Série neuvěřitelných výhrůžek ze strany ministra vnitra potkala předsedu Strany Zelených Martin Bursíka. Ministrův monolog k zelenému koaličnímu partnerovi, zachycený ruchovými mikrofony televize Nova, stojí za zaznamenání a veřejné vysvětlení. Ministr vnitra z titulu své funkce nejspíše ví, jaká byla "hra kolem". A také ví, kdo by měl jít bručet a po zvolení Klause nejspíše nepůjde...

Kolik lidí z vládní koalice půjde, pane Langere, "bručet", když se Václav Klaus nestane prezidentem? Kolik z nich bude z ODS a kolik ze Strany Zelených? Kolik lidí to bude z ČSSD? A kolik to bude komunistů? Dlužíte občanům České republiky odpověď, aby pochopili, oč se zde pod pláštíkem "demokracie" hraje. Mlčení většiny politiků okolo skandálního výroku ministra vnitra nevěští nic dobrého...

Poslanec Snítilý dnes oznámil, že je ochoten vystoupit z klubu ČSSD. Během páteční volby nehlasoval pro Jana Švejnara. V rozporu s usnesením klubu. Druhý den nevolil vůbec. Snítilý navíc váhá, zda zůstane členem sociální demokracie. O jeho angažmá pro vojenskou kontrarozvědku a tím i porušení pravidel pro nominaci poslanců ČSSD (nespolupráce s StB - přes velmi odtažitý až odmítavý vztah ČSSD k lustračnímu zákonu) se spekulovalo už dávno. Minimálně se tato informace objevila při předešlé volbě prezidenta, kdy Snítilý také nevolil stranického kandidáta ČSSD, Miloše Zemana. Snítilý byl slabým článkem klubu i v době parlamentní vlády Jozefa Wagnera v letech 1996 - 1998. Zeman Snítilého ale k loajalitě donutil.

Čtenář Vladimír Kalina napsal redakci: Některé odpovědi naznačí nesestříhaný záznam na serveru Aktuálně. Při porovnání sestříhaného a nesestříhané materiálu je zcela patrná účelová manipulace TV NOVA, kdy jednotlivé věty jsou vytrženy z kontextu a nevyhovující místa "přelepeny" záběry na celou schůzi, případně na současného prezidenta (oba přelepy jsou samozřejmě z jiné doby slavné "První volby"), přičemž zvuková stopa je zachována. Obrázek si udělejte sami.

Existuje několik způsobů, jak se vypořádat s politickou krizí současnosti: buď si budeme i nadále o politice udržovat iluze, nebo přistoupíme na řešení, které z nás udělá sebevědomé občany. To první je velmi snadné, to druhé vyžaduje ještě několik kroků. Základním krokem je přiznání si viny, připuštění podílu na hříchu, který spáchaly politické garnitury. Zní to možná příliš nadsazeně, ale bez toho budeme i nadále vyhánět z těla společnosti zástupného ďábla. Zatím tu sledujeme dobové tance.

Krize politického systému, stávající se v podobě prezidentské volby fraškou, nemá v dohledné době žádné realistické řešení. Názor Jana Čulíka, že občané sami by svou masovou nespokojeností měli dosáhnout nápravy poměrů, je správný, ale neuskutečnitelný. Je tomu tak především proto, že trapné divadlo, které nám politikové již delší dobu předvádějí, není než obraz nás samých.

Vzniku široké občanské aktivity je však i aktivně bráněno. To je o to snazší, že občané ve své většině postrádají politické zkušenosti a jsou tedy snadno manipulovatelní.

Diskuse k článku "ČR se stává klackem, jímž budou USA bít Evropskou unii"

Píše Soňa Hromátková: Před časem jste mi napsal, že nezvonit klíči, ale vzít klacky a jít se postavit před "Strakovku" atd. může být nebezpečné. Když tedy nevolíme, co chceme, ale pouze "menší zlo", jak byste to viděl konkrétně dnes (po několika měsících "vývoje")? Máte snad "sametový" recept na to, jak zákonnou cestou odstranit vlastizrádce (Vondra a spol.) a manipulátory schovávající se v politických stranách? Nebo si máme nechat vše líbit? Vaši "akademici", co sem píší rozevlátými souvětími a používají "učený" slovník a mnohdy příliš slov, jsou pomalí (důstojně) v uvažování. Kam až to dojde? K podpisu smluv. A co pak? Necháme se vyloučit z EU? Pak teprve budeme napadnutelní ve své osamělosti a nikoho, zejména USA už nebudeme zajímat vůbec. Ti si najdou jistě jiného svého "hejla".

Reakce Jana Čulíka: Pokud jsou snad někteří občané České republiky nespokojeni se současnou vládou a s razantními kroky, které podniká bez řádného mandátu (má pochybný mandát pouhých dvou přeběhlíků), jedinou možností, jak problém vyřešit, je občanská neposlušnost ve velkém rozsahu.

Pokud vám vadí vláda, která si bez mandátu dělá proti vůli občanů, co chce, pokud vám vadí, že menší města jsou zcela pod vládou místních mafií, které si už ohlídají, aby se neozval "jiný", svobodný hlas, pokud vám vadí, že se studenti na vysokých školách musejí bát, aby neřekli něco, co se politicky nebude líbit jejich učitelům (dostáváme takové emaily), pokud chcete odstranit nedýchatelnou mafiánsko-"dobyvatelskou" (tj. každý politik hrabe jen pod sebe) atmosféru v České republice, a atmosféru prohlubující se ošuntělosti, jedinou možností jsou rozsáhlé akce občanského protestu. A nepolevit, dokud nebude dosaženo ze strany politiků slušného chování. Neorganizovat však frakcionářská "hnutí", lehce zdiskreditovatelná vazbou na určité zájmové struktury, jako bývaly "Impuls 99" či "Děkujeme, odejděte". Na první pohled by muselo být zjevné, že jde o hnutí poctivé, celonárodní a nefrakční. Je to vůbec realistické v dnešní české společnosti, kde snad každý patří k nějaké skupince, která nemá ráda skupinky ostatní a snaží si činit nárok na to, že jen její jediný diskurs je "ten pravý"?

Během první volby prezidenta republiky padala ze všech stran silná slova o manipulování s jednotlivými voliteli, nátlaku na ně, vedoucímu až k jejich zhroucení, atd. Vše ve stadiu indicií a dohadů, nic zcela průkazného. Dohady prolomil až vždy užvaněný Ivan Langer siláckým výrokem ke svému koaličnímu kolegovi Bursíkovi o lidech, kteří za tu "špinavou hru" půjdou "bručet". Nad tímto výlevem by bylo možné mávnout rukou s dovětkem "když Langer zabučí, někdo si zabručí", problém je však v tom, že, že tato slova pronesl jeden z předáků ODS, člen vlády premiéra Topolánka, předsedy ODS, a -- ministr vnitra České republiky.

Sergej Ivanov, náměstek ruského premiéra, zdůraznil v přednášce na mezinárodní konferenci v Mnichově, že Rusko naprosto nemá v úmyslu vytvářen nové vojenské bloky ani se chovat konfrontačním způsobem. V blízké budoucnosti se Rusko zaměří na zlepšování životní úrovně obyčejných Rusů.

Britský ministr zahraničí přednese dnes projev, v němž zformuluje současnou zahraniční politiku britské vlády. Bude v něm argumentovat, že chyby, jichž se Západ dopouští v Iráku a v Afghánistánu, nesmějí zamlžit morální povinnost zasahovat - někdy i vojensky - s cílem šířit po světě demokracii.

Situace není vhodná pro úspěšné nasazení třetího kandidáta do druhé volby prezidenta. Pokud opravdu někoho jmenujete, nemá šanci při současném složení Senátu získat tolik hlasů jako Švejnar, a tak je třetí kandidát jen zcela jasná výhoda pro Klause.

Rusko předloží konferenci OSN o odzbrojení společný čínsko-ruský návrh na mezinárodní dohodu, která by zakázala rozmisťování zbraní ve vesmíru.

Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov předloží návrh dohody dne 12. února výroční konferenci OSN o odzbrojení v Ženevě.

Spojené státy se stavějí vůči této rusko-čínské iniciativě kriticky, zejména po loňských čínských zkouškách protisatelitních raket.

Podle dlouholeté a osvědčené volební strategie, kterou se američtí Demokraté řídí již více než 30 let, strana k tomu, aby vyhrála boj o Bílý dům, musí na prezidenta kandidovat bělocha z jižního státu. Hodnota této strategie je zřejmá, když si uvědomíme, že v každé prezidentské volbě, kterou strana od doby prezidenta Lyndona Johnsona vyhrála (tedy v letech 1964, 1976, 1992, 1996, ...a také, nebýt faktu, že Bushův bratr byl guvernérem Floridy, 2000), právě takového kandidáta měla.

Ve vypjaté atmosféře prezidentské volby dochází k nejrůznějším způsobům prosazování nejrůznějších názorů. Toto prosazování má v pozadí snahu prosadit na Hrad svého kandidáta, anebo spíše prosadit své zájmy (nenapíšu politické, protože tomu snad nevěří nikdo). Jméno hradního pána opravdu až tak důležité se nejeví.

Pojďme trochu rozebrat používané pojmy. Tajná volba, veřejná volba.

Musím se přiznat, že stesky obyvatelstva na celkový dojem ze sledování volby prezidenta v přímém přenosu nechápu. Svou úrovní příliš nevybočila z rámce ostatních reality show. Je to celkem jedno, jestli jde o Výměnu manželek z bytů, Big Brother a Vyvolené z vil nebo Zvolené z Hradu. K tomuto konstatování připojuji omluvu reality show Odhalení a poklonu úrovni goril z pražské zoo.

Vizualizace reálného života nebo jinak obecně přijatelných textů je totiž problematická.

Jak se tvářili jednotliví poslanci a jak to vypadalo v sále. O tom vypovídají fotogalerie Britských listů z prvního kola volby prezidenta ČR v pátek 8.2. a v sobotu 9. 2. . Mnohdy exkluzivní snímky přibližují nejen klíčové chvíle volebního klání či dohadování, ale i zázemí televizních štábů a rozhlasové režie. Autory většiny snímků jsou fotoreportéři BL Štěpán Kotrba a Luboš Wišniewski st.. Galerie BL doprovázejí i snímky fotoreportéra Khalila Baalbakiho na serveru Českého rozhlasu a snímky parlamentní analytičky České televize Ireny Ryšánkové. Více než sedm set snímků v archivu Britských listů a tři sta dalších na serveru Českého rozhlasu je kronikou dvou dní, strávených ve Španělském sále Pražského hradu a přilehlých kuloárech.

FOTOGALERIE BL
Osoby, předsálí a kuloáry: Štěpán Kotrba 123456

FOTOGALERIE ČRo
Španělský sál: Khalil Baalbaki 1-10

Štěpán Kotrba, FOTOSTORY: Novotného balicí techniky ZDE

... a nakonec proměny nálad v KDU-ČSL během volby v podání tváře Jana Kasala.
     

Bývalý technik z firmy Boeing byl v pondělí zatčen a obviněn z krádeže obchodních tajemství v souvislosti s programem raketoplánu a dalších vesmírných programů. Měl je prodávat Číně.

Mezitím americké ministerstvo spravedlnosti oznámilo jiný, nesouvisející případ, v jehož rámci byl zatčen činitel ministerstva obrany a dvě další osoby za špionáž - prý údajně předávali tajné americké vládní dokumenty Číně.

Dongfan "Greg" Chung, 72, z Kalifornie, který byl zaměstnancem firmy Rockwell International od roku 1973 až do doby, kdy koupila jeji oddělení pro obranu a vesmírné projekty v roce 1996 firma Boeing, byl zatčen ve svém domě.

V druhém případě byli zatčeni Gregg William Bergersen, pracovník ministerstva obrany, a Tai Shen Kuo a Yu Xin Kang, oba z New Orleansu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

DAB digitální rozhlasové vysílání označují někteří odborníci jako svého druhu Betamax, formát videokazety, který v sedmdesátých letech prohrál v soutěži s formátem VHS.

Turecký ministerský předseda Tayyip Erdogan navštívil Německo a mluvil v Ludwigshafenu u spáleniště domu, v němž žili turečtí přistěhovalci, dále na mnichovské konferenci o bezpečnosti a také v Kolíně před 20 000 imigranty z Turecka. A to, co požadovalo, mělo význam nejen pro volby v Turecku, ale taky pro celou Evropskou unii i pro její jednotlivé členské státy.

Z několika článků zveřejněných v časopise Spiegel online jsem si vybral některé Erdoganovy požadavky, které bych chtěl komentovat.

Jiří Paroubek byl myslím první, kdo přišel s nápadem, aby volba prezidenta republiky byla veřejná. Po patřičně demagogické kampani, že jedině správná je veřejná volba, se k sociálním demokratům přidávali další: křesťanští demokraté, zelení a na konec s jistým váháním i komunisté, protože většina veřejnosti je náhle přesvědčena, že jedině správná demokratická volba je volba veřejná, neboť pak prý každý vidí, jak který volitel hlasoval. A vlastně se tím údajně zabrání v podplácení nebo nepřípustnému nedemokratickému nátlaku na volitele. Jiří Paroubek měl k tomu ovšem důvody o kterých nehovořil: podezříval zřejmě některé své kolegy poslance a senátory, že nejsou dostatečně odolní proti nátlaku ze strany lobbyistů ODS.

Když si v antickém divadle nevěděli rady se zakončením tragedie,tak spustili nad jeviště jakýmsi strojem božskou postavu,aby vyřešila situaci jinak neřešitelnou.Tomu se říkalo "Deus ex machina",čili bůh ze stroje.

Zdá se,že současná volba českého prezidenta by měla být řešena obdobně-aspoň návrhy dalších kandidátů,předkládané KSČM,tak vypadají.S tím rozdílem,že se jedná o postavy živé,s mechanikou biologickou.A také s tím rozdílem, že prezidentská tragedie může být za této situace ukončena vcelku reálně a logicky zvolením pana Klause.Což bude právě následek zásadního nepochopení situace na rozdíl od tragedií antických.

Pozn. JČ: Já bych spíš mínil, že komunisté si přejí, podobně jako posledně, aby byl prezdentem znovu zvolen Klaus. Má k nim ideologicky velmi blízko.

Poznamenává Boris Cvek:BC: Taky mám ten pocit. Ostatně si nevzpomínám, že bych z úst komunistů slyšel někdy nějakou tvrdou kritiku Klause-prezidenta. Dnes mne překvapil tento rozhovor se Schwarzenbergem ZDE. Zdá se, že se v zákulisí opravdu děje něco nekalého, když od toho dává ruce pryč. V tom ohledu asi lépe znovu zvolit Klause, než se doprošovat komunistů a vydírat volitele. Švejnarův mandát by byl ostatně velmi pochybný, kdyby měl povstat právě odtud (kdyby komunisté jednali jako levicová strana, která prostě chce raději středově-liberálního člověka na Hradě místo konzervativního libertariána, jejich hlasy by samozřejmě měly cenu a byly by "čisté", ale komunisté zjevně levicová strana nejsou - a nikdy ani nebyli).

Činitelé EU zuří: Washington chce další soukromé informace o cestujících

Americká vláda vyvíjí nátlak na 27 členských zemí Evropské unie, aby přijaly nová bezpečností opatření pro cestování do USA, a aby dovolily přítomnost ozbrojených stráží ve všech letadlech amerických leteckých společností, létajících z Evropy do USA. Přítomnost ozbrojenců v letadlech se přitom považuje za nesmírně nebezpečnou.

Zdá se, že výraz ošuntělost, použitý Janem Čulíkem v článku "Ošuntělá Česká republika", jímž vyjádřil dojem, který v něm vyvolává obraz staré vlasti, zřejmě zacílil do neuralgických bodů mnohých čtenářů, soudě tak podle početných komentářů v Britských listech. Ne všechny se přidržovaly původního tématu.

Čulíkova pozorování mají sociologický charakter a jsou zostřena jeho možností srovnávat různá národní (státní) společenstva, ve kterých se Čulík pohybuje, a to nejen topograficky nýbrž i v plynutí času. Národy potřebují osten nerovnosti k jejich dynamickému růstu ⁽¹⁾ Sportovní soutěžení je dobrý příklad i pro jiná pole lidské působnosti. Srovnávání je jedna z používaných sociologických metod.

Proč se stále omílá, jestli je ušlechtilejší, decentnější, důstojnější a já nevím jaká, volba veřejná nebo tajná? Kdo to viděl - co vlastně viděl? Byl jsem naivní a předpokládal, že když je takový boj o volbu "veřejnou" a dává to na veřejnost TV, tak taky uvidím, jak kdo hlasuje.

Ovšem mimo jiné díky tomu, že se ta věc odehrávala na plochém sále, neviděl nikdo u televize NIC!

Při veřejné volbě podobného typu jako byla prezidentská, se vždy počítaly hlasy pro, proti a těch volitelů, kteří se zdrželi hlasování, Kontrolní součet musel být roven počtu volitelů celkem. Překvapuje mne, že se doposud nikdo nepozastavil nad způsobem hlasování v prezidentských volbách, kde se nezjišťoval počet těch, kteří se zdrželi hlasování. Skrutátoři tak neměli žádnou možnost kontrolovat sami sebe, před odevzdáním výsledků volební komisi, poznamenává Alfred Eckhardt.

Ted si přesně nevzpomínám, který římský politik (myslím že Cato st.) jednu dobu končil všechny svoje projevy hláškou: "Ostatně soudím, že Kartágo musí býti zničeno". A tak jako u Erbena dívčinu "k jezeru cos nutí, nic doma, nic jí po chuti", tak já mám alergii na "rozostřené a zamlžené bláboly jež se na mne z řečnických (ale i písemných) projevů hrnou" a brání (pozor, teď přijde moje parketa) rezultativnosti komunikace.

Ideologická hysterie, pomocí které se ODS snaží udržet Václava Klause na Hradě vede nutně k tomu, že ostatním stranám nezbude, než slušně požádat KSČM o podporu Jana Švejnara.

Pro zachování alespoň špetky zdravého rozumu opravdu nic jiného nezbývá. Alespoň v tuto chvíli, pro tuto volbu, jsou komunisté stokrát méně nebezpeční, než odeesáci.

Každý, kdo kritizuje veřejnou volbu pro její nepřehlednost, by se měl trochu zamyslet a ne hned psát. Přehlednou veřejnou volbu si umí zorganizovat každý spolek baráčníků. Ale musí holt se umět počítat, ti co to umějí, tak to sčítají a musí jim souhlasit celkové počty. Dá to práci, jako cokoliv pořádného, ale jde to. Když je volitelů moc, tak musí tu ručičku držet o trochu déle a mít v ní třeba lísteček na oběd či něco barevného, aby to ti sčítači (skrutátor mi zní nějak nemravně) měli snažší. To je asi všechno. Že se o tom bude sáhodlouze mudrovat, se ovšem dalo čekat.

Sarkozy se propadá. Prezident ještě nedávno sliboval, že se ve Francii zvýší životní úroveň. Životní úroveň námezdně pracujících prudce klesá, bohatnou spekulanti a akcionáři. Generální ředitel banky Société Générale Daniel Bouton, který prošustroval 5 miliard eur pomatenými spekulacemi, dostal 7 milonů eur „odškodnění“, aby se vzpamatoval ze šoku, který utrpěl. Sarkozy si udělil plat 49 151 eur měsíčně. Sarkozyho neoliberální vláda je vládou nestydatých zbohatlíků a parazitů.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"O stromové huse jsem učinil zmínku proto, poněvadž z ní byla zrozena želva. Asi také dobře víte, jak vzniká žába z kachny a myš z úhoře."

Theophrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim: Azoth. O stromu neboli linii života.

Po pátečněsobotním iniciačním rituálu na Hradě je věru proměna stromové husy v želvu tím opravdu posledním, co by zasvěcence okultních nauk sněmovních i senátních ještě mohlo překvapit. Prezidentská volba transmutovaná ve výběr mezi monetaristou a monetaristou a následně v dohadování o církevních záležitostech, kolorovaná navíc sporem o to, zda kandidát má být obecenstvu servírován v šípkové omáčce nebo se zelím -- toť, občane, vrcholný výkon české politiky.

O neúspěšné prezidentské volbě se toho napsalo již mnoho. Vyjadřovali se komentátoři, politologové, politici i bloggeři. Většinou negativně. Vadila jim příliš zjitřená atmosféra, taktizování, zákulisní manévrování, obhroublé vyjadřování, zbytečné osobní ataky. Prezidentské volbě podle nich chyběla důstojnost a svoboda.

Komunistická strana v prezidentských voľbách podporila návrh strany známeho rentiéra Bursíka voliť na post prezidenta Čechameričana Švejnara, teda človeka ktorý bude rozširovať a prehlbovať americké impérium. Neviem, či to postačuje na vyhodenie KSČM z medzinárodných štruktúr. Jedno je isté, komunisti popreli dve základné zásady svojej histórie a existencie. Potvrdili, že im vždy od dôb vzniku boľševikov išlo iba moc, šikanovanie ľudí a teror.

Ačkoliv hlasování při volbě prezidenta bylo veřejné, jeho (jmenovité) výsledky překvapivě veřejné nejsou. Nejsou na webu Poslanecké sněmovny (dle jejíž pravidel se hlasuje). (Dodatek pondělí: shodný seznam jako první verze zde se objevil na idnes.cz) . (Dodatek středa: seznam již má ode dneška i aktualne.cz, kde se objevili i nové některé nové, které jsem zde tedy také přidal. Na webu Poslanecké sněmovny už jsou stenozáznamy z volby.)

Rád bych navázal na článeček "Směšní advokáti posvátných rituálů" kolegy Kartouse a v zásadě jej podpořil, protože i já jsem, i přes všechny technické nedostatky a organizační zmatky pro veřejnou volbu prezidenta republiky. Pokusím se vysvětlit proč se domnívám, že je tato volba jediná správná.

1) ODS argumentuje tím, že změna politického systému v roce 89 si kladla mimo jiné za cíl svobodné (rozuměj tajné) volby. Ano, ale to se týká jednotlivých voličů, kteří volí své zástupce. A voliči MAJÍ PODLE MÉHO NEZPOCHYBNITELNÉ PRÁVO VĚDĚT, JAK SE JEJICH VOLENÍ ZÁSTUPCI CHOVAJÍ, TEDY JAK HLASUJÍ!

Vždycky znovu propukají výtky pravicových mudrců -- dejme tomu nestora českých právníků Vojtěcha Cepla -- sociálním demokratům, že vedení strany a vedení poslaneckého klubu v parlamentu nějak vynucuje kázeň poslanců strany při hlasováních a tím znásilňuje jejich výtečná výlučná svědomí. Neboť sociální demokracie má nehynoucí tradici zrádců v parlamentě -- poslanců Teplíka, Wagnera, Melčáka, Pohanky, nejnověji asi Snítilého...

Nejen někteří politici, ale překvapivě i novináři (jako příklad Pečínka z Reflexu nebo Hanák z Práva) si myslí, že volba prezidenta měla a má probíhat tajně. Jejich pseudoargumentem se stala "tradice", "důstojnost" nebo dokonce "přirozenost", což jsou podle nich nejdůležitější aspekty této veřejné události. Připomínají tak vyvolávače duchů dob dávno minulých, v nichž se podle jejich mínění na vždy usadila Pravda. Tradice totiž podle nich svým významem převyšuje jedinečnost společenského kontextu, v němž se nacházíme, a měla by být tím prvním, podle čeho se bude poměřovat každý veřejně hybný krok. Někteří připomínají s varovně zdviženým prstem, že v roce 1918 a vždy potom se volilo tajně. Ano, tehdy se taky jezdilo v koňských povozech, načež přišly trabanty. A jak to bylo důstojné!

Komentátor John McEnroe často používá větu "to se snadněji řekne, než udělá". Pro Kocourkov, známý rovněž jako Česko, to platí beze zbytku ne pro tenis, ale pro politiky. Kdyby to možné bylo, přišel by ovšem občan o kouzelný obraz mafiánských praktik, který poskytuje současná volba presidenta republiky.

Jak krásné by bylo, kdyby Klaus a Švejnar měli v sobě alespoň špetku mravnosti a prohlásili, že se takové nedůstojnosti nebudou účastnit. Jenže moc je moc a láska i pravda mají své meze.

Nejspíš do 18. února tam s nimi pobudem. V sobotu 9. února jsme sledovali v přímém přenosu na internetových stránkách amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír přistávací manévr Atlantisu, při němž se raketoplán připojil k stanici ISS. A znovu na mysl přišla filosofie Teilharda de Chardin, neoblomně vyznávajícího fundamentální jednotu skutečnosti, a s ní přesvědčení, že pohyb vývoje není zbůhdarma a slepý a že vesmírný proces rozvoje nemůže ztroskotat. Je to o nové dimenzi smysluplnosti naší přítomnosti. Je to o smysluplnosti evoluce.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Naše občasná korespondentka v Sankt Peterburku, Emma Čulík, obnovila tyto svoje docela atmosferické stránky ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.