Ani ještě neuschl inkoust na návrzích zrušit dluhy chudých zemí, které tvořily dohodu, uzavřenou představiteli skupiny G8 ve skotském Gleneagles, a už je tato dohoda ohrožena, píší internetové stránky BBC.

Americký právník, který byl omylem zatčen kvůli madridským bombovým útokům v roce 2004 žaluje americkou vládu.

Brandon Mayfield, 38, byl vězněn čtrnáct dní, když ho FBI spojila s otisky prstů, nalezenými ve Španělsku, ale později přiznala, že se spletla a omluvila se.

Mayfield, konvertita k islámu, tvrdí, že se na něj FBI zaměřila, protože je muslim.

Egyptský odborník na chemii, kterého od minulého týdne hledá londýnská policie, byl zatčen v Káhiře. Magdi Mahmoud al-Nashar, 33 byl naposledy viděn v anglickém městě Leeds začátkem července. Al-Nashar získal z Leeds University doktorát v oboru chemie. Britská policie prohledává v Leeds jeden dům, který měl spojitost s al-Nasharem, i když al-Nashar nebyl dosud oficiálně označen za podezřelou osobu.

Podle zpravodajů je nejasné, jakou souvislost s londýnskými atentáty by mohl mít Al-Nashar, ale prý předal klíče k domu, kterého užívali atentátníci. Káhirská policie Al-Nashara v současnosti vyslýchá.

Šéf londýnské metropolitní policie Sir Ian Blair konstatoval v pátek, že "předpokládá, že vyšetřování londýnských bombových atentátů odhalí vazbu na al Kajdu".

Policie prý nyní vyšetřuje zázemí bombových atentátů a snaží se zjistit, kdo akci zorganizoval a kdo vyrobil bomby. Muži, kteří při atentátech zemřeli, byli zjevně jen "pěšáci", dodal Blair.

Při čtení zprávy ČTK o Klausem řízené debatě o "postdemokracii" jsem došel k názoru, že se nám pan prezident patrně zbláznil. Podle ČTK označil prezidentův tajemník Ladislav Jakl za "zrůdný" příklad prosazování vůle některých skupin na úkor méně aktivních nedávný mezinárodní koncert hvězd, který měl upozornit politiky nejvyspělejších států na chudobu v Africe. Prezident Klaus glosoval Jaklův příklad: "Považuji to za velmi, velmi přesné."

Pavel Pečínka v Britských listech zveřejnil dopis, který Jakub Patočka, šéfredaktor Literárních novin, před několika dny adresoval Radě Hnutí DUHA.

Podotýkám, že Hnutí DUHA už pár hodin po zveřejnění dobře vědělo, kdo si dokument vzal ze stolu v místnosti, kde probíhalo jedno z našich jednání -- a že tímto člověkem není nikdo z naší organizace. Kdyby Pavel Pečínka vynaložil jen nepatrné úsilí, mohl to vědět taky a nemusel v doprovodném komentáři spekulovat o pravosti ani původu textu. Stačil jeden telefonát.

Novodobá, a nutno podotknout tragická historie Hebronu se začala odvíjet koncem třicátých let minulého století.Vše to začalo v srpnu roku 1929. Jádrem sporu byl v té době v britské mandátní Palestině svobodný přístup zbožných židů ke Zdi nářků v Jeruzalémě.

I když se britské správní úřady snažily obě strany uklidnit, situace se po vraždě židovského mladíka rychle vymkla kontrole. Násilné nepokoje se z Jeruzaléma rychle rozšířily po celé zemi a vyžádaly si na dvě stovky obětí na obou stranách. Nejhorší krveprolití se odehrálo v Hebronu, kde bylo arabským davem zabito 67 židů, přičemž zbytek dvoutisícové komunity musel uprchnout ze svých domovů, přestože to byli hlavně religiózní a nesionističtí židé, kteří tu se svými arabskými sousedy žily po staletí v míru.

