Krize ČT 2001 -- Mezinárodní federace novinářů 2001

Obsah:

Úvod
Zázemí
Nálezy a závěry
Výpovědi -- rozhovory

Přílohy:

Záhřebská deklarace

Prohlášení Nezávislých televizních odborů ČT
Prohlášení občanské iniciativy Česká televize -- věc veřejná Zákon o RRTV
Zákon o ČT a ČRo
Dopis ministra zahraničí Jana Kavana Federaci a ostatní
Mezinárodní federace novinářů si dovoluje poděkovat všem, kteří přispěli úspěšné návštěvě Prahy, zvláště Ireně Válové, předsedkyně Syndikátu novinářů ČR a zaměstnancům Syndikátu za jejich pomoc.

Úvod

Dne 1. ledna 2001 vstoupilo přibližně 1.800 novinářů zaměstnaných ve službách České televize do oficiální stávky. Ve skutečnosti si odhlasovali pokračování v práci a setrvali v okupaci televizního newsroomu, která začala o několik dní dříve.

Tato akce podnítila prudkou debatu o politickém zasahování do vysílání veřejné služby -- nejen v České republice, ale v celém regionu -- a přivedla desítky tisíc lidí do ulic jako ukázku zájmu veřejnosti o demokracii a svobodu projevu, jaká se v Praze nevyskytla po více než deset let.

Debata o roli veřejných médií probíhala v pozadí už mnoho let, avšak právě stávka v České televizi přenesla debatu na veřejnost. Důsledky sporu budou mít bezpochyby vliv i daleko za hranicemi České republiky.

Přestože se národní modely liší, charakteristiky veřejného vysílatele jsou velmi dobře známy, avšak stojí za připomenutí:

Za prvé, veřejný vysílatel musí být nezávislý na přímém politickém vlivu a chráněn před nepatřičným ekonomickým tlakem.

Za druhé, finanční vztahy veřejného vysílání musí být transparentní a odpovědné a co nejotevřenější, co se týče informací o finančních tocích, a to vnitřních i vnějších.

Za třetí, kvalita redakčního obsahu jak zpravodajství tak obecných programů musí být vysoká a musí odrážet etické a profesionální standardy a pluralitu názorů v souladu s národními sociálními, kulturními a demokratickými potřebami.

Toto jsou znaky, podle kterých mohou být posuzovány řízení a činnost veřejného vysílatele, avšak jen několik zemí v regionu -- dokonce i zemí vbrzku vstupujících do Evropské unie -- je schopno skutečně splnit tyto testy kvality.

V posledních letech podporovaly MFN a její regionální organizace Evropská federace novinářů debatu o vytvoření nefalšovaného nezávislého veřejného vysílání. Cíle byly nastaveny v Deklaraci novinářů z tohoto regionu v Záhřebu v roce 1999 (viz příloha).

MFN vyjádřila své obavy k vývoji v Praze 29. prosince a 2. ledna (viz přílohy). Následovaly konzultace se členy MFN i se Syndikátem novinářů ČR; generální tajemník navštívil ve dnech 7. -- 10. ledna Prahu, aby se setkal se stávkujícími i vedoucími politickými představiteli a aby zjistil kořeny krize.

Následuje přehled událostí vedoucích ke stávce a zpráva o setkáních s vedoucími politiky, stávkujícími, představiteli novinářů a rozhovory se všemi stranami konfliktu.

Pozadí

Transformace politického života v Praze v multistranickou demokracii s nezávislým soudnictvím a reformovanou sociální a ekonomickou infrastrukturou se odehrála rychle a vytýčila cestu České republiky k tomu, aby se stala jedním z prvních kandidátů na brzký vstup do Evropské unie.

Přesto jsou kulturními a sociálními institucemi, kde reforma nebyla uchopena s jistotou a přesvědčením, hromadné sdělovací prostředky a zvláště pak veřejná média a jejich činnost. Řízení veřejného rozhlasu, televize a národní zpravodajské agentury bylo definováno rozhodnutím politiků přijmout zásady svobody slova a projevu, jsou však také interpretovány jako snaha zachovat přímé angažmá politických stran ve výběru zástupců řídících těles veřejných médií.

