Pákistánští činitelé uvádějí, že zřejmě tisíce lidí v sobotu zemřely při zemětřesení o síle 7,6 na Richterově stupnici, které také zasáhlo severní Indii a Afghánistán. Epicentrum bylo 80 km severovýchodně od Islamabádu. Vládnou obavy, že v nejvážněji postižené oblasti v severozápadní provincii v Pákistánu a v Kašmíru zahynulo nejméně 3000 osob. Zahynulo mj. prý i 400 dětí, kdy se v okrese Nasehra při zemětřesení rozpadly budovy dvou škol.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Český senát spáchal ve čtvrtek tvrdý prohřešek proti demokracii a zakázal "propagaci komunismu". Nijak ovšem slovo "komunismus" nedefinoval. Dolní komora parlamentu však pravděpodobně - naštěstí - tento stranickopolitický zmetek neschválí. "Zákon" je také zřejmě protiústavní.

Je to tvrdě nedemokratický čin, jímž se Česká republika vážně posunula směrem k protofašismu. Demokracie nemůže zakazovat žádné názory, natož slova! (Je to tak trochu jako v Číně, kde chatovací software firmy Microsoft reaguje, když napíšete slovo "demokracie" nebo výraz "lidská práva", varováním "TENTO VÝRAZ JE NEPŘÍPUSTNÝ!")

Jde o stranickopolitickou hříčku, právnicky jen těžko realizovatelnou. Budou od nynějška v ČR kriminalizováni všichni novináři, kteří třeba uspořádají v televizi politickou debatu o nových marxistických trendech v západní Evropě?

Zřejmě budeme muset, podobně jako při trapných pokusech českého státu kriminalizovat podporu Usámy bin Ladina v roce 2001, vystoupit na podporu "komunismu" a "fašismu", abychom dokázali, jak směšná je tato senátní iniciativa. [daleko horší je novela trestního zákona, která totéž - verbální trestné činy a trestné činy politické povahy, kriminalizuje ve větší šíři a daleko skrytěji - pozn. ŠOK]

Praxí prokázaným a nosným prinicipem, který definoval v USA soudce Brandeis už ve dvacátých letech dvacátého století, je, že verbální výroky lze kriminalizovat pouze tehdy, vedou-li k přímé násilné akci. (Povel: "Zab tohoto černocha!")

Pro protofašisty v českém Senátu mám drobnou informaci. Komunismus se odlišoval od demokracie tím, že se v něm směl chválit jen komunismus. Možná českým "demokratům" nedošlo, že demokracie se odlišuje od totality především tím, že se v ní smí odmítat i demokracie.

Demokracie není paternalistický systém, v němž nám tatíčkové z parlamentu rozkáží, co si smíme a nesmíme myslet a co smíme a nesmíme říkat.

V demokracii určují občané, jaké názory a postoje jsou nosné. Stoupající podporu pro KSČM, jakkoliv je pro mnohé politiky politováníhodná a jakkoliv je znervózňuje, asi neodstraní zákazem slova "komunismus"...

K tomu: Zdeněk Hrabica: Proč [spoluautor antikomunistické zákonné novely, senátor zvolený za stranu Zelených] Jaromír Štětina už nemiluje Sovětský svaz? ZDE

Toto slovo v současnosti už postupně odchází ze slovníku. Těžko vzpomenout, kdy jej v běžné mluvě bylo možno zaslechnout naposledy a přesto by se mohlo někomu hodit a dalo by se použít. Možná i ve dvou souvislostech. První je žabomyší, v té druhé jde o věc mimořádně vážnou, dotýkající se každého jednotlivce z těch šesti miliard okolo nás.

Není třeba dělat paniku, ale určitě je zapotřebí bít na poplach. A vzít ne nohy na ramena, ale rozum do hrsti. Jak se k tomu která země postaví? To bude pro každou vládu hmatatelný výsledek . I bez volebních kampaní.

Následující čtyři odstavce je možno přeskočit.

