Policie na všechno nestačí, ale přece jsou zde lidé, kteří by mohli po straně pomoci. Nová liberální ontárijská vláda premiéra McGuintyho dostala nápad - zaměstnanci elektráren přece chodí odečítat elektroměry, a tedy vidí, kde se točí rychleji než jinde, a tak mají pěstitele marihuany jako na dlani. Stačí vydat zákon, který jim umožní takové spotřebitele odpojit od rozvodné sítě.

Poslankyně městské rady v Ottawě Jan Harderová označila tento nápad za naprosto pošetilý, protože by jednak vystavil zaměstnance elektráren zbytečnému nebezpečí, kdyby měli navíc zastávat úkoly policie, a kromě toho by se tím zlehčovala práce policie - proč zaměstnávat policisty, když mohou po straně jejich práci zastávat muži a ženy chodící dům od domu, kteří odečítají údaje na elektroměrech? Podle poslankyně Harderové nemají v popisu své práce úkol bojovat proti zločinu, ten má být vyhrazen policii.

Hlavní ontarijský státní prokurátor Monte Kwinter ale hodlá ještě letos na podzim prosadit vydání zákona, který dá každé elektrárně možnost, aby zrušila dodávku elektřiny do podezřelých domů i bytů, aniž by se takové podezření vůbec dostalo do rukou policie. Podle jeho názoru by se odečítání elektroměrů stalo novou formou neoficiální detektivní práce. Kwinter řekl, že má zodpovědnost za to, aby bylo podomácké pěstování marihuany zlikvidováno. Jestliže jsou elektrárny schopny zjistit zloděje elektřiny, kteří se napojují ilegálně na rozvodnou síť, mohou snadno zjistit i ty, kteří sice za elektřinu platí, ale spotřebovávají ji nějak příliš moc.

(Elektřiny prý ročně ukradou ilegální pěstitelé marihuany za téměř 80 milionů dolarů). Státní prokurátor dodal, že si všichni občané musí uvědomit, že jsou pěstírny marihuany řízeny nepřítomnými nájemníky a že ti lidé, kteří v takových domech žijí, jsou pouze personálem, který obsluhuje světla a pumpy. Ty domy nejsou jejich domovy, jsou to ilegální skleníky.

Mluvčí za společnost Hydro Ottawa prohlásila, že by musela společnost vyhodnotit situaci, kdyby měli být její zaměstnanci vystaveni nebezpečí a potom by se rozhodla, že se nového programu nezúčastní. Élise Proulxová zdůraznila, že jednou z priorit společnosti je bezpečnost práce zaměstnanců. Poslankyně Harderová se zeptala, co by měli měřiči elektřiny dělat v případech, že by se setkali s ozbrojenými opatrovníky marihuany. Kwinder ale opakoval, že chce vydat zákon co nejrychleji, aby se tím urychlill boj proti marihuaně: "Jedním z problémů, které má policie, je nutnost nejdřív získat povolení k domovní prohlídce. Kdyby místo policie pracovali měřiči elektřiny, nebylo by takového povolení třeba".

A potom poukázal na naše statky nejcennější, což jsou naše děti: "V mnoha těchto budovách žije neuvěřitelně mnoho dětí a ty jsou všechny vystaveny chemikáliím, které se při pěstování používají, elektřině a různým nástrahám proti vetřelcům".

Začátkem letošního roku se sešli zástupci bank, elektráren, pojišťoven a obchodníků s pozemky se zástupci bezpečnostních složek, aby projednali, jak společnými silami zlikvidovat marihuanový průmysl, který má jen v Ontáriu roční obrat přes miliardu dolarů. Paul Hamelin, prezident Ontarijské asociace policejních prezidentů, nabádal, aby se do boje zapojila celá společnost. V provincii je totiž velice mnoho pěstitelů nezákonného zboží a jejich činnost se nadále rozšiřuje.

Podle zprávy nazvané "Zelený příliv", vydané policejními prezidenty loni v prosinci, má marihuana vypěstovaná v rodinném domku průměrnou hodnotu 200 až 500 tisíc dolarů. Obvykle patří domek osobě, anebo je v pronájmu osoby, která je podezřelá ze styků s organizovaným zločinem. Jakmile se domek upraví pro pěstování, bývá najata laciná pracovní síla, nejčastěji přistěhovalec, aby na rostliny dohlížel a opatroval je.

To je situace, za které se k pěstování dostávají děti - jsou to početné rodiny opatrovníků rostlin. Loni v zimě našla policie v obci Richmond Hill šest dětí ve věku od 18 měsíců do 15 let, které spaly na nepovlečených matracích v domku, ve kterém se pěstovalo marihuany za 320 tisíc dolarů. Sousedi měli za to, že žije v domku 8-členná rodina.

Poměrně často se k problému užívání marihuany vyjadřují různí odborníci i laici. V předešlém příspěvku byla zmínka, že středoškolští studenti začínají dávat přednost marihuaně před alkoholem, ale alkohol je společensky přijatelný i když vede k mnoha smrtelným dopravním nehodám, kdežto marihuana je nezákonnou drogou. Ve způsobu konzumace se podobá tabáku, jenže ten je ještě stále společensky přijatelný, zatímco používání marihuany stíhá policie. V Kanadě se k původní zprávě vyjádřil Russell Barth: "Myslím si, že jedním z důvodů, proč studenti přecházejí na marihuanu, je problém opatřit si alkohol a tabák - prodavači tohoto zboží požadují předložení průkazu o věku zákazníka. Teenageři si ale mohou koupit marihuanu bez takového dokladu od svých spolužáků na hřištích i na školních dvorech. Jenže toto platilo o alkoholu v době prohibice. Jakmile byla zrušena a nad prodejem alkoholu byla vyhlášena státní nařízení, problém se podstatně zmenšil. Jestliže se dnes mládež ještě stále dostává k alkoholu a k tabáku, je to vina dospělých a nikoliv těch mladých.

Jiným důvodem může být okolnost, že se o marihuaně neříká mladým lidem pravda. Jsou pouze varováni, že se jedná o extremně nebezpečnou látku, jenže toto tvrzení není vědecky podložené. Mladí lidé se dovídají, že vláda uvažuje o dekriminalizaci marihuany, protože ta začíná být společensky přijatelná. A také se dovídají o některých lidech, pro něž platí výjimky, takže dostávají vládní licence, aby si mohli marihuanu opatřovat a usnadňovat si od následků epilepsie, roztroušené sklerózy a chronických bolestí. Studenti tedy vidí, že to s tou nebezpečností marihuany není tak zlé, jak se jim to líčí a že se vlastně asi jedná o medicinální bylinu".

Barth dodal, že jedním způsobem, jak snížit poptávku po marihuaně je legalizovat ji a potom kontrolovat její používání podle věku, jak se to děje s alkoholem a tabákem - čili by byla k mání jen pro občany, kteří dosáhli určitého věku. Rozhodně nefungují propagandistické akce pod hesly "Jednoduše řekněte 'Nechci'" ("Just Say No").

Na druhé straně víme o tom, že je pro policejní prezidenty boj proti marihuaně otázkou jejich existence. Kdyby jí nebylo, museli by si najít jinou nezákonnost, proti níž by mohli bojovat. V neposlední řadě máme na jihu paranoidního Velkého bratra, který vykonává na kanadskou vládu nátlak, aby zlikvidovala na svém území veškerou marihuanu, zejména proto, že se v Kanadě pěstuje skutečně prvotřídní surovina.