Na elektronické sdělovací prostředky dohlíží Rada České republiky pro vysílání (míněna je RRTV -- pozn. Válové).Rada byla založena na základě zákona z roku 1992. Ten konstatoval, že Parlament bude vybírat představitele Rady podle systému, který odráží politické preference. Platilo, že každá hlavní strana mohla nominovat své vlastní lidi. Zástupci v Radě jsou takto (jako takoví -- jako představitelé politických stran -- pozn. Válové) identifikováni (viz příloha).

Každá z hlavních státních mediálních institucí -- televize, rozhlas a tisková kancelář -- má zvláštní Radu, každá je definovaná zákonem jako dohlížecí orgán odpovědný Parlamentu, avšak její členové jsou voleni v souladu se stranickými liniemi.

Tato kultura politického řízení vytvořila složitý vztah mezi veřejnými médii, novináři a politickým establishmentem. Politické strany často obviňují sdělovací prostředky ze zaujatosti (obě vlády v 90. letech si stěžovaly na neférové zpravodajství). Role novinářů není dobře definována a ani novináři své roli řádně nerozumějí. Novináři podléhají politickým vlivům.

Zároveň není financování veřejného vysílání průhledné. Způsoby rozpočtování a vyúčtování jsou nejasné. Jsou vznášena obvinění z protekce při udělování smluv [na pořady] a na vliv při objednávání pořadů od politických stran. Všechny strany současné krize podpořily kompletní finanční audit České televize včetně auditu jdoucího zpět až do počátku 90. let.

Tlak na veřejnou televizi se zvýšil s růstem soukromého vysílacího sektoru. Nové televizní kanály, zvláště TV Nova, zasáhly hluboko do tradičně silné divácké obce veřejné televize. V zemi jsou tři hlavní soukromé televize: TV Nova, TV Prima a TV3 (regionální). Spolu s Českou televizí je zde pět kanálů, z nichž čtyři jsou celostátní.

(Barvitý generální ředitel a vlastník 11% TV Nova Vladimír Železný je v ohnisku soudního sporu o 493 milionů dolarů, o které jeho bývalí partneři, na Bermudách umístěná firma Central European Media Enterprises, žalují český stát za porušení mezinárodní smlouvy v souvislosti s ukončením partnerství v roce 1999.)

Chronologie událostí od prosince 1999 dokazuje vzrůstající nestabilitu vedení České televize i vzrůstající znepokojení týkající se správy a zásahů politiků do této instituce:

Prosinec 1999

Jakub Puchalský, generální ředitel České televize, rezignuje a stěžuje si na politické strany, které se často pokoušely diktovat obsah zpravodajství. Televizi přebírá v únoru 2000 jeho nástupce Dušan Chmelíček.

Březen 2000

Parlament odvolává Radu České televize. Většina poslanců hlasuje pro odvolání, poté, co byly vzneseny stížnosti na nedostatek transparentnosti. Parlament rozhodne o nominacích do nové Rady, jako obvykle založených na výběru prostřednictvím politických stran.

Duben

Devět členů Rady ČT je jmenováno, jsou to především lidé spojení s dvěma hlavními parlamentními stranami -- tři za Občanskou demokratickou stranu (ODS), čtyři za vládnoucí Sociálnědemokratickou stranu (ČSSD) a po jednom za Unii svobody a za Křesťanské demokraty. Rada byla nezkušená a "nebyli to mediální experti, jak se předpokládá, že by měli být" -- Ray Furlong, BBC News, 10. ledna 2001. Předseda Miroslav Mareš, člen českých Mladých konzervativců, blízký panu Václavu Klausovi, byl televizní krizí zaskočen -- neměl pro ni dostatek profesionality. Vlivnější byla Jana Dědečková, regionální podnikatelka a otevřená zastánkyně reforem [v ČT], která je zakládající členkou ODS.

Červen

Vyskytly se rozpory kvůli propuštění Romana Proroka, moderátora debatního pořadu, který byl odstraněn uprostřed obvinění, že za jeho odvoláním stál Václav Klaus (viz zpráva o jednání s Klausem, níže).