Důvod, proč měl a má Hebron pro zbožné židy, muslimy a samozřejmě také křesťany takový význam je ten, že jsou zde v Hrobce proroků pohřbeni Abrahám, Izák a Jákob, a kde Abrahám, "otec židovského národa", zakoupil svůj první kus země v Palestině.

Vážený doktore Štemberku !

Ve svém článku "Etický kodex advokáta?!" z 14.7.2005 požadujete po mne odpověď. Dovolte mi několik slov úvodem.

Tak zvaná "ropná špička" (v angličtině "peak oil") je největší ze zatím nevyprávěných příběhů. Přesto, že je hlavní hybnou silou válek a ekonomických krizí naší doby, mainstreamová média ji zmiňují jen zřídka. K ropné špičce (známé též jako "velký převrat" nebo "dlouhá nouze") dochází, když je poptávka po ropě vyšší než její zásoby, protože byla vyčerpána polovina jejích rezerv. "Polovina" je ale v tomto kontextu zavádějícím slovem. Většina ze zbylé ropy zůstane v zemi, jelikož na její vytěžení by se spotřebovalo více energie, než by se získalo jejím využitím.

Ač nepatřím mezi velké příznivce premiéra Paroubka, a to hlavně díky jeho až příliš přátelskému postoji ke KSČM, tak myslím, že je třeba ocenit jeho smířlivé gesto vůči německým antifašistům. Překvapivě má pro tento svůj čin podporu i právě KSČM. Že by oni sami čekali, že kdo byl antifašista, byl tedy komunista? V duchu tak dlouho hlásaného nesmyslu za minulého režimu, že nebylo odboje bez účasti komunistů?

Informační společnost přechází z "pilotní fáze" do fáze "plošného rozšíření" proto, aby svět ICT byl zralejší a i nadále se globalizoval. Zástupci vedení telekomunikačních, internetových, televizních a hudebních společností deseti zemí Evropy se v Londýně setkali s představiteli Evropské komise a britského předsednictví EU.

Ve dnech 8. a 9. července na Summitu diskutovali o cestách k "Europe's emerging digital economy". Digitální ekonomika, jak se v současnosti nazývá bouřlivě se rozvíjející trh konvergence telekomunikační, informační a mediální produkce, má svá nezanedbatelná rizika, je ale také prestižní výzvou, která zasáhne celou civilizaci. Dříve nebo později. Firmy, které jsou lídry tohoto trhu, uvítaly v Londýně nový projekt Evropské komise - iniciativu i2010, zaměřující se na kompletaci vnitřního trhu a na růst poptávky po produktech a mediálních službách rodící se informační společnosti. Tato koncepce byla Evropskou komisí schválena 1. června 2005. Setkání se zaměřilo na výzvu změnit aktuální sbližování digitálních technologií a proměnit ho v ekonomický růst a práci pro občany Evropy. Je pdalší v řadě pokračujících strategií, které započaly projektem e-Europe, e-Europe Plus, e-Europe 2002, revizí Lisabonské strategie a koncepce e-Europe 2005. Hlavní oblasti této dlouhodobé politiky byly priority v oblastech broadbandu, DRM, eBusiness, eGovernment, eHealth, eInclusion, eLearning a eSafety.

Od roku 2000, kontext rozvoje ICT se zcela zásadně proměnil, a to nejen z technologického hlediska (např. 3G mobilní sítě, interaktivní digitální televize, IP v6, nanotechnologie, konvergence, nová generace internetových technologií, futurologické modelování rozhraní životního a pracovního prostředí...) ale také pro ekonomické hráče (například se vstupem fáze masivního rozšíření těchto technologií, s koncem "internetové bubliny", se zlepšením regulace vnitřního trhu EU a vývojem partnerství veřejného a soukromého sektoru).

Viviane Redingová, evrospká komisařka pro informační společnost a média, uvítala podporu "cestovní mapy" projektu i2010 a při té příležitosti řekla: "Výzva je transparentní pro všechny oblasti tvorby politiky. Jestliže požadujeme růst tohoto sektoru, musíme vytvořit jednotnou evropskou informační ekonomiku s konzistentním právním rámcem v oblasti dotyku národních legislativ a evropské legislativy, který bude oproštěn od umělých překážek v hospodářské soutěži a při obstarávání těchto služeb."

Redingová dnes prezentovala projekty politiky i2010 ve Výboru pro kulturu a vzdělání a ve Výboru pro průmysl, výzkum a energie Evropského parlamentu.

Proč začínají panikařit nejprve média, ptá se Jan Sýkora a poukazuje na neuvěřitelně hysterický sloupek v časopise Fleet Sheet, který vychází anglicky v Praze. Píše se v něm mimo jiné:

Násilní útočníci v Londýně zřejmě dosáhli toho, co chtěli... Vyvolání hysterické xenofobní reakce i v zemích tak dalekých a vnějším vlivům tak uzavřených, jako je Česká republika. Paradoxní je, že toto vychází v Praze anglicky. Že by Fleet Sheet chtěl argumentovat: "Dejte si pozor na nás, Američany?"

Podle sčítání lidu z roku 2001 žije v Británii 4,6 milionu příslušníků etnických menšin, které tvoří 7,8 procenta britského obyvatelstva. Největší přistěhovaleckou skupinou v Británii jsou Indové, pak následují Pákistánci, posléze černoši z karibské oblasti, dále černí Afričané a lidé z Bangladéše. Velká Británie je historicky zvyklá na vlny přistěhovalců, kteří většinou začínali v segregaci v chudinských čtvrtích. V londýnském East Endu takto začínali koncem devatenáctého století především chudí židé z východní Evropy. Šéf Konzervativní strany Michael Howard, který na první pohled působí tak britsky, pochází z židovské rodiny z Rumunska.

vyšlo v pátek v Lidových novinách

Především děkuji panu Tuláčkovi, že se připomenul. A ujišťují ho, že dokázat jeho naprostý diletantismus není sebemenší problém. S požadavkem na důkaz o jeho logických chybách je to horší -- jeho text totiž v zásadě žádní logické dokazování vlastně neobsahuje a je jen shlukem nesmyslných tvrzení.

Znechucení z ekonomizace života (tedy ne z ekonomie) je často citelné. Obklopit se tím nekonečným množstvím statků, které z různých důvodů potřebujeme, nevyvolává vždycky tržní aktivitu, ale třeba i vědomý nebo podvědomý odpor.

Nezdá se mi, že by mentorování v debatě o vztahu ekonomie a etiky bylo tím nejlepším závěrem. Ekonomie vznikla z nutnosti. Z nutnosti zabývat se stále složitějším systémem uspokojování lidských, nejen materiálních, potřeb. Ekonomie vzniká jako automatická reakce společnosti na rozvoj vědy, techniky a průmyslu, jako nutnost racionalizace stále složitějších procesů, kterými se kultura uskutečňuje v průběhu historie. Z toho vyplývá, že ekonomie -- vnikla-li opravdu jako důsledek těchto změn -- je více než kterákoli jiná věda instrumentem kultury, vyžádaným nevyhnutelností historické situace, historického děje.

V neděli 10. července krátce před půlnocí neznámý pachatel zapálil dům v Rožmitále pod Třemšínem obývaný romskými rodinami Ferkových a Krištofových. Dosud neznámý pachatel založil požár tak, že polil okenice a dveře domu benzínem doneseným v plastové lahvi, kterou policisté po uhašení požáru, během kterého se nikomu nic nestalo, nalezli poblíž domu.

