Otci je padesát tři let a je technik, jeho práce je zajímavá, ale často chodí pozdě domů. Rád kutí a pěstuje pěší turistiku. Matce je čtyřicet devět, je prodavačka. Její práce je náročná a navíc ji každý den čeká doma spousta práce. Ráda šije a plete. Narozdíl od staršího vydání tato maminka také chodí plavat. Nejstarší dcera Jana má dvacet čtyři let, je vdaná a brzy se jí narodí dítě. Jediný syn Martin navštěvuje střední odbornou školu a už má přítelkyni. Ta je docela milá. Ve starším vydání učebnice bychom se dočetli, že je milá, ale trochu při těle. V novějším však autorky nejspíš shledaly nevhodným, psát od dívkách, že jsou tlusté, proto je najedenou při těle Martin. Přes to ale Martin hraje fotbal, tenis, volejbal a basketbal. Vypravěčka se jmenuje Petra, je jí dvacet jedna, je malá, štíhlá, blond a studuje psychologii. Ve starším vydání to byla filosofie. Tvrdí o sobě, že ještě není vdaná, protože se na to cítí příliš mladá a navíc na sebe s přítelem nemají čas.

Zastavme se například u matky. Samotným autorkám patrně připadalo neaktuální přisoudit ženě jako záliby pouze šití a pletení, proto ji nechaly alespoň plavat. Poslední vydání učebnice vyšlo v roce 2003, tedy v době dovozu množství laciného oblečení z Asie. Módní vlna magazínu Burda dávno skončila. Znalost sloves šít a plést, je proto myslím už pro druhou lekci naprosto zbytečná. Naopak po druhé lekci vůbec netuším, jak říct, že matka ráda jezdí na kole, čte, chodí na kafe a do kina, cvičí aerobic, cestuje... Učebnice nám nabízí model matky, který pochází z let dávno minulých. Jistě, většině z nás je stále povědomý, nicméně se domnívám, že na třináctiletého žáka základní školy může působit až mimozemsky.

Dále je zde starší dcera, která je ve čtyřiadvaceti vdaná a čeká dítě. Je až s podivem, že nestuduje vysokou školu a rodiče se netrápí, že ještě dlouho nepřibude v rodině pravnouče.

Ve slovní zásobě jsem nenalezla výraz pro rozvod, adopci, svobodnou matku, chození za školu, problémy s prospěchem, studijní pobyt v zahraničí.

Rozhodně nejsem zastáncem toho, aby učebnice šířily stereotypy, měly by ale do jisté míry korespondovat s realitou. Nejsem odborník, ale mám takový pocit, že co je vnímáno jako autorita, čili například učebnice (vytváří je přece vzdělaní lidé), může mít vliv na sociální konstrukci reality. Vzhledem k tomu, že autorky přistoupily k několika nepatrným změnám v obsahu článku, předpokládám, že si samy uvědomily jeho neaktuálnost. Proč ale nepodnikly větší zásah do proměny nejnovějšího vydání? Jsem přesvědčená, že nestačí pouze obalovat učebnice lesklými deskami a barevnými obrázky, to podstatné je přece obsah.