Takto se například stal známým profesor historie na Michiganské univerzitě Juan Cole. Přestože hovoří třemi jazyky z Blízkého východu, jeho názory na válku v Iráku by se do mainstreamových amerických médií nedostaly. Jiné blogy si však začaly jeho argumentace všímat, zejména proto, že už v létě 2003 zaujímal skeptický postoj vůči invazi do Iráku. V létě 2003 Cole napsal: "Sunnitští Arabové severně, východně a západně od Iráku nenávidí USA a nenávidí přítomnost amerických vojsk. Tato nenávist vede k tomu, že se k hnutí odporu přidávají další a další Iráčané a tato nenávist neklesá tím, že američtí vojáci útočí na irácká města. Možná, že vojenské operace proti iráckému povstání budou úspěšné. Politicky však nechávají neřešen základní problém, totiž jak přesvědčit Iráčany, že to myslíme dobře."

Jak se situace v Iráku zhoršovala, Colův blog začal od prvních měsíců roku 2004 mít čtenost až 250 000 čtenářů měsíčně. Cole se začal objevovat v americkém veřejnoprávním rozhlase i jako komentátor v CNN. Stal se veřejným intelektuálem.

Většina blogů získává své čtenáře prostřednictvím vzájemných odkazů na jiné blogy. Na nejúspěšnější blogy odkazuje většina jiných blogů. Proto je pro čtenáře zvnějšku relativně jednoduché získávat z blogů nové informace. Novinářům stačí, aby se podívali na elitní blogy, a z toho už získají přehled o názorech na dané politické téma. Establishmentová média tedy fungují jako prostředník mezi blogy a mocnými politiky.

Výhodou blogů ve srovnání s tradičními médii je rychlost publikace. Rychlými reakcemi proměňuje blogosféra složité otázky v klíčová témata a poskytuje informace o tom, jak by média měla reagovat na otázky zahraniční politiky.

Není tedy překvapivé, že stále větší počet čelných novinářů čte blogy. Generální ředitel listu New York Times Bill Keller řekl v rozhovoru v listopadu 2003: "Někdy se něco dočtu v blogu, na základě čehož si uvědomím, že jsme nějakou záležitost zvorali."

Maistreamové sdělovací prostředky trpí deficitem specializovaných znalostí a pro ně se tak stávají blogy zdrojem odborných informací. Blogy také velmi pečlivě kontrolují publikované informace, což vedlo k celé sérii slavných mediálních oprav a dementi. Americká televize CBS například přiznala, že nedokáže předložit důkazy, že dokumenty o vojenské službě George Bushe, jichž použila ve své reportáži, jsou pravdivé, poté, co jeden blogger je identifikoval jako podvrhy.

Mediální elity jsou ovšem vůči blogům často podezřívavé. Blogy jsou často stranicky zaujaté, a to je v mnoha newsroomech diskredituje.

Některé blogy záměrně šíří informace o určitých kauzách, jako například o genocidě v Súdánu.

I když je role blogů v autoritářských zemích omezena, přesto za určitých okolností jsou schopny ovlivnit politiku ve své zemi. Je obtížnější je ovládat než televizi či tisk. Často se bloggeři z určitých zemí obracejí o pomoc do zahraničí. Tak to například funguje v íránu, kde existuje nesmírně dynamická kultura blogů. Jazyk farsí je v blogosféře čtvrtým nejužívanějším.

V Číně nejistě existuje 300 000 bloggerů (je tam 80 milionů uživatelů internetu). Čínští blogeři praktikují autocenzuru, protože jediný podvratný příspěvek může vést k likvidaci celé onlinové komunity.

V Severní Koreji mají přístup k internetu jen cizinci a vládnoucí elita. Tam žádné blogy nejsou, ale i v této zemi mají blogy - zvnějšku - vliv. Bývalá novinářka z CNN Rebecca MacKinnon založila blog NKZone o Severní Koreji, který se rychle stal ohniskem diskusí o této zemi. Publikuje i informace od turistů, diplomatů, příslušníků nevládních organizací.

Blogy se podle amerického autora staly však už do určité míry obětí vlastního úspěchu. Začínají být integrovány do tradičních médií a do tradiční politiky.

Blogy, stejně jako ostatní média, musejí řešit otázky svobody projevu. Jižní Korea nedávno zablokovala přístup k mnoha zahraničních blogům, protože zveřejnily odkazy na videozáznam islámských extremistů v Iráku, na němž byla poprava jednoho Jihokorejce. Pentagon "z důvodů národní bezpečnosti" zakázal americkým vojákům v Iráku, aby psali vlastní blogy.

Podrobnosti v angličtině ZDE