neděle 13.00: Sebevraždy tří vězňů, zadržovaných v táboře v zálivu Guantánamo, jsou "válečným aktem", vyjádřila se americká armáda.

Velitel tábora konstatoval, že dva občané ze Saúdské Arábie a jeden muž z Jemenu, kteří spáchali sebevraždu, byli "angažovaní" a usmrtili se záměrně, aby uskutečnili "akt asymetrické války, vedené proti nám".

Právníci konstatují, že muži byli dohnáni k sebevraždě zoufalstvím.

Sílí kritika, požadující, aby byl vězeňský tábor v zálivu Guantánamo zrušen. Walter White, mezinárodní právník, který se specializuje na lidská práva, se vyjádřil pro BBC, že se tábor v zálivu Guantánamo stává "velkou poskvrnou" na postoji USA vůči lidským právům.

Od založení tábora před čtyřmi lety se pokusily o sebevraždu desítky zadržovaných osob, dosud však žádná sebevražda - až do nynější sebevraždy tří mužů - nebyla úspěšná.

Tři muži se oběsili. Velitel tábora admirál Harris konstatoval, že si nemyslí, že se oběsili ze zoufalství. "Jsou inteligentní. Jsou tvůrčí. Jsou angažovaní," uvedl. "Neváží si života, ani vlastního, ani našeho. Toto nebyl akt zoufalství, ale akt asymetrické války, kterou oni vedou proti nám."

Muži zanechali dopisy na rozloučenou, ty však nebyly zveřejněny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V táboře je stále vězněno asi 460 osob, podezřívaných ze spolupráce s Usámou bin Ladinem, s afghánským hnutím Taliban a s al Kajdou.

Podrobnosti v angličtině ZDE

To ošidné slůvko kdyby...

Kdyby se hlasy českých voličů hlasujících v zahraničí nezapočítávaly v jihočeském, nýbrž v některém z moravských krajů, měla by většinu v parlamentu levice. Kdyby šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice nevystoupil necelý týden před volbami se zprávou diskreditující ČSSD a jejího předsedu Jiřího Paroubka, čtvrtina voličů by hlasovala jinak. Kdyby v České republice nebylo tak málo novinářů hodných toho označení...

Kdyby...

Při návštěvě historické radnice (Palazzo Publico) v italské Sieně uvidíte neuvěřitelnou věc. Hlavní jednací místnost v radnici je vyzdobena freskami, které alegoricky zobrazují Dobrou a Špatnou vládu. Obě jsou dílem malíře Ambrogia Lorenzettiho (1290?-1348). Alegorie Dobré vlády je z let 1319-1348 (!), tedy z doby, kdy v Čechách vládl chaos vlády nepřítomného Jana Lucemburského, alegorie Špatné vlády z let 1337 - 1339.

Neuvěřitelně na první třetinu čtrnáctého století zdůrazňuje freska o dobré vládě, kterou měli sienští radní na očích každý den, že podmínkou dobré vlády je oddělení moci výkonné a moci soudní - justice musí být zcela nezávislá. Jedině tak může vláda jednat ve prospěch obce. Kolem dobrého vládce sedí alegorické ženské postavy, znázorňující vlastnosti, které musí uplatňovat dobrý vládce: Velkomyslnost, Umírněnost, Sílu, Mír, Moudrost. Nad moudrým vládcem je umístěn anděl, který znázorňuje Naději.

Na jiném místě radničního sálu je zobrazeno, jak vypadá krajina s dobrou vládou: země rozkvétá, vede se obchodu i zemědělství, lidé spolu jednají ve veřejném prostoru zdvořile a slušně.

V alegorii Špatné vlády má vládce - tyran - podobu ďábla. Jeho poradci shodou okolností nejsou ženy, ale muži. Mezi nimi jsou Ješitnost a Chtivost po penězích a moci. Justice je svázána a leží u nohou tyrana.

Tyranovi jde jen o jeho osobní prospěch. Důsledkem pro život země je válka (zničené budovy), násilí a vraždění.

Neměli by si čeští politikové při nynějším povolebním rozhodování vzít příklad z Italů ze začátku čtrnáctého století?

