Ještě počátkem tohoto roku bylo cílem dohodnout se před letní přestávkou na textu, který by nenechal příliš mnoho nedořešených otázek v negociacích a mohl by být bez problémů přijat konferencí ministrů v prosinci 2006 v Hongkongu.

Tento cíl byl bez velké publicity změněn na tzv. první odhad, který mohl flexibilně skrýt téměř cokoli. Předpokládalo se však, že obsahem budou zprávy předsedů negociačních orgánů zachycující pokrok v jednáních, který -- po určitém doladění na podzim tohoto roku -- bude základem pro výstup ministerské konference. Zdá se však, že po krizi v jednáních, která se projevila plně v uplynulém týdnu a kterou se pokusili odblokovat ministři vybraných členů na tzv. malé konferenci ministrů v Číně tento týden, bude nezbytné dále snížit úroveň cílů hongkongské konference a možná i posunout závěr negociačního kola.

Politická vůle ministrů členských států Světové obchodní organizace, ke které opakovaně vyzýval generální ředitel organizace, doposud nestačila k tomu, aby posunula vpřed mnohostranná jednání, která již delší dobu naráží na slepé uličky. Ačkoli na všech setkáních nejvyšších představitelů vybraných členů WTO, tzv. miniministeriálech, jichž se od počátku tohoto roku uskutečnilo několik, ministři potvrzovali svůj závazek dokončit včas negociační kolo v souladu s mandátem z konference ministrů v Doha, nepodařilo se tyto proklamace přenést do konkrétních pokroku v jednáních a do výsledků.

Situace se dokonce vyhrotila natolik, že v prvním červencovém týdnu došlo k zablokování negociací o zemědělství. A protože zemědělství se potvrzuje opakovaně jako hlavní článek všech jednání, na mrtvém bodě se ocitly i další oblasti. Tento stav se odrazil i v nezvykle pesimistickém hodnocení generálního ředitele WTO na neformálním setkání s vedoucími delegací členů dne 8. července, kdy použil výrazy jako "negociace jsou v nesnázích", "dosažený pokrok je dalek toho být uspokojující", "převládá pocit frustrace". Přímo také varoval před selháním hongkongské konference, pokud zůstane příliš mnoho negociačních témat otevřených.

Generální ředitel své zhodnocení předložil po návratu ze summitu G8, jehož nasazení pro obchodní otázky a negociace WTO ocenil, avšak nevkládal do setkání s představiteli G8 a G5 (Čína, Mexiko,Indie, Brazílie a Jižní Afrika) a výstupu ze summitu k obchodním otázkám příliš velké konkrétní naděje. Závěrečná deklarace G8 ohledně obchodu nakonec potvrdila, že na ní nelze postavit úspěch současného kola negociací WTO. I když země G8 přislíbily podstatně snížit domácí a vývozní subvence narušující obchod, časové vymezení tohoto slibu ve smyslu "věrohodného data" příliš nadějné pro nejbližší období není. Uvedené datum by snad mohlo být konkretizováno na hongkongské konferenci, jak věří anglický ministerský předseda Blair, nebo by výsledku mohlo být dosaženo do roku 2010, jak prohlásil americký prezident Bush. Všechno je však příliš málo pro současné negociace, pokud ovšem nebudou prodlouženy až za naznačený časový limit.

Ještě minulý týden však alespoň teoreticky existovala možnost, že se ledy pohnou a dojde možná i na zázraky, a to v návaznosti na malou konferenci ministrů v čínském Dalianu, která proběhla 12. -- 13. července. Ovšem protože negociace ve WTO nejsou procházkou pohádkovou říší, ale světem tvrdých obchodní zájmů, zázraky se konají pouze velmi výjimečně. Ani ministři nejvýznamnějších členů WTO nepřispěli k překonání celkové skepse panující ohledně dosažení již dosti okleštěných červencových cílů, ačkoli se věnovali jenom pěti prioritním tématům negociací (zemědělství, průmyslové výrobky, služby, pravidla, rozvoj). Jediným konkrétním pozitivním výsledkem malé konference je shoda na tom, jakým způsobem lze překonat zablokovaná jednání o redukci zemědělských tarifů.

