To, co je z této emocionální debaty nestrannému pozorovateli na první pohled nápadné, je absurdnost debaty. Na jedné straně jsou zastánci odsunu, kteří argumentují velkolepými budoucími vyhlídkami přesunuté budovy, na straně druhé odpůrci, co upozorňují na problematiku odsunu, pochybnost tvrzení protistrany, možné finanční tlaky a zájmy apod. I když nelze vyloučit, že může existovat rozumný důvod přenesení nádraží, každého soudného člověka při pohledu na historickou budovu ve středu napadne, proč to dělat. Existence nádraží v centru jiných evropských měst tuto myšlenku jenom podporuje (například v Kolíně nad Rýnem je nádraží v úplném středu města, hned vedle katedrály a jezdí tam ICE).

Spíš než se zapojovat do rozvášněných diskusí kolem nádraží, je zajímavější poohlédnout se za historií Brna (a jeho nádraží). Jak je dobře známo, nádraží bylo postaveno v 19. století. Město Brno (tehdy ještě Brünn) bylo po staletí věrné rakouskému císaři. Tím, že město úspěšně odolalo útokům Švédů ve středověku, získalo od Vídně mnohá privilegia, například zde císař povolil zřízení Moravského sněmu.

Teprve od devatenáctého století mělo Brno vlastní samosprávu. Až do rozpadu Rakouska-Uherska spravovali a rozvíjeli město němečtí občané. Všichni starostové města byli Němci. Po podivném vzniku československého státu v roce 1918 byli Němci z vedení města vytlačeni, ale až do roku 1945 byl střed města německý.

Poté byli brněnští občané německé národnosti brutálně vyhnáni či povražděni a město Brno dodnes nenalezlo dostatek odvahy toto vyhnání de facto odsoudit a přihlásit se k odpovědnosti za tyto činy (vyhnání, pokud se o něm hovoří, se například stále nazývá neutrálně "odsun").

Zmíněným historickým vývojem město nejen vzkvétalo, ale též (v minulém století) velmi strádalo. Vyhnání německého obyvatelstva způsobilo v rozvoji města citelnou díru, kterou se do dnešních dnů nepodařilo zaplnit. Proluka v samotném centru Brna, na Náměstí Svobody, která je již 16 let (!) nezastavěná, budiž toho krásným příkladem.

I v současnosti přetrvává ve městě nacionalisticko-komunistické smýšlení a přístup k minulosti, které brání rozvoji města. Významné historické památky nesou stále jiná než původní jména, německý vliv na rozvoj města je připomínán jen neochotně. Nedávno jsem se například zeptal úředníka z budovy bývalého Moravského zemského sněmu (Mährischer Landtag) na historii této architektonicky cenné památky a dostalo se mi ujištění, že budovu si postavili Češi po roce 1918.

Na námitku, že přece sněm byl postaven již dříve, v roce 1905 (architektem byl profesor německé techniky v Brně, Ferdinand Hrach), mi onen úředník krajského zastupitelství (které nyní v paláci sídlí) neodpověděl, ale pouze mechanicky několikrát zopakoval (a zakroutil u toho hlavou), že Moravský sněm si postavili Češi.

Zmíněný Moravský zemský sněm přitom svým vzhledem patří jednoznačně ke stavbám německé architektury. Nad vchodem je tvář germánského bojovníka s vikingskou přilbou na hlavě a ratolestmi germánského dubu v pozadí.

Vraťme se ale k nádraží a jeho odsunu. I tato památkově chráněná budova nese známky honosného stavebního stylu 19. století. Z obou stran byly původně věžičky s velkými hodinami, které jsou v úplnosti vidět ještě na předválečné fotografii z roku 1936. Dnes pravá věž chybí. Poválečnému vedení města se ji nikdy nepodařilo obnovit. V dnešním upadajícím a chátrajícím okolí nádraží (kdysi rušné, velkolepé a hotely oplývající třídě, pyšnící se názvem Bahnhofring - nádražní okruh) se tento nedostatek jaksi ztrácí. Nabízí se tedy otázka, proč by se za těchto okolností měl odsun nádraží podařit?

Jenže tendence odsunovat z města ven se v Brně datují již od vyhnání německého obyvatelstva. Ne jinak je tomu i v dnešní době. Příkladem je třeba nemocniční komplex v Bohunicích. Jeho pozemky si počátkem 20. století najalo Brno pro izolaci pacientů za městem, trpících nakažlivými chorobami.

Dnes je tam vybudována velká nemocnice, která si nárokuje být hlavním poskytovatelem lékařských služeb. A samozřejmě bývalá hlavní nemocnice v centru města, U svaté Anny, chátrá a chátrá. Aby tomu odsunování nebylo dost, plánuje se ještě velkolepý projekt přesunu Masarykovy univerzity. Ta dnes sídlí v centru, v historických budovách konfiskované německé techniky (architektem byl opět německý profesor Hrach).

Do Bohunic, do blízkosti nemocnice na okraji města, má přijít úplně nový univerzitní kampus, prý nejmodernější ve střední Evropě. V lokalitě, kde kdysi radní plánovali umístit nakažlivé nemocné, bude brzy sousedit zajímavý trojúhelník zařízení: nemocnice s ústavem pro choromyslné, Masarykova univerzita a vězení.

Systém odsunu z města a postupné chátrání starých budov v centru tak poněkud připomíná snažení se našich romských spoluobčanů, kteří také původní budovy často zanechají v nezáviděníhodném stavu a přesunou se raději jinam. Kdoví, třeba jednou za městem vyroste město nové, krásnější a lepší.