Demonstrantům se zatím podařilo svrhnout libanonskou prosyrskou vládu a zřejmě nepřestanou, dokud se jim nedostane toho, co chtějí - vlády nad vlastní zemí. Ovšem není jasné, zda demonstrace skutečně odrážejí vůli veškerého obyvatelstva, které je v Libanonu velmi etnicky i nábožensky rozrůzněné.

Jinde v regionu jsou změny na první pohled méně dramatické, ale přesto velmi významné. V Egyptě překvapil o víkendu Hosni Mubarak občany, když oznámil, že v letošních prezidentských volbách nebude kandidovat jen on, ale budou smět kandidovat i jiní. Jistrě je i nadále pochybné, zda budou volby v Egyptě skutečně svobodné a spravedlivé.

Stejně obtížné je uvěřit, že budou spravedlivé i letošní volby v Saúdské Arábii a zda Saúdská Arábie splní svůj slib, že se tentokrát budou voleb smět účastnit i ženy. Británie a USA jsou také potěšeny, že se Libye rozhodla přestat vyrábět zbraně hromadného ničení a že Írán nedávno přislíbil, že přestane obohacovat uran.

Velkým úspěchem pro Blaira je však především pokrok při jednání v konfliktu mezi Izraelci a Palestinci.

Nelze popírat, že americká invaze do Iráku změnila poměry v celém regionu.

Kompletní článek v angličtině ZDE