Špatná televize:
23. 10. 2004
Clive Davies v konzervativním americkém časopise National Review ostře zkritizoval "bizarní nový dokumentární film televize BBC o terorismu a neokonzervatismu", film The Power of Nightmares od Adama Curtise. Daviesovi vadí, že Curtisův film pochválil i britský konzervativní deník Daily Telegraph ZDE:
Ještě předtím, než se první část nového dokumentárního filmu BBC Power of Nightmares vysílala, už byl zahrnut superlativy. "Brilantní", "fascinující", zněl sbor informovaných obdivovatelů. Guardian, samozřejmě, stál této chvále v čele. "Tento inteligentní, jiskřivý film musí zhlédnout všichni, kdo mají alespoň trochu zájem o to, co se děje ve světě." Dokonce i konzervativní Daily Telegraph se k této chvále v pondělí připojil ve svém redakčním komentáři.
Curtisův film The Power of Nightmares nás přesvědčuje, že je mezinárodní teroristická hrozba mýtus, který si vymyslely vlády a který zneužívá kabala zákeřných neokonzervativců. Protože občané už nevěří v ideologie, politikové nyní musejí používat strachu jako nástroje jak zvládnout masy. Al Kajda je výtvorem naší představivosti, neexistují žádné její tajné buňky a mluví-li se o nebezpečí radioaktivních "špinavých bomb", je to nesmysl.
Pokud se vám to zdá hodně bizarní, třídílný film také argumentuje, že islamisté a neokonzervativci mají ve skutečnosti mnoho společného. Symbiotický vztah s islamismem jistě dobré lidi v ústavu American Enterprise Institute překvapí. Je to známkou, jak horečnatou se stala politická debata v Británii, když se tak barvotiskové, michael-moorovské představy vysílají v hlavním vysílacím čase na televizním okruhu, který nám kdysi přinesl kulturní seriál Kennethe Clarka Civilisation.
Viděl jsem první část filmu a musím říci, že ostře kritická reakce našeho komentátora Jima Geraghtyho (který reagoval jen na článek v listě Guardian o tomto filmu) je velmi uměřená. První část tohoto filmu je absurdně jednostranným vylíčením vzestupu neokonzervativců a těsně provázané skupině stoupenců filozofie Leo Strausse jsou ve filmu přičítány nejrůznější zlovolné motivy. V Curtisově světě je skutečným zloduchem Strauss, nikoliv Usama bin Ladin.
Šikovný střih a chytré užívání archivního materiálu nezakrývají chabost argumentace. Nejsem expertem na Strausse, ale vím, že byl silně ovlivněn situací ve výmarském Německu. Curtisova argumentace toto pomíjí. Podle Curtise reagoval Strauss na problémy americké společnosti.
Neslýchané je, jak Curtis líčí zbrojení za Reaganovy éry jako důsledek zlovolného spiknutí "Týmu B" (v jehož čele stáli Paul Wolfowitz a slavný historik Richard Pipes), jehož účelem bylo vytvořit falešný dojem ohledně jaderné hrozby ze Sovětského svazu. Pipesovi je sice stručně dovoleno prezentovat své argumenty, ale Curtis z něho pak dělá blbce za pomoci odbornice na odzbrojení Anne Cahnové, která dochází k závěru, že tvrzení tohoto harvardského profesora bylo "fantazírování". Pipes, světový expert na ideologii Kremlu, vypadá ve filmu jako sympatický idiot. Našemu časopisu Pipes sdělil, že tvrzení paní Cahnové jsou tak absurdní, že "bych na ně ani neuměl odpovědět. Je to podobné, jako když někdo popírá Holocaust."
Ještě podivnější je zacházení z Michaelem Ledeenem. Curtis ho líčí jako šiřitele dezinformací CIA, vypouštěných v sedmdesátých letech, jejichž cílem bylo prokázat, že byl Sovětský svaz koordinátorem mezinárodního terorismu. Film Ledeena obviňuje, že použil dezinformační materiál v bestsellerové knize The Terror Network. (Zde se dopouští Clive Davies věcné chyby, Curtis ve filmu netvrdí, že je Ledeen autorem této knihy, za kteréžto údajně tvrzení ho Davies pak ve svém článku v National Review kritizuje, pozn. JČ).
Jistě, nic v temném světě výzvědných služeb není nikdy přímočaré. Avšak je zjevné, že britští filmoví tvůrci, posedlí Chomského vizí "Ameriky" jako zdroje veškerého zla, se o hledání skutečné pravdy vůbec nezajímají.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout28.1. 2015 / Jan Čulík
Karel Dolejší se ve svém příspěvku "Máme brát vážně autora, který "dokazoval", že al-Kajda neexistuje?" dopouští obdobného zjednodušení, z jakého právem kritizuje jiné autory při chybné interpretaci jeho vlastních textů. Adam Curtis ve svém doku...