Italské politické divadlo začalo. Po prohraných regionálních volbách a demisi koaličních partnerů nezbývá premiéru Silvio Berlusconimu nic jiného, než podat demisi. Doufá, že nová vláda vydrží do jarních voleb roku 2006.

úterý 19.00: Novým papežem v katolické církvi byl zvolen konzervativní kardinál, osmasedmesátiletý Němec Joseph Ratzinger. Přijal jméno Benedikt XVI.

Jon Snow, moderátor Chanell Four News, úterý 19.05: Spojíme se nyní živě s naším reportérem Jonathanem Millerem vysoko nad Svatopetrským náměstím. Jonathane, když jsme viděli detailní záběr tváře nového papeže, vypadalo to, že je velmi spokojen. Vypadal jako muž, který dosáhl svého. Poslední papež nechtěl být papežem. Tenhle chlap to, jak se zdá, strašně chtěl?

Široce se očekává, že Joseph Ratzinger, nově zvolený papež Benedikt XVI., jemuž bylo minulou sobotu 78 let, bude udržovat silně konzervativní linii Jana Pavla II., míní britský konzervativní deník Daily Telegraph a pokračuje:

Tento německý kardinál byl důvěrníkem papeže Jana Pavla II. a zuřil proti "chtivosti" a "samostatnosti" v římskokatolické církvi a odmítal veškeré pokusy církev zmodernizovat.

Ratzinger je zuřivý odpůrce liberálních katolíků. Odmítá svěcení žen na kněze, sňatky pro kněží, je proti homosexualitě a proti komunismu, který charakterizoval jako "ostudný". Nedávno se postavil proti přijetí Turecka do Evropské unie. Argumentoval, že vpustit tento převážně muslimský národ do Evropy by bylo "obrovskou chybou".

www.ratzingerfanclub.com (v současnosti přehlcená stránka)

Zdá se, že se kardinál Ratzinger utekl do konzervativní ortodoxie ze strachu před vizí anarchie, jakou zažil během studentských nepokojů a ze strachu před marxismem na Tubingenské univerzitě, kde v roce 1968 vyučoval stejně jako profesor Hans Kung. Na rozdíl od Ratzingera zůstal Kung liberálem, a proto mu odebrali právo na škole dál učit, píše britský pravostředový deník The Times a pokračuje:

Kardinál Ratzinger se narodil v Bavorsku jako syn protinacistického policisty. I když byl donucen být členem Hitlerjugend, nebyl nadšeným členem této organizace a poté, co byl s armádou vyslán do Maďarska, dezertoval a riskoval tak trest smrti. Zajali ho Spojenci. Po propuštění vstoupil do semináře.

Kardinálové zřejmě učinili zbabělé rozhodnutí - nebyli schopni udělat v konklávě dlouhodobou volbu. A tak se rozhodli pro to, co už je známé a jisté a pokračuje to z minula - a zřejmě očekávají krátkou vládu. Ovšem tím, že odložili řešení církevních problémů, je zřejmě jen prohloubili, míní Simon Bates v deníku Guardian.

Ta slova zahřměla jako hrom v bazilice svatého Petra. Kardinál Joseph Ratzinger promluvil ke shromáždění světových kardinálů pouhých několik hodin předtím, než se v pondělí izolovali od světa k volbě budoucího šéfa 1 miliardy katoliků. Rozhodl se, že bude tuto konklávu definovat.

"Pohybujeme se," prohlásil, "k diktatuře relativismu ... která neuznává nic určitého a zanechává jen vlastní ego a vlastní touhy jako konečné měřítko."

Moderní svět, trval na svém Ratzinger, skáče "od jednoho extrému k druhému: od marxismu k volnomyšlenkářství, od kolektivismu k radikálnímu individualismu, od ateismu k mlhavé náboženské mystice, od agnosticismu k synkretismu, a tak dál."

Byla to bojovná slova, píše americký list Washington Post a pokračuje:

Ratzinger, jako Němec, promluvil jménem konzervativní strany v kulturní válce, která je primárně zajímavá pro Evropu a pro Severní Ameriku.

Desetitisíce lidí nadšeně skandovaly: "Brava, Brava," když oznámil kardinál Jorge Medina Estévez: "Máme nového papeže." Avšak reakce byly otevřeně smíšené, když bylo oznámeno jména kardinála Ratzingera, píše americký list New York Times:

Někteří tleskali a jásali. Avšak stejný počet lidí stál mlčky a naslouchal. Menší počet lidí při projevu odešel z náměstí.

