Jako člověka zvyklého na dosti dobré herectví kanadských politiků, mě zaujala především opravdovost nenávisti, která čišela z Julínkových očí. Vlastimil Tlustý se umí přetvařovat trochu líp, patrně díky praxi nabyté během členství v KSČ, ale občas mu maska taky trochu sjela.

Druhá věc, která mě překvapila byla záměna rolí. David Rath, mimochodem seriózně a věcně argumentující po většinu doby, totiž stojí před podobným problémem jako v druhé polovině devadesátých let ontarijský pravicový ministerský předseda Mike Harris.

Lékařská péče tady i tam pohlcuje stále větší část státního rozpočtu, přičemž možnosti úspor jsou díky moci farmaceutických koncernů velmi omezené (pro ilustraci lze uvést, že rozdíl mezi cenou téhož léku v Kanadě a USA vede mnohého zoufalého Američana k tomu, aby léky získával prostřednictvím internetových lékáren přes hranice, což rozhořčilo farmaceutické společnosti natolik, že pohrozily omezením dodávek takových léků do Kanady).

Podstatnější úspory lze najít dvojím způsobem: racionalizací provozu nemocnic (čti omezením lůžkové kapacity a tím úsporám na mzdách, a případně zrušením některých malých nemocnic) a dále sáhnutím do kapsy občana způsobem, který by opozice (lhostejno zda levá nebo pravá) nemohla označit za vyšší další zdanění.

Mike Harris měl ovšem situaci lehčí o to, že náklady na zdravotní péči kontroluje účině a naprosto provinční vláda a že zdravotní péči po administrativní stránce obhospodařuje jediná pojišťovna.

David Rath naproti tomu zdědil těžko zvládnutelné monstrum. Látá díry, které nemusely vzniknout, kdyby se k moci po roce 1989 nedostali lidé s mozkem zatemněným novou ideologií. Další rozdíl je v tom, že snahy o privatizaci jsou v Kanadě politicky sebevražedné, takže politici si udržují přiměřený distanc "investorů", kdežto v Česku politik a podnikatel splývá v jedno. Střet zájmů? -- ale dejte pokoj s novotami.

ODS nenávidí Ratha do té míry, že je ochotna (dočasně ovšem) popřít sama sebe. Proto senátoři cedí skrz zuby v podstatě sociálně demokratické námitky ohledně chudáků, kteří budou muset platit víc za léky a to či ono a roní krokodýlí slzy nad "likvidací" malých lékárníků. Senátor Tlustý dokonce zašel tak daleko, že se naoko distancoval od názorů stínového ministra zdravotnictví a tvrdil, že to je jeho (Julínkův) soukromý výzkum a ne platforma ODS pro zdravotnictví.

Vysvětlení chování těchto představitelů ODS je toliko dvojí. Buď jde o naprostou ideologickou zaslepenost a nebo stejně rozměrné pokrytectví.

V kapitalismu neexistuje alruistický přístup v jehož rámci by si silnější nechal slabšího přežít. Tak jako je majitelům kolosu Wal-mart zcela šumafuk kolik malých obchodníků přijde o živnost, kdykoli se otevře nová velkoprodena, je stejně šumafuk velkopekárnám kolik zlikvidují pekařú a velkolékárnám kolik zlikvidují malých lékárníků. Přestane-li se vyplácet soukromé nemocnice, zanikne též.

To samé platí i pro lékaře. Čím tržnější daný systém bude, tím spíše půjdou tam, kde to víc sype. Občan, kterého do jisté míry chrání trhem a ODS nenáviděná regulace (tedy často její zbytky) má prostě smůlu.

Třetí věc, která mě zaujala, bylo moderování. Dřív než se dostanu dál, podotýkám, že se vyjadřuji pouze k několika náhodně vybraným pořadům, že nevím jakou svobodu slova vlastně moderátor má, a že si zřejmě nedovedu dost dobře představit kolik duševní energie moderátor spotřebuje posloucháním evidentní lží. Možná tolik, že na skutečné moderování se mu pak nedostává.

Při sledování českých moderátorů jsem měl pocit, že nemají ctižádost vytvořit pořad, který by diváka poučil -- v tomto případě o zcela zásadním problému. Jako by jim stačilo, že jsou "u toho", takže u piva nebo menší sklenky budou dávat k lepšímu, že "dělali Ratha a třeba Julínka" a že to zase bylo něco a nebo nic. Pokud ctižádost mají ale censura jim nedovolí, tak se jim na místě omlouvám.

Dovolím si naznačit, amatérsky ovšem, že pořad mohl vypadat kdyby moderátor (ctící službu veřejnosti) úvodem vymezil problém a určil "pravidla hry" přibližně tímto způsobem:

Zabezpečení zdravotní péče je obrovským problémem. Všechny státy na světě mají potíže s financováním zdravotní péče, protože očekávání veřejnosti se z mnoha důvodů rozchází se schopností společnosti pokrývat stále nákladnější infrastrukturu a poskytované služby. V absolutním měřítku, a na to často při kritice českého zdravotnictví zapomínáme, je Česká republika ve světové špičce.

Finanční tlaky se samozřejmě nevyhýbají ani České republice a to zejména díky existujícímu rozpočtovému deficitu a nemohou jim uniknout ministři financí či zdravotnictví, ať již budou z jakékoli strany. Budou muset hledat úsporná opatření a prosazovat usporná opatření, která vždy budou pro určitou skupinu občanů nepopulární.