Nestudoval jsem nejnovější návrh zákona proti propagaci nacismu a komunismu, který putuje ze Senátu do Sněmovny, těžko dokážu tedy říci, zda je opravdu špatný nebo dobrý. Dovolím si jen pár obecných poznámek k myšlence jakéhokoli podobného zákona.

Článek Borise Cveka je typickou - elitářskou - ukázkou nedůvěry v demokracii a v soudnost lidí. Cvek se bojí, že by se "národ mohl zbláznit" a zase jednou hlasovat pro Hitlera, proto je mu to nutno trestními prostředky zakázat.

Troufám si říci, že se to tím nevyřeší. Odhlédněme na okamžik od toho, že dnešní cca 1 milion českých voličů pravděpodobně nepodporuje KSČM proto, že by vzývali Gottwaldovy a Stalinovy ideály - pokud se na podporu blíže nedefinovaného "komunismu" uvalí trestní stíhání, zaženete tyto lidi do ilegality, dáte jim aureolu mučedníků a poskytnete jim stimul, aby "pracovali pro revoluci" - protože se - právem - budou cítit utlačovaní a ukřivdění.

Cvekův návrh, že "určité myšlenky se musejí kriminalizovat", vychází z nedůvěry v soudnost občanova myšlení - důvěra v jeho soudnost je však ovšem základní podmínkou demokracie. Zakazujte si myšlenky, nenazývejte se však demokraty. Cvek si myslí, že demokratické rozhodování by mělo být nahrazeno diktátem elit. Možná má pravdu, to já nevím - nebyla by to však už demokracie.

Souhlasím s Cvekovým názorem, že česká - i každá - společnost potřebuje otevřenou a hlubokou diskusi o nejrůznějších aspektech současné politiky i morálky, včetně komunistické minulosti, a to, řekl bych, zejména za normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech - chování českého národa v této době dosud zůstává tabu. S kriminalizací názorů či slov to však nemá nic společného.

Mohu jen opakovat, že v demokracii smí být trestně stíhatelná pouze přímá výzva k násilí.

Zpráva ČTK, reagující na nejistotu uživatelů multimediálních počítačů ohledně platby koncesionářských poplatků, uvádí mimo slov Martina Krafla i citaci odpovědi mluvčího Českého rozhlasu Ladislava Pavlíka. Bohužel jsou to slova zmatených laiků. Je ostudou ČTK, že novináři nebyli schopni nejen logicky uvažovat, ale ani konfrontovat názor mluvčích s názorem kteréhokoliv právníka...

Krafl, který reagoval za Českou televizi, ani Pavlík hovořící za Český rozhlas si nejspíš nepřečetli zákon 348/2005 Sb., který je účinný už od 13. září 2005. Povinnost platit koncesionářské poplatky dle tohoto předpisu přitom vznikla od 1. října 2005 - tedy před týdnem. A vznikla všem, kteří vlastní zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového či televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu.

Mezinárodní úřad pro atomovou energii a jeho generální ředitel Mohamed ElBaradei dostali Nobelovu cenu míru za rok 2005. Cena byla udělena za jejich úsilí "bránit tomu, aby byla jaderná energie využívána pro vojenské účely" a zajistit bezpečnost jaderné energie.

El Baradei, 63 je egyptský právník, který stál v čele tohoto úřadu OSN pro kontrolu jaderného zbrojení, v době, kdy se snažil vyřešit krize v Iráku, v Severní Koreji a v Íránu. Pod jeho vedení se Mezinárodní úřad pro atomovou energii stal významným centrem v úsilí odzbrojit potenciálně jaderné režimy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Hierarchie římskokatolické církve vydala dokument, v němž sděluje věřícím, že některé části Bible nejsou pravdivé.

Chci reagovat na článek Britských listů -- "Katolická církev už nebere Bibli jako zdroj pravdy". Většina lidí nerozlišuje nějaké dělení církví například na katolickou církev a na evangelikální církve. Proto se dotklo i mě samotného konstatování z tohoto nadpisu.

Pokusím se vyjádřit k některým bodům, které mají mít omezenou platnost.

