Češi mají problém jednak v tom, že se rozhodovači a majitelé moci už zase oddělili od normálního života, jednak v tom, že veřejné diskutování, ale možná i soukromé uvažování významného množství lidí se zatáhlo neprůzračným, dusivým a lepkavým hlenem omezenectví. (Zda to platí o většině občanů, uvidíme u voleb.)

Sledoval jsem televizní Moravcovy otázky pro pány Mládka a Tlustého. Jaktože si oba troufnou být tak nekonečně drzí a krmit televizi a diváky svými rafinovanými kličkami, odváděním pozornosti, utápěním reality v papírech a osočeních? Skrze obrazovku nejde bohužel do studia hodit cihlou ani plivnout.

Televizní hlasování je zvrhlost, která umožňuje zcela nekontrolovatelnou manipulaci politické situace, míní z Kanady Jiří Jírovec. Viděl jsem například záznam debaty mezi věcně diskutujícím Rathem a Julínkem, který dosti nekoherentně jel podle předem připravené osnovy. A přesto Julínek "vyhrál" 62 - 38.

Vaší pozornosti ale poněkud uniklo, že hlasování je zároveň i prostředkem, jak snížit výrobní náklady. V Kanadě je hlasování dost běžné u stanic, které se zabývají sportem.

Česko, jak se zdá, znovu obchází strašák třídní nenávisti. Tentokrát, ale nemá původ v nezaměstnanosti, hladu a bídě, protože nic z toho pravicovým papalášům nehrozí. Jsou již, jak se říká, za vodou. Chtějí ale víc a k tomu potřebují moc.

Před několika dny se v mé poště objevil balíček DVD a na jednom z nich záznam několika televizních debat -- pardon dnes se tomu říká duel, což je přesnější, protože to s diskusí nemá co dělat -- dvojic Rath - Julínek (ze Sedmičky na Nově) a Rath -- Tlustý (Otázky Vladimíra Moravce na ČT 1).

Podívaná to byla zcela famózní, zvlášť když technika umožňuje zmrazit výraz tváře nebo pendlovat sem a tam po místech s perlami.

Voličstvo, jehož sluchu lahodí národovecká písnička, je ve Francii podobné jako v Rakousku nebo u nás. Jde převážně o muže staršího nebo středního věku a nižšího vzdělání, z menších měst, manuálních profesí, muže vyznávající tradiční hodnoty, odmítající nepořádek, nedůvěřující novotám a cizím vlivům a hledící do budoucna s obavami o to, že jim někdo cizí sebere práci. Zkráceně tedy protestní voliči oslovitelní pravicovým populismem. V Česku kolem tohoto vzorku lidí krouží hlavně následníci Miroslava Sládka, ale též částečně ODS a dokonce KSČM, v níž protiněmecké, protievropské a panslavistické tóny přehlušují její někdejší internacionalistický původ.

Časopis Strategie publikoval rozhovor s Janem Čulíkem, ZDE.

Při sledování trestních kauz, jejichž účastníci si stěžují na nesprávnost postupu a závěrů orgánů činných v trestním řízení, mívám dojem, že státní zástupci a soudci žijí na ledové planetě, značně odlišné od naší, a přicházejí pouze na chvíli, aby nás soudili. Myslí proto jinak než ostatní lidé a mluví jiným jazykem. Nevnímají strázně stíhaných či odsouzených osob, vytržených jejich zásahem z obvyklého způsobu života, trápících se ztrátou dosavadní dobré pověsti, nezřídka čelících následkům související ztráty rodiny, trpících zničením ekonomického postavení. Nevnímají utrpení rodin, zbavených opory odsouzeného člena, nezřídka trpících nouzí a frustrovaných studem.

V srpnu 2004 odsoudil Obvodní soud pro Prahu 1 nepodmíněně ke třem letům vězení Jiřího Šimáka a Zbyňka Dudka pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Měli se ho dopustit tím, že v rámci akce ASANACE údajně nutili k vystěhování z republiky a v roce 1981 způsobili psychickou a fyzickou újmu na zdraví disidentům Zině Freundové a Zbyňku Benýškovi. 12. ledna zpřísnil odvolací soud Jiřímu Šimákovi trest o jeden rok. Zbyněk Dudek nebyl řádně obeslán, a k soudu se proto nedostavil. Jeho věc pak byla vyčleněna k samostatnému projednání a bude se o ní jednat ve středu 29. 3. 2006 před Městským soudem v Praze.