Pieta za zesnulého papeže netrvá dlouho, ani nemůže. Z povahy věci je nutné zachovat katolické církvi celistvost, zejména je-li ohrožována sekulárním světem a jeho relativizujícím konzumentstvím. Zatímco Benedikt XVI. se už představil městu i světu, v posledním čísle Literárních novin vyšel rozhovor s předním českým katolickým představitelem Tomášem Halíkem

Nedávný článek ke stejnému tématu ZDE

Ta Halíkova stať je sugestivní. Umí působivě varovat před pouze emočním vnímáním památky významného papeže poslední třetiny 20. století, Jana Pavla II.

Lidové noviny přinesly interview s Vlastimilem Košťálem ("Mé zvolení? Vidím to na osmdesát procent" LN, 15. 4. 2005). Ač interview o jeho kandidatuře na šéfa českého fotbalu zabírá celou stránku, o jeho minulosti v Rudém právu a později v německém tiskovém koncernu Passauer Neue Presse nelze nalézt ani jedno slovo. Jako ředitel Vydavatelství Rudého práva Košťál byl hlavní osobou v jeho zprivatizování po listopadu 1989. Přetvořil Vydavatelství Rudého práva na Vydavatelství Delta. Ve hře byla obrovská aktiva, vedle Rudého práva také několik tiskáren a sedm regionálních deníků.

V těchto dnech se volí nejenom nový papež, ale také nový předseda českomoravského fotbalového svazu. Zatímco první volba zajímá takřka celý svět, a to i tu ateistickou část, tak o tu druhou se zajímají pouze Češi, nejvíce asi fotbaloví příznivci.

Dohodu o nové vládě umožnil formální ústupek lidovců. To jim umožnilo, že získali obsah.

Bylo jen otázkou času, kdy se jednání o nové vládě vrátí do starých rámců. Tak jako loni po svržení Vladimíra Špidly. Už proto, že jednání sociálních demokratů neřídí lidé, ale dva stereotypy. Tím prvním je vize, že komunisté nedělají nic jiného, než po nocích připravují nový Vítězný únor. Takto se definuje pravé křídlo ČSSD.

U levého křídla pak zavládla představa, že za vše mohou lidovci.

Závidím lidem, kteří dokonale a soustředěně dokážou z papíru opisovat slova a čísla. Pracuju v podstatě jako novinář, ale klidně dokážu napsat a otisknout o skvělé univerzitní chatě v Malých Loděnicích, že je to "malá shnilá chata v loděnici." Ale pak slýchám ze sdělovacích prostředků pravdy, které souvisí s cítěním, a nestačím se divit.

Nesmrtelnost je starý lidský mindrák. Jakmile člověku dojde, že jednou zemře, logicky ho to musí naplnit nespokojeností: cože, něco tak skvělého, něco, do čeho jsem tolik investoval, co jsem naplnil vědomostmi a úžasnými myšlenkami, totiž já, to že má jít jen tak do prdele? To tedy ne! A tak se snažíme se nějak zvěčnit.

Před mnoha lety byl mým šéfem muž, který donutil dva své podřízené, muže a ženu, kteří právě ukončili svůj milostný vztah, aby pracovali na počítačích těsně vedle sebe. Udělal to čistě pro vlastní zábavu, vzpomíná úvodem svého článku o nové studii psychopatie mezi vedoucími pracovníky reportér listu Guardian Oliver James.

Nyní jsou konečně k dispozici důkazy, že vedoucí pracovníci se skutečně svou patologií odlišují od většiny z nás. Případové studie, které vypracovali psychologové, tvrdí, že "úspěšní psychopati" opravdu existují. Jsou většinou charakterizováni jako emocionálně zcela nevzrušené osoby s povrchním šarmem. Jsou to osoby, které jsou ochotny jiné lidi bez hranic zneužívat, aniž by pociťovaly jakékoliv výčitky. Od zločineckých psychopatů s narušenou osobností se odlišují jen tím, že si dávají pozor na to, aby dodržovaly zákony - jsou méně impulzivní.

Dosud byly takovéto případové studie většinou jen náhodné. Belinda Boardová a Katarina Fritzonová ze Surrey University se rozhodly prozkoumat, zda existují nějaké podobnosti mezi osobností podnikatelských manažerů, psychiatrických pacientů a hospitalizovaných pachatelů trestných činů. Výsledky, které byly zveřejněny minulý měsíc, jsou dost šokující.