Pro křesťanskou víru je základním zjevením to, o čem svědčí Písmo svaté. V něm nalezneme zprávu o vzniku veškerenstva, o osobním vztahu transcendence k lidem, o jejich svévolném pádu a o vykoupení, které jim bylo nabídnuto. V Písmu tedy vidíme dějiny lidstva i kosmu v jejich vztahu k transcendenci. Ačkoli se Bůh zjevuje různým způsobem i mimo Písmo (Ř 2,14-15), křesťané všechna ostatní zjevení poměřují Zjevením, které je obsahem Písma svatého a v němž je podle prvotní církve obsažena jediná pravda o trasncedenci, jediné platné slovo trasncedence k lidem (J 3,31-36, Ř 2,16).

George Bush tvrdil, že má poslání od Pánaboha, když uskutečnil invaze do Afghánistánu a do Iráku. Svědčí o tom vysoký palestinský politik v rozhovoru, který bude vysílat BBC.

Mluvčí amerického prezidenta George Bushe Scott McClellan popřel, že by se Bush vyjádřil, že mu Bůh nařídil zaútočit na Afghánistán a na Irák. Zdůraznil, že toto tvrzení, které je obsaženo v novém dokumentárním filmu BBC, je "absurdní".

V tomto filmu svědčí bývalý palestinský ministr zahraničí Nabiul Shaath, že v roce 2003 Bush řekl palestinské delegace, že k němu promluvil Bůh a řekl: "Georgi, jdi, a bojuj proti těm teroristům v Afghánistánu" a také "Georgi, jdi a ukonči tyranii v Iráku."

McClellan se vyjádřil na tiskové konferenci v Bílém domě, že "je to absurdní. [Bush] nikdy nic takového neřekl." McClellan však přiznal, že nebyl na vrcholné izraelsko-palestinské schůzce v egyptském letovismu Sharm el-Sheikm v červnu 2003, kdy Bush údajně odhalil intenzivní míru svého náboženského zanícení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Itálie zůstává dodneška hluboce pověrčivou zemí a nedávno tam došlo k pozdvižení, když skupina vědců zpochybnila náboženský rituál v Neapoli, během něhož "zkapalňuje" uschlá krev světce, popraveného v roce 305 po Kr. Podle tradice chrání proměna krve svatého Gennara, uchovaná ve dvou ampulkách, město před katastrofami, jako jsou zemětřesení či výbuch sopky Vesuv.

Je-li něco vyřčeno v televizi nebo napsáno v novinách, ať už se jedná o blbost sebevětší, má to svou váhu. Velkolepý a úplně nahý žvást, který nemá žádnou faktickou ani jinou hodnotu, si vykračuje v průhledných mediálních šatičkách s hrdostí originální myšlenky. Podle zvláštního pravidla uveřejňovat jen takové blbosti, které odpovídají redakčnímu názoru, je tak rozpětí nabízených čerstvých hloupostí redukováno politickým nebo jiným zájmovým klíčem.

Mezi takové určitě patřil oslavný článek o fastfoodech jako o spasitelích českého národního závodního stravování. Zaslouží si jistě ještě několik vřelých historických připomenutí.

V Británii vznikl nový skandál kolem BBC. John Kampfner, šéfredaktor týdeníku New Statesman, vydal široce citovaný článek, v němž tvrdí, že Michal Grade, předseda Rady BBC, si přál, aby byl z BBC vyhozen známý a energický moderátor John Humphrys, klíčový novinář silně poslouchaného ranního publicistického pořadu rozhlasu BBC Radio Four Today, poté, co v jednom svém projevu na soukromé recepci "zesměšňoval" labouristické politiky. Tuto informaci přinesl deník Times, který je většinou proti BBC (jeho vlastníkem je magnát Rupert Murdoch, provozující konkurenční soukromou televizi Sky). (Když to vyšlo najevo, Humphrys byl uvnitř BBC ředitelstvím kritizován, ale sdělovací prostředky se za něho ostře postavily, tak BBC s kritikou umlkla.)

Generální ředitel BBC Mark Thompson v bezprecedentním emailu zaměstnancům BBC Kampfnerovo obvinění označil za lživé, Kampfner však při svém obvinění nadále stojí. V časopise New Statesman napsal Kampfner mimo jiné toto:

Protože si všímám, že se na stránkách Britských listů opakovaně, z různých hledisek, zmiňují spory o vznik života, mohlo by vaše čtenáře zajímat, že 22. 10. bude Kongresové centrum v Praze hostit konferenci "Darwin a design: Výzva pro vědu v 21. století".

Podrobnosti: http://www.darwinanddesign.org/ Pokud vím, je to v naší zemi poprvé, co existuje možnost vyslechnout argumenty oponující evoluční teorii v podání několika vědců, píše Jan Klika. Pořadatelem konference je křesťanská o.p.s. "Komenského institut v Praze", která si dle svých slov klade za cíl zprostředkování vzdělávacích kurzů a programů v ČR pro VŠ v duchu působení a filosofie Jana Ámose Komenského a plánuje umístění profesorů na IZV UK.

K tomu: "Evoluce nebo kreacionismus?" ZDE

Česká mediální veřejnost (novináři v jednotném šiku s dopisy čtenářů) odvedla standardní práci v úsilí odvrátit hrozící stávku soukromých lékařů. Hlavním aktérem, jak je již v tomto půlroce zvykem, se stal pochopitelně J. Paroubek; nelze si nevšimnout, že od něj veřejnost očekává rozhodnutí v každé krizi a Paroubek svoji roli hraje s očekávaným plným nasazením čerstvého zachránce národa.

Chtěl bych reagovat na příspěvek Daryny Martykanové o právech gayů a lesbiček, píše Jiří Foral. Přestože fakta v článku uvedené souhlasí, chtěl bych doplnit pár informací. Shodou okolností jsem minulý rok, právě v době projednávání zákona, ve Španělsku studoval a mnohokrát jsem četl v tisku zhruba tento názor:

A lukewarm balm brew, a bitterish smell of fennel oil,
pressed to an old antique object
cut from a green Egyptian diorite
by a femininely subtle and unknown palm -
a palm sprayed with a strong smell of carmine varnish before...
I made the most delicate nuances of colours,
led my hand to the subtlest moves,
tried harmonies of the deepest minor chords
and composed in the most dangerous clefs and signatures,
before I stepped into the realisation of my visions.

Karel Hlaváček v angličtině. Přeložila Maxi Parková.

Karel Hlaváček in English. Translated by Max Park.

V Praze 6. října 2006

Pane děkane, vážený pane Vacku,

dnes mi byl doručen Váš dopis, ve kterém mi odvoláváním na zákoník práce de facto vyhrožujete výpovědí, pokud od pondělka nezačnu učit na rusistice. Mluvíte o mém "odmítavém postoji k osobnímu projednání". Nuže, k tomu, co Vy nazýváte "osobním projednáváním" a co je ve skutečnosti jen nucením osamoceného člověka Vaším sehraným týmem, aby souhlasil s tím, o čem jste Vy předem rozhodl, jsem opravdu nepřišel. Mé důvody byly tyto:

Neuvěřitelně šikanózní paragrafy vypadly z dílny autorů připravované "protiteroristické" novely trestního zákoníku, kterou bude projednávat příští týden sněmovna.

Autoři novely by šmahem trestali odnětím svobody na jeden rok až pět let každého, kdo by vlastnil byť jed na krysy, a sami si pletou marihuanu s jedem (§ 261 - 264). V jiných paragrafech by zase potrestali vězením každého, komu vytuhne či se - třebas z nedbalosti - zaviruje počítač a v důseldku toho jeho zaměstnavatel přijde o jakkoliv cenná data. I když přijde o bezcenná data... Umožněním šikany nepohodlného zaměstnance zaměstnavatelem se diletantismus mnohých podnikových správců sítí nevyřeší. Bezpečnost se nezlepší, když zatajíme, že dveře mají zámek a kliku. Pokud stát zavře každého, kdo ví, jak klika vypadá, ocitáme se v zemi, kde já osobně nechci žít.