Dovolil bych si namítnout, že ve svém článku "Kdyby..." se pan Jakub Rolčík dopustil špatné (byť neříkám účelové) interpretace výzkumu agentury STEM zmiňovaného v článku na novinky.cz.

Autor píše: "Kdyby šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice nevystoupil necelý týden před volbami se zprávou diskreditující ČSSD a jejího předsedu Jiřího Paroubka, čtvrtina voličů by hlasovala jinak. "

Ale to přece průzkum neříká.

Při analýze voleb do Poslanecké sněmovny musíme předně pojmenovat vítěze a poražené nejvyrovnanějšího politického souboje v historii samostatné České republiky. Základními faktory v této analýze je počet dosažených mandátů v dolní komoře parlamentu, trend dosaženého volebního výsledku jednotlivých politických subjektů ve srovnání s posledními volbami, poměr pravicových a levicových mandátů v nové sněmovně a v neposlední řadě vyjednávací pozice, kterou získala ta či ona strana.

Bylo velmi zajímavé slyšet Klausovu reakci na sobotní Paroubkův projev. Prezident se pokusil vykopat příkop mezi předsedou a zbytkem sociálně demokratické strany, když vyjádřil naději, že vystoupení nereprezentuje názor celé ČSSD. Den na to tajemník Jakl oznámil, že Klaus v pondělí nejmenuje Topolánka premiérem, ale pověří jej pouze jednáním o sestavení vlády. Dále toto pozoruhodné vyjádření obsahovalo upozornění, že budoucí premiér většinové vlády by nemusel předkládat doklad o většině hlasů ve sněmovně.

Je zřejmé, a píše se o tom dlouho, že značná část ODS včetně jejího čestného předsedy si nepřeje Topolánka na postu premiéra. Klaus si však zároveň přeje být znovuzvolen.

Vážení přátelé, dovolte, abych tak oslovil i ty z Vás, které neznám osobně a popřál Vám i celé Straně zelených k historickému vítězství. Postrádal jsem Zelené na parlamentní půdě a měli vždy část hlasů naší rodiny při komunálních i parlamentních volbách. Jako člověk dlouhodobě se zajímající o problematiku životního prostředí jsem, coby nestraník, pomáhal při počátečních krocích vznikající brněnské organizace Strany zelených.

Prohlášení Socialistické alternativy Budoucnost

Vážení přátelé,

sobotní rozhodování a rozhodnutí republikové rady Strany zelených předurčí další vývoj nejen debat o sestavení vlády, ale, podle nás daleko zásadněji, i možnost kterou skýtala perspektiva parlamentní opozice spojené s místními protestními hnutími.

Výsledek voleb jakoby nutil k rozhodnutí: "Jsi s Losnou, nebo Mažňákem?" Pro jedny je nepřijatelný princip sociálního přerozdělování, které se necitelně odehrává kdesi v přítmí, pro druhé neviditelná ruka trhu, která viditelně někomu sype a někomu ne.

Ačkoliv to tak momentálně nevypadá, velká koalice nejspíš bude, protože ČSSD od ODS dělí daleko méně, než mediální masáž předkládá.

Alespoň minimum gramotnosti, chtělo by se po přečtení zpráv České televize ve čtvrtek večer na ČT 24 požádat redakci jejího zpravodajství.

Ta běžící lišta snad slouží elévům jako tréninkové hřiště, kde se učí zacházet se zprávami. Měli by spíš někde v koutku nejraději ještě za šera pilovat gramatiku, větnou stavbu, případně jít si zkoušet život a poohlédnout se po nějaké té životní zkušenosti v místech, kde by byla jejich neumětelnost méně viditelná.

Nevěříte, myslíte, že to jsou příliš přísné odsudky? Příkladem možno posloužit, bohužel ne jen jedním.

Najděte si přepis čtvrtečních Událostí ve 22.30 (Drtinová-Šimonovský), doporučil nám Oldřich Průša a dodává: Bylo to úžasné a s výhodou, že k tomu není třeba psát komentář.

