10. 6. 2006
Výzva Straně zelenýchNedovolte Bursíkovi vytunelovat volební kapitál!Prohlášení Socialistické alternativy Budoucnost Vážení přátelé, sobotní rozhodování a rozhodnutí republikové rady Strany zelených předurčí další vývoj nejen debat o sestavení vlády, ale, podle nás daleko zásadněji, i možnost kterou skýtala perspektiva parlamentní opozice spojené s místními protestními hnutími. Výsledek voleb jakoby nutil k rozhodnutí: "Jsi s Losnou, nebo Mažňákem?" Pro jedny je nepřijatelný princip sociálního přerozdělování, které se necitelně odehrává kdesi v přítmí, pro druhé neviditelná ruka trhu, která viditelně někomu sype a někomu ne. Ačkoliv to tak momentálně nevypadá, velká koalice nejspíš bude, protože ČSSD od ODS dělí daleko méně, než mediální masáž předkládá. |
Obě strany mají společný sociální zájem, v jádru vyjadřují zájmy velkých podniků, obchodních společností, zkrátka kapitálu. ČSSD je strana velkého kapitálu, dnes už méně protěžovaná než v roce 1998 nebo 2002. Odhady "ekonomů" to ve volební den odhalovaly naplno - při prvních výsledcích posílení koruny i akcií (odpoledne koruna a akcie mohou krátkodobě oslabit "kvůli nejasné roli KSČM") dnes "patová situace pro ekonomiku nejhorší" => kapitál bude tlačit na co nejrychlejší dohodu!
Tato velká koalice může mít mnoho podob -- ať už otevřeně velkokoaliční vláda jako v Německu nebo umožnění vzniku pravé koalice několika nehlasujícími poslanci sociální demokracie obchodem něco za něco. "Zkrátka vybírat si mezi ODS a ČSSD je jako vybírat si mezi vrahem s pistolí a vrahem s jedem - každý vás dostane, jeden rychleji, druhý pomaleji. Důvod, proč si vláda ČSSD zatím může dovolit být o něco "sociálnější" než ODS, souvisí pouze s tím, že všechny významné sektory národního hospodářství momentálně zažívají poměrně stabilní růst (podle srpnových údajů z průmyslu 8,6 %), který je daný především stále velmi lacinou a přitom vysoce kvalifikovanou pracovní silou. Ta umožňuje firmám konkurovat zbožím především na západoevropských trzích. Díky momentálně nízké inflaci a úrokům navíc stoupá - opakujeme, že z významné části díky rostoucímu zadlužení domácností - i domácí spotřeba. Že to je dočasný a křehký vývoj ale naznačuje přetrvávající stagnace evropské ekonomiky, i fakt, že dluhová bublina může kdykoliv prasknout. Místo "štědrých půjček" pak začnou navštěvovat české domácnosti exekutoři. Místo nabídky špatně placených pracovních míst zase budou praskat ve švech úřady práce, které budou klienty nutit k ještě horším pracem za ještě horší mzdy. Po volbách v Německu, kde patová situace zabránila pokračování vlády SPD a zelených a neumožnila radikálně neoliberální vládu CDU-CSU a FDP, je možné, že i v ČR za oboustraného skřípění zubů najde ODS a ČSSD průnik svých programů umožňující buď společnou vládu nebo vládu jedné z nich s tolerancí té druhé. Přes rozdílnou rétoriku a míru slovní arogance obě strany hájí stejné zájmy - zájmy kapitálu. I ODS se v poslední době v boji o hlasy občas pokouší zmírnit oprávněný dojem, že její program zbídačí široké vrstvy obyvatelstva." (Budoucnost 52, podzim 2005, www.levice.cz/casopis/uvod52.html) Výsledek voleb podle nás ale svědčí také o něčem jiném. Zatímco podnikatelé a velmi dobře placení zaměstnanci se vyslovili volbou pro ODS a vyjádřili tak zájem o méně státních zásahů, nižší daně a - snad (určitě ze strany části mládeže) - i méně omezení