"...Izrael se vehementně dožaduje odzbrojení militantních skupin jako je Hamás a Žihád..."

Povinnost rozpustit a odzbrojit teroristické skupiny (pro pisatelku navenek pouze militanti, uvnitř nejspíš hrdinové svaté války) ukládá palestinské straně hned první bod tzv. "cestovní mapy", kterou si nevymyslel Izrael. Ta mu byla víceméně vnucena přes jeho přesvědčení, že to stejně nemůže fungovat. A také nefungovalo. Ten plán musel ztroskotat, protože cílem Arabské ligy není palestinský stát vedle Izraele, nýbrž místo Izraele. Arafat pro realizaci tohoto plánu nejen nehnul prstem, ale naopak udělal vše pro jeho zmaření. Stejně jako zmařil dohodu v Camp Davidu i v Oslo. Na rozdíl od Šarona, který propustil stovky palestinských vězňů, ač to od něj "cestovní mapa" vůbec nežádala. Jeden z nich o dva měsíce později spáchal atentát ve vesnici Negohotu, kde vystřílel zásobník na rodinu u sváteční večeře. Mezi obětmi bylo i sedmiměsíční nemluvně. Ta zeď, co Arabům a paní Malé tak leží v žaludku, představuje poslední, dost zoufalý a nesmírně nákladný pokus Izraele, jak si udržet muslimské hromadné vrahy od těla nekrvavou cestou. Jinak mu totiž nezbývá než ty šílence bezebytku vyhladit.

Dokonalý historický obraz nabízí čtenářům J. Malá v následujících větách:

"Valné shromáždění schválilo 29.11.1947 rezoluci č.181, kde se rozhodlo o vytvoření dvou států. Palestina byla rozdělená na dvě části, arabskou a židovskou... Vzápětí nato vkročily do akce dobře vyškolené židovské teroristické skupiny... Ben Gurion chtěl mít čistý rasový stát, a proto začaly masakry arabského obyvatelstva..."

Tady se člověku nechce věřit vlastním očím. Skutečnost, která ani pisatelce nemůže být neznámá, je taková, že to byli naopak židé, kdo byl na britském mandátním území předmětem masakrů a internačních táborů. Výstřelky jako Deir Jasín to samozřejmě neomlouvá, ale toto bylo prostě pokračování nacistické genocidy za horlivého povzbuzování jeruzalémského muftího, Hitlerova obdivovatele Hádž Amína. A co vyhlášení války Izraeli pěti sousedními státy bezprostředně po deklaraci samostatnosti? O tom paní Malá cudně mlčí. Se třemi z nich válečný stav dosud neskončil. Izrael je tedy stále ještě ve válce, kterou mu vyhlásili Arabové, ve válce o své přežití. Ostřelování galilejských vesnic z Libanonu a negevských z Gazy je téměř na denním pořádku, o desítkách včas zmařených bombových atentátů ani nemluvě. Muslimští fanatikové si umí představit jediný mír: hřbitov posetý židovskými náhrobky. Anebo totální kapitulaci Izraele. O ničem jiném vyjednávat jednat nebudou, proto se s nimi jednat nedá, jedině je bezpečně oplotit nebo vyhubit. Humánnější se mi zdá přece jenom ten plot.

"Jásir Arafat ... je od roku 1994 zvoleným prezidentem Palestinské samosprávy." Jen pro zajímavost: netušíte někdo, jak dlouhé je volební období palestinského prezidenta?

"Každý terorismus je odsouzeníhodný, izraelský je o to horší, protože se jedná o státní politiku". Věta jako vystřižená z Arafatových licoměrných prohlášení pro západní novináře. V první větě odsoudí terorismus obecně, v druhé konkrétně izraelský. Konkrétně arabský nikdy. To jsou přece hrdinové, bojovníci za svobodu, svatí mučedníci.

"Ve jménu boje proti terorismu Izrael neustále zabíjí bezbranné palestinské civilisty." Inu, jak se to vezme. Taky by se dalo říct, že jim pomáhá do ráje, do kterého se někteří nedočkavci sami spěchají odpálit desetikilogramovou náloží. Ale nabízí se tu jiná logika: kdyby nebylo palestinských teroristů, mohla by izraelská posádka mastit mariáš v kasárnách a nevinní palestinští civilisté by se neměli čeho obávat. Neměli by tedy už sami jednou zakroutit krk těm nenapravitelným hecířům "svaté války"?

"Zatímco izraelská mládež se bezstarostně baví a relaxuje na diskotékách, v restauracích a kavárnách, Palestinci musejí polykat ponížení a hněv, zbaveni všech práv a lidské důstojnosti. Proto tam prolévají svou krev sebevražednými útoky." Člověk by nad nimi musel opravdu plakat, kdyby to nebyla hlavně cizí krev, kterou tak obětavě po hektolitrech prolévají.

"Na objednávku Evropské komise Galupův ústav provedl průzkum veřejného mínění, ze kterého vyplývá, že 59% respondentů pokládá Izrael za největší hrozbu pro světový mír."

Za všechno zlo už zase můžou ti zatracení Židi. Nepřipomíná vám to něco? Dokud neměli svůj stát a svou armádu, bylo s nimi snadné pořízení, stačilo postavit pár táborů a krematorií. Ten stát a ta armáda se jim neměly dovolit!

Závěrem bych paní Malé chtěl doporučit, aby méně četla Mein Kampf, Protokoly siónských mudrců a Maruana Bisharu a přečetla si pro změnu třeba Starý zákon, aby nemusela blábolit nesmysly o "původních obyvatelích" Palestiny. Nebo z novější historie boje o obnovení židovského státu naprosto nestranné dokumentární dílo L. Collinse a D. Lapierre "Ó Jeruzaléme".