Lidé po celém světě se snaží pochopit, proč si Američané nejen ponechali George W. Bushe jako svého vedoucího představitele, ale proč mu poskytli největší počet hlasů, jaký kdy nějaký americký prezident získal.

Volební podpora pro Johna Kerryho byla založena daleko více na přesvědčení "raději kohokoliv jiného než Bushe" než na loajalitě vůči Kerryho vlastní kandidatuře.

Kerrymu chybělo charisma, nevypadal jako vůdce a neuměl se chovat před televizními kamerami.

Kerry je asi tak fotogenický jako Eleanor Rooseveltová.

V televizní éře je životně důležité, abyste vypadali dobře. Image je vším ve světě, kde většina lidí příliš často nečte a získává veškeré své informace z televize.

Možná to bude znít absurdně, ale drtivá většina Američanů se dovídá to, co ví o světě, nikoliv ze zpravodajství amerických televizních stanic - všechny tři celostátní americké televize je vysílají v 18.30 (v Británii donedávna platil zákon, že televizní stanice nesmějí vysílat televizní zpravodajství proti sobě, protože v demokracii musí mít občan možnost si ze zpravodajství pluralitně vybírat, stále se tam nevysílá televizní zpravodajství na terestrických stanicích proti sobě, pozn. red.): NBC Nightly News s Tomem Brokawem , ABC World News Tonight s Peterem Jenningsem a CBS News s Danem Ratherem. Televize Fox ani celostátní zpravodajský bulletin nemá, protože nepřináší významnější sledovanost. Podle Nielsenovy analýzy se většina Američanů dovídá o tom, co se děje ve světě a v jejich zemi, z úvodních vtípků v pořadu Tonight Show s moderátorem Jay Lenem (každý všední den ve 23.35 na NBC) a z Late Show s Davidem Lettermanem (vysílá se v tentýž čas na CBS). ABC, s minimální sledovaností, hrdinsky v tutéž dobu vysíla zpravodajsko-analytický pořad Nightline s Tedem Koppelem.

Průměrný věk diváků tří celostátních televizních zpravodajských bulletinů je 62 let, což vysvětluje, že všechny tyto tři pořady sponzorují výrobci léků.

Není to jen v USA, kde získává většina lidí informace o světě jen z krátkých televizních štěků a z bulvárního tisku. Je to celosvětový jev, který je zakořeněný v pop kultuře šedesátých let a stal se dnes normou. (V Británii nicméně se vysílají každý všední den v 19 hodin padesátiminutové analytické Channel Four News, které mají asi dvoumilionovou sledovanost, a ve 22.30 na BBC 2 pětačtyřicetiminutový analyticko zpravodajský pořad Newsnight, který má také sledovanost kolem 2 milionů. Tyto zpravodajské pořady vysílá společnost BBC i po světě na okruhu BBC World, který má větší sledovanost než CNN, pozn. red., např. pravidelný zahraničněpolitický pořad Simpson's World má na tomto okruhu sledovanost 130 milionů diváků, pozn. red.) Ti, kteří čtou právě teď Britské listy, jsou absolutně minimální menšinou. Pravidlem dneška je vůbec zpravodajství nesledovat, jen se dovědět o hlavních událostech teprve tehdy, když se o nich začne mluvit na ulici.

A v Bushově Americe bylo krátkých zpravodajských "štěků" (soundbites) k dispozici velké množství, a byly vhodně přizpůsobeny americké evangelistické křesťanské kultuře.

Amerika, na rozdíl od jiných průmyslových zemí, je společností, která chodí do kostela.

Americký Jih, puritánský Bible Belt (pás Bible), nemohl hlasovat pro nikoho jiného než pro muže, který byl schopen voličům zajistit bezpečnost, nejen před islámským náboženským, "zdrojem zla", ale i před potraty, před "divnými" vědeckými experimenty, před homosexuálním manželstvím a dalším úpadkem amerických hodnot, s nimiž tito lidé vyrostli a věří v ně a chtějí je udržovat.

Jak o tom svědčí růst popularity komunistů v České republice, o tom, kdo se stane vedoucím politikem, nerozhodují velká města ani intelektuální svět. A maloměstská perspektiva je většinou konzervativnější, provinčnější, více soustředěná sama na sebe. Nejde o to, že by většina Američanů schvalovala to, co Bush udělal v Iráku, jde o to, že většině z nich je to jedno anebo o Iráku nic nevědí, neboť ve svém světě mají vlastní zájmy.

Navzdory pochybnostem o válce či o stavu amerického hospodářství sdílel hodnoty obyčejných Američanů Bush, nikoliv Kerry. Právě Bush řádně porozuměl jejich způsobu života.

Miliony konzervativců a "znovuzrozených" křesťanů, kteří před čtyřmi lety ve volbách nehlasovali, byli tentokrát přesvědčeny, aby se voleb účastnily a zachránily Ameriku před zatracením.

Kerry, ačkoliv je to katolík, nebyl řádně schopen hovořit o své víře na veřejnosti.

Z průzkumů veřejného mínění provedených při východu z volebních místností televizemi CBS a CNN po prezidentských volbách bylo zjištěno, že Bushe znovu zvolili staří Američané. 55 procent voličů nad šedesát let má z Bushe příznivý dojem, zatímco 54 procent osob z této věkové kategorie schvaluje, jak Bush vykonává prezidentský úřad.

Otázka homosexuálních manželství galvanizovala křesťanské, židovské a dokonce i islámské voliče, kteří by jinak měli pochybnosti o invazi do Iráku, ale nemohli přijmout možnost, že by bylo lze porušit tradici sňatku mezi mužem a ženou.

