedá uvěřit očím, co všechno spatřujeme za pokoření a pošlapávání lidské důstojnosti. To, co je páchano v Rafah, se děje před očima celého světa, to, co vidíme a slyšíme ze záběrů kolem nás, je naplněno krveproléváním a nesmírným plundrováním.

Zemědělská půda je rozryta, stromy vyrvány, desítky žen a děti jsou zabíjeny ve svých domovech, všechno je ničeno. Jako kdyby to nebyli ani lidé, vždyť ani se zvířaty se něco takového nedělá. Člověk je v některé chvíli uprostřed své rodiny a najednou přijde o všechno, zůstane sám pod širým nebem, nezbyde mu vůbec nic, to není příměra nebo přehánění, to je holá skutečnost.

Proto v pátečním kázání vyzývám muslimy, Araby a všechny poctivé a svobodné lidi, ať jsou kdekoli, jak křesťany, zvláště pak muslimy, aby podali ruce svým bratrům a nenechali je utiskované, pokořené a osamocené, ať dokáží, že jsou jedním národem, jako věřící bratři jsou jedním tělem, není přece možné spát v klidu na svém lůžku a přitom naši bratři nemají kam ulehnout, nemají ani přikrývku, musíme jim pomoci, jakýmkoli způsobem, třeba jen posláním té přikrývky, čímkoliv.

Jednou z podivností osudu a nepokrytého matení je plán, jak udělat z obětí utiskovatele a přitom Šaron se svými soukmenovci dělají ze sebe chudáky oběti, že jsou to Palestinci, kteří jsou krutí, to je zcela pokřivená logika, ve skutečnosti jsme my, muslimové, nejdále od násilí. Podle toho, co všechno pozorujeme, čím jsou vlastně mučednické akce, které Západ považuje za vrchol násilí?

Je to sebeobrana poníženého, uráženého a zabíjeného člověka, který snaží se bránit.

Bůh dal slabým zbraň, kterou nevlastní silná strana, kdyby měli tanky, letadla, rakety a bomby, tak by neprováděli tyto mučednické operace. Bůh dal slabému schopnost, aby se mohl obětovat za svou zem, a to jiní nemohou. Dělají to k ochraně jejich života, kdyby o těchto činnech nebyli do hloubky duše přesvědčeni, nemohli by je provádět, jsou k nim dohnáni, když svět mlčí k jejich tragickému osudu. 80 let před britským protektorátorem a po něm, byl dovolen vstup teroristickým sionistickým skupinám, to znamená, že byly vyzbrojeny pod jeho ochranou, zatímco Palestinci zůstali neozbrojeni.

Legálnost mučednických operací

Nejsem sám, který považuje tuto činnost za legální, stovky islámských učenců smýšlí stejně. Před několika lety na kongresu, kterého se účastnilo velké množství islámských znalců, Palestinci dostali dobrozdání, které jsem napsal já a podepsalo ho přibližně tři sta učenců, že tyto akce jsou legální, protože jsou konány ve jménu náboženství, vlasti, národa a jeho nedotknutelnosti. Není pochyb, že člověk má právo se obětovat ve jménu velkého cíle, to je zcela něco jiného než sebevražda, kdy se jeden rozhodne se zabít z důvodu svých osobních starostí, to je útěkem ze života, to se nedá srovnat s tím, kdo se se rozhodne zemřít vědomě ve jménu velkého poslání a cíle, to se sebevraždou nedá nazvat.

Západ obviňuje muslimy, že jsou násilničtí a že jejich náboženství je postavené na násilí. Prohlašují, že oni jako křesťané jsou vzdáleni násilí, že jejich náboženství vyznává mír a lásku a že zlo se nemá oplácet zlem. Křesťanská civilizace se zakládá na tom, že Ježíš hlásal: "kdo tě udeří do tváře, nastav mu i druhou, kdo si tě vybral, abys jsi s ním šel míli, jdi s ním míle dvě, kdo tě prokleje, tomu požehnej a miluj své nepřátele" Tak to kázal Ježíš, znamená to toleranci a ideální příklad.

Ve skutečnosti Západ nenásleduje učení Krista a je mu na hony vzdálen. Kristovo učení je idealistické a bylo určeno jen pro skupinu lidí a ne pro celé lidstvo. Islám přinesl sebou spravedlnost a dobrotivost zároveň. Je ponechána možnost každému, kdo chce spravedlnost a kdo ji chce překračovat, boží milost a přízeň musí být zaslouženy.