v demokratické rovině, našli v sobě především zaměstnanci tolik sil, že šli volit stranu, která je ve volebním období tolik zrazovala a opouštěla. Jediná skutečná opozice v těchto volbách (KSČM a SZ), k jejíž podpoře jsme vyzývali i my (www.levice.cz/aktual/060522uvodnik.html), už dopředu vzdala svůj boj bez boje. Obě opoziční strany se dopředu tvářily jako přívažky velkých etablovaných stran. KSČM poslední rok dopředu hlásila, že bez ČSSD nedá ani ránu, Strana zelených až těsně před volbami ústy Bursíkovými naznačila, že jejich srdce je na pravém místě. Výsledek voleb pro ně dopadl překvapivě špatně. Ani my jsme nečekali a nepředpokládali, že obě strany mohou oproti předvolebním průzkumům nakonec takto "pohořet". KSČM si volby prohrála svou "přilnavostí" k ČSSD, které pomohla prosadit dva zákony -- o neziskových nemocnicích (který dopředu necitlivě rozděluje na nemocnice, které budou a které nebudou napojeny na zdravotní pojištění) a Zákoník práce (který fakticky přináší jen dvě zhoršení -- konta pracovní doby postihující zaměstnance v sezónní práci tím, že přijde o příplatky za přesčasy, a právo veta v kolektivním vyjednávání ze strany nejsilnější odborové organizace, navíc přímo do zákona prosazené komunistickým poslancem). KSČM má jediný potenciál a ten je v lokálních "dříčích", kteří ale nestíhají nebo nechtějí přemýšlet nad rámec: "vedení to dělá, jak umí a jinak to nejde, všichni jsou proti nám." Bohužel tito jediní aktivisté KSČM, kteří si zaslouží úctu a pozornost, zřejmě nebudou schopni/ochotni vyskočit z rozjetého vlaku nebo ho nasměrovat jinam. Strana zelených, poprvé od roku 1990, byla spojena se skutečným sociálním hnutím -- proces, který začal už před třemi lety přílivem členů z řad ekologických, lidskoprávním a dalších nevládních organizací, v těchto volbách vyvrcholil. Strana chtěla učinit vše pro to, aby byla volitelná a aby se dostala do parlamentu. Bohužel, zpětně viděno, vystavila dopředu bianco šek pro Bursíka a navzdory snaze o jednotu přistoupila na vylučování kandidátů (i když prohlášení Holubové o orientaci na ČSSD bylo až příliš přehnanou reakcí na Bursíkovo pravé lavírování) a okázalou přívětivější tvář směrem k ODS, což se jí vrátilo se nižším výsledkem, který znamená jen 6 poslanců (je třeba ale i vzpomenout nedemokratický způsob přepočtu hlasů způsobující, že například pražská KDU-ČSL s 4,95 % má poslance a SZ v Libereckém kraji s takřka 10 % poslance nemá). Kandidátky měly v čele osobnosti, které v převážné míře kopírují Bursíkovo pravé směřování, lidé spojení se sociálními hnutími byli vesměs na hůře volitelných místech. Je spekulativní otázkou, jestli předvolební směřování Bursíka k pravé koalici nemělo za cíl zajistit zvolení jen "bezpečných" poslanců, aby do Poslanecké sněmovny nepřišli aktivisté zdola. Současné vyjednávání s ODS a KDU-ČSL je naprosto neslučitelné s praxí občanských a dalších organizací -- na té nejnižší úrovni je to právě především ODS, na koho narážejí, u koho vidí aroganci moci a provázanost s podnikatelským prostředím. Na druhou stranu by bylo stejně velkou chybou se zaťatými zuby podpořit vznik menšinové vlády ČSSD nebo do ní vstoupit (této chyby se podle nás dopustila Frakce svými prohlášeními, které ale byly odpovědí na směřování SZ doprava a reflexí sociálním problémů, které Bursík opomíjí). Strana zelených nenarostla během posledních tří let proto, aby