Vyplývá z nich předně, že totalitní "jedny šaty ve skříni" byly dobrou zárukou proti apatii a agresivitě ve společnosti. Nástěnky oslavující masové vrahy, tyrany, lháře a lidské bestie, lež ve školství všudypřítomná, strach, povinné První máje, lampionové průvody, reglementace a cynismus, teror, tajná policie, Dvě minuty nenávisti atd. -- to byly ty jedny šaty ve skříni, to byla klec, do níž byl člověk zavřen brutální mocí. Tak to bylo ve všech totalitách a v různých feudálních systémech postavených na poddanství. Všem jim je společné přesvědčení, že to či to je ten pravý systém hodnot, který je třeba lidem nějakým způsobem vnutit, a to nejlépe už ve škole, aby náhodou neměli problémy se svobodným hledáním pravdy, se svébytným, ze svědomí pramenícím zápasem o vlastní mravní integritu. Člověk podle totalitářů, fanatiků a všech učitelů nenávisti má být zproštěn těžké úlohy učinit si vlastní názor a už vůbec nesmí být k něčemu takovému burcován -- výchova je podle nich totéž co naučit se čili být poslušen. Trefně tento princip objasňuje Hašek ústy majora Blühera: "Pro vás je oficír, vojáci, mravní zákon, ať tomu rozumíte nebo ne, a poněvadž každej zákon musel mít svýho zákonodárce, vojáci, je to ten oficír, ke kterému se cítíte a musíte cítit být vším povinni a beze vší výjimky plnit každý jeho nařízení, byť i se vám to nezamlouvalo."

Je příznačné, že oběti stanovovatelů a znatelů hodnot jsou především děti. Dospělého člověka si v mravní oblasti, tedy v té nejintimnější části lidské duše, do které vidí jen Bůh a již může poměřovat metrem efemérních norem společnosti jen farizej, nedovolí sekýrovat ani justice. Dětem a mládeži se má naopak podle mnohých pedagogů předestřít nějaká jednoduchá verze života, pevně dané hodnoty, a to ještě (jak býváme svědky např. v "protidrogové prevenci") pomocí propagandy hodné komedie z říše Franze Josefa. Nedůvěřuje se v jejich schopnost zvládnout život samostatně, budovat z hlubinných zdrojů a svobodně svůj étos. Různými triky mají prý být naopak voděni za nos, povrchně poučováni, sekýrováni, odbýváni a nekonečnou vnitřní prázdnotou svých učitelů udušeni, aby nakonec ztratili ke každé hodnotě úctu. Co je ostatně hodnota bez toho, že k ní člověk dojde svobodně a vnitřně na své duchovní pouti?

Liberální výchova, tedy výchova opřená o důvěru ve svobodný mravní impuls v hloubi lidské duše, je náročnější a má primárně ne poučovací, nýbrž maieutickou funkci. Učitel tu musí být schopen připustit otevřenost otázky, brát problém vážně, sám se s ním konfrontovat a velice upřímně o něm hovořit. Jeho autorita nesmí být institucionální, nýbrž přirozená. Maieutika je spojena především se jménem Sókratovým, který si vybíral mladé jinochy, aby v nich svými otázkami (nikoli poučkami a hotovými řešeními!) budil duchovní aktivitu a nutkal je k jejich vlastnímu, hledačskému zrání. Pomáhal jim, aby se narodili ze sebe sama. Konzervativním kruhům ve starověkých Athénách se tato jeho činnost přirozeně nelíbila, byl proto obviněn z bezbožnosti a z toho, že kazí mládež, byl shledán vinným a byl popraven. Síla jeho étosu spolu s evangeliem křesťanů však již navždy vtiskla základní duchovní pečeť západní víře ve svobodu a v mravní autonomii jednotlivce.

Chceme-li mládež uchránit od xenofobie, apatie a totality, měli bychom ji asi budit k jejímu vlastnímu mravnímu zápasu a být sami jeho živým svědectvím. Potěmkinovy vesnice daných "hodnot" nestačí. Uvedené negativní jevy se vždy vyskytovaly jako důsledek nějakého typu nesvobody a bez příliš chudého ideového šatníku se nemohou obejít dodnes. Troufám si tedy učinit odlišný závěr, než jaký hlásá pan profesor: díky Bohu, že již nejsme zbaveni opravdové diverzity hodnot a idejí a že můžeme studenty provokovat k přemýšlení místo toho, abychom je učili "těm pravým pravdám a hodnotám", neboť jen člověk bez úcty a lásky k pravdě si může myslet, že je snad on nebo kdokoli jiný jejich držitelem. Možná nejvýznamnější myslitel minulého století, Karl R. Popper, vystihuje cíl liberálního vzdělávání takto: "Jedním z jeho cílů bude -- tam, kde nebude přímo možnost vychovat odborníky -- vychovávat přinejmenším lidi, kteří dokážou rozlišovat mezi šarlatánem a expertem. Tento skromný a liberální cíl bude na hony vzdálený tomu, co v současnosti představují naše filosofické fakulty."