Posuďte sami:

Česká televize v letošních volbách dostála svého slibu -- přivedla k volbám vysoké procento připravených voličů, kterým poskytla dostatečné a kvalitní informace pro jejich zodpovědnou volbu. V historii, ať novodobé, natož té předlistopadové, se v žádném médiu na území ČR neodehrálo to, co v letošním roce od 2. 3. do 4. 6. v České televizi, když odvysílala 136,7 hodin předvolebního, volebního a povolebního vysílání na ČT1, ČT2 a ČT24, což představovalo 119 samostatných pořadů.

"Ostudu" prý utržilo zpravodajství ČT, míní rozhlasový radní Štěpán Kotrba. Musím se ohradit proti kritice volebního vysílání České televize. Jsem přesvědčen o tom, že k letošní vysoké volební účasti přispěla právě televize veřejné služby svým projektem předvolebních regionálních Otázek Václava Moravce Speciál.

Tiskový mluvčí České televize Martin Krafl není kupodivu podřízen generálnímu řediteli Janečkovi, ale novému programovému řediteli Lambertovi, který byl odpovědný za volební vysílání ČT. Stejně inteligentní je i jeho odpověď na kritiku aktuálnosti a pravdivosti zpráv volebního studia ČT. Já o voze, on o koze.

Tisková zpráva ČT ČTZDE

§ 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. stanoví povinnost provozovateli vysílání poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Stejně hovoří i §2 odst. a) zákon 483/1991 Sb. o České televizi a kodex České televize. O manipulacích SMS hlasováním v předvolebních pořadech Václava Moravce nemá smyslu mluvit, výsledky stížnosti na ně u RRTV Česká televize dlouhou dobu nerespektovala, a to přestože RRTV vydala zprávu, ze které vyplývá, že hlasování esemeskami v politických televizních pořadech může být v rozporu s vysílacím zákonem. Nyní je podstatné něco jiného. Volební studio České televize celý sobotní volební podvečer oslavovalo 38% triumf ODS stejně, jako mimořádné vydání Lidových novin. Do chvíle, než bylo i těm nejméně inteligentním divákům jasné, že triumf neznamená totéž, co pat, kterážto chvíle v v redakci zpravodajství ČT nastala až v 17:25. Přitom bod 5.6 Kodexu ČT praví, že ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti. Myslí se tím reálné skutečnosti, nikoliv něčích dojmů o ní.

Mandát ke kritice špatné práce České televize mám jako každý koncesionář. O ten nepotřebuji prosit Martina Krafla ani jeho "vrchního", ředitele Lamberta.

Podrobný průběh volebního vysílání ČRo 1 a ČT ZDE

Spojené státy obvinily britského náměstka generálního tajemníka OSN, že učinil "opravdu velmi vážnou chybu", když nazval příslušníky Bushovy vlády pokrytci, kteří vyvolávají mezi prostými lidmi v USA pravicovou hysterii, zaměřenou proti Organizaci spojených národů.

Pokud vás bude autor filmu ve své předmluvě k filmu přesvědčovat, že nemáte očekávat umění, neboť umění je už dávno mrtvé a zploštilo se na reklamu na Narcisův odraz v zrcadle, nevěřte mu. Jeho film má silné umělecké sdělení a je proto třeba jeho autorovi oponovat. Je to ale také jediné, co by se dalo Janu Švankmajerovi vytknout. Ve všech dalších ohledech se lze jeho váchalovskou misi za rehabilitaci pokleslého žánru pouze obdivovat.

Sálem žižkovského mauzolea defilovali nosiči relikvií, pestrobarevných medailí na červeném sametu, kterými byl během života vyznamenán zesnulý generál ve výslužbě František Peřina. Sálem defilovali se strnulými výrazy ve tváři i řečníci, president, ministr obrany, vojenští funkcionáři a žvanili u katafalku vyzdobeném květinami. Nezpochybňuji zásluhy zesnulého vlastence, jenom jsem pozoroval trapné divadlo, právě totiž skončil film Roma Federica Felliniho.

Škabrahova polemika s Ivanem Brezinou dalece překračuje hranice odborné debaty o stavu životního prostředí. Její těžiště je ve sporu o povaze ekologických iniciativ a jejich roli ve společnosti. A zde se Martin Škabraha dopouští několika nepřípustných zjednodušení.

Předpokládá, že lidé automaticky dokáží rozpoznat, co je v jejich zájmu, a jednat na základě tohoto poznání. To je v zásadě pravda, ale ne vždy.

Ivan Brezina v článku "Skeptický ekolog zasadil zeleným aktivistům ránu z milosti" citoval doslov Standy Mihulky a Martina Konvičky, že ekologové vědí, že se se světem celkem nic neděje. Zde je na místě upřesnění. Ono se totiž děje. Dochází k zjednodušování systémů. Na celkové funkci se sice nic nezmění, globálně vše bude fungovat dál, jenom nikdo z nás už na Pražském mostě nepotká Pražskou mouchu a jako chuťovku nezakousne pravé grundle.

Tak tohle naleznete v Liberci, v ulici Pražské (to je nejrušnější a nejdražší pěší zóna). Je to ve výloze Fryčova knihkupectví, bašty všech libereckých intelektuálů... Pan majitel Fryč je militantní antikomunista, který se nebojí dát do výlohy svůj názor na českého premiéra... :), píše Jan Tomíček.

Napjatá situace, která nastala výsledkem víkendových voleb, stejně jako nespravedlivé odsátí mandátů od malých stran k velkým, vyvolává protichůdná volání po změně volebního systému. Jedni (sympatizující s malými stranami) chtějí návrat k čistě poměrnému systému, jiní naopak průhledně usilují o úplné odstranění malých stran ze scény (návrh poslance Koudelky na rozdělení velkých volebních krajů). ODS vytrvale volá po většinovém systému.

Všichni, kdo navrhují změnu volebního systému, se však shodnou, že Poslanecká sněmovna by napříště měla mít lichý počet poslanců.

Jiří Paroubek, předseda vlády ČR: ...Podívejte, zítra, myslím, vyjde se mnou rozhovor v deníku Právo, takže zítra stejně to budete vědět. Já si myslím, že pokud jde o ten sobotní projev, že pokud jde o výrazové prostředky, tak to byla z mé strany chyba. O tom jsme s panem prezidentem nehovořili, já to říkám otevřeně. Myslím si, že to byla první vážná chyba, kterou jsem za 13 měsíců v čele vlády udělal, a samozřejmě z tohoto hlediska se české veřejnosti také omlouvám. Chtěl bych ale říci, že jsem pana prezidenta informoval, co mě k těmto slovům, protože podstata toho projevu si myslím, že byla racionální, co mě vedlo, tzn. v zásadě ta aféra vyvolaná zprávou plukovníka Kubiceho. A chtěl bych říci, že já osobně, i vedení sociální demokracie, bude žádat absolutní vyšetření, plné vyšetření celé té záležitosti, která vznikla z únikem informací, kdy s těmi dezinformacemi, které se v té zprávě objevily, které se týkaly především předsedy vlády. Takže, to bych chtěl říci.

Rozhodnutí prezidenta republiky Václava Klause vetovat zákon, který měl umožnit státu vyplácet přechodně dlužné alimenty sociálně slabým osamoceným rodičům starajícím se o děti, považuji za velkou chybu a neschopnost pana prezidenta vcítit se do situace lidí, pro které jsou tyto příjmy velmi důležitou součástí rozpočtu rodiny.

Nepřijímám zdůvodnění, že by tento postup znamenal finanční zátěž pro rozpočet -- šlo by z hlediska státních financí o marginální částky, které by ale zcela rozhodujícím způsobem pomohly tisícům dětí ke slušnějšímu životu.

Budova ÚV KSČM v ulici Politických vězňů se stala v úterý 6. 6. 2006 krátce před půlnocí terčem výtržníků, kteří se rozhodli dát najevo, co si myslí o komunistech. S pokřikem bolševický svině kopali do dveří, močili na ně a polepovali je plakáty a samolepkami s nápisy antiKSČSSD.

podrobnosti incidentu ZDE

Nenávist vůči KSČM, šířená i z úst ústavních činitelů, například senátorů Mejstříka a Štětiny nebo vysokých představitelů ODS či dalších stran etablovaných na pravici, některým lidem, začasto mladistvým (!), zatemňuje mozky a tito se uchylují k vandalským činům, reagovala tisková mluvčí KSČM Monika Hoření.

Provokace močících a řvoucích odpůrců levice pokračovaly až do ranních hodin. Rozjitřené emoce, kterých jsme teď po volbách svědky, by mohly vést k ještě většímu násilí...

Lánský zbil novináře holí, hlásá bulvární titulek bulvárního deníku Šíp. Začtete-li se, zjistíte, že křepelka české investigativní žurnalistiky předvedla, jak dokáže napsat zprávu i po sedmi letech od proběhlé události. Všimněte si logiky za sebou jdoucích vět. Každá informace dobrá, když je před volbami.

V roce 1999 jsem zveřejnil sérii článků o tajném kontě tehdejšího místopředsedy vlády Egona Lánského. O jeho odvolání pak jednala vláda. Lánský z ní odjížděl na vozíku, protože měl zrovna zánět žil. Přistoupil jsem k němu a zeptal se ho, jak jednání probíhalo. Lánský beze slova popadl berli a praštil mě s ní přes záda.

Zdroj: Šíp 18. 5. 2006, autor Jaroslav Kmenta, MF Dnes

Čtenář Šípu si díky přemíře vjemů a vizuálních lákadel nevšimne zlidšťujícího pravidla žurnalistické zkratky zkušeného investigativce Jaroslava Kmenty, zvané PRo DEník Lidštěji. Připomíná mi to onu slavnou poznámku hysterické učitelky, kterou vtělila nezbednému žákovi do žákovské knížky:

Za mými zády se mi směje do očí...

V nálevně bujará nálada a hospodský nádeník v ráži vykřikoval o blízké budoucnosti: Páni, vidím to jasně. Nakonec sestavěj vládu dvě nejsilnější strany a ty dvě malý odejdou do politických věčných lovišť. Oba lídři v partajích skončí a nadále se nebudou věnovat politice. Nahradí je mladší vlci a domluví se -- a v Evropě dostaneme tučně podtrženou jedničku.

Přítomní pijani zmlkli, zaplatili. Nemají zapotřebí poslouchat veselého nádeníka -- co má vždycky jasno. Demokracie nedemokracie, všechno má svoje meze.

Nádeník si objednal opět výjimečně zelenou a pravil: Na veselý rozvody.

Člověka napadne, že bude-li se politika lidem plést tak vehementně do denního života, nastanou nám chvilky bez humoru a radosti. (Zbude humor černý, možná...)

"Sto na straně jedné není rovnocenné se stovkou na straně druhé," pravil ve čtvrtek třeskutě prezident V. Klaus po setkání s J. Paroubkem. Potvrdil tak jen omleté zlidovělé, že všichni jsou si rovni, ale někteří si jsou rovnější. Brilantní makroekonom a obstojný počtář V. Klaus se dopočítal, že není stovka jako stovka. Tímto uvažováním bychom mohli oklikou dospět až k rasantnímu zjištění a závěru, že stovka nesmrdí, kterýžto výrok o penězích je panu dnešnímu prezidentovi opětovně podsouván za vlastní.

Po proběhlých událostech spojených s volbou do poslanecké sněmovny lze po odfiltrování virtuálního balastu vyvodit, že největší rozpor mezi občany vyvolává otázka míry přerozdělení. Formálně můžeme občany rozdělit do dvou skupin: (1) skupinu těch "úspěšných" a (2) skupinu těch "neúspěšných".

Šéfredaktor BL pan Čulík se ve včerejším úvodním článku pokusil komentovat výsledky voleb. Není žádným tajemstvím, "že je národ absolutně a neřešitelně rozdělen. Jedna polovina národa si přeje přesný opak toho, co si přeje druhá polovina". A vyvstává otázka Co s tím?

Ale jistě právě to jako "elitní profesionál" měl na mysli, jsou majetková přiznání. Kubice určitě ví, jak obtížné je prokazovat korupci v soukromé sféře, pokud by byla majetková přiznání omezena jen na veřejnou sféru či jen na jednu její část.

S názory vyjádřenými v článku Jana Čulíka "Jediným řešením je kompromis" plně souhlasím. Povolební situace a zřetelné štěpení nejen mezi tábory politických elit, ale i v občanské společnosti s nemalou mírou intolerance k názorům druhého nejlépe vyjadřuje politickou kulturu v České republice. Nepropadejme však malomyslnosti, že po 16 letech budování demokracie to stále není ono. Demokracie nám nebyla nikým vnucena, rozhodli jsme se pro ni sami a jsem přesvědčen, že má stále drtivou podporu občanů. To, že se v ní občas tak trochu plácáme, je myslím dáno naší nezralostí. Přiznejme si, že pouhé vytvoření demokratických institucí ještě samo sebou neznamená, že občané i politici demokraticky dospěli. píše čtenář Petr Luska .

Každá vláda, která vznikne z demokratických voleb, má povinnost zastupovat a plnit přání všech občanů, nikoliv jen těch, kteří pro ni hlasovali. Moc pochází z lidu. Občané legitimizují vládu, nikoliv obráceně. Politika, vláda a parlament nemohou být nástroji pro vzájemné čachry osob, které se na této scéně promenují. Povinností veřejně činných lidí je plnit tužby řadových občanů.

Pokud byly výsledky nejnovějších českých voleb nerozhodné, znamená to tedy, že je národ absolutně a neřešitelně rozdělen. Jedna polovina národa si přeje přesný opak toho, co si přeje druhá polovina.

V této situaci nemůže zvítězit žádné jedno politické seskupení, ani to, soustředěné kolem ODS, ani to, soustředěné kolem ČSSD. Znamenalo by to vyloučení poloviny národa z politiky .

Píšete, že "jediným slušným řešením, aby obě znepřátelená seskupení vládla společně" Takže komunisti ve vládě s ODS? Nemohu se ubránit dojmu, že by mi to připomínalo NF. "...na kompromisu, který je podstatou veškeré politiky." A není právě nekompromisní postoj něčím, co v české politice opravdu chybí? Kdy i Topolánkovo "všechny vás pozavíráme" vyznívalo již v té době jako mlácení prázdné slámy, píše čtenář Jan Marin.

Dobrý den, pane Čulíku,

hlavně s poslední větou Vaší dnešní úvahy naprosto souhlasím:

"Čeští politici, nejen ti čelní, mají zájem o sebe, nikoliv o zájem celé obce."

Pokud jde o myšlenku, že politici by měli usilovat o kompromis, ale neudělají to (viz citát), mám stejný dojem.

Na rozpacích jsem jen nad tím, co si přeje většina občanů. Naznačujete, že by to mohla být zmíněná politická dohoda.

Obávám se ale, že politici mají pravdu a populisticky hrají divadlo podle přání občanů. Mám dojem (a Vámi zmíněné nenávistné maily tomu neodporují), že mnoho lidí doslova bolí představa, že by měli druhým naslouchat a, nedej bože, shledávat, že jednoduchá řešení složitých problémů té či oné partaje má fatální nedostatky a není tedy použitelné, píše Vojtěch Polák.

Toto je jeden z četných spamů, které rozesílá důchodce Jan Šinágl:

Od středy 31. května do středy 7. června jsem pobýval na akademickém kolokviu ve středověkém klášteře Certosa di Pontignano (Kartouza Pontignanská) v kopcích nad italským městem Siena, v Toskánsku, uprostřed tamějších vinic. Klášter ze 14. století byl proměněn v moderní univerzitní hotel a konferenční středisko. Sešlo se tam asi třináct účastníků, převážně historiků, převážně Němců, Britů či Američanů, aby debatovali o postojích občanů k totalitním režimům dvacátého století. (Někteří historikové -- z dobrých důvodů - zpochybňovali samotný výraz "totalitní režimy".) Hovořilo se především o diktátorských režimech v Rusku a v Německu. Přítomni byli převážně odborníci na stalinský režim v Rusku a nacistický či komunistický režim v Německu. Já jsem tam byl v podstatě jediným Středo- či Východoevropanem, který pohovořil o situaci v Československu v letech 1948 -- 1989 (protože István Rev ze Středoevropské univerzity v Budapešti se situací v Maďarsku nezabýval a pozvaný účastník z Polska nepřijel) -- můj příspěvek je v angličtině ZDE.

