Sobotní vydání (6. května 2006) deníku MF Dnes přineslo další příkladnou ukázku politické zaujatosti jeho redakce. Jak čtenáři Britských listů jistě vědí, v pátek 5. května vetoval prezident Václav Klaus tzv. zákon o neziskových nemocnicích -- přesně tak, jak se očekávalo. Redakce MF Dnes tuto událost považovala zřejmě za jednu z nejdůležitějších, neboť zprávu o ní (měl bych psát spíše "zprávu") umístila na první stranu sobotního vydání, na nejviditelnější místo hned pod hlavičkou listu.

Nadpis onoho sdělení (skutečně si netroufám označit je za zprávu) neříká ovšem o prezidentově vetu nic. Ze dvou řádek nadpisu se čtenář nedoví to podstatné (že prezident vetoval; nebo že zákon o neziskových nemocnicích se vrací do sněmovny apod.). Ony dvě řádky, jež by měly vystihovat podstatu věci, znějí: "Klaus nutí Paroubka odkrýt vztah s KSČM". Následuje podtitul "Aby porazili veto, spojí se ČSSD 10 dní před volbami s komunisty". Podobně informačně prázdný, leč tendenčně vyhraněný, je i první odstavec textu:

Chtěl bych reagovat na výzvu pana Kartouse a doplnit svůj názor k diskusi o zdravotnictví. Na rozdíl od kolegů nemám problém se pod svoje názory podepsat a nechat je podrobit veřejné oponentuře.

Především, podobně jako v jiných profesích, by jakékoliv problémy -- osobní, firemní, s financováním se v žádném případě neměly dotknout a teď již konkretizuji, pacienta. Můj výkon po stránce odborné i etické musí být zcela bezchybný. To je součást profesionality a já se medicínou živím. Pacienta nezajímá, že mi dítě dělá zkoušky na gymnasium, veřejnost nezajímá, že policistovi Čermákovi je nevěrná manželka. Chce, a to právem, zcela bezchybný výkon. To na okraj a nyní k problémům.

Poté, co jsem napsal článek o zprostředkované zkušenosti s eticky rozporuplným chováním lékaře, jsem se s tímto lékařem osobně sešel. Dozvěděl jsem se hodně zajímavého o názoru jednoho soukromého lékaře o problémech ve zdravotnictví. Sice jsem nezměnil názor na to, že politizace těchto problémů přesáhla a narušila zdravou míru ve vzájemném vztahu lékařů a pacientů, jak se stalo i v popsaném případě, ale daleko více jsem schopen pochopit, že se tento problém projevuje v chování lékařů se snahou dosáhnout větší míry diskuse o skutečných problémech zdravotnictví. Ne o tom, co média dokážou ve své povrchnosti a ve svých tendencích k irealizaci skutečnosti vyjádřit, jako jsou hesla "problémy ve zdravotnictví" "Rath" "ODS" "VZP" "ČLK" "neziskové nemocnice" "akciové společnosti", ale o tom, co skutečně podle nich ohrožuje možnost poskytnout veřejnosti lékařskou péči, která opravdu ochrání jejich zdraví. Zároveň mají návrhy na to, jak ušetřit možná i miliardové položky z rozpočtu resortu zdravotnictví, který je vyživován z veřejných financí.

Proto mě velmi mrzí, že ministerstvo zdravotnictví mělo potřebu umístit zmíněný článek na své webové stránky a udělat z něj propagandu.

V jednasedmdesáti letech podlehl těžké nemoci autor seriálu Přátelé zeleného údolí Jaroslav Müller.

Olomoucký rodák spolupracoval po celý svůj život především s ostravským studiem tehdejší Československé televize. Svou zálibu v přírodní tématice promítl i do literární tvorby. Soubor fotografií, vyprávění a kreseb z roku 1967 pod názvem Lovy beze zbraní se stal předlohou stejnojmenného populárního televizního seriálu.

"V Česku možná vyroste americká protiraketová základna. Vyplývá to z článku listu The Washington Times (WT), podle něhož se USA přiblížily k uzavření příslušné dohody, a to buď s Prahou, Varšavou nebo Londýnem". Tuto informaci přinesl 28. 3. 2006 deník Právo. Na nezvyklém místě, podepsanou šiframi dvou redaktorů. Skromné umístění a lakoničnost zprávy nemění nic na skutečnosti, že jde o věc nejvyššího státního zájmu, týkající se otázek bezpečnosti území, českých občanů a obyvatel České republiky. Zarážející přitom je, že jde o řešení "o nás bez nás", připravované do té míry diskrétně, že jde mimo českou politickou reprezentaci, bez výslovného mandátu a bez těsnější součinnosti s EU i s orgány NATO.