Lidé svůj život rozpouštějí v čase, nakupují, spí a koukají na televizi. Nejsem jiný. Včera večer, asi o půl desáté jsem se vracel z nákupu potravin v OC Nový Smíchov. Byla tma, a proto jsem měl radost, že po mém příchodu na refýž přijela tramvaj.

Stisknu tlačítko, dveře se otevřou, nastupuji. Ale všimnu si, že z tramvaje nemotorně vystupuje dědula s francouzskou holí, uvolňuji mu cestu. Starý pán pomalu vystupuje, nad hlavou se mu rozsvítilo světlo a zazněl zvukový signál. Začal jsem být nervózní.

Požaduji zrušit nedemokratický způsob hlasování pomocí SMS o preferencích stran, jejích representantů a pod. protože:

1. tento způsob diskriminuje skupinu občanů,kteří nevlastní mobil, nemají na plýtvání a nemají chuť podporovat nedemokratické způsoby ovlivňování 2. je to neprůhledný kšeft pro poskytovatele této služby, kterou ČT využívá, píše Miroslav Kozák.

V článku "Export odpadů do spaloven je nepřijatelný" jsem se dočetl, že chystaná změna legislativy EU v oblasti odpadů by měla za následek zvýšení exportu odpadů do spaloven v zemích jako ČR nebo Polsko.

Nejprve se podívejme na situaci v Německu, které se v minulosti vydalo cestou třídění a recyklace odpadu. Směr je to bezpochyby správný, bohužel, i z tohoto procesu nutně vyjde odpad, který se recyklovat prostě nedá a jelikož mají zákaz skládkování spolu s absencí spaloven, vznikla tak situace, kdy vysoce výhřevný vytříděný odpad (ideální palivo pro spalovnu) zkrátka nemají kam dávat. Proto se snaží vyvážet odpad do okolních států.

Tak už to zase začalo. Zima skončila, ale venku žádné vedro. Ideální doba, abychom vypnuli hlavní zdroj vytápění (plyn, případně elektřinu) a začali "přitápět" v krbu nebo v kotli na tuhá paliva, který jsme si ponechali, abychom občas spálili nějaký ten odpad, využili levné dřevo či jen tak pro "strýčka Příhodu". Dělá to tak velké množství domácností a když si v současné době vyjdete zejména na vesnici na procházku, vidíte, a zejména cítíte, jak bílou páru z plynových kotlů nahradil tmavý kouř v lepším případě z uhlí nebo dřeva, v horším případě z plastů, oleje, pneumatik a ostatních energeticky vydatných odpadů.

Slavná otázka z filmu Maratónec "...je to bezpečné...?!?", se nám začíná vkrádat do života stále častěji a ještě vtíravěji než proslavený Pitralon. Kolik už já jsem slyšel, že existuje bezpečností. Jen tak namátkou uvádím, státní, veřejná, jaderná, chemická, potravinová, strategická, taktická, enviromentální, technická, silničního provozu, biologická, práce, informační, bankovní, IT... atd. atd. Snad je to tím, že jsme přišli na to, že když jde o bezpečnost, tak mají věci vyšší prioritu, potřebnost a tudíž i větší cenu. Navíc se nám nevídaně rozmnožili odborníci na různé bezpečnosti a jejich ochránci.

A tak zatímco před sto lety chodili po krámech v italských čtvrtích hranatí chlapíci s vyboulenými saky a tvrdili, že dotyčná provozovna potřebuje ochranu asi tak za 5-10 procent tržeb, pak dnes mají tito chlapíci podobu mezinárodních týmů, které tvrdí, že našli ohrožení vašeho byznysu tam, kde by ho nikdo nehledal a že vůbec nejlepší bude, když ten váš byznys převezmou tak, jak to stojí a leží, protože vy nejste schopni to riziko ani pochopit, ba ani nalézt a už vůbec ne mu čelit.

Odsouzení Davida Irvinga v Rakousku za popírání holocaustu u mne s novou naléhavostí vyvolalo otázku, na kterou jsem si neuměl a neumím ani dnes odpovědět. Může to být proto, že pokud se přehoupne padesátka, nemusím být dostatečně bystrý a nedokážu sledovat a pracovat s informačními toky. Nebo je to prostě jen mou intelektuální nedostatečností.

Nevím proč existuje termín holocaust.

Hlasováním prostřednictvím esemesek diváků pro čtvrteční regionální speciál Václava Moravce z Ústí nad Labem Česká televize opět hrubě zkreslila předvolební situaci v ČR. Opakovaně poukazujeme na to, že telefonní hlasování při televizních pořadech nevypovídá o ničem, neboť není založeno na sociologicky ověřeném vzorku populace. Proto je hrubě neseriozní ho používat. Česká televize jako veřejnoprávní instituce má povinnost se chovat nestranně vůči všem politickým subjektům, účastnícím se blížících se voleb. Pokud vznikne dojem, že je proti určitému politickému subjektu zaujatá, a ten dojem nutně z nynější praxe ČT vzniká, bude mít Česká televize velmi obtížné postavení, pokud politický subjekt, ostrakizovaný její nynější praxí, volby vyhraje.

Co je platné, že Václav Moravec v pořadu upozorňuje, že telefonní hlasování je nespolehlivým nástrojem ke zjišťování názorů veřejnosti. Pokud je to nespolehlivý nástroj, tak proč ho televize proboha používá?

Navzdory Moravcovu upozorňování se výsledky sporného televizního hlasování dostávají do médií, kde ho nepřemýšliví novináři citují, jako by šlo o seriózní průzkum, a hrubě tak ovlivňují politickou situaci na české politické scéně. Jeden příklad za všechny. I relativně seriózní Hospodářské noviny referují o výsledku televizního hlasování, jako by šlo o vážný výzkum. Ve skutečnosti je to zavádějící, protože, opakujeme, televizní hlasování neznamená nic.

Poznamenává Bohumil Kartous: O tom, jak je telefonické hlasování zavádějící - a také zbytečné - svědčí fakt, že ČT má k dispozici výsledky reprezentativního průzkumu preferencí v daném kraji, které na konci pořadu uvádí. V tomto průzkumu bylo pořadí prvních tří politických stran naprosto vyrovnané - rozdíl mezi první ODS, druhou ČSSD a třetí KSČM se pohyboval v oblasti statistické chyby.

Pokud nějaké noviny otisknou titulek formulovaný jako "V předvolební debatě zvítězil ten a ten", dopouštějí se tím vytváření pseudoreality. To, že v takovém hlasování dostane něktarý z kandidátů větší počet hlasů než ostatní, může dost dobře - při celkových počtech hlasů - znamenat pouze to, nakolik loajální jsou straníci "doporučením" ze svých ÚV. Podle zpravodajství ČT je například zbytek vedení ČSSD rozezlen na místopředsedu Martina Starce, který do verbující sms členům strany uvedl špatné telefonní číslo, na které má být poslán hlas premiéru Paroubkovi. Pokud bychom chtěli být škodolibí, mohli bychom spekulovat nad tím, zda za velkým "telefonickým" nádskokem lídra ODS Gandaloviče v kraji, kde jsou ČSSD a ODS podle reprezentativního průzkumu preferencí takřka na stejné úrovni, není právě špatné zorganizovaná podpora od základny sociální demokracie. To by bylo skvostně komediální a pro noviny, které výsledek takového hlasování berou jako seriozní zprávu, zase trošku ostudné:)

Britské listy poukazují na neserióznost telefonního hlasování už od ledna 1998 ZDE

Vůdci hrdinové jsou katastrofa. Sedmdesát procent fúzí podniků selhává. Ve většině podniků vyvolávají finanční pobídky víc problémů, než kolik vyřeší. Neexistuje žádná souvislost mezi vysokým platem ředitelů a výkonností firmy -- tedy, přesněji řečeno, existuje: čím větší je rozdíl mezi platem ředitele a řadových zaměstnanců, tím méně pracují řadoví zaměstnanci s osobním nasazením. Všechny "vynikající podnikatelské nápady" samy o sobě jsou chybné.

Toto nejsou teorie, ale fakta. Najdete to v knize Hard Facts, Dangerous Half-Truths and Total Nonsense (Tvrdá fakta, nebezpečné polopravdy a naprosté nesmysly) od profesorů ze Stanfordské univerzity Jeffreyho Pfeffera a Roberta Suttona. Zdá se, že se tato jejich kniha stane podnikatelskou knihou roku.

Knižní klub vydal loveckou povídkovou knížku Arnošta Tabáška - Země černých rytířů. V době tržního literárního běsu, kdy jazyková hodnota bere šmahem za své a snahou nakladatelských domů (i domečků) je vyrazit ze čtenářských peněženek nemalé peníze -- přichází na knihkupecké pulty knížka křehkosti srdce.

Chiara Cargnelová chce udělat velkou kariéru a zároveň mít úspěšné manželství. Zatím dosáhla poloviny. Je jí šestadvacet a pracuje jako investiční bankéřka v Londýně. Pracuje více než 70 hodin týdně a vydělává více než 80 000 liber ročně (asi 290 000 Kč měsíčně). Má obrovské profesní úspěchy ve světě, v němž vládnou pravidla mužů.

Poprvé v historii se těmto "elitním ženám" daří uspět v jakékoliv kariéře, jakou si zvolí. Nemají se čeho bát od mužů, kteří je obklopují. Alison Wolfová, profesorka na Kings College v Londýně, k tomu publikovala vysoce kontroverzní článek v časopise Prospect. Argumentuje v něm, že meteorický vzestup této nové generace asertivních žen, které chtějí vysoce postavená zaměstnání s velkými platy, bude mít katastrofální dopad pro společnost.

Učím na ostravské univerzitě v rámci akademické výměny Socrates/Erasmus z Evropské unie v semináři, který rozbírá literární díla českých spisovatelů-disidentů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Před prací s Vaculíkovým Českým snářem jsem požádal studenty, aby připravili prezentaci o tom, jak se žilo v Československu v době normalizace. "Zeptejte se rodičů," vyzval jsem je.

Studenti jsou v pohodě, jsou to normální, otevření mladí lidé bez předsudků a bez traumatizace minulým režimem, když padal komunismus, bylo jim tak šest let. Zadání, aby pohovořili o tom, co se v této zemi dělo za normalizace, se jim však moc nelíbilo. "Oni s námi naši rodiče o tom nebudou chtít mluvit," říkali většinou. Skoro všichni v semináři přiznali, že si jejich rodiče myslí, že se za komunismu žilo daleko lépe než dnes.

Vyšlo v deníku Metro dne 15. 3. 2006

"Čulík je bolševik!" "Britské listy jsou komunistické!" To jsou výkřiky, většinou značně negramotné (pisatelé neumějí pravopis), které se ozývají, kdykoliv poukážeme kriticky na zločiny mocných. Tento postoj českých občanů je mi nepochopitelný. Zvlášť problematický je v nynějším předvolebním období, kdy by se mělo ostře a věcně diskutovat o všech záporech volebních programů českých politických stran.

Článek vyšel v pátek 24. 3. v deníku Metro. Reakce některých čtenářů, zaslané do Britských listů, publikujeme níže.

ČULÍKU TY ZMRDE BOLŠEVICKEJ TY MĚ TAK SEREŠ! TÁHNI NA KUBU NEBO DO KOREJE NEBO DO ÍRÁNU, TY KRETÉNE! NENÁVIDÍM KOMUNISMUS! VY BOLŠEVICI STE ZMRVILI TUHLE ZEMI. STEJNE PRAVICE ZVÍTĚZÍ A TY DI DO PRDELE!,

doporučuje jeden z několika anonymů, jejichž maily Britské listy obdržely po publikaci článku Jana Čulíka "Pravicovost, levicovost, kritičnost a bolševismus" v pátečním deníku Metro.

Jiný anonym analyzuje Britské listy takto:

Je mi z vašeho nadržování levici na blití. ZMRDI!

Čtenář, který se podepsal jako Petr Homoláč, tyká a doporučuje:

Proč to nepřejmenuješ na Rusko-mongolské listy? Lžeš už názvem. Nemyslíš, že ten název by byl výstižnější? Chudák Británie, co komu udělala? Za co se jí mstíš? Proč mršíš Británii i Česko? Kdes nabral ty svinské způsoby ? Byl Tvůj otec bolševik? Nebo aspoň marxista-stalinista? Nebo máti? Co seš vlastně zač? Napiš něco o sobě, ať pochopím jak může něco takového vzniknout.

