Wolfová tvrdí, že se v důsledku tohoto postoje nejtalentovanější ženy vyhýbají "pečovatelským" profesím, jako je školství, že tento přístup téměř úplně zlikvidoval pojem "ženského altruismu", přiměl mnoho žen, aby vůbec neměly děti, a v podstatě zlikvidoval feminismus.

V minulosti měly ženy ze všech společenských tříd mnoho společného. Spoustu ženských prací a starostí. Nyní už nelze hovořit o ženách všeobecně. Statistiky jsou jasné: mezi mladými, vzdělanými vysoce kvalifikovanými jedinci není už ženské pohlaví bariérou pro získání vysokého platu či postavení.

Wolfová v článku argumentuje, že většina vzdělaných žen nyní za život vydělá stejně tolik jako muži, pokud nebudou mít děti. I s dětmi bude příjmový rozdíl jen malý. Touha žen být v kariéře úspěšná je však podstatnou brzdou pro vznik rodin, píše Wolfová.

Rodiny jsou však důležité pro péči o staré a nemocné lidi i pro výchovu mladé generace. Přesto však dnešní ekonomika a společnost odvádí stále větší počty vzdělaných žen od manželství a od plození dětí.

Článek Wolfové zřejmě vyvolá podstatnou debatu. Katherine Raková, ředitelka skupiny pro rovnost žen ve Fawcett Society například nesouhlasí s Wolfovou, že je feminismus mrtvý a že ženy už nemají společné "ženské" potřeby a zkušenosti. "Ženy nejsou homogenní skupinou, ale tomu tak nikdy nebylo. Přesto však spolu sdílíme společné zkušenosti."

Raková odmítla jako neférovou kritiku, že se feminismus příliš zaměřuje na to, aby ženy šly do zaměstnání: "Nejzajímavější a nejradikálnější odvětví feminismu si cení celé řady rolí. Jde o to jak vytvořit rovnováhu mezi muži a ženami a o to, jak si cenit neplacené práce, jakou je například péče o děti.

Jiní argumentují, že ve společnosti stále ještě existují bariéry, které brání mladým profesně kvalifikovaným ženám získat vysoké postavení.

Jedním z důsledku "profesionalizace" mladých žen je výrazný pokles porodnosti. Zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat ženy, jimž je pod třicet, protože si nemohou dovolit platit jim mateřskou dovolenou. Ženy odkládají buď jedno nebo druhé -- děti nebo kariéru.

To je problém, s nímž už se potýká i Cargnelová. Chtěla by mít děti, ale bude je muset odložit až na dobu, kdy bude mít vyšší postavení, a tedy kratší pracovní dobu. "Není možné pracovat od 8.30 do 11 a starat se o dítě."

Cargnelová má partnera, který žije v městě vzdáleném 350 km. Je to pro ni takto lehčí. "Který muž, žijící v tomto městě, by byl spokojen, že vidí svou partnerku jen čtyřikrát do měsíce a ona je při tom vždycky unavená?"

Je přesvědčena, že společnost stále ještě "elitní ženy" diskriminuje. "Lidé mají představu, že můžete být dobrým profesionálem a dělat kariéru, anebo dobrou ženou a starat se o rodinu."

Podrobnosti v angličtině ZDE