Americká protiraketová základna v České republice TÉMA BL

Zatímco civilizovaná Evropa si připomíná porážku německého nacismu v roce 1945, milióny obětí z řad vojáků protifašistické koalice, civilního obyvatelstva a holocaustu, v Estonsku se v předvečer tohoto výročí vysocí představitelé státu scházejí s bývalými příslušníky Waffen SS a dalších jednotek bojujících na straně nacistického Německa a oceňují jejich boj.

Článek Target -- Prague, Czech: Jak Američané bombardovali Prahu mne přiměl napsat o jednom svém zážitku z jara 1945, o bombardování Libně. Bylo to o jedné jarní neděli, vyšli jsme si se skupinou přátel na vycházku. Byli jsme na kopci někde mezi Balabenkou a bývalým nádražím Libeň horní. Bylo krásné počasí a měli jsme pěkný výhled na údolí pod námi, na lihovar u křižovatky Balabenka a na celý komplex výrobních hal ČKD Libeň, píše čtenář Ing. Ctirad Novák CSc. z Fyzikálního ústavu Akademie věd.

V komentáři k úloze 8 v maturitních testech z češtiny uvádí Jiří Kratochvíl nevhodnost slova "unikátní" pro úlohu určení synonymity slova českého a cizího, píše Jiří Zlatuška a pokračuje:

V daném konkrétním případě je nevhodnost tohoto příkladu umocněna faktem, že se navíc jedná o nepřesný překlad z angličtiny. Originál textu, který Lidové noviny převzaly z BBC včetně úvodní pasáže o "unikátním rozhovoru" , používá v angličtině adjektivum "rare", které lze do češtiny přeložit jako "unikátní" ve významu "výjimečný" ("exceptional", nikoli však "unique"). To odpovídá smyslu úryvku, ale jako možnost náhrady nabízeno není.

V úloze 8 mají maturanti určit slovní náhradu, která zachová smysl. Ten je však díky posunutému překladu věcně narušen již ve výchozím textu v zadání. V médiích jsou často k vidění věty, jejichž smysl člověk pochopí až poté, co si uvědomí, že se jedná o překlad z angličtiny, který měl znít jinak. To je ovšem úroveň práce s textem, kterou si autoři testů zjevně nepřipouštějí.

Myslím si, že incident s Kateřinou Jacques premiérovi Paroubkovi nahrál politicky velmi paradoxně do karet. Zkoumal jsem podrobně, co v průběhu roku říkal a dospěl jsem k názoru, že patrně uznal, že "zásah" na Czechteku asi dost přehnal. Nemyslím v morální rovině, chraňbůh, ale prostě ho to přechodně dostalo na dost tenký led a on má rád jistotu moci "vyvoleného". Veřejně je u něj patrný posun od vysloveně pitomě otevřeného schvalováni politického násilí, hraničícího s postojem populistického státního teroristy až k "kdybych věděl, co je Czechtek, nechal bych to být".

Všimněme si pro srovnání, jak byl prezident Václav Klaus z počátku velmi diplomaticky opatrný v hodnocení celé věci.

Naši vynálezci pracovali na technologii, která by umožňovala sledování filmů bez reklam. Někteří lidé se však chtějí dívat na reklamy. Proto jsme vyvinuli systém, kdy si divák může zvolit na začátku každého filmu, jestli chce sledovat film bez reklamy, anebo s ní. Záleží tedy na rozhodnutí diváka a také na nabídce služeb vysílatele. Philips nikdy neměl úmysl nutit diváky sledovat reklamu proti jejich vůli, a nepoužívá tuto technologii v žádném ze svých produktů, ani to nemá v plánu.

Komentář redakce Britských listů ke stanovisku Philips ČR - šok - : Sedm z deseti Američanů reklama v elektronických médiích obtěžuje a "během jejího promítání "surfují". To je realita, shodná s chováním českých diváků. Reakce společnosti Philips je v této souvislosti klasickou ukázkou doublespeaku. "...divák může zvolit na začátku každého filmu, jestli chce sledovat film bez reklamy, anebo s ní." Není nad svobodu volby. Není nad liberalismus. Fakt, že "zvolit si" bude moci divák pouze v závislosti na tom, zda bude ochoten platit poplatek za film bez reklamy nebo ne, stanovisko firmy "decentně" pomíjí. My nic, Royal Philips Electronics jen vymyslel technologii...

Důsledky této technologie, spočívající v omezení volby diváků ovšem nepomíjí původní článek Britských listů, který cituje varování Randalla Strose ze Silicon Valley v deníku New York Times s názvem Someone Has to Pay for TV. But Who? And How? .