Životopis Jana Čulíka je ZDE

Homofobie je neopodstatněný strach z homosexuality, což je přesně to, co nám před týdnem v rubrice LN "Úhel pohledu" předvedl psycholog Josef Zeman ("Za registrované partnerství draze zaplatíme", 18. 3. 2006). Zároveň ukázal, že homofobie zdaleka nespočívá jen ve fyzickém napadání či vulgárních urážkách. Daleko podstatněji, a pro naši společnost i příznačněji, homofobie sídlí a je nebezpečná především ve své diskurzivní, mnohdy i velmi kultivované, rovině. Zatímco rasismus je u nás již dlouho na seznamu nežádoucích společenských jevů, a jeho i velmi skryté projevy dokážeme čím dál snadněji rozšifrovat a odsoudit, homofobie je uznávaná jako zcela přijatelné vyjádření individuálních postojů a etických hodnot. Podstata plnohodnotných a rovnocenných práv homosexuálních občanů však není otázkou osobních názorů či preferencí jednotlivých českých zákonodárců, ale otázkou definice lidských a občanských práv a jako taková by měla být i diskutována.

RRTV

Praha

Rád bych tímto podal podnět RRTV, aby prošetřila telefonní "hlasování" v nynějších, předvolebních Otázkách Václava Moravce. Hlasování prostřednictvím esemesek nevypovídá o ničem, protože není založeno na reprezentativním sociologickém vzorku populace. Důvod, proč ho Česká televize přesto neustále využívá, je bulvární. Václav Moravec sice v pořadu varuje, že toto "hlasování" není reprezentativní, ale co naplat, když ostatní sdělovací prostředky o něm jako o normálním hlasování referují - viz titulky novin minulý týden "V předvolební debatě vyhrál Gandalovič".

Historie by měla být učitelkou života, ale tak tomu je ve skutečnosti málokdy. Když se v roce 1995 konala v Děčíně vědecká konference o historii velkých povodní, tak prošla bez zájmu veřejnosti a médií. Vždyť už více než půl století žádná velká povodeň v Čechách nebyla, takže proč se o to zajímat. Až události let 1997 a 2002 nás snad přesvědčily o tom, že ono mimořádné klimatické období bez povodní, které trvalo od počátku 40. let 20.století, muselo jednou skončit.

"Neznalost je černější než noc!"

Za prvního uživatele termínů "právo" nebo "povinnost", ke kterým se záhy připojilo slovo "humanitární", se považuje profesor mezinárodního práva pařížské university I Mario Bettati. Jeho myšlenku dodatečně zpopularizoval Bernard Kouchner, jeden ze zakladatelů humanitární organizace Médecins sans frontières (MSF). Hlavní záměr obou protagonistů, tj. napadnout zažité chápání pojmu "státní suverenity", kterého se často používalo jako obrany proti kritikám porušování lidských práv v různých zemích světa, získal na počátku 90. let hodně stoupenců, zvlášť díky změnám na mezinárodní scéně, které slibovaly "nový světový řád," pro nějž, jak se všeobecně předpokládalo, budou demokracie, mezinárodní zákonnost a respektování lidských práv hlavní prioritou.

Při pobytu v ČR se setkáváte s četnými drobnými signály, z nichž vyplývá, jak daleko má tato země pořád ještě ke "standardní" západní civilizaci.

Pražská média jsou v současnosti zahlcena plošnou kampaní na "mezinárodní přehlídku filmu, televize a videa" FebioFest 2006.

Je doslova neuvěřitelné, že jako jeden z hlavních sponzorů tohoto festivalu je hrdě uváděna firma British American Tobacco a její logo se na reklamních materiálech tiskne hned vedle názvu festivalu.

To si jeho organizátoři neuvědomují, že to, že přijímají peníze od podniku, který vydělává na prodeji výrobku, jehož uživatelé umírají předčasnou a velmi bolestivou smrtí, celý festival od základů diskredituje?

Nemají si slušné kulturní akce své komerční sponzory aspoň trochu vybírat?

Každého, kdo žije v západní Evropě, to udeří na první pohled. Neviděl jsem firmu British American Tobacco jako sponzora významných kulturních akcí na Západě už hodně dlouho.

Nemohu se účastnit kulturní akce, která je spojena s podnikem, který vydělává prodejem výrobků, způsobujících bolestivou smrt mých spoluobčanů.

Učebnice němčiny, autorky ženy, první díl, lekce druhá:

Příliš mě nepřekvapuje, že druhá lekce se věnuje tématu rodiny. Přece jen už mi pár učebnic cizích jazyků pod rukama prošlo, tudíž tento postup docela dobře znám. Tak to jednoduše chodí, ačkoliv by si dnešní doba žádala poněkud jiná témata. Úvodní článek, ve kterém kdosi představuje svou rodinu, mě však uvedl do rozpaků. Model rodin, jakoby se zapomněl v letech dávno minulých.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.