Osoby, které považují kritiku za "levicovost", zapomínají, že racionální, kritická veřejná diskuse je základním předpokladem demokracie. Někdy mi připadá, že si po pádu komunismu někteří lidé v Česku rozhodli, že vznikl nejlepší ze všech možných režimů, svoboda nám spadla do klína, a tak pro ni už nemusíme nic dělat. Nemusíme být ve střehu, že bychom o svobodu svou nečinností mohli přijít.

Zkušenější lidé dobře vědí, že svoboda a demokracie zakrní, pokud není neustále kultivována systematickou veřejnou kritikou všeho, co je ve společnosti špatného. Třeba v Británii si jsou občané dodneška plně vědomi, že žijí ve svobodě, protože před více než půl století tuto svobodu britští vojáci neohroženě hájili před fašistickým nebezpečím, a mnozí z nich za ni položili své životy. Dodneška jsou jim za to občané vděčni a při vědomí tohoto dluhu jsou stále ve střehu před pokusy omezovat demokracii. Žádná společnost není dokonalá a bez věcné, razantní kritiky se neobejde, nepokročí kupředu.

Co ale tito kritikové tedy vlastně považují za "pravicovost", je-li kritičnost "levicovostí"? Zdá se mi, že v České republice konzervativní ideologii nikdo neprosazuje. Z Británie znám tyto konzervativní hodnoty:

• rovnost občanů před zákonem
• povinnost státu zajistit občanům rovné příležitosti, uchránit je před zločinností a korupcí
• povinnost státu hájit právo, dohlížet na dodržování dobrých zákonů a lidských práv
• povinnost státu nezotročovat občany přebujelou byrokracií a arogantní mocí, omezovat svou roli na minimum
• právo občanů rozhodovat o svých věcech až do nejmenších podrobností na místní úrovni, právo občanů na pluralitní volbu, při zachování podpory pro slabé členy společnosti
• povinnost státu umožňovat, aby každý rozvíjel své schopnosti svobodně podle svých možností
• inkluzivita: britští konzervativci jsou stranou "jediného národa" -- nevylučují z něho chudé či slabé

Tyto principy nenacházím u osob, kteří se v českém prostředí označují za pravičáky. Snad jejich nejvíc určujícím charakteristickým rysem je antikomunismus a nadávky na komunistickou stranu. KSČM je možná hloupá strana, s nezadržitelně stárnoucí členskou základnou, která je stále více odtržena od reálného světa. Může však být potřeba komunistům nadávat nebo je chtít rušit považována za konstruktivní politický program? Česká politika je klanová a kdo nepodporuje určitou skupinu, je nepřítel. Nejde tedy, zdá se mi, o kultivaci veřejného prostoru, ale o to, "kdo z nás zvítězí a získá moc, pro moc samu."