U politiků si stále více lidí zvyká na to, že cílem jejich komunikace nebývá odpovědět na položenou otázku, natož snad objasnit nějaký problém, ale naopak jeho zamlžení a sebeprezentace. Rozdíl mezi politickou stranou a reklamní agenturou je již naprosto nezřetelný. Mediální poradci politiků dávno přesvědčili svoje klienty, že pro získání a udržení moci je nejefektivnější radikální zjednodušování reality a citová manipulace.

V důsledku toho se česká politika stává politikou prázdných žvástů. Nejkřiklavějším projevem tohoto fenoménu jsou známé billboardy Stanislava Grosse s prostým sdělením: "myslím to upřímně". Namísto zdlouhavého vysvětlování co si myslí, co chce udělat a proč to chce udělat, Gross prostě civí na lidi z plakátu a říká jim: milujte mě a neptejte se proč.

Když si uvědomíme, kam Gross tímto svým politickým marketingem sklouzává, vyvstane nám před očima další ukryté sdělení této jeho kampaně. V něm zcela otevřeně říká: "věřím, že jste natolik blbí, že mi to sežerete i s navijákem a ty peníze, které jsem do toho vrazil, jsou pro mě dobrá investice".

Politická reklama, jako každá jiná reklama, funguje ve prospěch zadavatele a vyzdvihuje to, co mají lidé vidět a naopak potlačuje to, o čem by raději nic vědět neměli. Exemplární ukázkou tohoto je třeba chování Stanislava Grosse v souvislosti se zákonem o referendu. Před volbami se Gross a jiní kandidáti ČSSD mohli přetrhnout, aby všem voličům sdělili, jak moc chtějí prosadit zákon o referendu, aby se občané mohli účastnit veřejných rozhodování. Ke své reklamě využili i posledního hlasování o zákonu o celostátním referendu. Zdálo by se, že nikdo nebyl "blíže lidu", než Gross a jeho partaj.

Tentýž Gross však nedlouho nato ve sněmovně potichu prosadil zákon, kterým cíleně zlikvidoval institut místního referenda. Je tedy zřejmé, že politická reklama má za úkol pouze přilákat voliče, nikoli závazně jim cokoli slibovat. Všechny ty vzletné formulace se nakonec ukazují být pouhými reklamními žvásty bez obsahu. Cílem není předložit vizi a snažit se ji naplnit, cílem je získat a udržet si osobní moc.

Politika prázdných žvástů však není bolestí jediné strany či části politického spektra. Dobrým příkladem může být třeba čerstvé tiskové prohlášení Václava Klause ke znovuzvolení. G. W. Bushe americkým prezidentem.

Poníženecká servilita toho tiskového prohlášení dosahuje takové úrovně, až musí čtenář zaváhat, zda je určeno české veřejnosti, nebo přímo onomu bohem vyvolenému spasiteli lidstva za oceánem. Podobné diplomatické akty, jakými jsou oficiální gratulace ke zvolení, se však uskutečňují formou osobních telegramů, u těch nejbližších pak přímo telefonicky. Klausovo tiskové prohlášení tedy musí být určeno české veřejnosti. A stojí za zamyšlení. První věta je totiž zároveň poslední větou, která nese skutečný a jasný obsah. Znovuzvolení Bushe opravdu umožňuje pokračování jeho politiky. Další věty jsou již typickým politickým dialektem, který si zaslouží bližší zkoumání.

"V těžkých okamžicích prokázal, že je skutečným vůdcem svého lidu a američtí voliči to ocenili."

Je varovné, že ve 21. století, kdy demokracii šíříme po světě i za cenu "vedlejších ztrát" při různých "humanitárních bombardováních", najednou není řeč o demokratické vládě, ale o vůdci. Prezident v zemi s prezidentským typem demokracie a vůdce, to jsou dvě naprosto rozdílné věci. Prezident je zvolený úředník, který vykonává, oč jej voliči ve volbách požádali. Vůdce je však archaická autorita stojící nad zbytkem společnosti, někdo, kdo sám rozhoduje, kam ostatní dovede. Vůdce koná pouze na základě svých rozhodnutí a nikomu se nezpovídá. Nelze nevidět, že mnoho politiků se vzhlíží nikoli v demokracii, ale právě ve vůdcovství.