Václav Moravec se rozhodl odejít ze svého nedělního diskusního pořadu v České televizi v důsledku nekorektnosti českých politiků, kteří nejsou schopni respektovat základní pravidla korektního vztahu novinář-politik. V posledních týdnech často odříkali účast v diskusích na poslední chvíli a politické partaje se snažily diktovat televizi, kterého politika do diskuse vyšlou.

Nejde o nic nového, píše Jan Čulík. Tento nátlak praktikují politické strany na české televizní stanice už léta, jak dokazuje tento článek Andrewa Stroehleina z 13. května 1998. Je nutno podotknout, že když v tomto článku Stroehlein, který tehdy pracoval v ČT, oznámil svůj úmysl toto vyděračství českých politiků a politických stran vůči České televizi zveřejňovat, byl velmi rychle z ČT propuštěn. (V současnosti pracuje - už léta - pro jednu mezinárodní novinářskou organizaci.)

Avšak je možné, že k všeobecnému dojmu, že "co politik, to svině", přispívají i cyničtí novináři? Diskusi k tomu v těchto dnech rozvířil renomovaný moderátor Channel Four News Jon Snow:

Dlouho mi něco nesedělo na publicistickém pořadu ČT Bez obalu (z dílny tandemu Šíma -- Čermák), tedy kromě samotné skladby politika - někdy sport. Je na něm podivné to, že tento pořad, respektive jeho názorovou šíři zajišťují jen samí novináři a navíc jsou to z velké části ti stejní (Neff, Mitrofanov, Komárek, Tomský, Slonková). Novináři dělají interwiev s jinými novináři o tom, jak vidí svět LN, MF, Právo a HN, což je v podstatě jen přenesení tisku na obrazovku. Je to něco jako rešerše - pouhý souhrn faktů o tom, jak někdo popsal problém - nikoli snaha jít do hloubi nějakého problému, ale jen soupis literatury k problému. Jedná se ale o literaturu dobře známou, tak proč ta snaha?

Místo aby tento pořad názorovou šíři vytvářel, tak ji naopak spíš zužuje na pár jedinců, kterým byl z nějaké veřejně neovlivnitelné moci svěřen dohled nad názorovým rozsahem společnosti.

Jan Matonoha: Bez obalu - Czech made: Arogance, ignorance a patronizace jako společenská strategie a kulturní kód?

Není pravda, že české knihovny mají právo zpoplatňovat přístup k internetu, píše v souvislosti s rozhovorem o "Knihovně v Ostravě Zdeněk Matušík:

Přečtěte si, prosím, pozorně, znění § 4 Knihovního zákona (viz na konci).

Z něho vyplývá, že knihovny by mohly zpoplatňovat přístup ke zdrojům, za něž musejí samy platit, dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) v souběhu s ustanovením §4 odst. 2 však nesmějí vybírat za "umožnění přístupu k vnějším informačním zdrojům, ke kterým má knihovna bezplatný přístup, pomocí telekomunikačního zařízení" - jinými slovy, nesmějí vybírat poplatky za poskytování přístupu ke zdrojům "volného Internetu", což je ovšem převažující část poptávky.

"Budeme mít novou knihovnu. Krásnou budovu v centru Ostravy. V létě útočiště před rozpáleným městem, v nocích studijní klid v podněcujícím prostředí volného výběru knih. Schůzky u nadýchaného cappuccina se světovým tiskem na stole budou příjemnou součástí dne, tak jak tomu bylo před sto lety. Znaven výstavou moderního umění usnu na lehátku a budu snít o knihovně, kde je každý vítán, třeba i bezdomovec. 'Knihovna už nebude pouze pultem, kde dostaneme vyžádaný komínek knížek a rychle pryč, ale pavilon inteligentní komunikace volného času' a zábavy."

Avšak, doslechl jsem se, že knihovna nebude v centru, nebude mít kavárnu, v létě tam nebude příjemně, v noci nebude otevřená, nebude spolupracovat s ostatními knihovnami, všechny knihy nebudou volně přístupné, zdřímnout nebude na čem, bez čtenářského průkazu se na knihy ani nepodíváme a o mediotéce si můžeme nechat zdát možná v příštím tisíciletí...

