7. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 10. 2004

Čí je Brno?

Brněnské referendum vyvolává ve městě rostoucí vášně. Radnice je přesvědčena, že Brno patří jí, respektive momentálně vládnoucí koalici ODS a KDU-ČSL. Referendum o záměru koalice na stavbu nového železničního nádraží proto chápe jako útok na samu podstatu jejich moci. Boj se tento týden přiostřuje, neboť již v sobotu 9. října dojde k občanskému hlasování, které může rozhodnout o osudu celého projektu v hodnotě desítek miliard korun. Z důsledků toho či onoho rozhodnutí se budou občané města těšit či jimi trpět po desítky let. Ve hře jsou rovněž nemalé ekonomické zájmy. Část investorů očekává od výstavby nového železničního nádraží ve vzdálenosti asi 700 metrů od stávající polohy nemalé zhodnocení zde ležících pozemků a tudíž i naději na tučné zisky.

Spor se ovšem nevede o to, jestli nádraží modernizovat či nikoliv, ale právě o to, jestli má být modernizováno ve stávající poloze či postaveno zcela nové v poloze odsunuté -- záměr vládnoucí koalice. Čistě odborné řešení neexistuje, neboť i tábory odborníků všech typů jsou rozděleny. Konečné řešení je tedy povahy politické a jde v něm o to, kdo má právo je učinit a čí zájmy v něm budou uspokojeny a čí pominuty.

A právě v tom je celostátní význam brněnského referenda. Nejde v něm jen o podobu rekonstrukce vlakového nádraží, ale především o to, kdo má v Brně moc. Referendum tak odpoví i na otázku, která na hlasovacích lístcích není napsána: Čí je Brno? Patří Brno politikům, nebo občanům? Z toho pohledu není důležité, kdo tvoří koalici referendum podporující (zde bychom našli hodně skupin účelově se přiživujících na této události), ale jestli se občanům podaří prosadit jejich právo na rozhodování o jejich vlastním městě. V Brně se tedy odehrává historicky první pokus uskutečněný v tak velkém městě o vykročení za hranice stranické politiky k novému modelu demokracie, v němž budou rozhodující roli hrát občané.

Politikové jsou si tohoto významu brněnského referenda dobře vědomi. Ti brněnští se pokusili jeho úspěšnost zmařit rozdělením termínu referenda a krajských voleb. Původní záměr byl, aby se referendum konalo ve stejným den jako krajské volby. Radní však zřejmě ovládla obava, že v tomto případě by se mohlo k referendu dostavit oněch zákonem požadovaných 50% voličů. A tak, bez ohledu na velké finanční náklady jdoucí z kapes všech brněnských občanů, rozhodli o konání referenda již 9. října. Tohoto cíle by však nemohli dosáhnout bez spolupráce spřízněných duší v parlamentu a senátu, které do dřívějšího zákona o obecním referendu přidali právě oněch 50% občanů, bez jejichž účasti je hlasování neplatné. Tento požadavek dřívější znění zákona neznalo. Tato změna nevyvolala žádnou reakci ze strany médií ani občanů. Její význam v boji o pojetí naší demokracie je však zásadní, jak je možné vidět právě na příkladu brněnského referenda. Tolik občanů nechodí totiž ani k senátním volbám a i účast na volbách parlamentních se začíná této hranici nebezpečné blížit. Tam je to ovšem jedno, zde si platnost svých mandátů páni poslanci a senátoři takto nepodmínili. O svém skutečném vztahu k voličům tím ale prozradili více, než je jim milo. Pokud hlasujeme pro ně, jsme milí voliči, pokud bychom ale chtěli rozhodnout samostatně, jsme nebezpeční a musí se nám to zatrhnout.

Občan a politik se tím stávají lidmi různých kategorií. Z politiků se stává "kasta" stojící nad občany a občanům vládnoucí. Samotná podstata zastupitelské demokracie je tím vystavena posměchu a diskreditaci.

V praxi to pak znamená, že brněnští politikové mohou vzít peníze města (celkem 4 miliony) a věnovat je na propagaci jen jednoho názoru, a to názoru svého. Peníze však patří všem občanů a ti mají právo znát názor všech zúčastněných stran, i oponentů. Tyto peníze patří i těm, kteří se záměrem radnice nesouhlasí, ale ve skutečnosti jsou použity právě proti nim.

