"Doufám, že císař Karel bude sloužit jako příklad, zvláště pro ty, kteří dnes v Evropě nesou politickou odpovědnost," prohlásila kategoricky hlava všeho katolického křesťanstva, papež Jan Pavel II. "Myslím, že na něm je cosi, co by mohlo být vzorem a příkladem pro dnešní dobu," dělal mu nepříliš přesvědčivou ozvěnu vrchní duchovní pastýř českých katolíků Miloslav Vlk. Co by tedy na císaři Karlovi mělo být tím vzorem?

Karel byl politikem, který se údajně snažil o mír, silnější spojenec Prusko mu v tom ale zabránil. Proto dál držel hubu a krok a posílal miliony do války -- a tedy na smrt nebo k zabíjení jiných lidí. Včetně civilistů. Jeho jménem byli popravováni vzbouřenci proti onomu nesmyslnému masakru. V Čechách to jsou dosti známé kapitoly dějin -- kdoví, v kolika obcích dodnes stojí památník na lidi, kteří se nevrátili z války tohoto "mírumilovného" a "vzorového" mocnáře.

Politik nese politickou zodpovědnost za války, jichž se účastní a v nichž kvůli němu umírají lidé. Nechce-li jí nést, má mnoho jiných možností -- a Karlovi zdaleka nezbývala ta poslední, tedy sebevražda. Má se stát vzorem Evropě, aby také držela hubu a krok a podporovala své silnější spojence? Nebo co nám chtěl papež naznačit?

Nikdy nerealizované mírové snahy Karla I. byly navíc motivovány nejen nějakou křesťanskou humanitností, ale i snahou udržet neorganické a přežilé habsburské soustátí a Karlovu osobní moc. Naopak stát, jehož občany a občankami přes neustálá přejmenování a dělení jsme, byl přímo založen na odmítnutí jakýchkoli mocenských nároků blahoslaveného, a to i v sousedních zemích.

Papežův poslední počin je tak především plivnutí do tváře mrtvým v první světové válce, ale také zpochybněním české státnosti. Mnozí lidé si často stěžují na aktivity jedné lobby, která by ráda zpochybnila výsledky druhé světové války. Dnes ale jedna z nejvýznamnějších náboženských organizací oslavuje poražené z první světové války -- a tím rovněž nepřímo zpochybňuje její výsledky, mezi něž spolu se vznikem Československa bylo i prohlášení Karlovy vlády za nelegitimní a zločinnou.

Nelze se koneckonců divit -- u církve, která po staletí dávala za vzor panovníkům jmenovce současného blahoslavence, Karla Velikého. Tedy muže, který pořádal každoroční vojenské výpravy a obracel svou současníky na víru jejich masovým vražděním. Současný papež (nebo jeho imagemakeři) se nicméně snažil vzbuzovat dojem, že vedle výroby svatých na běžícím pásu se zabývá i vyvedením katolického křesťanství z jeho středověkého stínu. Toto byla poslední ukázka i pro ty nejnepoučitelnější, že tomu tak není.

Nebylo by adekvátní reakcí na něco takového například znovuvyvlastnění církevního majetku a ukončení jakékoli veřejné podpory katolické církve?