Nás v České republice možná stále vzrušuje, že kupodivu vládní krize sice dále trvá, ale jako kdyby se přitom nikoho valně netýkala. Vláda přece vládne (včetně uzavřeného obchodu s Telefónicou), bezpečnost vzduchu v ČR budou konečně strážit ode dneška --- 18. dubna 2005 --- moderní Gripeny (i když na leasing), důchodci nadále pobírají své penze ve stanovené výši, po českých silnicích si to stále sviští kamiony se zbožím (i když tranzit probíhá pod cenou), o sobotách a o nedělích jsou české super- a hypermarkety plné kupuchtivých zákazníků, nezaměstnaných má ČR zhruba 10 %, úspěšní uchazeči o gymnaziální apod. studium si dnes vypotí svůj další studijní postup, fotbaloví funkcionáři zakopali zatím do autu personální řešení krize důvěry ve svůj sport neúspěšnou volbou nového vedení, atd. Takže nic nového pod sluncem?

Česká republika vstoupila do šestnáctého roku své novodobé, demokratické historie. Demokratický systém České republiky se ale dostává do velmi nebezpečné krize. Obyvatelstvo ztrácí víru v demokratické instituce. Dlouhodobě klesá volební účast. Zatímco v roce 1990 při volbách do České národní rady byla volební účast 96.8%, v roce 1992 85.1%, v roce 1996 do Poslanecké sněmovny 76.1%, o dva roky později 74% a v roce 2002 již pouze 58.2%. Při volbách do jiných institucí bývá ještě dramaticky nižší.

Česko má velké problémy s korupcí, která prorůstá státní správou až na komunální úroveň. Podle zprávy Transparency Internacional z října roku 2004 je Česko ve vnímání korupce ze 133 zemí světa zařazeno až na 54. místě vedle Bulharska a Brazílie.

Politici jsou ze svých funkcí takřka nesesaditelní, zájem občanů, který není totožný se zájmem radnice je neuskutečnitelný. Obyvatelstvo rezignuje. Nabízí se hned několik otázek.

Zprávy o korupci a nekompetentnosti skrývají větší skandál: vznik dravé formy kapitalismu, založeného na katastrofách, který zneužívá zoufalství a strachu lidí, vzniklých v důsledku katastrofy k provádění radikálního sociálního a hospodářského inženýrství.

5. srpna 2004 založil americký Bílý dům Úřad pro koordinaci rekonstrukce a stabilizace. Šéfem tohoto úřadu se stal bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Carlos Pascual. Úkolem nového úřadu je vypracovat složité plány po "dobu po válce" pro až 25 zemí, které dosud vůbec ve válce nejsou. Podle Pascuala bude jeho úřad schopen zkoordinovat tři rozsáhlé operace znovuvybudování celé země zároveň ve třech částech světa, přitom každá taková operace bude trvat "pět až sedm let", píše Naomi Kleinová v americkém časopise The Nation a poznamenává: Je zcela správné, že vláda, která se věnuje neustále preventivní dekonstrukci má nyní permamentní úřad pro trvalou preventivní rekonstrukci.

Od ledna 2004 do března 2005 stoupl počet zhlédnutých stránek o 176 %.

Průměrný počet unikátních návštěvníků v říjnu 2004 byl v pracovní dny 5 735, v sobotu a v neděli 2 611. Počet návštěv za říjen 2004 byl 177 312, v pracovní dny 6 989, o víkendu pak 3 067 denně. Návštěvníci si za říjen 2004 zobrazili celkem 397 990 stránek, v pracovní den průměrně 16 290, v nepracovní den 5 591. 78% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -20 hod. Britské listy se podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,65%. Počet unikátních IP u Britských listů adres byl v říjnu 2004 49 715, u serveru ČTK/Neris České noviny tomu bylo 75 105, čili jen o 51% více.

Průměrný počet unikátních návštěvníků v březnu 2005 byl v pracovní dny 7 487, v sobotu a v neděli 3 506. Celkem navštívilo Britské listy v březnu 95 045 unikátních návštěvníků. Počet návštěv v témže období byl 250 669, v pracovní dny 9 399, o víkendu pak 4 345 denně. Návštěvníci si za březen tohoto roku zobrazili celkem 608 358 stránek, v pracovní den průměrně 23 477, v nepracovní den 8 548. V lednu 2004 tento ukazatel činil okolo 8 500 stránek v pracovní dny a okolo 3 200 stránek v nepracovní dny. 73% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -22 hod, což ukazuje na trvající vysoké procento čtenářů s profesionálním firemním připojením. Britské listy se v březnu 2005 podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,74%.

Britské listy připravují v podstatě dva lidé, zadarmo...

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.