Srpen

Ředitel zpravodajství Jiří Hodač (ve funkci od dubna) rezignuje ze zdravotních důvodů s prohlášením, že nemá 100% podporu nadřízených pro akci vedoucí k reformě zpravodajské redakce. (Hodač je dlouholetý novinář, který pracoval pro německé a australské tiskové kanceláře a v BBC, avšak období, kdy řídil zpravodajství [v ČT] bylo přesto poznamenáno špatnými vztahy s personálem.) Je obviňován z necitlivosti a z politické zaujatosti a stávkující o něm tvrdili, že se jednou ucházel o funkci mluvčího ODS.

Listopad

Česká televize uspořádala konferenci Česká televize -- věc veřejná za podpory Syndikátu novinářů ČR. Závěry nastolují vážné otázky týkající se kvality zpravodajského vysílání České televize, vlivu lobbistů a role Rady ČT. Konference se stala symbolem podpory generálního ředitele Dušana Chmelíčka a jeho pokusů reformovat Českou televizi.

Prosinec

V polovině prosince odvolává Rada ČT Dušana Chmelíčka údajně pro rozpory týkající se finančních záležitostí a proto, že odmítl zprofesionalizovat redakci zpravodajství a publicistiky.

Rada ČT se rychle rozhodla ředitelské uprázdněné místo zaplnit, za kontroverzních a ukvapených okolností. Místo bylo inzerováno, pohovory a volba nového ředitele - to vše se odehrálo během několika málo dní.

17. prosince

Skupina umělců, spisovatelů a producentů založila iniciativu Česká televize - věc veřejná. Požadují změny v ČT. V následujících dnech je nasbíráno 200 000 podpisů pod protestní petici.

18. prosince

Rada ČT jmenuje Hodače generálním ředitelem. To okamžitě vyvolalo protesty zaměstnanců.

20. prosince

Jana Bobošíková, pracující v oblasti PR, bývalá ekonomická poradkyně šéfa ODS Václava Klause a bývalá moderátorka prestižního pořadu "21", je jmenována šéfkou zpravodajství, dochází k vnitřním protestům, ke konfrontaci v newsroomu mezi novináři a vedením televize. Hodač začíná proces odstraňování vedoucích pracovníků, jmenuje nového personálního ředitele, nového finančního ředitele a ředitele technické výroby. Stávající manažeři odmítají spolupracovat. * Omluva IFJ: V tiskové zprávě Federace ze 2. ledna jsme napsali, že stávka byla iniciována a vypukla na základě výpovědí rozdaných Janou Bobošíkovou. Přestože její akce vyprovokovala další odpor, je zjevné, že otevřená revolta novinářů vznikla už v důsledku jmenování Jiřího Hodače ředitelem

21. prosince

Rada pro vysílání píše Hodačovi a ptá se, kdo ovládá televizi.

24. prosince

Novináři a mediální personál okupují TV stanici a newsroom a žádají, aby byl Hodač propuštěn.

Rada pro vysílání žádá od Hodače vysvětlení ohledně legálnosti zastavení vysílání.

Dvojí vysílání -- vysílá management i protestující personál.

28. prosince

Rada pro vysílání si stěžuje u Hodače na nezákonné akce v ČT a zdůrazňuje, že Česká televize funguje od 27. prosince protizákonně. Rada nařizuje Hodačovi, aby znovu zahájil vysílání. Iniciovány právní akce.

31. prosince

Je oznámena stávka podle dle Zákoníku práce. Z 2500 zaměstnanců podepisuje 1800 stávce podporu.

Denně se před Českou televizi konají demonstrace na podporu stávky. RRTV znovu vyzývá Hodače a Radu ČT, aby zahájili zákonné a pravidelné vysílání.

Leden

Neděle 1. ledna

Začíná oficiální stávka. Pokračuje okupace.

