No, alespoň Brandl přiznává, že někteří tito lidé jsou obyvateli Fallúdže - na rozdíl od Donalda Rumsfelda, který nám tvrdí, že jsou všichni ze Sýrie a z Jordánska. A vzhledem k tomu, že americká armádní vozidla hrají z reproduktorů hlášení, zakazující všem mužům ve věku od 15 do 50 let opustit město, zdá se, že mezi osobami, které televize CNN nyní poslušně označuje za "protiirácké síly" je i několik Iráčanů...

Nedalo se očekávat, že budou volby v Iráku mírové, ale nemusela to být totální válka proti voličům. Tato Allávího raketová kampaň ve prospěch voleb je přímým důsledkem katastrofálního rozhodnutí z doby před rokem. 11. listopadu 2003 se tehdejší hlavní americký velvyslanec v Iráku Paul Bremer setkal ve Washingtonu s Georgem Bushem. Oba muži se obávali, že kdyby dodrželi slib uspořádat volby v Iráku v nadcházejících měsících, země by padla do rukou osob, které by nebyly dostatečně proamerické.

To by znamenalo, že invaze do Iráku byla k ničemu a ohrozilo by to šance prezidenta Bushe na znovuzvolení. A tak na schůzce Bremer - Bush byl vypracován nový plán - bylo rozhodnuto, že budou irácké volby odloženy o více než o rok a mezitím jmenuje první "iráckou" vládu Washington. Právě toto rozhodnutí vedlo ke krveprolévání, jehož jsme nyní v Iráku svědky.

Bush rád líčí síly, které se stavějí proti americké přítomnosti v Iráku, jako nepřátele demokracie. Ve skutečnosti většina nynějšího povstání v Iráku je přímým důsledku rozhodnutí, učiněného ve Washingtonu, potlačit, odložit, zmanipulovat či jinak ochromit demokratické aspirace iráckého lidu.

Ano, demokracie má v Iráku odpůrce, ale předtím, než se Bush a Bremer loni rozhodli porušit svůj ústřední slib, že předají moc zvolené irácké vládě, byly tito odpůrci izolováni a bez vlivu. To se změnilo poté, když se Bremer vrátil do Bagdádu a začal Iráčany přesvědčovat, že na demokracii ještě nejsou zralí.

Bremer argumentoval, že v zemi není pro všeobecné volby dostatečná bezpečnost a kromě toho neexistují volební seznamy. Skoro nikoho to nepřesvědčilo. V lednu 2004 se 100 000 Iráčanů účastnilo v Bagdádu pokojné demonstrace a dalších 30 000 Iráčanů demonstrovalo v Basře. Skandovali hesla: "Ano, ano, volby. Ne, ne jmenované vládě." Tou dobou mnozí lidé argumentovali, že v Iráku existuje dostatečné množství bezpečí na to, aby se volby mohly konat, a zdůrazňovali, že seznamy občanů ze Saddámovy éry, kdy se rozdělovaly potraviny získané výměnou za ropu, mohou posloužit jako voličské seznamy. Avšak Bremer neustoupil a OSN ho - skandálně a osudově - podpořila.

Hussain al Shahristani, předseda výboru Irácké národní akademie věd (kterého Saddám Husajn věznil po dobu 10 let) v deníku Wall Street Journal přesně předpověděl, co se stane dál. "Čím dříve se budou konat volby a čím dříve vznikne skutečně demokratický Irák, tím méně amerických a iráckých životů bude ztraceno."

O deset měsíců a o tisíce ztracených iráckých a amerických životů později se mají konat volby zatímco část země je ještě ochromena další invazí a na většině iráckého území platí výjimečný stav. A co se týče volebních seznamů, Alávího vláda plánuje použít starých seznamů občanů z programu potraviny pro ropu přesně tak, jak to mnozí navrhovali před rokem, kdy to bylo odmítnuto.

Takže se ukazuje, že všechny výmluvy byly jen lži: jestliže je možno uspořádat irácké volby nyní, mohly se klidně konat před rokem, kdy byl Irák v daleko klidnější situaci. Ale to by býval neměl Washington šanci nastolit v Iráku loutkový režim a možná by to i zabránilo Georgi Bushovi zvítězit v prezidentských volbách.

Je tedy překvapivé, že se Iráčané dívají skepticky na tu verzi demokracie, jakou jim přinášejí americká vojska a že se v jejich očích volby staly nikoliv nástrojem osvobození, ale zbraněmi války?

Nejprve byly přislíbené irácké volby obětovány v zájmu znovuzvolení George Bushe, pak bylo obležení Fallúdže bezohledně spojeno s týmiž zájmy. Stihačky nečekaly ani hodinu, než Bush ukončil svůj projev, jímž přijal obnovenou prezidentskou funkci, a už začaly bombardovat Fallúdžu. Během následujícího dne a noci bylo město bombardováno nejméně šestkrát. Volby v USA skončily, a tak bylo možno zcela bezpečně Fallúdžu zničit jménem nadcházejích iráckých voleb.

Dalším pozoruhodným projevem toho, jak jsou Američané angažováni ve věci svobody, bylo to, že prvním cílem amerických vojáků ve Fallúdži bylo zmocnit se hlavní městské nemocnice. Proč? Protože byla zdrojem "nepodložených zpráv", že při posledním americkém útoku na Fallúdžu Američané usmrtili velký počet civilistů. To vyvolalo rozhořčení po celém Iráku a po celém arabském světě. "Tato nemocnice je centrem propagandy," sdělil nejmenovaný americký důstojník listu New York Times. Bez lékařů, schopných počítat mrtvoly, bude samozřejmě mezinárodní rozhořčení omezené - až na to, že útoky amerických vojáků na nemocnice také vyvolaly rozhořčení a dále ohrozily legitimitu nacházejících voleb. Podle listu New York Times bylo pro americké jednotky "lehké okupovat hlavní fallúdžskou nemocnici, protože lékaři a zdravotní sestry se nijak nebránili."

Kompletní článek v angličtině ZDE