Zdálo by se, že klíčová slova "zemědělství" a "odblokování" jsou dostatečnou zárukou pozitivního pokroku, avšak je nutno mít na zřeteli, že se jedná pouze o jeden ze tří rozhodujících pilířů zemědělských jednání. Základem pro snížení tarifů v zemědělství by měl být návrh skupiny G20 (skupina rozvojových zemí, která se zformovala a nejvíce zviditelnila na konferenci v Mexiku v roce 2003 právě v souvislosti s požadavky a výhradami k zemědělským jednáním). Tento návrh spočívá v rozdělení tarifů pro zemědělský obchod na pět pásem pro rozvinuté země a na čtyři pásma pro rozvojové země. První pásmo pro vyspělé země je omezeno 20% zatížení dovozů, v posledním jsou dovozy zatížené více než 80%. Pásma pro rozvojové země jsou stanovena s hranicemi do 30%, 30 -- 80%, 80 -- 130% a nad 130%. V každém pásmu by mělo dojít k lineálnímu snížení s vyšším procentním snížením u pásem s vyššími tarify. Procentní snížení v jednotlivých pásmech bude předmětem dalšího vyjednávání, v každém případě však procentní snížení pro rozvojové země bude relativně malé -- nižší než jedna třetina snížení ve vyspělých zemích v ekvivalentních pásmech.

Obsahem návrhu G20 je také návrh na omezení tarifních špiček na maximálních 100% pro vyspělé země a na 150% pro rozvojové země. Pro citlivé výrobky by mělo být zajištěno nižší snížení tarifů, které by však mělo být kompenzováno zvýšením množstevních dovozních kvót. G20 také navrhuje odstranit speciální zemědělská ochranná opatření proti dovozním vlnám, liberalizovat obchod s tropickými produkty, řešit erozi preferencí a situaci nejméně vyspělých a nově přistoupivších zemí. Právě pro svou rozsáhlost ohledně jednotlivých aspektů zemědělských jednání se návrh i přes celkové převažující pozitivní přijetí stal předmětem řady výhrad. Jak se výhrady promítnou do jednání v Ženevě, ukáže již následující týden. Dalšími dvěma pilíři zemědělských jednání jsou domácí podpory a exportní subvence. Zvláště domácí podpory jsou zatím velkým problémem, zatímco ve vývozních subvencích je již téměř dohodnuta minimální struktura pro konečnou dohodu.

V dalších základních oblastech jednání, tj. v liberalizaci obchodu s průmyslovými výrobky a službami, ministři nenašli žádné východisko nebo alespoň cestu k přiblížení svých zájmů. Stav jednání o průmyslových tarifech charakterizoval předseda negociačního orgánu po intenzivních konzultacích minulý týden jako bezvýchodnou situaci, která platí pro všechny nejvýznamnější elementy jednání, zejména však pro vzorec, podle kterého by měly být tarify sníženy. To, že se tuto situaci nepodařilo odblokovat ani v Číně, kde ministři explicitně deklarovali rozdílný náhled na problém, vedlo nakonec ke zrušení oznámených jednání o obchodu s průmyslovým zbožím v příštím týdnu v Ženevě.

Ani obchod službami není oblastí, ve které by členové svým dosavadním přístupem prokázali svůj zájem na liberalizaci obchodu. Všechny termíny, které byly stanoveny pro nabídky liberalizačních závazků, již byly několikrát překročeny, a přesto doposud není v jednáních angažováno dostatek členů (pouze jedna třetina). "Nedostatek" nabídek k závazkům neumožňuje efektivní a vyvážené jednání, neboť členové, kteří jsou ochotni své nabídnout rozumné tržní příležitosti, nenacházejí dostatečnou protiváhu v získání přístupu na trh ostatních zemí. V Číně se sice ministři shodli na tom, že je nutno zajistit dostatečné množství kvalitních nabídek na závazky (nový termín je rok 2006), avšak nedošli k závěru, jak toho konkrétně dosáhnout.

Závěrečná deklarace ze setkání ministrů v Číně samozřejmě potvrzuje jejich závazek dokončit jednání v roce 2006 a nezpochybnit cíle negociačního kola, zaměřeného na rozvojovou dimenzi. Na konci konference sice čínský ministr obchodu prohlásil, že se podařilo "vybudovat základní cestovní mapu do Hongkongu", avšak další byli mnohem méně nadšeni. Např. komisař EU pro obchod Mandelson neutrálně prohlásil, že nižší výsledky v červenci nesnižují ambice pro Hongkong. Ve svém pesimismu pokračoval i generální ředitel WTO, který na konci dvoudenního jednání vyjádřil "vážné znepokojení" nad stavem negociací.

Je naprosto jasné, že s přibližujícím se koncem července není WTO blíže svému záměru specifikovanému na začátku roku, tj. konturám dohody v každé negociační oblasti, která by zajistila vysokou míru úspěšnosti jednání v prosinci v Hongkongu. Zbývá jen odpovědět na otázku, jak malý pozitivní vývoj v jednáních bude ještě vydáván za úspěch a za správný směr k ukončení celého kola negociací, respektive, na jakou míru je nutno snížit očekávání od tohoto kola a jeho průběžných mezníků, aby bylo možno dosáhnout jeho splnění.

Autorka pracuje jako pracovnice Stálé mise ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě