Je zjevné, že "úspěšnost" je čistě relativní pojem, pramenící ze subjektivního pocitu. Vyjádříme-li stupeň úspěšnosti na číselné ose, bude mezi úspěšností a neúspěšností plynulý přechod. Nicméně na této hypotetické ose můžeme vždy najít neutrální bod, od kterého na jednu stranu jsou ti úspěšní a na druhou ti neúspěšní. Z různých anonymních webových diskuzí je zřejmé, že příslušníci první skupiny kategoricky odmítají být solidární s občany z té druhé skupiny. Ti druzí by naopak rádi solidaritu na těch prvních vymohli za přispění státu. Z konfliktu mezi oběmi skupinami dýchne na vnějšího pozorovatele něco jako "třídní nenávist" (tentokrát spíše zprava). Situace je vyhrocená a je možno ji shrnout slovy jistého diskutéra: "my vás, socky, živit nebudeme". I když ponecháme stranou význam "sociálního smíru" i pro ty "úspěšné", nabízí se řada aktuálních otázek. Jen namátkou:

(a) Rekrutují se ti co žádají solidaritu výhradně z těch "neúspěšných"?

(b) Pokud se řízením osudu dostanou příslušníci jedné skupiny do skupiny opačné, změní na solidaritu názor?

(c) Jsou momentálně úspěšní a neúspěšní v rovnováze (jak by mohl naznačovat povolební pat)?

(d) Může být ve společnosti více úspěšných než neúspěšných? Pokud ne, může přesto převládnout negativní názor na solidaritu? Je to otázka očekávání? Důvěry sama v sebe?

(e) Převládá u mladších spoluobčanů skutečně negativní postoj k solidaritě (jak naznačují statistiky)? Pokud ano, jak to že "generační solidaritu ze strany svých rodičů" neodmítají a považují ji za samozřejmost nebo dokonce "povinnost"?

(f) Pokud ve společnosti převládne na solidaritu negativní názor, má ji stát garantovat/prosazovat i proti vůli většiny občanů*? A tak dále...

Nabízí se mnohé další otázky; pokusme se je pregnantně zformulovat! Dobře zformulovaný problém je totiž nezbytným předpokladem pro nalezení řešení, někdy dokonce řešení celé. Mimochodem, chceme vůbec řešení nalézt? Nebo raději vsadíme na iracionalitu a vášně?

*ve skutečnosti stát "vnucuje" povinné sociální pojištění: pokud se dostaneš do svízelného postavení, stát=pojišťovna ti pomůže nějakou dávkou.

Pozn. JČ: V zavedených západních demokraciích není rozpor mezi "pravicí" a "levicí" tak zjevný jako v postkomunistické ČR. Nikdo by si tam nedovolil veřejně tvrdit, že politika jeho strany bude jen pro "úspěšné" nebo jen "pro bohaté". Vždyť by nutně musel ve volbách prohrát.