Tím prvním turistou je Jiří Šmiták, jehož případ zde shrnuji a doplňuji o informace, které se v českém tisku ještě neobjevily. Šmiták, v trekkařské a horolezecké komunitě známý pod přezdívkou Jurin, byl českým velvyslanectvím v Chile před médii prezentován jako velký milovník a znalec přírody. Ale jak tomu věřit, když podle vlastního přiznání tábořil v přírodní rezervaci mimo kemp, což je tam přísně zakázáno právě proto, aby se příroda ochránila? Navíc používal otevřený oheň uprostřed vyprahlého porostu za větrného počasí - chyba, jaké by se nedopustil snad ani ten nejpitomější skautík školního věku. Stačila pak obyčejná nešikovnost, převrhl se mu benzínový vařič a neštěstí bylo hotovo. Oheň se začal šířit takovou rychlostí, že mohl už jen bezmocně hledět na to, co nechtěně způsobil.

Místo této nešťastné události, chilský národní park Las Torres del Paine, je přírodní rezervace pod ochranou Fondu biosféry UNESCO, v níž se nacházejí vzácné přírodní druhy jak flóry, tak i fauny. Část vypáleného území pokrýval původní patagonský prales, jehož zbytky jsou předmětem Úmluvy o biologické rozmanitosti - Convention on Biological Diversity (1992). Šmitákův čin měl a dosud má dalekosáhlé důsledky, protože po týdnu se požár rozšířil již na ploše přesahující 14 tisíc hektarů a ohrožuje nejenom přírodní druhy obývající toto území, ale i ekonomickou prosperitu celého kraje závislého na turistickém ruchu generovaném dotyčným národním parkem.

Velkým problémem jsou silné větry, jejichž směr se co chvíli mění, které v těchto dnech vanou v oblasti. Následkem toho se dost dobře nedaří omezit požár na stávající plochu a oheň se dle chilského deníku El Mercurio šíří k severovýchodu. Do boje proti zničujícímu živlu se již zapojilo přes tisíc požárníků a dobrovolníků a už jsou nasazena i letadla. Podle chilských úřadů bude trvat pouhý odhad vzniklých škod 2 až 4 měsíce, ale již dnes je jasné, že vzhledem k závažnému poškození místního vzácného biotopu budou tyto škody nenahraditelné.

V Chile tento případ vyvolal velké pobouření veřejnosti, protože nezodpovědný český trekkař, který za tuto obrovskou škodu na přírodním bohatství naší planety může, byl odsouzený podle platných chilských zákonů pouze ke směšně nízké pokutě ve výši 210 amerických dolarů. Podle informací v chilském tisku se česká vláda nabídla, že pomůže napravit škody způsobené naším občanem, ale neuvedla jakým způsobem ani v jakém rozsahu. V každém případě se jméno českého turisty Šmitáka stalo mezinárodně známým, jen v Googlu je na něj více než stovka odkazů v mnoha světových i nesvětových jazycích včetně vietnamštiny.

Můžeme tedy pouze konstatovat, že jsme si ve světě zase utrhli parádní ostudu. Vždyť to není poprvé, co se čeští turisté předstírající lásku k přírodě a její bůhvíjakou znalost dopouštějí činů, nad nimiž i laikovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Nedávný případ dvou českých milovníků exotických květin, kteří na Novém Zélandu ukradli zákonem chráněné druhy orchidejí a pak se je pokusili propašovat do České republiky, snad ani není možné komentovat společensky přijatelnými výrazy.

V takovém kontextu potom slušného občana potěší zpráva z 24. února 2005 informující o činu, kterého se v Bratislavě dopustili dva mladí čeští turisté. Při projevu George W. Bushe, prezidenta Svatých států amerických, našli odvahu dát najevo názor velké části naší mládeže a veřejně spálili americkou vlajku na protest proti válce v Iráku. Mladí lidé v Česku tím dali najevo, že nejsou jen poslušným pudlíkem tancujícím podle amerických not, jako jejich vláda. Vyjádřili tak, že podobně jako ostatní civilizovaní Evropané zastávající hodnoty lidskosti a ctící lidská práva ani oni nemíní podpořit válku vyvolanou hrstkou neokonzervativních šílenců, kteří dnes vládnou v nejmocnější zemi světa.