Pojetí svaté války a milosti v islámu

Žihád není v rozporu s boží milostí. Je snad žádoucí, aby národ ponechal napadat své posvátnosti, aby jeho náboženství bylo podezíráno, aby byl nespravedlivě vyháněn z domovů, aby zanechal svého Boha a své povinnosti?

Říká se, že islám byl šířen mečem, ve skutečnosti to není pravda, islám nebyl rozšířen mečem ale moudrostí, dobrotou a příkladným chováním. Islám nikomu nevnucuje svou víru, respektuje judaismus i křesťanství, každý je svoboden ve své víře, má se však poddat tomu, kdo ho utiskuje? Islám požaduje důstojnost člověka a nepoužívá žihádu, pokud se proti němu nebojuje. V islámu vládne morálka, v náboženství, v politice, hospodářství, vědě, v chování a dokonce i ve válce.

Muslimové nepřekračují náboženská pravidla, a ti kteří je porušují jsou odpadlíci, kteří budou souzeni Bohem.

Nejhorší je útok na náboženství, ten je namířen na duševno, na víru člověka, proto válka je pudově hněvivou odpovědí. Lidé žijí ve své zemi, kterou zdědili po svých předcích, po dobu tisíc čtyři sta let a najednou odkud se vzal přijde Šaron a zpludruje ji. Jak si mohou být rovni ti, kdo jsou zabíjeni s těmi, kteří zabíjí, kdo jsou utiskováni s těmi kteří utiskují, kdo jsou napadeni s těmi kteří napadají, mezi nimi je vyloučena rovnost. Logika Západu je obrácená naruby, z obětí dělá utiskovatele a z utiskovatelů oběti.

Kdy je násílí omluvitelné a kdy není

Co je to násilí? Jestli se použije násilí v absolutním slova smyslu, tak nemůže být vůbec odsouzeno. Kvůli čemu mají státy své armády a policii? Policista pronásleduje zloděje, a pokud ho ten napadne, může na něho vystřelit. Samotné násilí samo o sobě není vinno. Avšak násilí, které je používáno jen z krutosti, je nepřijatelné. Někdy se může jednat o násilí i v mluveném slově, které není na místě, tento druh násilí islám rovněž odmítá.

Násilí je omluvitelné jen tehdy, kdy je reakcí na násilí, když je obranou proti okupaci. Bezpochyby mnohdy dochází k špatným výkladům, někteří se domnívají, tak jak to prohlašoval Usama Ben Laden, že je třeba bojovat proti všem, kdo nejsou muslimové, to je v samotném rozporu s učením Koránu, podle něho kdo nebojuje proti nám, nesmíme ani my bojovat proti němu. Islám pokládá všechny za jednu rodinu, všichni jsme lidé.

Nemůže si každý vyhlásit žihád podle svých představ a způsobit smrt nevinných. Ale i Usama Ben Laden zmírnil své přesvědčení, když nabídl Evropanům, že pokud nebudou pronásledovat muslimy, nebude na ně útočit. Také si to musí tisíckrát rozmyslet ten, který chce zvednout zbraň proti vlastnímu národu. Nedá se omluvit vraždění mezi muslimy, tak jak k tomu dochází v Alžírsku a v Saudské Arábii. Arabští vládci bývají uzurpátoři a despoti, nejsou voleni lidem, neuznávají demokracii. Já vyzývám k mírovému odporu, ten je možný. Tak jako iránský šáh měl armádu a podporu Ameriky, a přesto lid se postavil za Chomejního a dokázal svrhnout zkaženého tyrana.

Násilí Západu a jeho snaha nás oddálit od náboženství

Západ se odedávna snaží nás oddálit od našeho náboženství. Důležité jsou dva body. Západní člověk se nechová podle křesťanské víry, taková je skutečnost, všeobecně se podstatně odklonil od ideálů křesťanství. Jsou to západní křesťané, kteří jsou právě více násilničtí a krvelační, dokazuje to jejich historie.

Po vzniku protestantů jich bylo vyvražděno katolíky několik desítek tisíc, ve stovkách tisíců odporných masakrů. Když se o tom čte, naskakuje přitom husí kuže. Hodně čtu o dějinách náboženství. Když se rozšířilo protestanství, Evropané se zabíjeli navzájem. A v nedávné historii to jsou dvě světové války, které vznikly na evropské půdě, jednalo se o křesťany a zabito bylo mnoho miliónů lidí, tak jak je to s tím hlásaným mírem a láskou?

Křesťanství je plné duchovna a západní civilizace je plná materialismu, křesťanství je plné cudné čistoty a laskavosti, křesťan nemá smilnit a už žádostivý pohled na ženu je smilněním, co má tedy nahota, neslušné mravy a nemorálnost společného s duchovnem? To není následováním učení Ježíše Krista, syna panny Marie, ale pokřivenou společností.

Pokřesťanstvování přicházelo ve vlnách a stojí svět miliardy dolarů.

V roce 1978 jsem poslouchal americké protestantské misionáře ve státě Colorado a jejich shromáždění otevřeně vyzývalo k pokřesťanštění islámu. Předtím to bylo v Basileji ve Švýcarsku, kde hlásali křesťanství pro celý svět a prvních, kterých se to mělo týkat, byli muslimové.

Proč nazačnou nejdříve s ateisty, když muslimové mají své náboženství? Chtějí nás zbavit našeho náboženství, protože dobře vědí, že pro nás muslimy je zdrojem naší síly a pevnosti a nejvíce ovlivňuje náš život. Kdybychom byli zbaveni své víry, ztratili bychom svou sílu a stali se lehkou kořistí.

Na konferenci v Kataru jsme vybrali k diskuzi téma násilí a náš postoj k němu, reagovali jsme tím na podezíravost vůči nám, opravili pojetí mnoha pomíchaných pravd s nepravdami. Západní media jsou velmi silná a mohutně rozšiřují dezinformace. Z našeho pohledu kdo skutečně vyzývá k násilí je posvátná kniha tóra, v kterou věří jak židé tak křesťané.

V tóře Mojžíš říká, že pokud vstoupí do země, tak mají vyzývat ke smíru, pokud ten je přijat, tak všichni se stanou jejich otroky a pokud bude odmítnut, tak mají být všichni muži pobiti ostřím meče, všichni, nevyjímaje starce a děti v daleké zemi, blízké v tóře, která ji nazývá zemí zaslíbenou. Až bude tato zem v jejich područí, vyzývá k vyhlazení jejich původních národů, aby z nich nikdo nezůstal živ.

Tuto myšlenku likvidace národa převzal z tóry západní svět, když se dostal do Ameriky a vyhladil nemorálním způsobem Indiány, kterých zbylo jich jen málo. Zrovna tak vyhlazovali Britové původní obyvatelstvo Austrálie. A stejně tak sionisté, kteří se dostali do Palestiny, chtěli vyhladit Palestince. To je skutečné násilí, kde jsme potom my: "nepřepadávejte, Alláh nemá rád přepadatele" a "nezabíjejte ženu, malé dítě, starce" "neporazte strom a nezničte dům" (pozn.př. - citované ze súr z koránu).

Pojetí politického islámu

Ti, co mluví o politickém islámu, to nejsou muslimové, ale jejich nepřátelé, chtějí bojovat proti hlásání islámu, náboženskému přesvědčení a základnímu právu. My věříme v celistvost islámu, islám není jen duchovno, islám je náboženství i svět, islám je umění a týká se úplně všeho, spojení společnosti, celého života, světských záležitostí a všech životních aspektů, neuznáváme oddělování jedné části náboženství.

Bohužel někdy samotní muslimové nerozumějí dobře islámu, tak jak by měli. Potřebujeme nejdříve, aby porozuměli islámu samotní muslimové a teprve potom ostatní lidé. Mluvíme mezi sebou arabsky, ale to nevylučuje hovořit anglicky.

Dříve než velkou armádu k žihádu, potřebujeme mít velikou armádu k učení islámu.

Poznámka překladatelky: Vybrala jsem zásadní názory z několika rozhovorů šejka Yousufa Al-Qardawiho, abych seznámila čtenáře s myšlením velmi významné egyptské náboženské osobnosti, neznamená to však, že se všemi uvedenými myšlenkami bez výhrad souhlasím.