V dalších paragrafech zase chápou autoři velmi extenzivně pojem ohrožení utajované skutečnosti (§ 293), porušování tajemství dopravovaných zpráv (§ 157), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 158) či porušení důvěrnosti ústního projevu a jiného projevu osobní povahy (§ 159). Může se stát, že tato činnost ochromí veškerou investigativní žurnalistiku - a to i v případech, kdy zveřejnění jinak utajované skutečnosti je ve veřejném zájmu, neb například dokládá krytí neschopnosti či porušování zákona samotnými úředníky státu či politiky. Veřejný zájem a zvláštní práva novinářů ovšem novela trestního zákona vůbec neposuzuje a nebere v úvahu. Alespoň v Česku nebude moci nastat aféra Watergate. Zákon zato posuzuje "ohrožení společenské vážnosti" poškozených... Už tuším, proč se Stanislav Gross stal koncipientem v advokátní kanceláři, specializující se na trestní právo. Má se co učit.

A SVU Press Release

Czechs and Slovaks in America. By Miloslav Rechcigl, Jt. Boulder, CO: East European Monographs, 2005. 317 p. Distributed by Columbia University Press.

On the occasion of his 75th birthday, the Czechoslovak Society of Arts and Sciences (SVU) has just published a volume of selected writings of Miloslav Rechcigl, Jr., who is the Society's current President. It comprises general surveys, essays, reflections and personal insights of the author relating to the history and the contributions of Czech and Slovak immigrants in America and their descendants.

Rok 2005 bylo výtvarné umění v Praze ve znamení bienále. A jak z nadpisu vyplývá, nebylo jen jedno. Obyvatelé i návštěvníci hlavního města měli výjimečnou možnost během letního období shlédnout a seznámit se s aktuálními proudy ve výtvarném umění u nás i ve světě. Ale jak v takové záplavě "umění" neztratit přehled? Z hlediska systematiky je možné uplatnit časové a geografické hledisko.

Ve své recenzi na film Sin City ("Alibistická oslava zvrácenosti") jsem odsuzoval způsob, jakým je v něm oslavováno zvrácené násilí. Na jejím základě se v Jaromíru Kopečkovi hnuly vášně a pustil se do plamenné filipiky proti mému "divnému" názoru. Bohužel, jeho zbytečně osobně laděný útok těsně míjí cíl.

Minulý týden se v různých médiích dozvídali čtenáři o nejrůznějších okrajových událostech, které se odehrály na nedávném pardubickém sjezdu Strany zelených (SZ). Některé komentátory nesmírně zaujalo, že sjezd měl oproti předpokládanému programu osmihodinový časový skluz, že se někteří delegáti osobitým způsobem vyjadřovali k průběhu sjezdu apod. Alexandr Mitrofanov se v Právu v této souvislosti ptal, zda Zelení jsou skutečnou alternativou a Pavel Pečínka se v Rovnosti zamýšlel, zda jsou Zelení "v normálu". Rád bych oba komentátory, ale i další čtenáře ubezpečil, že Strana zelených (SZ) je "v normálu" a že na naší politické scéně představuje alternativu.

Praktičtí lékaři, podporovaní ostatními ambulantními lékaři a lékárníky, protestují proti politice vlády ve zdravotnictví. Selhala veškerá jednání s ministryní Emmerovou, takže nezbývá než stávkovat. Stávka je vlastně nesprávné označení, protože stávka je protestem zaměstnanců vůči zaměstnavateli nebo vládě. Dnešní protest je zvláštní tím, že se vzbouřili samotní zaměstnavatelé-podnikatelé. V Milovech, na setkání zástupců lékařů-praktiků, zaznělo varování před návratem socialistického zdravotnictví a dnešní postoj ministryně k soukromému sektoru byl dokonce přirovnáván k roku 1947.