Podle mého názoru politici a jejich vyškolení mluvčí ve styku s veřejností se zpravidla vyjadřují jednotně a v souladu s příslušnými stranickými platformami. Kdo ale školí například policisty, jejích mluvčí, mluvčí všeobecně, státní úředníky, operátory apod.? Oni také s veřejností vesměs mluví neosobním a jakoby umělým jazykem. Mám pocit, že  pokud někdo stojí o důvěru lidí, měl by mluvit jako oni.

"To samozřejmě neplatí pro rizikové a závadové skupiny osob. V součinnostních vztazích by měl být proto akcentován požadavek na odstranění rizikových faktorů a vytipovat poznatky vedoucí ke snížení jejich nápadu trestné činnosti".

Rozumíte tomu?

Pane Čulíku, jste jistě dnes šťastný, že v těchto dnech nikdo z Vaší rodiny nejel v Londýně tím "správným" metrem. Možná právě proto stále uveřejňujete na svých stránkách pod falešným heslem "padni komu padni" (ve skutečnosti pod heslem "Nechť je slyšena i druhá strana", pozn. red.) šílenou propagandu teroristů. Opravdu jste tak naivní a myslíte, že tyto příspěvky vedou něčemu jinému než k podněcování nenávisti? Myslím, že právě takovéto články "vychovávají" teroristy. Ale těch pár dolarů se hodí..., míní Karel Pohorský.

Odpovídáme: Vždycky je užitečné vědět, co si myslí "druhá strana". Právě proto publikujeme i informace hnutí iráckého odporu. Potlačovat názory druhé - či jiné - strany by mělo smysl pouze tehdy, kdybychom se snažili vnucovat čtenářům jediný správný postoj ke světu a očekávali, že se čtenáři "demonstrativně přihlásí" k tomu, co publikujeme. To neděláme. Jak napsal ve své nedávné knížce známý britský reportér John Simpson:

Již jsme si zvykli na to, že Světová obchodní organizace neustále snižuje své cíle ohledně výsledků současného kola mnohostranných obchodních negociací. I když po neúspěšné konferenci v Mexiku trvalo relativně dlouho, než organizace začala vyvíjet nějakou podstatnější aktivitu, zdálo se, že členové jsou rozhodnuti po úspěšné shodě na rámci jednání v červenci minulého roku věnovat všechny své síly zdárnému dokončení tohoto kola, byť s určitým zpožděním.

Nepovedlo se.

Muslimští obyvatelé severoanglického města Leeds jsou šokováni, že osobami, podezřívanými z násilných útoků na londýnskou veřejnou dopravu z minulého čtvrtka, byli místní mladíci. Všichni je dobře znali a nikdo si o nich nemyslel, že by to mohli být extremisté. Například dvaadvacetiletý britský mladík asijského původu Shehzad Tanweer, jeden ze čtyř mužů, kteří při londýnských útocích zahynuli, velmi rád hrál v místním parku se svými přáteli onu snad nejangličtější hru - kriket. Byl to sportovní mladý muž, který jezdil v mercedesu svého otce a měl v Leedsu mnoho přátel.

(Vyšlo ve čtvrtek v Lidových novinách)

Pomalu, ale jistě roste odpor proti představě Západu, že je předurčen, aby vedl svět. O slovo se hlásí také Afrika, Asie i Rusko.

Patří ke koloritu summitů G-8, že je provázejí pouliční protesty, které někdy vyústí v násilí. Vůbec poprvé však došlo v době konání summitu k teroristickému útoku, který si vyžádal desítky mrtvých. Otázka je, zda tomu tak bylo naposled. Nejde pouze o to, zda budou také příští summit G-8, který má projednávat příští rok v Petrohradě otázky energetické bezpečnosti, demografie a vzdělávání, doprovázet výbuchy bomb. Mnohem důležitější je, zda summity G-8 v sobě nemají zakódovánu přitažlivost k takovémuto násilí.

I když lze jednání summitu G-8 ve skotském Gleneagles pokládat v diplomaticko-sociální rovině za úspěšné, tato schůzka symbolizovala pouze jeden pól světa. Sešly se tu nejbohatší či nejmocnější státy.

Posílám tento dopis britským lidem a zvláště obyvatelům Londýna. Celé hodiny jste prožívali chvíle zoufalé úzkosti a hrůzy. Během těch hodin jste ztratili člena své rodiny nebo přítele a my bychom Vám ve vší úctě chtěli říci, že se rovněž rmoutíme, když končí lidské životy. Nelze ani vypovědět, jak moc nás bolí, když vidíme zoufalství a žal na tváři druhého člověka. My jsme takovou situaci prožili -- a stále každý den prožíváme -- protože Vaše země a Spojené státy vytvořily alianci k útoku na Irák.

Premiér Vaší země Tony Blair řekl, že ti, kdo výbuchy připravili, tak učinili ve jménu islámu. Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová označila exploze za akt terorismu. Rada bezpečnosti OSN se sešla a událost jednomyslně odsoudila.

Ráda bych se Vás zeptala, svobodní britští lidé, dovolte mi otázku: V čím jménu byla na naši zem 12 let uvalena blokáda? V čím jménu byla naše města bombardována mezinárodně zakázanými zbraněmi? V čím jménu britská armáda zabíjí a mučí Iráčany? Bylo to Vaším jménem.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Po koncertech ve světových metropolích majícími za úkol upozornit na bídu v Africe byly stránky novin po několik dní zaplněny nadějnými i skeptickými články zamýšlejícími se nad způsobem, jak odstranit chudobu ve světovém měřítku. Tyto články byly nahrazeny eufórií nad volbou Londýna jakožto příštího olympijského města, ale tato eufórie byla rychle vystřídána úvahami, proč právě v tomto městě došlo k teroristickým útokům.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Novinářská práce je životně důležitou součástí celonárodní reakce na terorismus: informovat poctivě a přesně o tom, co se stalo, a poskytnout lidem znalosti k tomu, aby pochopili svět, v němž žijí, napsal šéf zpravodajství televize BBC Roger Mosey v deníku Guardian a pokračoval:

V Olympii v Řecku hovořil o životě v současné Bosně s politologem Damirem Kapidžičem Jan Čulík.

Obvyklá cesta nějakého dopisu, který obden vyndávám ze schránky, je následující: Dopis dám našim tříletým dvojčatům. Obálku většinou popadne hbitější Daniel, a provázen Davidem, spustí, že jede, jede, poštovský panáček...Oba dva poštovského panáčka ještě párkrát přezpívají stereo a pak dopis jako předají. Na dopis z úterka by se ale písnička o poštovském panáčkovi moc nehodila. Obálka bez razítka, bez známky, doručená tedy ne poštovským, ale nějakým tajemným panáčkem osobně, ještě k tomu za uzamčené dveře našeho domu, na obálce natištěné jen mé jméno a bydliště... V obálce text, snad pravý, od Jakuba Patočky, adresovaný zřejmě spolupracovníkům z Hnutí Duha. Jinak nic.

Velmi jsem se podivil. Patřím totiž k té páté koloně ve Straně zelených, která v zájmu Bezpečnostní informační služby, americké probushovské agentury US AID, dodnes aktivní Státní bezpečnosti, Českých energetických závodů, trockistických struktur, Ivana Breziny, či konkurenčních velkých stran již delší dobu rozvrací stranu zevnitř, jak občas píší někteří stoupenci Jakuba Patočky a Jana Beránka.

Dá se předpokládat, že naprostá většina lidí by na uvedenou otázku odpověděla jednoznačně: samozřejmě že to byl hrdina, vždyť pro svoji pravdu neváhal obětovat život. Neúnavně kritizoval zlořády v tehdejší církvi a ta ho proto nakonec odsoudila k trestu smrti, poněvadž jeho čisté křesťanství nemohla strpět.

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.