Mám za to, že existují-li důvody něčeho se v tomto smyslu obávat, jsou zcela mimo hranice diskursu, kterými si autor ohraničil své uvažování. Demokracii je skutečně možno považovat za ohroženou. Jsou postupně odstraňovány všechny korektivy chování těch skupin a jednotlivců, kteří ji ohrožují reálně.

Globalizované obchodní společnosti již zcela nepokrytě ovlivňují chování demokraticky ustavených institucí, jako jsou parlamenty, vlády či soudy. Systém mezinárodního práva je postupně demontován silou v zájmu jediné zbývající supervelmoci pod záminkou prosazování jejího pojetí demokracie.

Ta masová média, která je nejvíc vidět a slyšet, již dávno nejsou primárně zdroji objektivních informací - ty jsou jen trpěným doplňkem reklamy a cílevědomého vymývání mozků jejich čtenářů/diváků/posluchačů, opět v zájmu konkrétních skupin a jednotlivců. (V této souvislosti díky za činnost Britských listů - skutečně ohrožen bych se cítil, kdybyste přestali z jakéhokoli důvodu fungovat.)

Obdivuji jasnozřivost Ludvíka Vaculíka, který již v roce 1990 prohlásil (nepřesně citováno): "Tak jsme zrušili komunismus a máme tu zpátky podmínky, ze kterých vznikl."

Zmíněné mantinely, kterým si R. Sárközi sám zcela zbytečně ohraničil svou argumentaci, považuji za zcela zastaralé a chceme-li se dostat blíže pravdě, i za kontraproduktivní.

Kapitalismus (v tomto případě nesprávně ztotožněný s demokracií) jako protipól socialismu (v tomto případě opět nesprávně ztotožněného s totalitou) - to jsou dvě strany téže mince, něco jako panna a lev staré československé koruny, která však už dávno není platná.

Podobně se jeví neplatným a nefunkčním diskurs vedený v duchu těchto dvou protikladných pojmů, případně promítnutý do diskuse na téma ODS versus KSČM. Tuto dvojici pojmů je, abychom se vůbec někam dostali, nezbytně nutno nahradit jinými. Např.: ekonomika jako cíl versus ekonomika jako prostředek, demokracie přímá versus zastupitelská, růst versus životní prostředí, lidská práva versus odpovědnost, soukromé vlastnictví versus veřejné služby apod.

Nechci se plést do řemesla humanitním věcům, od E. Fromma přes Z. Baumana a U. Becka až po J. Kellera nebo M. Valacha bylo vše již napsáno.

Bohužel až na výjimky chybí politické síly, které by se toho chopily, a zejména zájem voličů, který by je vynesl k moci a tam je aktivně kontroloval. Toto považuji za skutečné příčiny ohrožení demokracie a z nich mám mnohem větší obavy, než ze skutečností, naznačených v článku R. Sárköziho.