Ve čtvrtek 6. října 2005 v dopoledních hodinách se právní výbor Evropského parlamentu zabýval případem poslance Vladimíra Železného - zda má či nemá být zbaven imunity v souvislosti s trestním stíháním, vedeným proti němu v České republice. Hlasování se opíralo jak o zprávy rakouské sociálně demokratické poslankyně Marie Bergerové, která byla zpravodajkou pro tento případ, tak o osobní slyšení Vladimíra Železného před právním výborem. Výsledek druhého slyšení, které proběhlo včera, byl pro pana poslance Železného spíše kontraproduktivní, neboť se mu nepodařilo členy výboru přesvědčit ve svůj prospěch.

Průzkumy veřejného mínění zjistily, co způsobuje, že se lidé cítí šťastní: manželství, domácí zvířata, kupodivu nikoliv děti. Nejšťastnější dobou života je mládí a stáří. Peníze nemají se štěstím příliš mnoho společného - od padesátých let se v Británii příjem lidí ztrojnásobil, pocit štěstí se tím vůbec nezvýšil. Pocit štěstí u osob, které vyhrají - v Británii - mnohamilionovou - loterii, se do roka vrací k normálu. Pocit štěstí je pravděpodobně geneticky definován - totožná dvojčata jsou obyčejně obdobným způsobem šťastná anebo naopak zdeprimovaná.

Těsně po listopadu 1989 byla tehdy ještě KSČ chápána jako integrální součást politického života a hlasy, které požadovaly její zákaz, byly okrajové. Heslo "nejsme jako oni", které vyjadřovalo odmítání snahy o další vlnu kádrování, bylo bez rozporu přijímáno téměř celou společností. V té době si ještě většina občanů uvědomovala svůj podíl na chodu minulého režimu.

Nevydrželo to dlouho. První politická garnitura vzešlá z voleb v roce 1990 zacházela s komunisty jako s loajální opozicí. Místa ve Federálním shromáždění i v České národní radě se obsazovala proporčně: na rozdíl od Slovenska měli komunisté zastoupení v předsednictvu obou zákonodárných sborů.

Férové zacházení s komunisty bylo pečlivě monitorováno zahraničními pozorovateli: podle zacházení s opozicí měřili politickou kulturu východních zemí. Kladli nám tehdy na srdce, že liberální demokracie nesmí ostrakizovat politické názory.

Odvysíláno na ČRo 6

Do Tonyho Blaira a Labour Party či New Labour je módne v poslednom čase sa navážať, najmä zo strany novinárov. Tento fakt spôsobila invázia do Iraku a okliešťovanie demokracie v rámci boja proti terorizmu. Zabúda sa na pôsobenie New Labour na domácej scéne, na politiku v oblastiach dotýkajúcich sa každodenných starostí občanov nielen v technickom slova zmysle, ale aj v duchovnom. Z tohto hľadiska stoja za povšimnutie prejavy Tonyho Blaira a Gordona Browna na konferencii Labour Party konanej minulý týždeň. Možno z nich rozpoznať, prečo je New Labour úspešná na rozdiel od sociálno-demokratických strán v kontinentálnej Európe.

Poučiť by sa mohla i ČSSD, ktorá s nijakými veľkými myšlienkami neprichádza, lpie skôr na minulosti, je konzervatívna. Svet je inde. Iniciatívu majú pravičiari.

Pod názvem A2 začaly tento týden vycházet "konkurenční" Literární noviny - pod vedením Libuše Bělunkové. Proztím vyšlo "nulté" číslo, dnes najdete na stáncích číslo první... Nejen "Rozhovor vašeho života" Davida Čeňka se španělským spisovatelem, básníkem, autorem divadelních her, filmovým režisérem a výtvarníkem Fernando Arrabalem dává tušit, že více než malichernými spory v jinak rozeštvané straně Zelených se bude nový týdeník věnovat kultuře - literatuře, filmu, divadlu. Snad se nové "literárky" vrátí k tomu, čeho si na nich předchozí generace vážily. Ambicí novináře jsou noviny, ne politika. Obsah novin je vždy víc než jejich název. Tak ať se týdeníku s krátkým názvem A2 daří co nejdelší dobu udržet odstup od hnědozelené minulosti... Ať se daří.

klikni kamkoliv

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V září 2005 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 12 866 Kč, příjem z reklamy byl 15 000 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 778.82 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.