Předehra 11. září začala ještě za studené války za prezidenta Cartera, který 3.7.1979 podepsal směrnici o tajné pomoci odpůrcům prosovětského režimu (tehdy ještě za vlády N.M. Tarakího, jenž měl v plánu realizovat pozemkovou reformu). O pomoc sovětské armády požádal 28.12.1979 další vládce Afghánistánu Babrak Karmal.

Americkou pomoc odpůrcům jeho režimu poskytovala CIA prostřednictvím ISI (pákistánské tajné služby Inter-Services Intelligence). ISI měla až 150 000 zaměstnanců; přes ni prošlo do Afghánistánu v letech 1982 až 1992 asi 35 000 muslimů ze 40 zemí; hmotná pomoc CIA fundamentalistům v Afganistánu se zvyšovala až na 65 000 tun vojenského materiálu v roce 1987. CIA též poskytovala bojovníkům proti vládě v Afghánistánu a sovětským vojskům výcvik v guerilové válce a výuku v ortodoxním islámů. Sovětský svaz stáhl svá vojska z Afghánistánu v roce 1989. Taliban zvítězil v občanské válce v roce 1996.

Z uvedeného je zřejmé, že Pákistán a jeho ISI má mimořádně důležitou úlohu v podpoře islamismu v době boje proti sovětské armádě v Afghánistánu, i v boji proti islamismu Talibanu a Usami bin Ládina posléze.

Proto bude na místě věnovat Pákistánu pozornost. V únoru 1997 byl premiérem zvolen Nawas Sharif. Zakrátko byl svržen generálem Parwizem Mušarafem. Šéfem ISI v té době byl generál Mahmúd Ahmad, podezřelý z předání 100 000 USD hlavě teroristů z 11.září 2001 Muhammadu Attovi. Od 4. do 13. září 2001 byl na oficiální návštěvě ve Washingtonu. Před 11. zářím se setkal se zástupcem ministra zahraničí USA Markem Grossmannem a ředitelem CIA Georgem Tenetem. Dne 11. září se šéf ISI setkal se senátorem Bobem Grahamem, předsedou senátního výboru pro tajné služby, se senátorem Johnem Kylem členem tohoto výboru, a s Porterem Gossem, předsedou kongresového výboru pro tajné služby. Ve dnech 12. a 13. září jednal s Mahmúdem Ahmadem také náměstek ministra zahraničních věcí Richard Armitage, a to o spolupráci pákistánské ISI s FBI a CIA na pronásledování bin Ládina a Al Kajdy. To je jako žádat ďábla, aby pronásledoval Drakulu.

Krátce po návratu do Pákistánu po 13. září 2001 byl Mahmúd Ahmad ze své funkce propuštěn. Od té doby prezident Mušaraf přežil tři atentáty.

Nečitelnost islámského a arabského prostředí v kombinaci s činností -- někdy podporou, jindy snahou o likvidaci -- představují tajné služby USA a UK. To nevyvrací ani konstatování, že 10.9.2001 zachytila Agentura USA pro národní bezpečnost zprávy v arabštině, jež obsahovaly věty "Zítra v hodině nula" a "Utkání brzy začne". Tyto zprávy byly přeloženy až 12.9.2001.

Mezi 4. a 14. červencem 2001 byl bin Ládin hospitalizován v Americké nemocnici v Abu Dhabi. Setkal se v nemocnici s mnoha návštěvami. Dne 10. září 2001 prodělal bin Ládin dialýzu v pákistánské vojenské nemocnici v Rávalpindi.

Závěrem této části složitého dramatu počátku střetu civilizací uveďme odpověď Zbigniewa Brzezinského na otázku redaktora Le Nouvelle Observateur v lednu 1998: "A nelitujete ani toho, že jste podporovali islámský fundamentalismus (Talibanu), že jste poskytovali zbraně a výcvik budoucím teroristům?" Z. Brzezinski (za vlády presidenta Cartera 1977-1981 poradce pro národní bezpečnost): "Co je důležitější pro světové dějiny? Taliban nebo zánik sovětského imperia? Několik podrážděných muslimů nebo osvobození střední Evropy a konec studené války? " Těch "několik" je 1.250 milionů. A to řekl člověk, který - snad jediný - předpověděl zhroucení sovětského imperia několik let před rokem 1989 (slovy "Blíží se jitro národů").

Proč takový zájem o Afghánistán? Vždyť je známo, že se ho v 19. století vojensky nepodařilo obsadit ani tehdejší supervelmoci -- Velké Britanii. Z poslední expedice se nevrátil ani jediný voják. Území Afghánistánu je potenciálním terénem, jímž by mohl vést ropovod od Kaspického moře do Ománského zálivu. Tak by bylo možno vyhnout se nejisté oblasti Kavkazu jako spojnici Kaspiku s přístavy na Černém moři. To je zájem západních naftových společností.

Po rozpadu SSSR se kromě toho stal Afghánistán nástupištěm islámu do Střední Asie, ve které by Al Kaida ráda vybudovala nový státní útvar -- Středoasijský islámský chalifát, skládající se z Uzbekistanu, Tádžikistanu a Kyrgyzstanu, pokud možno také s Ujgurskou autonomní oblastí Číny (Sinťiangem). Destabilizace Střední Asie v osmdesátých letech až dodnes vyhovovala také dlouhodobým záměrům CIA, neboť tím by byla dotčena i severozápadní hranice Číny. Ve všech čtyřech oblastech jsou činné islámské separatistické skupiny, v prvých třech jsou od války v Afghánistánu v roce 2001 vojenská zařízení USA včetně letišť.