Omezení rozsahu ze zákona poskytovaných služeb, koncentrace služeb do ekonomicky nejvýkonnějsích jednotek a konec konců i omezení přístupu určitého segmentu společnosti k některým službám, to jsou prvky známé ze zahraničí.

Řešení i jejich dopad mohou být samozřejmě různá a proto tu máme zástupce dvou politických stran, kteří se nás na několika příkladech pokusí přesvědčit, že jejich koncepce je pro společnost schůdnější.

Vladimír Moravec ovšem svůj vlastní pořad zabil (skoro se chce říct zmanipuloval) již v samém v úvodu. Davida Ratha představil jako obtížného člověka, který: "nahněval lékárníky, soukromé doktory, sesadil ředitelku VZP - o drsných slovech na adresu opozice a koaličních lidovců ani nemluvě. A to vše stihl v necelé stovce dnů v pozici ministra."

Dalším chybou bylo vymezení pořadu jako souboje: "Vůbec poprve dnes uvidíte televizní duel ministra zdravotnictví Davida Ratha a předsedy poslaneckého klubu ODS, stínového ministra financí Vlastimila Tlustého." Jinak řečeno, moderátor naznačuje, že ti páni tady nejsou, aby odpovídali na otázky, které jim ve vašem -- tedy diváckém -- zastoupení klade. Budou si toliko dávat přes hubu a on budu sekundovat.

Pak následovalo radoby vtipné shození Ratha: "Pane ministře, začněme u vás. Jste mediálně obratným politikem, víte která kamera vás pravidelně snímá, uvažujete o tom, že byste se omluvil hejtmanům z ODS, jak vás o to před týdnem požádala výkonná rada ODS? Tak tady máte kameru, můžete se omlouvat."

Vladimír Moravec ovšem nevysvětlil proč by se měl ministr omlouvat. Z ministrovy odpovědi vyplynulo, že řeč je o reakci hejtmanů příslušných k ODS na návrhu zákona, který by umožnil zřizování neziskových nemocnic. Do jaké míry mohl průměrný divák pochopit proč je ODS proti této variantě, podle Ratha běžné v Evropě i v USA, není možné odhadnout. Faktem zůstává, že tomuto zákonu bylo věnováno 16 minut pořadu, přestože původně inzerované téma bylo zcela jiné, totiž "nahněvanost" lékárníků.

Neohlášené téma bylo zjevně předem připravené, protože Vlastimil Tlustý měl na pro tuto část pořadu připravenou pomůcku, totiž seznam nemocnic, které zákon údajně vyjme z financování pojišťovnou. Ministr Rath naopak odpověděl, že jde o seznam nemocnic, které financovány budou a dodal, že jde o seznam otevřený, do kterého musí být každá nemocnice, která o to požádá zapsána. Moderátor Moravec tenhle rozpor vůbec nepostřehl a nechal "duel" klidně pokračovat.

Dalších 15 minut se pak diskutovalo o tom, kdo má a kdo ne koncepci zdravotnictví. Teprve pak došlo na léky a lékárníky.

Divák se v podstatě dozvěděl jen to, že zlý Rath nutí hodné lékárníky k tomu, aby si potenciální snížení příjmu kompensovali přirážkami, které bude pacient platí z vlastní kapsy.

Souboj ohledně marží nestojí za řeč, snad kromě již zmíněné výměny rolí: Rath zastával "pravicový" přístup odpovědného nakládání s finančními prostředky, kdežto stínový ministr financí Tlustý šikovně "zapomněl", že ve státní pokladně chybí vytunelované stovky miliard, a proléval krokodýlí slzy nad nelidským osudem lékárníků, které stát nehodlá dále podporovat stědrými maržemi.

Divák se ani náznakem nedozvěděl, jak to chodí jinde ve světě. Zůstává mu tedy utajeno, že pokud jde o zdravotní pojištění, žije v luxusu (přežívajícím z doby komunismu), o němž se mnoha lidem v bohatých zemích reálného až nejreálnějšího kapitalismu může jen zdát. Z hlediska propagandy to je ovšem výhodné, protože jinak by si občan mohl přát, abychom ty státy snad ani nedoháněli.

Vzsledný dojem shrnuji konstatováním, že zmíněné pořady byly daleko blíže posluhováním posluhováním politikům (daném případě ODS) než službou veřejnosti. V případě veřejnosprávní ČT dosti dobrý důvod k zamyšlení.

PS Případné nadávky kvůli předposlednímu odstavci předjímám několika namátkově vybranými údaji o zdravotní péči v Ontariu: Lázně a ozdravné pobyty neexistují - placené volno v nemoci a hrazení předpisových léků není zdaleka universální -- plně jsou hrazeny jen léky podávané při hospitalizaci - zdravotní pojištění nehradí zubní péči kromě chirurgických zákroků v nemocnici -- fyzioterapie byla vyjmuta z poskytovaných služeb pokud se neprovádí v nemocnici -- preventivní oční prohlídky mezi 18 a 65 lety nejsou hrazeny (o obroučkách ani nemluvě) -- neexistuje rozvoz pacientů sanitkou - běžné léky jako aspirin nebo analgetika lékaři běžně nepředepisují.