Otázka homosexuálních manželství také oslovila kulturně konzervativní černošské voliče, kteří normálně z 90 procent podporují Demokraty.

V Ohiu se zároveň s prezidentskými volbami konalo referendum o tom, zda povolit homosexuální sňatky. Není pravděpodobně náhodné, že se Ohio stalo státem, kde Bush získal snad největší volební podporu od Afroameričanů a od Hispánců.

To, jak Američané hlasovali, ovlivnily morální hodnoty - daleko více než Irák či ekonomika. Z těch, kteří toto konstatovali, podporovalo překvapivých 78 procent Bushe. Téměř stejný počet voličů se zmínil o tom, že se obává terorismu. Tito voliči podpořili Bushe z 85 procent. Bush vyhrál 76 procent hlasů znovuzrozených křesťanů a většinově Bushe podpořili ti občané, kteří chodí pravidelně do kostela.

Pro Bushe hlasovala většina vdaných žen a vdaných matek, běloši, bělošští "znovuzrození" křesťané, rodiny vojáků a osoby, které chodí do kostela každý týden.

Kerry naopak dostal silnou podporu od svobodných žen, pracujících žen, mladých voličů, gayů a lesbiček a těch, kdo málokdy chodí do kostela anebo tam nechodí nikdy.

Kerry působil zrale a měl hloubku. Je schopen autoritativně debatovat skoro na každou otázku. Ale - a to byl jeho fatální problém - nenaučil se mluvit stručně.

Svět, který je zvyklý na zpravodajské štěky, soundbites, očekává lehce srozumitelné věty a hesla. Kerry byl na to příliš složitý. Jeho kampani chyběl příběh, který by voličům vysvětlil, za čím a proti čemu ten kandidát stojí, Kerryho postoje nebyly prezentovány lehce srozumitelnou formou.

Bush na druhé straně mluví jako obyčejný Američan, lidi ho mají rádi a většina z nich se s ním dokáže identifikovat.

Bývala doba, kdy lidé chtěli, aby jejich prezidenti a vedoucí představitelé měli auru "nadlidskosti", státnickosti, ale dnes je hlavním kouzlem, které oslovuje většinu voličů, to, že je politik "jedním z nás". Bush si skoro vytváří kapitál ze své prostřednosti. Měl totiž špatné studijní výsledky a v červnu 2001 žertoval se studenty na Yale University: "I s trojkami se můžete stát prezidentem Spojených států."

Bush se Američanům instinktivně líbí, protože nevypadá jako politik, ale jako obyčejný člověk.

Bushův největší kapitál je jeho osobnost. Působí jako velmi "autentický" člověk. Bush senior vytvářel dojem, že si od lidí udržuje distanc. Mezi otcem a synem tak vznikl obrovský kontrast. Stejný kontrast vznikl mezi Bushem juniorem a Kerrym

Kerryho kampaň byla bez nosných témat, byla nesoustředěná, a ještě k tomu měl podivně vytvarovanou hlavu a divné oči.

Kerryho kampaň byla vedena takticky, neměl vizi ani jasně vysvětlitelné alternativy, neříkal nic důsledně. Hovořil monotónním hlasem. Jeho projevy nezněly přirozeně, jeho intonace byla nudná. Nevyjadřoval žádné emoce. A právě to oslovuje průměrného voliče.

Málokdo si dovedl Kerryho představit jako prezidenta prostě proto, že Kerry nevypadá jako prezident.

Velkou roli hrál dokonce i kontrast mezi živýma očima Laury Bushové, která vypadá ve srovnání s Kerryho manželkou daleko víc fit. Kerryho manželka mluví anglicky se silným cizím přízvukem (jejím prvním jazykem je portugalština, druhým francouzština, teprve pak se naučila anglicky), vypadá trochu dezorientovaně a neohrabaně v oficiálních situacích. Je známa svou upřímností.

Jako dědička impéria společnosti Heinz, výrobce kečupu, byla alespoň dobře známá svou charitativní činností. Avšak lidé vidí v Lauře Bushové graciéznost, kterou Tereza Heinz Kerryová nemá.

Kdybych byl Američanem, měl bych pocit tak silné zranitelnosti po 11. září, že bych chtěl v každém případě prezidenta, který se dokáže proměnit v šerifa, organizujícího pomstu.

Bush byl dost chytrý na to, že si uvědomil, že masy chtějí zápletku z Hollywoodu (klaďasové proti záporákům), černobílé, jednoduché vidění světa, jako to, které vytvořil, s bin Ladinem a jeho údajnou teroristickou organizací. Velmi napomohlo, že měli nepřátelé dlouhé vousy, že byli oblečeni v exotických kostýmech a pocházeli z daleké říše zla. To všechno působilo tak trochu jako comics. Celá záležitost pak vypadala jako akční film, co jiného čekám od svého prezidenta, než že bude hrát Bruce Willise?

Jeho vysokooktanové machismo Bushovi posloužilo dobře. Bush vypadá jako sympatický, mírně opilý kovboj, anebo jako člověk, který vám na večírku vypráví vtipy.

Velká část amerických voličů viděla v Bushovi muže principálního a odměnila ho, i když většina světa Bushem kvůli jeho politice v Iráku pohrdá. Možná že ho Američané zvolil právě proto. Američané totiž opravdu nemají rádi, když jim jiné národy radí, co mají dělat.

(Z angličtiny přeložil JČ)