Stanislav Kliment upozornil na snahu ukrajinského prezidenta Juščenka zařadit banderovce mezi bojovníky za svobodu. Upozornil také na rasismus válečné UPA, tak jako to již před ním na Britských listech učinil Pavel Pečínka. Přepisování ukrajinské historie ovšem nemá pouze podobu rehabilitace nacionalismu s mírně řečeno problematickou historií. Ruku v ruce s touto revizí jde totiž i rozmach současného antisemitismu, bez nějž podle mého názoru nelze Juščenkův projev z 6. května pochopit v celém jeho významu.

Souhlasím s rozhořčením redaktora Britských listů Štěpána Kotrby ("Politická příživa", Metro, 5.5. 2006). Je vidět, že je opravdu schopen vyhmátnout a důsledně zformulovat podstatu věci -- ovšem jen tehdy, když se zrovna nevěnuje své oblíbené zábavě - vytváření spikleneckých teorií kolem nestátních neziskových organizací a jejich financování.

Dokument, jehož faksimile vám přinášíme, podepsal za českou stranu v Londýně 18. července 1941 ministr zahraničí Československé republiky Jan Masaryk a za sovětskou stranu mimořádný velvyslanec SSSR v Británii Ivan Michajlovič Majskij. 8. prosinec 1941 je pak datum, kdy se formálně začala organizovat v Buzuluku první samostatná československá jednotka na území Sovětského svazu. Na zveřejněnou výzvu v rozhlase a v novinách se začali sjíždět ze všech konců ti, kteří se hlásili k české a slovenské národnosti, popřípadě měli československé státní občanství, jakož i z Podkarpatské Rusi, nebo židé, nebo i Němci - antifašisté.

(Většina příslušníků československých jednotek v Rusku byli židé a byli na základě těchto dohod propuštěni ze Stalinových koncentračních táborů, kam byli posláni jako nebezpeční cizinci hned po přechodu hranic z bývalého Československa do Ruska - mnozí potřebovali na to, aby se zotavili z hrůz Stalinových koncentračních táborů, řadu měsíců. Viz Erich Kulka, Židé v československé Svobodově armádě, 68 Publishers, Toronto, 1979).

V únoru 1942 začal Ludvík Svoboda organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR. 15. července 1942 dosáhla jednotka plného početního stavu. 28. srpna 1942 se Ludvík Svoboda obrátil dopisem k vrchnímu veliteli Rudé armády Stalinovi, nabízí síly jednotky a žádá o nasazení na frontu: "V době, kdy Rudá armáda vede úporné a krvavé boje proti německo -- fašistickým útočníkům, všichni naši vojáci a velitelé jsou si vědomi toho, že nemohou a nesmějí zůstat stranou, a jsou pevně rozhodnuti zúčastnit se co nejdříve aktivně boje bok po boku s chrabrou Rudou armádou."

27. ledna 1943 prapor slavnostně obdržel bojové zástavy, které mu předal tehdejší velitel vojenské mise plk. Heliodor Píka. 30. ledna 1943 bezmála tisíc československých vojáků opustilo Buzuluk a odjelo směrem na západ, na frontu, do prostoru Charkova. Ta cesta skončila pro mnohé smrtí v boji u Sokolova, na Dukle, či jinde. Pro některé živé pak skončila v Holešově na Moravě, pro jiné až v Praze. 8. květen 1945 - den všeobecné kapitulace hitlerovských vojsk, 9. květen 1945 - osvobození Prahy předsunutými jednotkami 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva , 17. květen 1945 - slavnostní pochod československé jednotky Prahou. Konec války.

Osvobození Československa v roce 1945 a konec II. světové války TÉMA BL

Obecní a městská policie bude mít od 1. července 2006 rozšířené kompetence a ze zákona bude smět i měřit rychlost jízdy. K tomu bude patřit i ukládání pokut za tyto dopravní přestupky. Přiblíží se svými pravomocemi výrazně k policii republikové, vzdálí se a to významně od svého původního určení a opět budeme mít jednu duplicitu. Nejsem toho kritikem, pokud se ve finále obě složky, tedy městská a uniformovaná republiková policie jednou v budoucnu sloučí v jeden celek podřízený samosprávě na krajské úrovni.

Po přečtení příspěvků Bohumila Kartouse Parodie na maturitu I a Parodie na maturitu II a Jiřího Fogla Parodie na maturitu III jsem se rozhodl, že se zaměřím na maturitu z českého jazyka, konkrétně na test v sekci společná část.

Ukrajinský prezident Viktor Juščenko v posledním pravidelném rozhlasovém vystoupení v sobotu 6. května 2006 přišel s názorem, že Ukrajina dosud neocenila všechny, kteří bojovali za svobodu a nezávislost Ukrajiny. Vyjádřil očekávání, že nově zvolený ukrajinský parlament dá také příslušníkům Ukrajinské povstalecké armády (UPA), známým jako banderovci, postavení účastníků Velké vlastenecké války.

