V nálevně bujará nálada a hospodský nádeník v ráži vykřikoval o blízké budoucnosti: Páni, vidím to jasně. Nakonec sestavěj vládu dvě nejsilnější strany a ty dvě malý odejdou do politických věčných lovišť. Oba lídři v partajích skončí a nadále se nebudou věnovat politice. Nahradí je mladší vlci a domluví se -- a v Evropě dostaneme tučně podtrženou jedničku.

Přítomní pijani zmlkli, zaplatili. Nemají zapotřebí poslouchat veselého nádeníka -- co má vždycky jasno. Demokracie nedemokracie, všechno má svoje meze.

Nádeník si objednal opět výjimečně zelenou a pravil: Na veselý rozvody.

Člověka napadne, že bude-li se politika lidem plést tak vehementně do denního života, nastanou nám chvilky bez humoru a radosti. (Zbude humor černý, možná...)