Nevím, zda mělo kolokvium nějaký smysl: rozhodli se ho uspořádat italští kolegové, kteří studují italský fašismus dvacátých a třicátých let dvacátého století. Chtěli zjistit, zda se mohou nějak poučit srovnáváním s jinými autoritářskými režimy.

Nejsem si tím tak úplně jist.

Studují na Universita degli studi v Sieně už skoro rok a chtěl bych trochu doplnit pár postřehů J.Č, píše Michal Pohl. . V první řadě je to absurdní problém s internetem. Na všech kolejích, kde byly vybudovány počítačové učebny, musely být zrušeny, protože jejich existence nebyla v souladu s protiteroristickým zákonem. Stejně tak každý, kdo chce používat internet v internetové kavárně, musí mít s sebou identifikační doklad ( pas, OP), bez něj je to nemožné, to jsme psali, JČ.

Druhý problém, který mi trochu připomněl ČR, je neochota italských zaměstnanců ve službách. Tento přístup se se ovšem mění na překotnou snahu, jste-li blondýna, nejlépe se slovanským přízvukem. Je-li však dotyčným zaměstnancem žena, nepomůže vám nic. A rád bych ještě upozornil J.Č., že pokud by vás kontroloval v autobuse revizor a vy neměl platnou jízdenku, platil byste pokutu. To, že jízdenka nelze koupit u řidiče, nikoho nezajímá.

Tak prý nás oba v České televizi "řešili" a měli i kvůli těmto dvěma článkům schůzku k hodnocení voleb. Zcela určitě se zase jako obvykle pochválí. Vždyť Česká televize - to je Vaše, tedy česká televize... Diváky u obrazovek zdraví i nadále sebejistý revoluční betlém. Teď už ale sebejistý půl na půl...

BL, Ekonom, Metro - Štěpán Kotrba: Ostuda volebního zpravodajství ZDE

ČT - Veronika Zemanová: "Česká televize se intenzivně věnovala volbám do Poslanecké sněmovny" ZDE

Připadá mi v současné době rozdělování lidí na kapitalisty a pracující (zaměstnavatele a zaměstnance), které z článku vyplývá, za značně překonané, píše čtenář Tomáš Kurka.

polemika s článkem Ivana Breziny Skeptický ekolog zasadil zeleným aktivistům ránu z milosti

Již při přečtení samotného názvu recenze na Lomborgovu knihu Skeptický ekolog jsem se musel pousmát. Ivan Brezina se podobá onomu typu komiksových postaviček, které v každém díle seriálu opakují ten samý vtip či skeč, a právě proto je máme rádi a pokaždé se stejně ochotně necháváme bavit. Tak jsem se tedy začetl...

...a nebyl zklamán.

Nejedno médium vícerozměrně profituje z toho, že dodává zprávy o tom, co se nového přihodilo známým aktérům ve světě šoubyznisu, politiky, sportu či kultury. Lidský život je kupodivu do té míry pestrý a plný nečekaných nahodilostí, že když hrozí zklidnění do "šedi-vého" normálu, vždy se něco vděčného pro zvědavé publikum k jeho chytlavému pobavení najde. Skoro jako ta hůl na psa, má-li být výchovně vzdělán jaksi "natvrdo".

Není snad v Čechách kouzelnějšího mýtu, než ten, jak jsme si sami sobě mezi sebou vybrali peníze na stavbu Národního divadla. Ponechám historikům a účetním, aby se přeli, kolik procent, odkud a na co přišlo. Síla mýtu o tom, jak jsme si po celé zemi rvali kůrky od úst, aby v Praze bylo možné chodit na české špektákly, je ohromná a neustále inspirující. Protože bez mýtů a víry v ně nefunguje skoro nic.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.