Natalie Naročnická
přednáška a prezentace vlastní knihy, 3. 5. 2006 Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha

Natalie Naročnická: Rusko a jeho místo ve světě. Za co a s kým jsme bojovali. Ottovo nakladatelství 2006

Taková setkání, jako to dnešní, jsou dosti důležitá pro vysvětlení naší pozice v řadě problémů, jak historických, tak současných. Když jsem přijela do Rady Evropy, zjistila jsem ke svému velkému údivu, že tam vystrkuje hlavy mnohé z toho, čeho jsme se tak rádi zbavovali. Třeba je to Marxova idea o tom, že celý svět směřuje k jednomu vzoru a na této cestě potkal jedné země úspěch a jiné lze násilně popostrčit. Jen se teď mluví místo komunismu o celosvětové demokracii, ale samotná idea směrovaného rozvoje světa se tam v nějaké velmi vulgární formě podporuje.

Je tam třeba takový Ciceron Rady Europy, lord Jadd, který vystupuje s proslovy o celosvětovém vítězném tažení progresivních idejí. Když jej poslouchám, slyším, že mluví jazykem, kterým mluvili představitelé Ústředního výboru KSSS.

Před pár lety, když jsem usedal za volant při řidičské zkoušce, komisař dopravního inspektorátu na zadním sedadle otevřel mé papíry a ironicky prohlásil: "Á, filozof!" Krátce poté jsem byl nucen vyslechnout dlouhou samolibou tirádu o tom, že je vlastně jedno, jestli lidé čtou Platóna a Aristotela, nebo Stalina - prý každá doba sebou nese jiné pindy, člověk to musí zkousnout a hledět si svého... Zrudnul jsem vzteky a jízda se změnila v adrenalinový sport končící zabočením do jednosměrky. Nechci se vymlouvat, ale žvanění komisaře tehdy podstatně přispělo k tomu, že jsem zkoušku dělal napodruhé. Když o tom teď zpětně přemýšlím, nebyl to ten nejhorší způsob, jak nakouknout za oponu Policie ČR...

Slovensko sa zaraďuje medzi tzv. liberálne demokracie. Spomínaným typom politického systému sa však nemôžeme chváliť dlho. Liberálna demokracia u nás nemá takmer žiadnu tradíciu. Tento politický systém zahŕňa dva podstatné faktory. Sú nimi sloboda a rovnosť. Rovnosť v oblasti "politickosti" znamená predovšetkým všeobecné a rovné volebné právo.

Nalákán stalkerovským postapokalyptickým výletem přišel jsem na poslední část projektu Perzekuce.

Čas po poslední revoluci, čas po lokální nukleární válce-kdesi v budoucnosti. Místem nukleárního zásahu se stal tranzitní prostor České republiky, jakožto zrušený tranzit z východu na západ, kontaminované prostředí je neprostupně uzavřeno. Poznamenaný život v zóně je odepsán a postupnými zásahy zvenčí likvidován, avšak jsou tu ještě pořád lidé, kteří chtějí-kteří potřebují-kteří musí žít, jejichž puzení k životu je jaksi mocnější než všudypřítomná smrt...

Tolik napsali tvůrci, ale stejně jako ve Stalkerovi vlastně nevíme, co se v Zóně stalo a proč svět tam takový, i zde jen tušíme.

Desátá kniha Ludmily Romportlové neskrývaně navazuje na předchozí, v roce 2004 vydané Černobílé naděje -- jménem hlavní postavy, malířky Daniely, jejího zesnulého manžela Marka i některých přátel. A přece právě vycházející Pacientka doktora Ká je v popisu takřka pětiletého procesu léčení duševního poranění, zápasu s depresivní osamělostí, možná dík časovému odstupu zralejší.

Firma Philips podala u amerického patentového úřadu žádost o registraci nového digitálního televizního přijímače a videorekorderu v jednom. Přístroj znemožní divákům přepnout na jiný televizní kanál, když se na tom, který sledují, vysílají reklamy, a při sledování videonahrávky televizního programu znemožní divákům televizní reklamu přeskočit rychlým převíjením kupředu.

Tedy, dovolí to těm televizním divákům, kteří budou ochotni za přeskočení reklamy zaplatit poplatek, varuje deník New York Times.

Po báji o Endymiónovi bych rád čtenářům Britských listů nabídl další z Řeckých bájí, onoho většího opusu, který mi leží v šuplíku. Nyní je to na dvě části rozdělená báje o Faethónovi (je opět psána v osmislabičné decimě).

V dubnu přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 25 812.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.