Skutečnost, že u jednoho z výše zmíněných mladých lidí se nalezla "suchá rostlinná hmota", již slovenská policie později identifikovala jako konopí, je jen důkazem, že hulení naši mládež rozhodně nepřipravilo o soudnost a že se naši mladí lidé nenechají zmást řiťolezeckou propagandou našich mainstreamových médií. A všem obstarožním kritikům dnešní mládeže bych doporučila, aby raději mlčeli a v duchu těm dvěma poděkovali, protože právě v takových mladých lidech je naděje, že se této zemi podaří vybřednout z marasmu, jehož jsme v posledních týdnech svědkem.

Stávající politická garda je beznadějně zkorumpovaná, od mladých politiků až po ty v důchodovém věku, a naši politickou scénu již může zachránit jen příchod nové generace nespojené se sekretariáty parlamentních politických stran. V české politice zoufale chybí mladí lidé, kteří již vědí, zač je toho v životě loket, a uznávají přitom jiné hodnoty než ty nabízené konzumním způsobem života. Příchod takových nových mladých politiků by pak měli ocenit především sociálně slabí občané a důchodci, protože reformy připravované současnou vládní i opoziční garniturou politiků jim v žádném případě nepřinesou nic dobrého.

Nedělám si iluze o tom, jak negativně na naši širokou veřejnost asi zapůsobila informace o nálezu konopí u českého demonstranta v Bratislavě. Po vzoru USA a na rozdíl od většiny západoevropských zemí a dokonce i Ruska (tam je konopí pro osobní potřebu již dekriminalizované) postihuje česká legislativa držení tzv. konopných drog nesmyslně represivním zákonem prosazeným KDU-ČSL. Jedná se o tzv. Severův zákon z dílny dalšího "odborníka" na drogovou problematiku, jimiž tato strana disponuje v opravdu překvapující míře. Na rozdíl od legislativy většiny civilizovaných zemí tento Severův zákon nečiní rozdíl mezi postihem konopí a heroinu. Inspiruje se v metodách protidrogového boje země, v níž se 50% osazenstva věznic provinilo jen prostým držením několika gramů marihuany a která je notoricky známá tím, že sama svůj problém s drogami není schopná inteligentně vyřešit. Není tedy divu, že pod vlivem takto odborně nepodložené a lživé propagandy starší generace odsuzuje marihuanu jako něco strašně nebezpečného. Jenže tak činí, aniž by vlastně věděli, jaká je to dokonce i pro ně užitečná rostlina.

Konopí je účinný přírodní lék, který ulevuje v případě mnoha nemocí -- příkladem budiž třeba astma, zelený zákal nebo roztroušená skleróza -- a osvědčilo se i proti mnohým chorobám a obtížím spojeným se stářím. Mnozí lidé v důchodovém věku to již začínají chápat a čím dál tím více starších lidí nejen v České republice se dnes léčí touto bylinou v podobě mastí nebo koupelí ze spařeného listí zmírňujících bolesti kloubů. Konopí pro léčení svých nemocí si dokáží vypěstovat doma za oknem nebo na zahrádce, nebo jim je dokonce někdy pěstují vnoučata. Jsou spokojeni, že ušetří za drahé léky, které mají navíc často i velmi nepříznivé vedlejší účinky na jiné orgány nebo jsou návykové podobně jako tvrdé drogy. A vzhledem k tomu, že většina lidí v důchodovém věku v České republice není nijak zvlášť dobře finančně zajištěná, tak by podobnou možnost levné léčby zajisté ocenili i mnozí další.

Jenže situace u nás je taková, že většina lidí ani netuší, že ta zlá čarodějka marihuána je také léčivá bylina. Na rozdíl od Kanady a mnoha evropských zemí totiž u nás není povolené ani užívání konopí pro léčebné účely, takže nedochází k veřejné diskusi o jeho léčebných vlastnostech, jejichž znalost zůstává omezena na relativně úzkou skupinu odborníků a laických nadšenců. Pro starší lidi bývá navíc obtížné zjistit si o léčbě konopím informace, protože nejsou tak zběhlí jako ti mladší v používání internetu. Právě s tímto problémem by jim ale ti mladší mohli pomoci a pomohli by si tak i sami sobě, protože jakmile by jejich rodiče či prarodiče poznali, do jaké míry jim konopí pomáhá od bolestí kloubů, páteře, nespavosti a jiných obtíží, tak by i změnili svůj názor na tuto rostlinu a určitě by se stali tolerantnějšími i vůči jejímu rekreačnímu využití.