Ani jedna z těchto zpráv se neukázala jako pravdivá. V krajských volbách ODS dosáhla triumfálního úspěchu v podobě 36,3 % odevzdaných hlasů, přibrala 106 nových mandátů, získala jednoho senátora a pouze v jednom obvodě nepostoupila do druhého kola. KSČM předstihla v krajských volbách ČSSD o 5,7 procentních bodů.

ÚSPĚCH ODS není pouze potvrzením její obliby u části veřejnosti. Představuje pro tuto stranu důležitý stabilizační faktor. Zajišťuje Mirkovi Topolánkovi znovuzvolení na post předsedy této strany na prosincovém sjezdu. Ale hlavně výsledek voleb zklidňuje aktiv i zázemí ODS, která byla odsouzena k osmileté roli opozice. Volby zároveň ukázaly, že v této chvíli neexistuje na pravém křídlo české politické scény politická alternativa jakou byla dříve ODA či Unie svobody.

Podle některých analytiků se ODS nemůže dostat do vlády, neboť představuje neevropský prvek ve chvíli, kdy země sklízí ekonomické zisky plynoucí z integrace. Další dva roky opoziční politiky by měly odradit sponzory a lidi, kteří svou kariéru spojují se státní službou či s vazbou na rozpočet. Jenže krajské volby umožní ODS opevnit se v zákopech způsobem, který nejen uspokojí netrpělivé a napojí je na krajské rozpočty, ale především umožní připravit finální zteč -- pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006.

KOMUNISTÉ MOHOU ŘÍCI, že dosáhli maxima možného. Potvrdili pozici lídra na levé straně spektra. Jejich koaliční potenciál roste: mnohde už není možné bez nich vládnout. V oblasti krajských samospráv -- ale i v místné správě a Poslanecké sněmovně -- se staly samozřejmostí hlasovací koalice vládnoucích stran spolu s komunisty. Problémem KSČM není ideologická odpudivost, ale malá spolehlivost nejdůležitějšího partnera -- sociální demokracie. To se ukáže na konci tohoto týdne, v druhém kolem voleb do Senátu. KSČM do něj nastupuje v 9 místech proti ODS, ČSSD ji však v tomto souboji podpořit nehodlá.

Komunisté ale nemohou být s tím, jak nynější volby dopadly, zcela spokojeni. Nejenže obecně klesl podíl hlasů odevzdaných levici, ale sama KSČM přišla o čtyři mandáty v krajských zastupitelstvech. Nicméně kdyby se komunistům podařilo zopakovat tento výsledek z krajských voleb i ve volbách do Sněmovny, znamenalo by to pro ně nárůst počtu poslaneckých mandátů.

LIDOVCI pod Miroslavem Kalouskem zabodovali -- překročili 10 % odevzdaných hlasů a počet mandátů v krajích zvětšili o 12. Jsou jedinou vládní stranou, která uhájila či dokonce zlepšila své pozice. V mnoha krajích bude tvořit přirozeného partnera ODS při volbě hejtmanů a radních. To bude znamenat průpravu na případnou budoucí vládní koalici s občanskými demokraty. Mapa jejich úspěchů však ukazuje, že se KDU-ČSL nedaří podniknout do netradičních oblastí. Rozšíření úspěchů vyžaduje, aby si lidovci upravili základní rejstřík hesel, s nímž předstupují před veřejnost.

Unie svobody--DEU potvrdila ve volbách klinickou smrt. Počet mandátů v krajských zastupitelstvech získaných v době slávy čtyřkoalice roztál, získat dvě senátorská křesla může US-DEU v druhém kole jen náhodou. Strana jako strana neexistuje: je to klub ministrů a jejich fanoušků. Skutečné stranické chování vyžaduje věcnou analýzu a strategii. Tedy přiznat porážku a zamířit se svými politickými cíli pod jiný prapor.

SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE představuje nejpozoruhodnější fenomén poledních voleb. Ztratila šest mandátů v krajích, což není tak dramatický pokles, jenže stojí před prohrou ve volbách do senátu. Nikde žádný úspěch. Zdá se, že dramatická opatření v podobě odhození předsedy nevedla ke zvýšení prestiže strany. Nestačí jen měnit tváře, je nutné měnit i politiku. ČSSD je voliči vnímána jako umírněná levicová strana. To, co předvádí její vedení, pro mnohé voliče nevypadá ani umírněně, ani levicově. Právem si sociální demokracie stěžuje, že její hubený volební výsledek zavinili hlavně ti, kdo nepřišli k urnám. Kdo ale vyhnal voliče do volební pasivity, když ne sociální demokracie sama?

Při zpětném pohledu na uplynulé dva roky sociální demokracii nejvíce definuje snaha o diskontinuitu -- úsilí představit se v jiné podobě, než byla ČSSD v dobách Miloše Zemana. Paradoxní na této situaci je, že ona předcházející doba byla dobou největších úspěchů a slávy této strany. Masakr zemanovců, který proběhl pod vedením Vladimíra Špidly, znamenal sice upevnění nové stranické elity, ale i zdecimování velké části aktivu, který vedl ČSSD k vítězstvím.

MOUDRÝ VLADAŘ se na dobytém území chová tak, že nevyhání sedláky do lesů a šlechtu nezahání k nepříteli. Je ale symbolické, že dva dny po příchodu Stanislava Grosse do funkce předsedy vlády byl ze sekretariátu premiéra vyhozen člověk, který pro ČSSD pět let zpracovával analýzy volebních výsledků, a to právě s ohledem na jejich strukturální a teritoriální charakteristiky. Rozbory klamavých volebních preferencí spojené s mediální strategií v Česku nestačí. Lokaj je sice pro vladaře příjemnější než expert, ale nenahradit ho nedokáže.

Tendence potvrzené minulý týden by měly určit i volební koncovku: druhé kolo senátorských voleb a volbu hejtmanů. To, že bude probíhat upevňování spolupráce ODS a KDU-ČSL zespoda, by mělo být pro sociální demokraty vážným varováním, že některé chyby se dají jen těžko napravit. Jako nejzajímavější se v této chvíli jeví senátorské volby na Praze 6, kde je lepší postavení Karla Schwarzenberga (ODA/US-DEU) vůči Marii Kousalíkové (ODS) výzvou pro levici, aby podpořila Topolánkovu kandidátku. Výběr vedení ústeckého kraje, kde by mohlo přijít ke slovu účelové spojení ODS a ČSSD, pak ukáže, jak hořkou příchuť může mít pro sociální demokraty darovaná koalice.

SOUBOJ STRAN V DRUHÉM KOLE SENÁTNÍCH VOLEB

PRAMEN: ČSÚ

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom