• praktičtí a dětští lékaři
• ambulantní specialisté
• stomatologové
• lékárníci
• nemocnice

Každého z nich sužují zcela jiné problémy a každý z nich má zcela jinou úhradu péče a způsob vypočítávání a kontroly eventuelních limitů, jak v péči, tak v takzvané indukované péči. Tento koncept má nutit lékaře, aby předepisovali co nejméně léků a vyšetření. Ale ne proto, aby se omezovala péče, ale proto, že nejméně se totiž předepisuje zdravým. Tj. aby rychle, kvalitně a hlavně úspěšně léčili.

Momentální boj se soustřeďuje na zákon o neziskových nemocnicích. A proto se na něj soustředím i já. Výslovně podotýkám, že se týká jen a pouze nemocnic. Ostatních specialistů a praktiků se naopak může dotknout pozitivně snahou omezovat drahou ambulantní péči v nemocnicích.

Především je potřeba říci, že pan ministr neříká nic originálního. Již zhruba po několika letech běhu pojišťovenského systému bylo jasné to, co všude na světě, že totiž vybrané peníze stačí pouze na určitý rozsah péče. Zároveň bylo jasné, že počet akutních nemocničních lůžek v Čechách je nadbytečný. Excesy typu pět fakultních nemocnic v milionovém městě jsou další českou raritou. Takže to, že je potřeba šetřit, víme všichni. A dlouho. Pan ministr se provinil tím, že začal jednat. Zvolil na to poměrně standardní formu, obvyklou v evropských zemích, a to formu neziskových nemocnic. Zjednodušeně tato forma říká: pokud budeš chtít čerpat automaticky peníze z veřejného zdravotního pojištění, musíš přijmout naše pravidla hry. A ta jsou především:

• veškerý vyprodukovaný zisk vrátíš zpět do nemocnice, žádná drahá auta, žádné drahé obleky, žádné Seychelly
• budeš zveřejňovat ekonomická data, zakázky a výsledky jejich výběru
• budeš zveřejňovat kvantitativní a kvalitativní údaje o své péči
• budeš vykonávat péči v rozsahu, který my stanovíme

Nejedná se v žádném případě o změnu vlastnických práv. Jedná se o zcela jednoduchá pravidla. Použiji v poslední době často použitý příměr: chceš hrát fotbal -- nebudeš hrát rukama.

Velmi stručně okomentuji jednotlivé body.

• První je asi největším problémem pro některé politiky a kolegy. Ale je zcela logický. Jseš šikovný? Jezdí za Tebou a chtějí jen Tebe? Tak si to nech zaplatit. Ale pokud chceš čerpat veřejné peníze, zisk může být jen přiměřený. Za zbytek koupíš přístroje, opravíš kuchyni a vytvoříš investiční rezervu na havárie.
• Druhý je také logický. Čerpáš veřejné peníze? Tak veřejnost má právo vidět, komu a za co je dáváš.
• Třetí je opět něco zcela logického a asi není potřeba komentovat
• U čtvrtého bodu se zastavím. Je to totiž zdroj největších manipulací s veřejností. O co jde? Jde o strukturu tzv. sazebníku, tj. seznamu, podle kterého jsou jednotlivé odbornosti a jednotlivé výkony placeny. Jeho struktura je složitá a postupně se vyvíjí. Nicméně je faktem, že jsou veliké rozdíly v úhradě relativně na práci stejně náročných výkonů jak mezi obory, tak v rámci oborů. Bez unavujících podrobností uvedu příklady obojího typu. Kolega na imunologii "vydělá" pro nemocnici za hodinu práce několik desítek tisíc, kolegyně na dětské nemocnici i kdyby se strhaly, prodělají v každém případě. Kolega na interně - invazivní kardiologií za hodinu práce "vydělá" desítky tisíc, o pokoj vedle kolegové pečující o babičky a dědečky po mozkových příhodách opět prodělají, ať dělají co dělají. Proto čtvrtý bod neříká nic jiného než že: chceš dělat výkony, na kterých hodně vyděláš? Pak budeš muset dělat i výkony, které tak dobře placené nejsou. Zároveň je pojistkou například proti tomu, aby se kardiochirurgie nedělala v horní dolní.

Dokonalé věci z nebe nepadají. A když spadnou, tak se rozbijí. Jistě je a bude potřeba systém vyvíjet a dopilovávat. Ale jsem přesvědčen, že doba planých jednání a tlachání již skončila. Stav je příliš vážný je potřeba jednat. A to je přesně to, co se děje.