Současně s bagdádskými explozemi zatroubily v USA konzervativní trouby k útoku na filmaře Michaela Moora. Výzvy k bojkotu, dehonestující kampaň i natáčení kontra-dokumentů. Umlčet Moora za každou cenu -- nebo ho alespoň přeřvat. Anebo jej naopak ještě víc zpopularizovat? Negativní publicita, taky publicita...

Zelená zóna myšlení

Proč Michael Moore leží konzervativcům tak v žaludku? Tento filmař ve svém posledním díle Fahrenheit 9/11 vynáší z hlubin internetového undergroundu na plátna kin skutečnosti vládě velmi nepříjemné (skutečnosti, o nichž však běžně a už dlouho píše západní tisk, včetně kvalitního tisku amerického, pozn. red. BL). Film účinně analyzuje majetkové zájmy jednotlivých členů Bushovy administrativy na rozprivatizování dobytého Iráku, odkrývá znepokojivá fakta o manipulovaných volbách 2000, rozpřádá velice zajímavou historii vztahů mezi rodinami Bushů, bin Ládinů a Saúdů... Fahrenheit 9/11 staví na hlavu všechna mediální klišé, kterými je obklíčen průměrný Středoevropan (o samotných Američanech nemluvě). Je příznačné, že téměř jednotná kritika se v našich končinách neomezila na racionální argumenty, ale rovnou přešla k pokusům o osobní diskreditaci režiséra.

Michael Moore ve svém "kontroverzním" a "šokujícím" filmu neříká nic nového -- to staré však říká dostatečně nahlas. To je, i přes značnou rozpornost formy, kterou autor občas užívá, hlavním přínosem filmu. A logicky důvodem, proč se režisér stává cílem útoků ze strany konzervativců. Co na tom, že si Moore navíc dobře vydělá. Podává důležitá fakta masám -- z tohoto hlediska je Moorův komerční profit podružná věc.

Ale i kanonizovaný anti-bushista Moorova formátu jako by byl uvězněn v jakési zelené zóně kritického myšlení. Film sice vtipnou cestou upozorňuje na fašistoidní zákon Patriot Act, důmyslně likvidující občanská práva Američanů, a demonstruje nesmyslnost irácké války. Ale neodváží se už zpochybnit samu ideologii "války proti terorismu" coby záminku, pod kterou lze suspendovat základní občanská a lidská práva stejně snadno jako bez příčiny napadnout suverenní stát.

Moore kritizuje irácké dobrodružství a raději by chytal vousatého démona Usámu -- pro jehož mýtickou účast na 11. září 2001 neexistují nezpochybnitelné důkazy. Fahrenheit 9/11 se zatím soustředí na osobní útok proti Bushovi, místo aby vystavil zdrcující kritice řízený úpadek demokratických výdobytků napříč světem, kde právě Bílý dům je epicentrem těchto tlaků. Tato tendence je velmi výhodná pro vládu ve Washingtonu stejně jako v Tel Avivu a Moskvě. To už se však z filmu nedozvíme. Bojí se Moore snad, že by si nevydělal vůbec? Z uctivé vzdálenosti obchází autor klíčovou otázku, jaké zájmy měla izraelská vláda na událostech během a po 11. září.

Film vůbec postihuje pouze důsledky zhoubných trendů, do skutečné strukturální analýzy a kritiky příčin se nepouští.

Komu slouží kanonizovaný anti-bushista?

Kdo má dnes v Americe odvahu skutečně překročit povolené hranice veřejného myšlení, hranice zelené zóny, je ostrakizován, označen za levičáka, disidenta nebo přímo pomocí ekonomických nástrojů umlčován. Michael Moore vychovaně dribluje v příslušných mezích, čímž ovšem pomáhá do sedla Kerrymu.

Fahrenheit 9/11 je totiž spíše politickým aktem než filmovou událostí. Bude jednou z nejúčinnějších zbraní proti Bushovi v nadcházejících volbách. Učesaná kritika v mezích zákona je šitá na míru Kerryho kampaně. Naproti tomu skutečné demokratické hnutí, nezávislé na korumpovatelných politicích, musí svým myšlením vykročit z bezpečí zelené zóny a přijmout reálně hrozící alternativu "protiteroristické" pravicové diktatury -- právě aby se proti ní vzepřelo.

Business v bagdádské "Zelené zóně", který je také ostře kritizován v Moorově filmu, pokračuje i po výbuchu v obchodě se suvenýry stejně nerušeně, jako vládnou lidé, k nimž vedou nitky. Zasáhnou listopadové volby v USA kořeny iráckého klientelismu, nebo z demokratických práv zbudou také jen suvenýry?

A k čemu je tedy dobrý Michael Moore? Snad jeho hlasitý aktivismus, ať je motivován třeba penězi, pomůže nahradit Bushe -- Bushem s lidskou tváří. Vladimir I. Lenin ve své době nazval pacifisty "užitečnými idioty". Protože politika G. W. Bushe je s demokracií v nesmiřitelném rozporu, musí být každé demokratické hnutí ze své podstaty protibushovské. Michael Moore je užitečným idiotem dnešního demokratického hnutí. Sláva mu. Otázka zní, zda bude Kerry o mnoho lepší...