"Konzistentnost svých názorů a postojů si George W. Bush dokázal udržet i ve chvílích, kdy s nimi mnozí nesouhlasili a kritizovali jej za ně. To je vlastnost, které si velmi cením."

Jako každý člověk, i Bush činí dobrá i špatná rozhodnutí. Není však schopen sebereflexe, neakceptuje kritiku a není schopen svá špatná rozhodnutí korigovat. Cítí se být veden přímo Bohem a ten se nemýlí. Nejen odpůrci, ale i lidé z Bushova týmu ho například varovali, ze Amerika není připravena zajistit po dobytí Iráku mír, bezpečnost a policejní kontrolu v oblasti. Bush toto konzistentně ignoroval. Výsledkem je občanská válka a bezpečnostní situace horší, než jaká kdy v Iráku byla.

"Prezident Bush je nepochybným přítelem České republiky. Jsme spojencem USA v NATO a pojí nás mnohé pevné vazby."

Bush je tak dobrým přítelem České republiky, že ji bez jejího souhlasu zařadil na seznam zemí aktivně podporujících okupaci Iráku ve chvíli, kdy se horkou jehlou šila spojenecká koalice a hrozilo, že bude čistě britsko -- americká. Spíše než přátelstvím však takové chování zavání velkopanskými manýry a pocitem absolutní nadřazenosti.

"Znovuzvolený prezident Spojených států symbolizuje nejlepší tradice Ameriky, jejichž vztah ke svobodě, optimismu, individualismu, liberálnímu ekonomickému prostředí a konzervativním hodnotám, je také mně velmi blízký."

Za vlády G. W. Bushe došlo k nejmasivnějšímu omezení občanských práv Američanů v moderní historii USA. Bushova administrativa též velmi efektivně šíří mezi Američany strach z mnoha neviditelných nebezpečí, v podstatě je vyvoláván pocit permanentního ohrožení, což má podstatný vliv na lidskou psychiku. Lidé mají nyní větší tendenci se stádovitě shlukovat pod ochranná křídla nějakého ochránce. Slova svoboda, optimismus a individualismus zde tedy Václav Klaus užívá velmi zvláštním způsobem.

Bushův vztah k liberálnímu ekonomickému prostředí je velmi dobře znám především Bushovým americkým protekcionismem. Co je například liberálního na dovozních clech na ocelářské produkty, kterými drží Bush při životě nekonkurenceschopné americké ocelárny ? Tato cla porušují závazné dohody Světové obchodní organizace (WTO), i zde je však velmi konzistentní a snaží se z pozice síly rozhodnutí orgánů WTO ignorovat. V téže WTO však mocně lobuje za zákaz výroby levnějších ekvivalentů drahých západních léků v zemích třetího světa a vyžaduje respektování autority WTO v tomto opatření.

"Gratuluji jemu i celému jeho týmu, který odvedl v kampani mimořádnou práci, k tomuto velkému úspěchu."

Volební kampaň obou kandidátů před těmito volbami byla především totálním výplachem mozků a excelentní citovou manipulací. Bush sám vše vsadil na vyvolávání strachu před všudypřítomným nebezpečím, prezentoval se jako spasitel a ochranitel, pozitivních vizí však nabídl minimum. Extrémně manipulativní způsoby prezentace, jakož i vynaložené prostředky (v součtu téměř miliarda dolarů) spíše než ke gratulacím vybízí k otázce, jaká je vlastně v Americe skutečná úroveň demokracie.

Václav Klaus tedy vydal tiskové prohlášení, sestávající z prázdných vět, jejichž průnik s realitou je téměř nulový. Dovídáme se pouze, že obdivuje metody G. W. Bushe a že spíše než demokratické zastupování je mu bližší vůdcovský princip povolané elity, což však nesouvisí s americkými volbami.

Zdá se, že politika se v Česku stává doménou prázdných rétorických cvičení, majících odvracet pozornost od toho podstatného. Mediální prostor je nekonečný, nikoli však schopnost člověka absorbovat informace. Za čas se tedy může stát, že již nikdo nebude poslouchat, co který politik říká, protože od každého bude předem očekávána především politika prázdných žvástů. Před volbami si vybereme podle toho, kdo bude vehementněji tvrdit, že je upřímný. To bude náš vůdce. O tom, že bude upřímně vládnout v náš prospěch, si však budeme moct nechat jen zdát.