Spor se ovšem nevede o to, jestli nádraží modernizovat či nikoliv, ale právě o to, jestli má být modernizováno ve stávající poloze či postaveno zcela nové v poloze odsunuté -- záměr vládnoucí koalice. Čistě odborné řešení neexistuje, neboť i tábory odborníků všech typů jsou rozděleny. Konečné řešení je tedy povahy politické a jde v něm o to, kdo má právo je učinit a čí zájmy v něm budou uspokojeny a čí pominuty.

A právě v tom je celostátní význam brněnského referenda. Nejde v něm jen o podobu rekonstrukce vlakového nádraží, ale především o to, kdo má v Brně moc. Referendum tak odpoví i na otázku, která na hlasovacích lístcích není napsána: Čí je Brno? Patří Brno politikům, nebo občanům? Z toho pohledu není důležité, kdo tvoří koalici referendum podporující (zde bychom našli hodně skupin účelově se přiživujících na této události), ale jestli se občanům podaří prosadit jejich právo na rozhodování o jejich vlastním městě. V Brně se tedy odehrává historicky první pokus uskutečněný v tak velkém městě o vykročení za hranice stranické politiky k novému modelu demokracie, v němž budou rozhodující roli hrát občané.

Politikové jsou si tohoto významu brněnského referenda dobře vědomi. Ti brněnští se pokusili jeho úspěšnost zmařit rozdělením termínu referenda a krajských voleb. Původní záměr byl, aby se referendum konalo ve stejným den jako krajské volby. Radní však zřejmě ovládla obava, že v tomto případě by se mohlo k referendu dostavit oněch zákonem požadovaných 50% voličů. A tak, bez ohledu na velké finanční náklady jdoucí z kapes všech brněnských občanů, rozhodli o konání referenda již 9. října. Tohoto cíle by však nemohli dosáhnout bez spolupráce spřízněných duší v parlamentu a senátu, které do dřívějšího zákona o obecním referendu přidali právě oněch 50% občanů, bez jejichž účasti je hlasování neplatné. Tento požadavek dřívější znění zákona neznalo. Tato změna nevyvolala žádnou reakci ze strany médií ani občanů. Její význam v boji o pojetí naší demokracie je však zásadní, jak je možné vidět právě na příkladu brněnského referenda. Tolik občanů nechodí totiž ani k senátním volbám a i účast na volbách parlamentních se začíná této hranici nebezpečné blížit. Tam je to ovšem jedno, zde si platnost svých mandátů páni poslanci a senátoři takto nepodmínili. O svém skutečném vztahu k voličům tím ale prozradili více, než je jim milo. Pokud hlasujeme pro ně, jsme milí voliči, pokud bychom ale chtěli rozhodnout samostatně, jsme nebezpeční a musí se nám to zatrhnout.

Občan a politik se tím stávají lidmi různých kategorií. Z politiků se stává "kasta" stojící nad občany a občanům vládnoucí. Samotná podstata zastupitelské demokracie je tím vystavena posměchu a diskreditaci.

V praxi to pak znamená, že brněnští politikové mohou vzít peníze města (celkem 4 miliony) a věnovat je na propagaci jen jednoho názoru, a to názoru svého. Peníze však patří všem občanů a ti mají právo znát názor všech zúčastněných stran, i oponentů. Tyto peníze patří i těm, kteří se záměrem radnice nesouhlasí, ale ve skutečnosti jsou použity právě proti nim.

Není snad třeba ani příliš rozvádět, že informace o této částce jsem nezískal od radnice ani od najaté reklamní agentury. Můj dotaz na obou těchto místech vyvolal zděšení. První reakce byla, že mi to neřeknou (!), následující, že to neví!

Již tato samotná zkušenost vypovídá mnohé o poctivosti záměrů brněnské radnice. Podtrhuje to i forma tzv. besed s občany, kde radnice prezentuje jen svůj projekt. Avšak je nutné přiznat, že na rozdíl od dob totalitních, je možné vystoupit s nesouhlasným stanoviskem. Nerovnost takto diskutujících a jejich rozdílný vliv na konečné rozhodnutí je ovšem také mimo pochybnost.

Brněnské referendum je pro to všechno nikoliv jen ojedinělým rozhodnutím o tom či onom projektu, ale je počátkem boje o povahu naší demokracie. Je součástí zápasu proti představám některých politiků, že tato republika je území, kterou mohou dobýt a pak využívat podle jejich vlastní libosti.