Není snad třeba ani příliš rozvádět, že informace o této částce jsem nezískal od radnice ani od najaté reklamní agentury. Můj dotaz na obou těchto místech vyvolal zděšení. První reakce byla, že mi to neřeknou (!), následující, že to neví!

Již tato samotná zkušenost vypovídá mnohé o poctivosti záměrů brněnské radnice. Podtrhuje to i forma tzv. besed s občany, kde radnice prezentuje jen svůj projekt. Avšak je nutné přiznat, že na rozdíl od dob totalitních, je možné vystoupit s nesouhlasným stanoviskem. Nerovnost takto diskutujících a jejich rozdílný vliv na konečné rozhodnutí je ovšem také mimo pochybnost.

Brněnské referendum je pro to všechno nikoliv jen ojedinělým rozhodnutím o tom či onom projektu, ale je počátkem boje o povahu naší demokracie. Je součástí zápasu proti představám některých politiků, že tato republika je území, kterou mohou dobýt a pak využívat podle jejich vlastní libosti.

Hlasovat by proto měli přijít nejen odpůrci přesunu, ale i jeho příznivci. A to právě proto, že politikům všech barev je nutné poslat důrazný vzkaz: Toto je republika nás, občanů. Vy jste jen naši zástupci. Vy jste povinni vykonávat naši vůli.

Zde končí text, který jsem se ve své naivitě pokusil publikovat v Právu v rubrice publicistika. Marná snaha. Bohaté zkušenosti, které mám s nulovou možností publikování čehokoliv o přímé demokracii, mne opravňují k formulování následujícího přesvědčení. Pravici, ani tzv. levici nejde o zastupování občanů. Politicky orientované sdělovací prostředky hájící zájmy té či druhé skupiny jen podporují tu či onu skupinu elitářů peroucích se mezi sebou o to, kdo z nich nám bude vládnout a ukrajovat z našich daní do vlastních kapes.

I v tom je nebývalý význam brněnského referenda. Konečně začínají lidé chápat, že si své zájmy musí hlídat sami a nenechat se oškubávat jako ovce. Dokonce i v tak velkém městě, jakým je Brno, je možné získat dostatečný počet podpisů pod žádost o vypsání referenda, když se za tímto účelem spojí množství již existujících občanských skupin. To, co zde vidíme je právě ona revitalizace občanské společnosti, o níž tak mnozí mluví, vytvářející síť nejrůznějších skupin, která je schopna rozhýbat i několikasettisícové město. V tom je jejich aktivita úžasným činem, zrodem něčeho nového, co po létech totality neznáme.

To neznamená, že by na straně jejich koalice nebyly věci ke kritice. Jak jsem již napsal výše, řada skupin, a to zvláště těch, které se politicky angažují, se mohla přidat z vypočítavosti a ze snahy získat mezi občany jistou prestiž před blížícími se krajskými volbami. Každý hlas se počítá. Tak například:

Liberální reformní strana (LiRa člen koalice za uskutečnění referenda) by především měla veřejně vysvětlit svůj vztah k institutu referenda. K tomu ji tímto rovněž veřejně vyzývám. Pokud vím, někteří její čelní představitelé vyjadřovali zásadní odpor k této formě přímého rozhodování občanů.

Na kampani koalice za Nádraží v centru (občanští aktivisté) mě rovněž překvapil jednostranný důraz na ODS jako příčinu všeho zla. Přitom na brněnské radnici vládne společně ODS s KDU-ČSL. Že by vynechání lidovců bylo způsobenou již uzavřenou volební koalicí do krajských voleb (sice v jiném kraji, ale přece) mezi nimi a Stranou zelených? I to by si žádalo veřejné vysvětlení.

Ale na této straně je nesrovnatelně více zásluh než vyložených podvodů na občany, kterých lze v "míře větší než malé" nalézt na straně radnice. Radnice se nikdy nepokusila o veřejnou debatu s touto občanskou opozicí. Vždy jen propagovala svůj názor, za naše společné peníze. Občanští aktivisté se naproti tomu o takovou diskusi pokusili zrovna v úterý 5.10. Hádejte, která strana nepřišla? Ano správně, byli to páni z radnice. Ať již jsou motivy různých občanských skupin jakékoliv, faktem zůstává, že jejich čin je počátkem nového procesu v dějinách naší demokracie. A ať již dopadne referendum jakkoliv, nebude to konec, ale začátek. Přijdou další referenda v nichž již bude zhodnocena zkušenost z tohoto nynějšího. Pak jistě přijde i boj za změnu zákona o obecním referendu a za odstranění oněch ostudných 50% povinné účasti. První příležitost k tomu nastane již za několik týdnů v krajských volbách. Občané by neměli volit ty strany, které jimi upírají jejich občanská práva a především jejich právo nejdůležitější: rozhodovat sami o sobě.

