Samozřejmě nelze předpokládat, že by k Zarkávímu a jeho povstalcům zpráva Amnesty International vůbec dorazila -- a kdyby i dorazila, že by se organizátoři únosů a vražd rukojmích, jejichž činnost vyprovokovala v krátké době již druhý americký útok na město, zčistajasna přihlásili k lidským právům a humanitárnímu právu. To vše je pravda -- ale "koaliční síly" tím ještě nejsou zbaveny povinnosti postupovat v souladu s normami mezinárodního práva, především přijmout všechna realizovatelná opatření na ochranu civilního obyvatelstva Fallúdže.

Mají k tomu všechny potřebné podmínky: co do počtu vojáků minimálně pětinásobnou přesilu a k tomu navíc ohromné množství těžké výzbroje, která na straně sunnitských povstalců prakticky úplně chybí. A tak je to právě způsob nasazení těžkých zbraní, na němž lze nejlépe zjistit, jak vážně "koaliční" velitelé berou ochranu civilního obyvatelstva.

Jenže se ukazuje, že američtí vojenští plánovači opět usilují především o minimalizaci vlastních ztrát. Fallúdža byla s krátkými přestávkami již od dubna terčem prakticky každodenních náletů amerických bombardérů. Během dubnových útoků americké námořní pěchoty podle místních lékařů zahynulo přinejmenším 300 civilistů a v následujících měsících se mnoho dalších stalo obětí "precizních" náletů na domy údajných teroristů. Před zahájením závěrečné ofenzívy zpravodaj BBC Paul Wood informoval o intenzivních náletech a dělostřelbě zaměřených na "to, co (Američané) nazývají povstaleckými pozicemi" (what they call insurgents positions). To vše ve chvíli, kdy se po Fallúdži podle střízlivých odhadů pohybovalo jen asi 1.000 -- 3.000 povstalců ve čtyř až šestičlenných skupinkách evidentně postrádajících jakoukoliv vzájemnou koordinaci -- povstalců, kteří se ani nepokusili o destrukci dvou mostů přes Eufrat, po nichž nyní proudí americká obrněná vozidla. Ve stejné době se ve městě ukrývalo na 30 -- 50 tisíc civilistů, kteří nechtěli nebo nemohli odejít. I naprostému laikovi musí být jasné, že soustavná dělostřelecká palba a používání 2.000 liberních (cca 900 kilogramových) leteckých bomb v takové situaci je neadekvátní a znamená naprosté pohrdání osudem civilního obyvatelstva.

Prohlášení Mezinárodního sekretariátu Amnesty International z 4. 11. mimo jiné upozornilo koaliční síly na povinnost zakázat jednotkám útoky na civilní objekty, útoky, které nerozlišeně zasahují vojenské i civilní cíle, útoky na vojenské cíle, které mají nepřiměřený dopad na cíle civilní, útoky na objekty nepostradatelné pro přežití civilního obyvatelstva a útoky s použitím zbraní, jež z podstaty své konstrukce zasahují nerozlišeně vojenské i civilní cíle. Intenzivní dělostřelecké a letecké útoky na město, uzavření jedné a údajné bombardování druhé nemocnice, přerušení dodávek vody a elektřiny -- to vše umožňuje ještě před ukončením bojů říci, že závazky vyplývající z mezinárodního práva byly během "koaliční" ofenzívy soustavně ignorovány. A je bohužel více než nepravděpodobné, že by za to byl někdy někdo volán k zodpovědnosti...