11. 6. 2006
Je obava z násilí v ČR dnes oprávněná?Umělý antikomunismus umožňuje pravici škrtat 13 - 15 procent legitimních hlasů pro leviciNerozumím tomu, proč se někdo neodváží říct, že král je nahý a tyhle volby vyhrály hlasy voličů, kteří hlasovali pro levici, ta ve skutečnosti má v parlamentu 106 hlasů. Jeden čtenář poslal přemýšlivou úvahu, avšak připsal k ní: Mám prosbu, snad srozumitelnou: pokud byste můj dopis chtěl zveřejnit, neuvádějte, prosím, mé jméno, ani mail - z té zdejší antilevicové nahnědlé hysterie mám opravdu strach - myslím, že od takové verbální agresivity vůči levici, která teď nastala, není k té fyzické daleko - děkuji.... Jan Čulík na to reagoval: Vážený pane, píšete zajímavě, ale my nemůžeme v demokracii zatajovat jména občanů. Naopak si myslím, že byste měl souhlasit s publikací svého názoru hrdě pod svým jménem. Když se budou všichni bát, kde to nakonec skončí? Pisatel odpovídá: Vím, že strach demokracii nesvědčí, ale bez mučení přiznávám, že jej mám, a že vím o řadě lidí v mém okolí, kteří se v roce 1989 nebáli chodit na manifestace ještě v době, kdy to nebyly jen lidové veselice a nebylo jisté, jak režim zareaguje, že se nyní obávají víc než tehdy. Možná je to tím, že jsme o 17 let starší a o řadu iluzí chudší, já to ale vnímám především tak, že to potenciální násilí v roce 89 nebylo založeno na čiré iracionalitě, jako dnes, byl za ním jakýsi relativně "racionální" mocenský boj, střet nějakých rozumem pojmutelných myšlenkových konceptů, čili schopnost nepřesahovat určité meze (jak se koneckonců ukázalo). Dnes, když sleduji ty naprosto chorobné verbální zběsilé výlevy na nejrůznějších diskusních fórech, iracionální "antisocanské" kampaně založené na těch nejnižších emocích a přitom vedené zcela oficiálními "demokratickými" médii, podprahové povzbuzování lynčovací atmosféry Renčovými předvolebními klipy, Šináglovy akce pro pozdní hrdiny a nakonec už i viditelné násilí, třeba i jen rozmlácené vývěsky ČSSD ve městě, kde žiji, bojím se víc než před sedmnácti lety. Bojím se proto, že racionálnímu střetu se lze vystavit, ale neumím si poradit s představou střetu s iracionální protofašistickou lůzou, s hysterickými emocemi na úrovni rozběsněných fanoušků Baníku. Atmosféra mi nějak naléhavě připomíná to, co se dělo v Německu počátkem třicátých let - je možné, že to vidím příliš černě a zkratkovitě, ale prostě je to tak. Omlouvám se, že vás zatěžuji zdůvodňováním a děkuji, že jste si můj dopis přečetl. Myslíte si, že je pisatelova obava přehnaná? Zde je jeho příspěvek: |
Je to zvláštní: kam se podívám, vidím zprávy o volebním patu a úvahy nad tím, jak vyjít ze situace, která nemá východisko, jak zařídit, aby někdo vyhrál remízu. Nerozumím tomu, proč se někdo neodváží říct, že král je nahý a tyhle volby vyhrály hlasy voličů, kteří hlasovali pro levici, ta ve skutečnosti má v parlamentu 106 hlasů. Bizarnost situace, kdy vláda deklarované konzervativní antiekologické pravice je závislá na hlasech ekologů, je zřejmá na první pohled a program zelených se se s reálnou pravicovou politikou střetne velmi rychle, tedy nejde-li jen o výtah k moci a příjemným platům pro několik nových vyvolených - doufám, že ne. Nebaví mě tahle hra na politický double-bind, kdy jedna - ta levicová - strana volebního konfliktu má neustále do střetu vstupovat s handicapem 13-15% hlasů, které se předem nepočítají. Těch 