Brněnské referendum je první krok na cestě ke skutečné demokracii. V tom je zásluha občanských aktivistů, kterou jim nikdo vzít nemůže.

My ostatní jim můžeme pomoci překonat informační bariéru oficiálních sdělovacích prostředků a pozvat co nejvíce brněnských občanů k referendu. Ať již chtějí hlasovat jakkoliv. Ostatně, mohl by to být docela dobrý test politické síly internetu.

                 
Obsah vydání       7. 10. 2004
7. 10. 2004 Poděbrady: Vladimír Mlynář v dohledné době nepodpoří digitální vysílání Českého rozhlasu Jan  Čulík
7. 10. 2004 Inspektoři: Irák neměl žádné zbraně hromadného ničení
7. 10. 2004 Pastor Bush
7. 10. 2004 Moderní politika je založena na decentralizovaném, lokálním rozhodování
7. 10. 2004 Sdělovací prostředky, internet a digitalizace Jan  Čulík
7. 10. 2004 Několik občanských dojmů z Curychu, včetně jeho nepřesouvaného nádraží Karel  Skoupý
7. 10. 2004 Čí je Brno? Milan  Valach
7. 10. 2004 Zkušenost z Dánska - aneb nádraží v centru Jan  Lipšanský
7. 10. 2004 Pohledy odjinud Martin  Škabraha
7. 10. 2004 Vstup Turecka do EU ho hospodářsky zruinuje
7. 10. 2004 Turecko a EÚ -- neopodstatnené predsudky a strach Judita  Takáčová
7. 10. 2004 Hrátky se slovníkem Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
6. 10. 2004 Odpůrci přesunování nádraží se také snaží manipulovat veřejnost
6. 10. 2004 Referendum --- tak, a nikdy jinak! Miloš  Dokulil
5. 10. 2004 Mysli globálně, jednej lokálně Štěpán  Kotrba
6. 10. 2004 Američtí vojáci: "V Iráku je to blbé..."
6. 10. 2004 Oxford Blairovi: "Odvezte si tanky z našeho trávníku"
6. 10. 2004 Paul Bremer: "Amerika neměla v Iráku dost vojáků"
6. 10. 2004 Che Guevara byl vrah a zločinec
6. 10. 2004 Přerozdělování důchodů z hlediska mainstreamové ekonomie Petr  Gočev
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Přesun brněnského nádraží - téma voleb RSS 2.0      Historie >
7. 10. 2004 Zkušenost z Dánska - aneb nádraží v centru Jan  Lipšanský
7. 10. 2004 Čí je Brno? Milan  Valach
7. 10. 2004 Několik občanských dojmů z Curychu, včetně jeho nepřesouvaného nádraží Karel  Skoupý
6. 10. 2004 Referendum --- tak, a nikdy jinak! Miloš  Dokulil
6. 10. 2004 Odpůrci přesunování nádraží se také snaží manipulovat veřejnost   
4. 10. 2004 Óda na jeden starostlivý a bdělý magistrát; taky rozpačité rekviem za problémové, z módy vyšlé a nadto památkově chráněné nádraží Miloš  Dokulil
1. 10. 2004 Ať o odsunu rozhodnou ti, kdo se budou přesouvat František  Marčík
30. 9. 2004 Brněnské podivnosti Jan  Lipšanský
29. 9. 2004 Vůdcovský mindrák Karla Kobosila Radek  Batelka
29. 9. 2004 Nesouhlasím s vámi, ale... Pavel  Urban
29. 9. 2004 Vlakové nádraží patří do centra Brna i kraje Jiří  Löw
29. 9. 2004 Jde o "totalitní atak" na přesun nádraží?   
27. 9. 2004 Smrkovského argumenty a pseudoproblémy zamindrákovaných "strážců veřejného blaha" jsou opět na stole Karel  Kobosil
24. 9. 2004 Nádraží u Svratky aneb Utopené miliardy Josef  Ludvík