Středa 3. ledna:

Odhadem 100 000 demonstrantů organizovaných iniciativou Česká televize -- věc veřejná podpoří stávkující zaměstnance televize

Pátek 5. ledna:

Parlament jedná o novém televizním zákoně a vyzývá Hodače, aby odešel.

Pondělí 9. ledna:

Vedení televize ruší bezpečnostní opatření okolo okupovaných televizních budov.

Středa 10. ledna:

Vedení televize přestává blokovat televizní vysílání stávkujících.

Čtvrtek 11. ledna:

Generální ředitel Jiří Hodač rezignuje "ze zdravotních důvodů".

Pátek 12. ledna:

Dolní komora Parlamentu schvaluje nový televizní zákon a odvolává Radu ČT, splňuje tím všechny požadavky stávkujícího personálu. Senát pořádá veřejné slyšení o krizi.

Středa 18. ledna:

Senát (kde mají většinu 4Koalice -- Unie svobody, Křesťanští demokraté, Občanská demokratická aliance a jedna neparlamentní skupina) nový zákon těsnou většinou odmítá, avšak dolní komora (kde má většinu ODS a ČSSD) potvrzuje rozhodnutí a zákon přijímá a Parlament přebírá prozatímní správu nad řízením ČT.

Zjištění a závěry

1. Už sám zdroj tohoto konfliktu je věcí spornou. Někteří argumentují, že šlo o stranickopolitický spor tří jasných hráčů -- na jedné straně byla Občanská demokratická strana (ODS) vedená Václavem Klausem, která nechvalně usilovala o privatizaci ČT a údajně ovlivňovala události za scénou, na druhé straně byla tak zvaná 4Koalice, seskupení středopravých stran, vedené Unií svobody a podporované prezidentem Václavem Havlem. V tomto scénáři stála vládnoucí Sociálně demokratická strana vedená premiérem Milošem Zemanem uprostřed, podle některých komentátorů a podle některých komentátorů byla "zoufale nejednotná" (Andrew Stroehlein, šéfredaktor Central Europe Review, 15. ledna).

2. Na druhé straně, samotní stávkující a jejich odbory neměli pochybnosti o tom, že zatímco politikové usilují zaujmout vysoce morální stanovisko a získat [z konfliktu] pro sebe politické výhody, kořenem jejich zápasu je neschopnost České republiky vytvořit skutečně veřejnoprávní systém vysílání. Jejich požadavky -- nový zákon a nový systém jmenování vedení a řízení vysílání, úplný a transparentní audit finančních vztahů a konec politických zásahů do Rady ČT jako do dohlížecího orgánů -- se rovnají zdůraznění základních zásad vysílání veřejné služby.

3. Pro mnoho novinářů, a také pro MFN, jde tato bitva daleko za místní politické půtky. Odráží nemoc rozšířenou v regionu: narůstající krizi důvěry ve veřejná média, protože navzdory povrchním změnám předpisů i nadále zasahuje politická elita [do vysílání] ve starém stylu a napomáhá tomu pasivita novinářů.

4. Okamžitý původ stávky leží v nominaci slabé televizní rady jmenované prostřednictvím postupu, který byl politicky chybný. Navzdory pokusům Rady ČT prosazovat reformu (zvláště ve finanční správě televize a v činnosti newsroomu) její činy postrádaly věrohodnost a byly interpretovány jako politicky motivované.

5. Když se ukázalo, že generální ředitel Dušan Chmelíček nehodlá reformy provádět, Rada ho uprostřed prosince 2000 odvolala a tím iniciovala řetěz událostí, které vedly ke krizi v ČT.

6. Konfrontace vznikla, když Rada jmenovala na jeho místo Jiřího Hodače. Takzvaný kompromisní kandidát Hodač byl v České televizi již zdiskreditován. Jeho jmenování učiněné v extremním spěchu a ve stále hněvivější atmosféře, posléze odmítly takřka všechny politické strany, stejně jako většina novinářů, producentů a ředitelů televizního systému.

7. Není prokázáno, že byl Hodač politicky zkompromitován, avšak jeho styl řízení způsobil, že přišel v televizním newsroomu o mnoho stoupenců.

