A co se nestalo, dveře se začaly zavírat a pán skončil s nohama na zemi a rukou v tramvaji, tramvaj stojí. Položil jsem nákupní tašky na dlažbu a společně s jedním spolucestujícím jsme rozhrnuli dveře. Pán vystoupil a poděkoval. Rychle jsem nastoupil a sedl si na volné místo. Jsem rozčílený, starý pán mohl utrpět zlomeninu nebo jiný úraz.

Na další stanici, přestupuji do prvního vozu. Zaklepal jsem na dveře řidiče, a ty se odsunuly. Objevila se dlouhovlasá hlava holky, řidičky.

"Dobrý den," zdravím.

Podívala se na mě, a myslela si, že snad si chci koupit jízdenku.

"Mohla byste mi vysvětlit, proč jste na Smíchově přivřela ve dveřích dědka s francouzskou holí?" ptám se nahlas.

Kouká na mě široce otevřenýma očima a asi nechápe: "Nekřičte mi tady!"

"Nastupuju na Smíchově, a vy zavřete dědka ve dveřích," křičím.

"Uklidněte se nebo zavolám policii," odpovídá.

Ale já jsem všechno jen ne klidný. "Zavolejte policii, jste opilá."

"Proč bych měla volat policii a nekřičte?" rozpačitě odpovídá.

"Protože jste opilá. Ohrožujete bezpečnost cestujících. Mohla jste mu zlomit ruku." Střízlivý člověk nezavírá dědky do dveří, že jo.

A začalo to. "Podle přepravního řádu, osoby se sníženou pohyblivostí mají při výstupu znamení tlačítkem řidiči." Omlouvá svůj čin.

No jasně dědek sotva stojí na nohách a pochybuju jestli zná předpisy Dopravního podniku. Já je nečetl, holka má asi pravdu. Učili ji to ve škole.

"Dědek sotva chodí, a ještě bude mačkat tlačítko," odpovídám.

Holka se na mě podívala: "Podle přepravního řádu, osoby se sníženou pohyblivostí mají vystupovat dveřmi u řidiče," vede si svou řeč.

"Neumíte uznat svou chybu, dědci se do dveří nezavírají. Prostě jste se zachovala jako prase. Nashledanou," snažím se ukončit dialog, který nevede nikam. Když si človek zařve, trochu se uklidní.

Už chápu chození na fotbal a hraní na ulici.

Holka se na mě podívala, chtěla mluvit, ale já si sedl na volné místo. Asi si uvědomila, že s ní mluvit už nebudu, a tak se tramvaj začala pohybovat.

Příští stanici, tramvaj zastavila a holka mě vyzvala: "Pojďte si sednout na moje místo, já ho vážně neviděla." Uvažuju, na místě řidiče tramvaje jsem v životě neseděl, ale co by tomu řekli lidé?

"Musela jste ho vidět v zrcátku."

"To není pravda. Pojďte se podívat." Chytrá, ví že to neudělám, jsem suchar. Jenom mě nenapadá důvod, proč se nerozjela, když zavřela dveře, a dědka neviděla. Takže jí to nevěřím. Ale snad se nad tím zamyslí. Každej sme nějak chycenej.

"Omlouvám se vám, máte pravdu." snažím se jí přijmět, k jízdě. Opisovat číslo tramvaje ani jízdní řád si nebudu. Prostě jsem jí řekl, že si myslím, že se chovala ošklivě. Dědkové se do dveří nezavírají. Prostě paradigma chování dnešní společnosti. Člověk člověku vlkem, bez přívlastků.

PS. Tramvaj měla číslo 9. A teď něco čemu neuvěříte, protože jsem si nezapsal id. číslo tramvaje, musel jsem vytáhnout účtenku z Carrefouru a tam jsem platil ve 21:46, takže do devítky jsem nastoupil ve 21:51, jak jsem našel v jízdním řádu PID. Ještě jsem to ověřil s dobou příjezdu na nádr Holešovice.

Ta devítka jela směrem ze sídliště Řepy na Spojovací . Na Újezdě jsem přestoupil do 12 a na Holešovice přijel cca. ve 22:24, takže jsem zjišťoval, jak to navazovalo. Prostě jsem si v ten okamžik nevšíiml času, ale v obchodě jsem vrátil vozík a odešel.

Na zastávce tramvaje přijela tramval, já jsem přešel přes koleje a pak se zběhlo, co se zběhlo. Prostě mě naštvala ta arogance té holky. Zavře dědka s berlí do dveří, a protože to není proti předpisům, tak je to OK. Nechci, aby z toho měla aféru, myslím že zažila takový fén, že na něj do smrti nezapomene.