13-15% hlasů jsou hlasy pro stranu, o které už 17 let před každými volbami slyšíme, že je zločinecká, že chystá spolu se sociálními demokraty znárodňování, koncentráky, dráty na hranicích, ačkoli celých těch sedmnáct let se doposud nikdo ani nepokusil tuto zločineckou organizaci trestně stíhat, i když důvodů - alespoň verbálně - je, zdá se dost. Nestalo tak kupodivu ani v první polovině devadesátých let, kdy nebezpečí restaurace předlistopadových poměrů nevypadalo tak úplně nereálné jako v současnosti a dnes mobilisující měli v parlamentu pohodlnou většinu a za sebou legitimní podporu většiny národa - tehdy to možné bylo - nestalo se, proč? Někdy to vypadá, jako by stálý handicap pro levici v politickém soupeření přinášel druhé straně nějakou vítanou výhodu, jako by dnes bezzubý a po letech legitimizace komunistů volbami a pobytem v parlamentu téměř již bezpečně nerealizovatelný požadavek zákazu KSČM před lety byl nebezpečný tím, že by se mohl stát realitou - a mohl přesměrovat těch 15% levicových hlasů "legitimní" levici. Podle mého názoru výsledek těchto voleb - vítězství voličů hlasujících proti konzervativní pravici a "liberálním" experimentům - říká mimo jiné to, že voliči volili tak, jak volili i bez ohledu na možné "nebezpečí" menšinové vlády s podporou této tabuizované strany, čili, že strach z návratu starého režimu už je opravdu jen umělé živená propagandistická bublina. Přesto se ale domnívám, že původní KSČ jako skutečně zločinecká organizace měla být rozpuštěna stejně, jak se to stalo s aktivistickými stranami po 2. světové válce pro své nepopiratelné zločiny, ale i proto, že se jí minimálně v naší části Evropy podařilo totálně zdiskreditovat myšlenku demokratického socialismu (a dnes jak žába na prameni 17 let zkresluje výsledky voleb tím, že na sebe stahuje hlasy levicových voličů a umožňuje tak pravici snadno tuto část hlasů škrtat) - nestalo se to, a dnes je na rozpuštění řadou voleb legitimizované strany jistě trochu pozdě, bohužel a symptomaticky především určitě pro ne zcela náhodné ne-činění pravice. Výsledek voleb nicméně podle mě dále naznačuje, že tento pro pravici jistě výhodný stav by se konečně měl změnit - neférová situace, kdy se část hlasů pro levici předem anuluje, kdy strana, které tyto hlasy patří, slouží k pohodlné propagandistické diskreditaci hlasů pro levici vůbec jako " zločinecká organizace", se kterou se "veřejně nejedná" (ale potichu ano, když se to pravici utilitárně hodí), přece není zrovna vzorově demokratická, a jak se nyní ukázalo, vytváří falešné "neřešitelné" situace a zcela zbytečné napětí. Snad tedy konečně nazrál čas na to, přestat hrát tu schizofrenní hru na zločineckou organizaci, kterou trestáme tím, že s ní nemluvíme, hru, ke které přinejmenších v posledních komentářích koneckonců přihráváte také, a buď ve spravedlivém soudním procesu doložit její nedemokratičnost a zločinnost a v důsledku toho ji konečně zakázat a rozpustit, anebo se přestat tvářit, že její přítomnost v parlamentu neplatí. Myslíte, že se na naší politické scéně na jde někdo schopný místo levné hysterické propagandy KSČM před soudem skutečně obvinit - a výsledky soudního procesu pak respektovat? Třeba autoři těch poněkud pokryteckých kampaní volajících po jakémsi blíže nedefinovaném administrativním zákazu KSČM (zcela bezpečně touto cestou neuskutečnitelném)? Asi těžko, já vím. Ale co s tím tedy? |