Prezident George W. Bush se ujal své funkce 20.1.2001 po volbách v listopadu 2000, v nichž jeho protikandidát Al Gore dostal více hlasů občanů (snad o desítky a až stovky tisíc), avšak méně hlasů volitelů za jednotlivé státy, neboť takový je volební systém v USA.

Bush a jeho poradci z politického pozadí vybrali Dicka Cheneyho, bývalého ředitele naftařské společnosti Haliburton (jež předražovala pohonné hmoty pro americkou armádu při 2. válce v Zálivu 2003) za viceprezidenta, Donalda Rumsfelda za ministra obrany (podle článku v The Houston Chronicle z 20.10.2001 nevylučoval jaderný úder proti bin Ládinovi), Richarda Armitage (spolupracoval s plukovníkem Oliverem Northem při pašování zbraní pro contras v Nicaragui v aféře Irangate) náměstkem ministra zahraničních věcí, Donalda Evanse, bývalého ředitele Tom Browns Inc., jež těží zemní plyn ve třech státech USA, ministrem obchodu, Condoleezu Riceovou, bývalou členku správní rady naftové firmy Chevron, poradkyní pro národní bezpečnost, jejíž vliv lze srovnat s vlivem ministra obrany, ale také Collina Powella, veterána války ve Vietnamu a velícího generála v 1. válce v Zálivu (1991), ministrem zahraničních věcí, jenž snad jediný v celé Bushově vládě - ač voják (anebo právě proto) -- se snaží hledat mírová řešení. Rodina samotného prezidenta Bushe měla obchodní styky se saudskoarabským finančníkem Chalidem bin Mahfúzem, jehož sestra je manželkou Usamy bin Ládina.

President Bush uvažoval o vojenské akci proti Al Kaidě a Talibanu v Afghánistánu a proti Saddamu Husajnovi v Iráku již před 11. zářím 2001. Na teroristický útok 11. září reagoval vyhlášením války proti zemím, které podporují a financují terorismus. Krátce na to podepsal nařízení o komisích a tribunálech k vyšetřování osob podezřelých z terorismu, jež nebudou mít ústavní ochranu (obhájce). Za podezřelého z terorismu je považován ten, kdo zastává "protiválečné" názory (proti tomu protestovalo 117 vysokých škol a fakult v USA). Byly rozšířeny pravomoci FBI a CIA pro instalaci odposlechů telefonů včetně mobilních a e-mailů, a tajných domácích prohlídek bez soudního souhlasu. Za "vnitrostátní terorismus" se považuje např. demonstrace, jež náhodou znemožní projet sanitce. Koncept presumpce neviny až do prokázání viny byl zrušen. Skutečný odpor proti privatizaci, obrana komunálního majetku, infrastruktury, zásobování vodou a elektřinou, nemocnic, škol, veřejných prostranství a obecní půdy je hodnocen při nejmenším jako podezřelý.

Vláda USA chce -- patrně trvale -- pozastavit ústavní svobody, avšak zdání demokracie se snaží udržet financováním krotké kritiky této protiústavní situace.

To je kromě WTO, WB a IMF, v nichž má USA jako nejbohatší země světa rozhodující vliv (kromě ovšem 16 letadlových lodí, z nichž 3 stačí na vedení "malé" války typu obou válek v Zálivu) důležité pro přeměnu USA - osvědčené, pro nás vzorové a nejstarší demokracie na světě (nebereme-li jako nejstarší Island nebo Švýcarsko) v imperium typu starověkého Říma nové doby.

A kdo konkrétně bude mít prospěch ze spotřebování a předvedení válečného materiálu ve dvou válkách v Zálivu? V první řadě to budou výrobci vojenských letadel Lockheed Martin (bude vyrábět nové stihačky F-22 Raptor), Boeing (uchází se o výrobu nových stihaček Joint Striker -- JSF v celkové hodnotě 200 mld. USD), dále Northrop Grumman, General Dynamics, Raytheon. K novým zbraním patří též jedenáctitunová laserem naváděná bomba GBU-28, prorážející několikametrový železobeton. Ve stadiu vývoje je zařízení pro ovlivňování počasí (a snad i klimatu) v rámci projektu High Altitude Auroral Research program (HAARP). Užitek budou mít i ropné společnosti (snad i ty, které chtějí těžit na Aljašce) a firmy schopné udržovat a budovat infrastrukturu.

Válečné tažení není správná metoda boje proti terorismu. Ztráty na životech civilistů při operacích americké a britské armády proti zbouřencům v Iráku jsou podstatně vyšší než na straně vojsk. Účinek je opačný -- řady islamistických sebevražedných teroristů spíše rostou všude na světě. Předseda sboru náčelníků štábů armády, námořnictva a letectva Spojených států řekl ještě před zahájením válečných operací v Iráku, že není problém v krátké době válku vyhrát, ale bude problém, jak dál, protože spojené státy nemají v této věci jasno. Prezident Bush ho příštího dne odvolal z funkce.

Literatura

Hertzová N. (2003): Plíživý převrat. Globální kapitalismus a smrt demokracie, - 255 str., naklad. Dokořán, Praha (anglicky 2001)

Huntington S.P. (2001): Střet civilizací -- 441 str., Rybka Publishers (anglicky 1997)

Chossudovsky M. (2003): Válka a globalizace. Pravda o 11. září. -- 135 str., 229 citací zdrojů informací, naklad. Intu, Praha (anglicky 2002)

Korten D.C. (1995): When corporations rule the world -- 379 str., Earthscan Publications Ltd., London, vyšlo též slovensky, viz nakladatelství Paradigma: www.paradigma.sk

Martin H.P., Schumann H. (1998): Die Globalisierungsfalle. Der Angriff auf Demokratie und Wohlstand. -- 351 str., Rowohlt Verlag GmbH, Reinbeck bei Hamburg