Naprostou většinu svého života jsem prožil, aniž bych se s tímto slovem setkal. Věděl jsem co je a co byl fašismus, německý nacismus, norimberské rasové zákony. Z literatury i vyprávění mně blízkých lidí jsem věděl o utrpení Židů v době protektorátu, navštívil jsem Terezín i Osvětim.

Nikdy v minulosti a ani dnes nepochybuji o zrůdnosti největšího protižidovského pogromu v dějinách, který druhá světová válka přinesla. Nepochybuji o tom, že se stal. Nepochybuji o tom, že koncentrační tábor v Osvětimi byl hlavním logistickým centrem Himmlerova konečného řešení židovské otázky.

Nevím, proč jsem si pro toto poznání vystačil bez slova holocaust. Vím ale, že to bylo možné.

Někdy v devadesátých letech jsem se holocaustem setkal poprvé a pak každým měsícem a rokem stále častěji a častěji. Začal jsem pod tímto výrazem chápat jistý množinový pojem pro utrpení Židů v nacistickém Německu, na Německem okupovaných územích a ve státech spolčených s osou Berlín -- Řím -- Tokio.

Utrpení jež začalo degradací Židů na tvory druhého řádu a končilo jejich fyzickou likvidací. Nejsem si zcela jist, ale tak to chápu, že je to "to ono".

Je ale holocaust pojmem týkajícím se utrpení Židů, nebo i těch, které za války potkal stejný či podobný osud? Vztahuje se holocaust jen k rase nebo i k  politickému přesvědčení či sexuální orientaci? I tyto odlišnosti samy o sobě byly jízdenkou do koncentráku s návratem nežádoucím. Jaroušek Plevů, který bydlel u nás v domě a koncentrák přežil, mi vyprávěl, že každý vězeň byl označen buď žlutou hvězdou nebo páskem v červené či růžové barvě.

Anglický výkladový slovník uvádí holocaust jako "burnt sucrifice". V anglicko-českém slovníku se holocaust překládá jako naprosté zničení (zejména ohněm), úplná katastrofa, apokalypsa, masakr. Dalším významem je ona zápalná oběť nebo také vypalování lesa.

Je holocaust v novém pojmovém chápání encyklopedicky definován tak, aby mohl být vymezen i právně, když je za jeho popírání vynesen rozsudek?

Má pojem holocaust něco vydělit či odlišit, vymezuje se vůči něčemu ?

Má nějaký smysl, že čím častěji slyším a čtu o holocaustu a 6 milionech zavražděných Židů, tím řidčeji se setkávám s ostatními fakty o obětech druhé světové války? Kdo je dnes schopen byť v hrubých odhadech říci, jaká byla lidská cena 2. světové války?

Chceme-li ctít nedělitelnost lidských práv nás živých, pak je naší povinností nedělit hodnotově a objemově (četností publikování) ani údaje o našich mrtvých. Válka rozpoutaná evropským fašismem a japonským militarismem stála 26 -- 34 miliónů životů civilních obyvatel.( SSSR 10-15 mil. , Židé 6 mil. , Poláci 4,5 mil. , Číňané 1 mil. , Němci 0,5 mil. , Japonci 0,3 mil. , Francouzi 0,1 mil. , Britové 0,065 mil. ) Na frontách 2. světové války zahynulo 15 mil. vojáků. (SSSR 7,5 mil. , Německo 2,85 mil. , Japonsko 1,5 mil. , Čína 0,5 mil. , Velká Británie 0,4 mil. , USA 0,3 mil. , Francie 0,2 mil. )

V tragické statistice nelze neuvést raněné vojáky - 25 miliónů celkem. ( SSSR 14 mil. , Německo 7,25 mil. , Čína 1,7 mil. , USA 0,57 mil. , Japonsko 0,5 mil. , Velká Británie 0,46 mil. , Francie 0,4 mil. )

Převzato z Ekonom č.18/2005, Pramen: The Harper Encyklopedie. Sv.2 Praha:Forma, 1996, s. 1327.

Uvedené údaje s odstupem dalších desetiletí budou zcela přirozeně předmětem stále klesajícího zájmu. Osobní zkušenosti a zážitky z druhé světové války odchází dnes s těmi, kteří byli tenkrát hodně mladí nebo ještě děti. Já si pamatuji vyprávění o životě v protektorátu a pár pražských proluk po vybombardovaných domech. V 60. letech jsem viděl kolem Drážďan a Berlína hory sutin, které dnes již zarostly a také znetvořené válečné invalidy, s nimiž jsem hovořil svou němčinou předmaturitní úrovně. Ještě hlubší "válečné" poznatky mám z dob studií v Moskvě v první polovině 70. let. Vzpomínky na frontové zážitky, ztracené kamarády a válečná strádání, jež jsem slýchával v ruských rodinách především v dnech výročí vítězství, byly i po třiceti letech ukrutně živé. Vyprávění židovské rodiny v běloruském Vitebsku o několika letech (ještě i poválečného) života v nelidských podmínkách zemljanky bylo o pouhopouhém živočišném přežití. V 90. letech mi pamětník náletů v bavorském Augsburku řekl, že stále ještě cítí pach seškvařeného lidského masa.

Nepopírejme holocaust, nezamlčujme, říkejme pravdu celou.