Je přirozené, že francouzská diplomacie začala okamžitě jednat. Ministr zahraničních věcí Michel Barnier již navštívil Jordánsko a Egypt, kde žádal o pomoc a intervenci v arabském světě ve prospěch Francie, a úspěch se dostavil v míře nevídané.

Od politických, náboženských představitelů a významných arabských autorit muslimských zemí - umírněnými počínaje a radikálními konče (Hamasu a Hizbaláhu včetně) - přišla neutuchající sprcha odsudků a apelů na únosce doprovázených projevy solidarity s Francií. Všichni apelanti se shodují, že Francie stála při rozhodování o Iráku na straně Arabů (tj. proti okupaci a plánům Spojených států amerických v oblasti Blízkého východu), a je tedy nepřístojné unášet a vydírat občany spřátelené země. Jedním dechem pak dodávají, že tento únos sleduje sice správnou věc (zrušení šátkového zákona), jde však proti arabským zájmům v irácké záležitosti.

Zajímavé však je, jak velkému respektu se v arabském světě Francie těší (tak velký a mohutný odpor samotných Arabů se zdvihl poprvé), a také za povšimnutí stojí to, jak diametrálně odlišné názory vedou různé islámské skupiny ke zdůvodnění, proč mají být francouzští novináři propuštěni. Myslitelé a filosofové tolerantního islámu tíhnou k respektování života, zatímco radikálové si to nechtějí rozházet buď se světovým nahlížením na islámskou civilizaci, nebo je jim světové nahlížení ukradené a nechtějí si znepřátelit jen Francii samotnou (neprotestovali by proti zadržování a zavraždění novinářů jiné země než Francie).

Výbor muslimských ulemů (nejvyšší sunnitská organizace islámských učenců zabývajících se výkladem Koránu) žádá propuštění rukojmí a zdůrazňuje důležitost zachování přátelství s Francií, včetně připomínky jejích postojů před válkou. Obecně pak odsuzuje únosy jakožto metody k dosahování cílů. Zákon o laicitě považuje za "omyl francouzských úřadů". Poprava rukojmí by pak prý jen posílila okupanty (tj. USA).

Egyptská ilegální opozice Muslimských bratří odsoudila obecně únosy civilistů z jakéhokoliv důvodu, především pak v případě, když se odehrává v zemi, které se šátkový zákon netýká.

Jordánská Fronta islámské akce (čítající 17 poslanců v jordánském parlamentu) apelovala na ušetření života a cti rukojmí, a požadovala propuštění rukojmích na svobodu. Dále zdůraznila, že propuštění by posloužilo irácké věci a muslimům ve Francii i jinde.

Maročtí islamisté únos označili za kriminální čin proti nevinným lidem, kteří nemají nic do činění s válkou, okupací, natož pak s šátkovým zákonem. Navíc se jedná o občany země, která před válkou zastávala vyvážené posice ohledně Iráku.

Přední a velmi vlivný libanonský šíítský ajatoláh Mohammad Hussein Fadlallah upozorňuje, že únosy nelze spojovat s požadavky na zrušení laického zákona, protože únosy jsou proti náboženským pravidlům koránu. Zrušení zákona je však nutné - musí ho však být docíleno dialogem s francouzskými úřady. Na tom se, ostatně, shodují všichni teoretici islámu.

Organizace islámské konference sdružující na 57 muslimských zemí odsoudila únos a jeho směšné spojení s "šátky", a připomněla, že násilné akty poškozují islám, muslimy a iráckou kausu po celém světě nenapravitelným způsobem. Dále pak zdůraznila, že islám a celý muslimský svět zakazuje unášet a terorizovat nevinné.

Mezi islamistickými radikály vlivná instituce Islámská hvězdárna, chránící zájmy muslimů po celém světě, vybídla k propuštění rukojmí s odůvodněním, že je potřeba vytvářet islámu a islámské civilizaci dobrou imidž, a právě novináři mohou přispět a posloužit svou prací k odhalování řádění okupačních jednotek Spojených států amerických v Iráku.

Do celé věci se vložil i Jásir Arafat. Vyzval únosce k propuštění emotivním projevem ve jménu palestinského lidu. Rovněž zdůraznil, že novináři pomáhají jak Iráku tak Oalestině a "chráněni musí být všichni, kdož pomáhají našemu boji".

Přidal se i Islámský džihád (organizace radikálních Palestinců) s pochybnostmi nad efektivitou tohoto způsobu boje proti laickému zákonu.

Šejk Mohamed Tantaví, nejvyšší sunnitská autorita, potvrdil, že akty násilí jsou v rozporu se všemi pravidly muslimského náboženství, které klade důraz na lidský život. "Je nepřípustné unášet civilisty, kteří dodržují zákony islámské země, ve které pracují."

Syrský muftí šejk Ahmed Kaftaro taktéž požaduje propuštění rukojmí, a považuje jej v této situaci za nezbytnost pro zachování islámu a muslimů.

Radikální palestinské hnutí Hamas, iráčtí salafisté i šíitský Hizbaláh apelují na únosce, aby propustili rukojmí, neboť Francie bojkotovala invazi do Iráku a podporuje Palestince, a je důležité tento stav zachovat.

Zdroj: RFI ZDE ZDE ZDE