Hlasovat by proto měli přijít nejen odpůrci přesunu, ale i jeho příznivci. A to právě proto, že politikům všech barev je nutné poslat důrazný vzkaz: Toto je republika nás, občanů. Vy jste jen naši zástupci. Vy jste povinni vykonávat naši vůli.

Zde končí text, který jsem se ve své naivitě pokusil publikovat v Právu v rubrice publicistika. Marná snaha. Bohaté zkušenosti, které mám s nulovou možností publikování čehokoliv o přímé demokracii, mne opravňují k formulování následujícího přesvědčení. Pravici, ani tzv. levici nejde o zastupování občanů. Politicky orientované sdělovací prostředky hájící zájmy té či druhé skupiny jen podporují tu či onu skupinu elitářů peroucích se mezi sebou o to, kdo z nich nám bude vládnout a ukrajovat z našich daní do vlastních kapes.

I v tom je nebývalý význam brněnského referenda. Konečně začínají lidé chápat, že si své zájmy musí hlídat sami a nenechat se oškubávat jako ovce. Dokonce i v tak velkém městě, jakým je Brno, je možné získat dostatečný počet podpisů pod žádost o vypsání referenda, když se za tímto účelem spojí množství již existujících občanských skupin. To, co zde vidíme je právě ona revitalizace občanské společnosti, o níž tak mnozí mluví, vytvářející síť nejrůznějších skupin, která je schopna rozhýbat i několikasettisícové město. V tom je jejich aktivita úžasným činem, zrodem něčeho nového, co po létech totality neznáme.

To neznamená, že by na straně jejich koalice nebyly věci ke kritice. Jak jsem již napsal výše, řada skupin, a to zvláště těch, které se politicky angažují, se mohla přidat z vypočítavosti a ze snahy získat mezi občany jistou prestiž před blížícími se krajskými volbami. Každý hlas se počítá. Tak například:

Liberální reformní strana (LiRa člen koalice za uskutečnění referenda) by především měla veřejně vysvětlit svůj vztah k institutu referenda. K tomu ji tímto rovněž veřejně vyzývám. Pokud vím, někteří její čelní představitelé vyjadřovali zásadní odpor k této formě přímého rozhodování občanů.

Na kampani koalice za Nádraží v centru (občanští aktivisté) mě rovněž překvapil jednostranný důraz na ODS jako příčinu všeho zla. Přitom na brněnské radnici vládne společně ODS s KDU-ČSL. Že by vynechání lidovců bylo způsobenou již uzavřenou volební koalicí do krajských voleb (sice v jiném kraji, ale přece) mezi nimi a Stranou zelených? I to by si žádalo veřejné vysvětlení.

Ale na této straně je nesrovnatelně více zásluh než vyložených podvodů na občany, kterých lze v "míře větší než malé" nalézt na straně radnice. Radnice se nikdy nepokusila o veřejnou debatu s touto občanskou opozicí. Vždy jen propagovala svůj názor, za naše společné peníze. Občanští aktivisté se naproti tomu o takovou diskusi pokusili zrovna v úterý 5.10. Hádejte, která strana nepřišla? Ano správně, byli to páni z radnice. Ať již jsou motivy různých občanských skupin jakékoliv, faktem zůstává, že jejich čin je počátkem nového procesu v dějinách naší demokracie. A ať již dopadne referendum jakkoliv, nebude to konec, ale začátek. Přijdou další referenda v nichž již bude zhodnocena zkušenost z tohoto nynějšího. Pak jistě přijde i boj za změnu zákona o obecním referendu a za odstranění oněch ostudných 50% povinné účasti. První příležitost k tomu nastane již za několik týdnů v krajských volbách. Občané by neměli volit ty strany, které jimi upírají jejich občanská práva a především jejich právo nejdůležitější: rozhodovat sami o sobě.

Brněnské referendum je první krok na cestě ke skutečné demokracii. V tom je zásluha občanských aktivistů, kterou jim nikdo vzít nemůže.

My ostatní jim můžeme pomoci překonat informační bariéru oficiálních sdělovacích prostředků a pozvat co nejvíce brněnských občanů k referendu. Ať již chtějí hlasovat jakkoliv. Ostatně, mohl by to být docela dobrý test politické síly internetu.