svůj kredit prohospodařila během jednoho volebního období a následovala Unii svobody do říše věčné tmy. Její propojení s místními problémy a místními hnutími, její předvolební opakování: "Chceme řešit problémy, ne se vymezovat na levici a pravici" -- to je závazek. S ODS to splnit nepůjde a s ČSSD (stále pro mladší lidi spojenou se zásahem na Czechteku), která má připravený program partnerství veřejného a soukromého sektoru (náznak privatizace škol a nemocnic), také ne. Jakou stranu potřebujeme nejen pro volby, ale pro každodenní obhajobu Jediné principiální řešení je v odchodu do opozice, přiznání toho, že ač se to Topolánkovi a Paroubkovi nemusí líbit, stejně stojí na jedné platformě, může napomoci tomu, aby se SZ nestala výtahem k moci pro některé, ale aby vytrvala a rozšířila prostor pro sociální hnutí. Pracující volili se skřípěním zubů menší zlo a uvědomělejší pracující měli v těchto volbách ještě horší volbu, než kdykoliv před tím - komunisté nepředstavovali radikální alternativu a zelení fakticky také ne. Osud KSČM a Zelených ukázal jednoznačně nejen na potřebu nové strany pracujících (ještě v nedávných průzkumech tyto dvě strany společně získávaly i přes 30 % hlasů), ale i na to, jaká tato strana má být: vnitřně demokratická, nezávislá na kapitálu a jeho politických stranách, nesmiřitelná v obhajobě sociálních, lidských, ekologických práv a práv menšin, spojená bezprostředně s odporem v místě bydliště, na pracovišti i ve škole. Strana protikapitalistická, nestalinistická a socialistická. V příštím období bude kapitál tlačit na rychlou důchodovou reformu, privatizaci zbytku státních společností a veřejných služeb a uvolnění pracovního práva ve svůj prospěch. Vyvolá tak odpor pracujících i mládeže. Jeho míra bude záležet na osudu hospodářském růstu, protože jeho sebemenší zpomalení vyvolá téměř okamžitě sociální napětí, protože současná relativní sociální stabilita je velmi křehká (vysoká míra nezaměstnanosti, práce na částečný pracovní úvazek a načerno, vysoké zadlužení domácností ). Jak hospodářská situace, tak myšlenky nové sebeorganizace budou silně, nejspíš zásadně ovlivněny paralelním vývojem v Německu a jinde v Evropě. Jsme přesvědčeni, že hlasy pro SZ a v menší míře KSČM , byly hlasy znechucené mládeže a pracujících nad politickou scénou, která funguje zřetelně a viditelně jen pro zájmy velkých korporací, vlastníků a bank. Domníváme se, že volby potvrdily především jedno: skutečnou a obrovskou potřebu alternativní politické platformy, platformy, která bude nejen zásadová ve své odpovědnosti vůči aktivistům v místech, v odborech a mezi mládeží, ale také skutečně nekompromisní v otázkách vnitřní demokracie. SZ požadavky na takovou alternativu v některých ohledech splňovala a stále splnit může - pokud zůstane věrná svým voličům, zůstane zásadovou opozicí a svůj potenciál využije k budování zárodků společné formace místních, zelených a sociálních aktivistů. Vážení členové a členky Strany zelených, nedovolte p. Bursíkovi aj. politicky vytunelovat všechno nové, co SZ před volbami představovala. přijato na schůzi Socialistické alternativy Budoucnost, 8. 6. 2006 Petr Bláha, bezdomovecký aktivista Marta Harasimowicz, studentka VŠ Rostislav Hubert, student SŠ Petr Jindra, člen odborů ASO Jakub Votruba, člen odborů ASO a aktivista Ochranného sdružení nájemníků Prahy 6 Václav Votruba, člen ČMOS pracovníků školství
|