8. Avšak jeho volba byla tak zvláštní a konala se za tak podivných okolností, že byl málokdo ochoten uvěřit, že šlo o něco jiného než o politický manévr. Ve skutečnosti se ukazuje jako pravděpodobnější, že jeho jmenování a okolnosti toto jmenování představují obrovskou chybu v úsudku části televizní rady.

9. To, že [Hodač] začal okamžitě jednat a činil jmenování, která byla sama o sobě kontroverzní -- bývalou poradkyni ODS jmenoval jako ředitelku zpravodajství a muže kritizovaného předsedou vlády za účast v bankovním skandálu jmenoval finančním ředitelem -- to jen potvrdilo v České televizi, že probíhá politický puč. Propuštění třiceti zaměstnanců zpravodajství novou šéfkou zpravodajství přišlo jako další provokace.

10. Kritika zaměřená proti stávkujícím, že se zkompromitovali blízkými vztahy s politickými stoupenci ze 4Koalice, by bývala měla větší váhu, kdyby existovaly důkazy nějakého konkrétní politické zaujatosti v jejich jednání či v jejich požadavcích. Ta se nevyskytla.

11. Ano, stávkující se rozhodli apelovat na celou společnost a jejich požadavky nového zákona, finanční transparentnosti a redakční nezávislosti jsou sdíleny -- alespoň v zásadě -- všemi politickými seskupeními. Stávkující podpořili skutečnosti, které hluboce rezonovaly s českou společností a upozornili na principy kvality a plurality a a na roli médií, a využili obrovské podpory veřejného znepokojení.

12. Domnívat se, tak jak někteří činí, že tisíce lidí, které demonstrovaly, byly zmanipulovány dezinformacemi od politicky angažovaných novinářů a byly napáleni, aby vyšli do ulic, to neobstojí. Ať už docházelo k jakýmkoliv vnitřním politickým či redakčním bojům, konfrontace se rychle vyvinula v otevřenou debatu o kvalitě a spolehlivosti informací. Názor Jana Kavana, že stávka, demonstrace a veřejná diskuse obecně odrážejí nikoli slabost, ale zralost české demokracie, je velmi přesvědčivý.

13. Neschopnost provést dlouhodobě potřebnou reformu v politickém a finančním řízení České televize a podpořit měřítka vedoucí k důvěryhodnosti a k posílení profesionality v novinářství, to byly nepochybně faktory, které vytvořily ovzduší intrik a nejistoty, které podkopalo práci Rady.

14. K nejisté atmosféře přispěla debata o privatizaci České televize. Když bývalý předseda vlády Václav Klaus říkal, že chce vážnou diskusi, možná tím přispěl k obavám, že se už ODS pevně rozhodla zlikvidovat systém veřejné služby. V podstatě neskrývaný útok na nezávislost ČT, důsledek aféry s Prorokem a premiérův improvizovaný projev, kdy navrhl zrušit veřejnou televizi a zprivatizovat ji, možná přispěly k veřejným obavám.

15. Přesto však zůstalo jen málo rukou čistých. Politici ze všech stran se pokusili vytěžit ze slabosti ČT politické výhody.

16. Vláda byla otřesena možností, že stávka by mohla mít vážný dopad na image země v zahraničí. Obavy vyjádřené předsedou Evropské komise Romano Prodim a prohlášení učiněná vůdci Evropského parlamentu a Rady Evropy, přispěly k obavám, že rebelie v ČT [záporně] ovlivní žádost ČR o vstup do EU (Jacques Rupnik v rozhovoru pro ČTK).

17. Přestože vládní činitelé a politikové ze všech stran silně hájí zásady svobody projevu, postavení veřejných médií zůstává důležitým faktorem při posuzování kvality české demokracie. Politický konsensus, že bude nutno posílit postavení veřejného vysílání, po událostech v ČT bude podroben zkoušce v dalších měsících před všeobecnými volbami, které se mají konat příští rok.

18. Stávka, která byla ve všech důležitých požadavcích vyhrána, představuje významný bod obratu v debatě o roli veřejných médií v České republice a ještě podstatněji v debatě o vztahu mezi novináři a politiky.

19. Akce novinářů a mediálního personálu odhalily, jak zranitelná byla ČT vůči politické manipulaci a chabému řízení. Poskytla příležitost k trvající reformě. Existuje politická shoda, že reformu je nutno provést rychle. Zvláště vyřazením přímých politických angažmá v nominacích dohlížecí Rady a předáním tohoto skupinám občanské společnosti.

20. Existuje naléhavá potřeba rozsáhlé revize a restrukturalizace České televize a jejího managementu. Taková revize se musí uskutečnit spolu s procesem urgentních strukturálních změn včetně:

Rychlého zavedení nového zákona o veřejné televizi a vytvoření transparentního procesu nominací, výběru a stvrzení Parlamentem zástupců občanské společnosti, kteří mají zasednout v Radě ČT.

Zavedení striktních inspekcí a vytvoření transparentního a věrohodného procesu finančního řízení, včetně otevřených soutěží a přidělování zakázek (smluv) a zveřejňování takovýchto informací.

Zavedení struktur pro vnitřní pluralitu. Je nutno hodnotit a posilovat kvalitu pořadů, zvláště ve zpravodajství a publicistice, včetně přijetí redakčního statutu, který bude zaručovat redakční nezávislost a zprostředkuje novinářům a ostatním mediálním profesionálům právo jednat v souladu se svědomím.

21. Vnitřní strukturní změny, bez ohledu na to jak dobře zvládnuté, nebudou stačit. Politická a profesionální kultura, která vedla ke krizi v ČT, vyrostla z postojů, které jsou hluboce zakořeněny v představě, že je nutno informace autoritativně řídit a ovládat. To však nemá v moderní demokratické společnosti místo.

22. Je žádoucí uskutečnit uvědomovací kampaň mezi politiky, mediálními profesionály a občanskou společností, s cílem posílit povědomí o důležitosti pluralismu ve veřejnoprávním vysílání. Mandát pro veřejnou televizi musí být vyjádřen jasnou a přístupnou formou, takže občané, spotřebitelé, personál a řídící pracovníci, politici i sociální partneři si budou moci vypěstovat porozumění tomu, jak důležitá je politická nezávislost a profesionalita.

23. Je také zapotřebí podpořit širší porozumění roli novinářů a potřebu profesní nezávislosti. Syndikát novinářů musí hrát důležitou roli, avšak jeho úsilí nastolit větší respekt pro novinářské hodnoty vyžaduje větší pomoc od úřadů a méně nepřátelství od mediálních organizací, z nichž mnohé podporují neetické a nepřijatelné praktiky.

24. Úkolem pro novináře je aktivně se podílet na profesionální a odborové solidaritě a skoncovat s praktikami, které podkopávají nezávislost a pluralitu informací.

25. Sami novináři by měli pracovat společně, ve spolupráci se Syndikátem novinářů, na vytvoření mechanismu k monitorování veřejné služby, který podpoří vyšší kvalitu a etické jednání.

26. Zaměstnanci České televize prokázali, že existují novináři, kteří, slovy prezidenta Václava Havla, chtějí svobodně a nezávisle odkrývat pravdu, navzdory veškerému riziku.

27. Svými protesty inspirovali debatu v mnoha ostatních zemích regionu -- v Polsku, Bulharsku, na Slovensku, v Maďarsku, a zvláště pak poskytli důkaz, pokud byl další takový zapotřebí, že zápas o duši veřejného vysílání v této části Evropy je ještě dlouho neskončil.

28. MFN a její regionální organizace Evropská federace novinářů budou bedlivě sledovat vývoj, avšak totéž bude činit široká politická obec v Evropě.

29. Výzvou politikům bude dát ruce pryč od ovládání a novináři a nový management se musejí pokusit znovu vytvořit důvěru ve veřejné vysílání. Ambicí musí být vytvořit, snad poprvé v České republice, národní službu, která hovoří výmluvně (působivě) a profesionálně za všechny skupiny ve společnosti a nikoli pouze za mocenské zájmy

(Konec první části, následují rozhovory.)