V Anglii v první polovině 17. století hrály pozůstatky feudálního státu roli podobnou roli demokracie v druhé polovině století dvacátého. Feudální stát samozřejmě fungoval v zájmu monarchie a kléru. Avšak zároveň také reguloval hospodářské vykořisťování nižších tříd. Jak na to pokukázal historik R. H. Tawney, král Karel I. znárodňoval průmysl, ovládal směnárny se zahraniční měnou a stíhal lordy, kteří vyháněli venkovany z půdy, zaměstnance, kteří odmítali platit plnou mzdu a soudce, kteří nepomáhali chudým.

Ten model se ale přežil. Vzestup komerčních společností vedl k bezprecedentní koncentraci finanční moci, a tak "středověká průmyslová organizace byla podřízena novému finančnímu pořádku," píše Tawney. Motorem hospodářství se stala obrovská expanze obchodu a finančnictví, nikoliv průmyslu. Králové v Evropě se staly "loutkami tančícími na drátech", které měli v rukou finančníci.

Zrušení klášterů v Anglii znamenalo, že jejich majetku se zmocnila nová podnikatelská třída. Tito podnikatelé z půdy, kterou získali, vyhnali venkovany, začali ji ohrazovat, a tak vznikla spekulativní horečka s pozemky, která vedla k vzniku sofistikovaných finančních trhů.

Puritánství to nejprve odsuzovalo, ale brzo se stalo náboženstvím nových podnikatelských vrstev. Kalvín jim totiž poskytl teologické ospravedlnění podnikání. Kapitalismus nebyl protikřesťanský, byl to nástroj, jímž bylo lze oslavovat Boha.

Jádrem této nové filozofie byla "idealizace osobní odpovědnosti" před Bohem. To se rychle proměnilo v "teorii individuálních práv", v níž "tradiční vzorech křesťanských ctností byl téměř úplně postaven na hlavu". Od poloviny sedmnáctého století považovala většina anglických Puritánů chudobu nikoliv za "neštěstí, které je nutno litovat a lidem v chudobě je nutno pomáhat, ale za morální selhání, které je nutno odsuzovat. Bohatství už přestalo být podezřelé a stalo se požehnáním, které odměňuje triumf energie a vůle."

Podnikatelovým cílem je "sloužit Bohu svým povoláním a dohnat to povolání tak daleko, kam až to půjde," napsal kazatel Richard Steele v roce 1684. Úspěch při podnikání se stal známkou boží milosti, důkazem pro podnikatele, že "Bůh jeho obchodování požehnal."

Puritánský duchovní Joseph Lee anticipoval neviditelnou ruku trhu Adama Smithe už o celé století před ním tím, že tvrdil, že "prospěch soukromých osob povede k prospěchu veřejnosti".

Puritáni také prosazovali doktrínu minimálních státních zásahů. "Podnikatelské záležitosti," byli přesvědčeni, "musejí řešit sami podnikatelé, nesmí je omezovat zásahy zastaralé morálky." Pomáhat chudým vyvolávalo podle jejich názoru mezi nimi zahálčivost a duchovní rozvrat. Taková pomoc je odvracela od Pánaboha.

Nový román Ronana Bennetta Havoc in its Third Year (Katastrofa v třetím roce), o puritánské revoluce v třicátých letech sedmnáctého století, je podle Monbiota nesmírně silným podobenstvím. Lidé v této době byli poslední teroristy (v tomto případě irskými a jesuitskými), homosexualitou a sexuální volností, tvrdě na veřejnosti trestali morální prohřešky a odmítali veřejnou podporu pro chudé. Jako by to byla Bushova Amerika, konstatuje autor a poukazuje na to, že se Bushova Amerika vrací k doktrínám Puritánství z historické nutnosti. Máme-li porozumět, co se v Americe děje, měli bychom studovat třicátá léta sedmnáctého století.

ZDE