Příklad 1: K tomu, abych mohl používat veřejnou dopravu, mám zvláštní kartu -- Easycard. Dost se podobá mé studentské průkazce, kterou jsem užíval v Praze -- je na ni studentská sleva. Rozdíl je v tom, že tahle karta je elektronická -- lze z ní tedy kdykoliv sejmout informace o výši mého kreditu. (Obvykle se snímají při výstupu z metra nebo z dopravního prostředku, lze je ale sejmout i v případě, že bych se rozhodl kartu vrátit a zbytek kreditu si nechat vyplatit; to mohu udělat opět kdykoliv.) Rozdíl oproti pražské studentské kartě je tedy v tom, že držitel platí za užití dopravního prostředku, ne za čas, který si předplatil (měsíc, čtvrtletí...); karta tak měří (k malé radosti některých studentů) daleko přesněji to, co měřit má.

Příklad 2: Karta, kterou mi tu vydala místní banka, má PIN, stejně jako ji má moje karta, vydaná mi bankou v ČR. Rozdíl je v tom, že tady si mohu PIN kdykoliv změnit, a to dokonce i bez návštěvy příslušné banky, v bankomatu, a ty má banka, která moji kartu vydala, doslova na každém rohu. To je výhodné nejen pro bezpečnost mnou deponovaných prostředků, ale hlavně pro moji paměť -- nemusím si pamatovat další číslo, protože si jako PIN mohu zvolit číslo, které si už beztak pamatuji, protože si mohu zvolit...!

Příklad 3: Na fotografii je zachycen výjev z křižovatky: studentky z tam nacházející se dívčí střední školy přecházejí přes přechod, na který současně vjíždí automobil (v pozadí Prezidentský palác). Automobil, jak je mísním špatným zvykem, nedává studentkám přednost; to přesto, že -- jak je z fotografie jasně patrné - na semaforu v té chvíli svítí zelený panáček, chodci by tedy samozřejmě přednost mít měli.

Při bližším pohledu na semafor si čtenář může všimnout, že semafor má kromě zeleného rozsvíceno ještě jedno pole -- se stopkami. Pole s červeným panáčkem, které na semaforu svítilo do doby, než na něm naskočila zelená, se totiž proměnilo ve stopky. Ty ukazují, kolik vteřin ještě zbývá do doby, než se zase rozsvítí červená. Chodci tak mají stálý přehled o tom, jak dlouho se ještě mohou zdržet na vozovce nebo zda do ní má ještě smysl vstupovat.

Všechny tři věci (karta na dopravu, debetní karta a semafor) podle mého názoru fungují lépe než jejich ekvivalenty, které užívám v Praze. Obávám se ale, že žádný z uvedených vynálezů moci po svém návratu využívat, a to přesto, že o nich tímto informuji; nemělo by tedy být nesnadné je v ČR zavést. Moje obava pramení z mého právního vědomí, které mi napovídá, že všechna tři věci budou pravděpodobně chráněny patentovými právy. Výsledkem těchto patentových práv tedy je, že jisté věci se šíří pomaleji, než jiné, totiž ty, které patentovými právy chraněny nejsou. Jako právník vím, že patentovými právy nejsou chráněny např. nemoci, sociální, ekologické a jiné problémy; mohou se tedy šířit mnohem snadněji, než vynálezy, jejichž šíření by ale bylo daleko více žádoucí . To je součástí mnohem rozsáhlejšího procesu, kterému se říká 'globalizace`.

Globalizace, jako jedno z módních témat sociálních věd, je široce reflektována mnoha autory. Jedním z předních takových autorů je Zygmunt Bauman. Jeho teze, že neglobalizujeme, nýbrž že jsme globalizováni, tj. že místo abychom věci aktivně ovlivňovali, stáváme se jejich pasivními obětmi, opakovaná mnoha Baumanovými epigony, se ukazuje ve světle výše uvedených příkladů jako nepravdivá, nebo jako pravdivá jen částečně: Jsme to přece my, lidé, kteří brání v šíření jistých věcí (obvykle pozitivních), ale nebrání (nebo nedostatečně brání) v šíření jiných, negativních, věcí. Paradoxním výsledkem například patentových práv je, že věci nežádoucí se šíří snadněji, než některé jiné věci, jejichž šíření by bylo daleko více žádoucí.

Takto, jako proces vpodstatě negativní, je globalizace pak dále zkoumána a vykládána. (Zašel jsem do místního čínského(!) knihkupectví, abych tam v oddělení anglicky(!!) psané literatury našel mezi bestsellery(!!!) hned tři příklady takového postupu:

1) John Gray: False Dawn. The Delusions of Global Capitalism. Granta; London, New York 2002.

2) Stefan A. Schirm: Globalization and the New Regionalism: Global Markets, Domestic Politics and Regional Co-operation. Polity; Cambridge, Oxford, Boston, 2002.

3) David Held, Anthony Mc.Grew: Globalization/Anti-Globalization. Polity Press, Cambridge 2003.)

Paradoxním výsledkem celého tohoto lidmi způsobeného obrácení poměru žádoucího a nežádoucího je, že původně hodnotově neutrální slovo 'globalizace` nabývá stále pejorativnějšího významu.

Pozn. red.: K clanku http://blisty.cz/2004/11/12/art20578.html Knížka False Dawn. The Delusions of Global Capitalism od Johna Graye vyšla také v češtině v nakladatelství Paradigma ZDE