Našli se už dokonce zdatní následovníci (Vilém Barák, Snaha zdeptat supermarkety, 29.9.; Paroubek má největší důvěru, 30.9. MFD), kteří se rozhodli pokračovat v boji za větrné mlýny se stejnou, ne-li větší kuráží, a se stejně otevřeným hledím. Je to dobrá zpráva pro média -- stále je ještě možné něčím šokovat, což je pro jejich výnosnou existenci nezbytné. Člověk prostě stále dokáže překračovat své hranice, jakýmkoliv směrem. Takže "Nedovolme socialistům deptat supermarkety!", soudruzi.

Každopádně, jak často člověk může být svědkem zcela seriózního rozhořčení nad tím, jak je u nás supermarketům ubližováno? Že je tato racionálními nástroji zkonstruovaná bezmyšlenka seriozní lze vyvodit tak, že byla zcela vážně sepsána seriozním jazykem a zcela seriózně posouzena redaktory seriózního deníku.

Zamysleme se tedy zcela seriozně, kde vůbec bere ten socialistický pohrobek ČOI tu drzost dovolávat se vlastní existence, notabene vměšovat se do interních záležitostí nějakého maloobchodního řetězce coby věrozvěsta společenského blaha? Jak je vůbec možné, že někdo kritizuje soukromou společnost a škodí tak jejímu vznešenému obchodovatelnému jménu? Jak perverzně prolhaný byl Karel Marx, když "stvořil mýtus o dělnících vykořisťovaných v manufakturách"...

"Komu tím prospějete?" ptá se odváženým hlasem publicista, aby ukázal na špinavé prsty socialismu, který se snaží dostat pod naši jinak pevně semknutou kapitalistickou jednotu a zprznit tak naši čest skrze potupu supermarketů.

K nějakému zhodnocení takového mediálního výstupu se nelze vyjadřovat bez patřičné názorové opory stejného formátu. Jsou totiž i jiní publicisté, kteří mají díky své mediální váze možnost ejakulovat ty nejlepší výstupy vlastní mozkové činnosti přímo do éteru, navíc pravidelně. Jeden takový rád uvádí nejrůznější vtipná přirovnání, životní moudra a jiný hutný materiál vyplňující nemilou absenci něčeho autentického. I pravil tedy publicista, že volič by neměl od politické strany očekávat příliš, stejně jako žena od svého muže, protože si vlastně vůbec nebere za muže muže, nýbrž orangutana. V obou případech je prý důvodem k radosti každé přiblížení se úrovni homo sapiens, protože naše očekávání přece nemohou být přehnaná! Držme se tedy moudra jedné plnohodnotné tety a posuzujme stejně i tvorbu publicisty jako orangutaní. Každá výjimka nad rámec lesního muže z Bornea (ODS) nechť je po zásluze odměněna banánem a totéž platí i o jeho předchůdci. Ten by si měl ještě uvědomit, že bez Marxe by na tom dnes byl s gramotností možná právě jako orangutan, protože by musel trávit v práci povinně deset nebo dvanáct hodin od svých dětských let. Nemohl by tak praktikovat svou terapeutickou publicistiku.

Nakonec něco roztomilého i z televize. Je tomu už asi jedenáct, dvanáct dnů, co se v jednom pořadu na ČT, kde se baví publicisté s publicisty o tom, co už kdysi v týdnu jednou publikovali, zrovna řešila publicisticky svůdná otázka podobnosti volební situace v předvolební ČR a v povolebním Německu. Jeden zapřísáhlý nepřítel socialismu, který na vlastní kůži zkusil, jaké to je být svazákem, aby před tím mohl později ve stejném deníku varovat veřejnost, vyjádřil svůj seriózní a jistě i vážený názor na věc. Podle něj se sice bude chtít český premiér co nejvíce vpasovat do role před volbami mohutně finišujícího německého kolegy, ovšem nebude mít tolik charismatu a jeho osobnost zdaleka nebude toliko přesvědčivou.

Pomiňme první zásadní požadavek na pozici komentátora, tedy vnitřní integritu osobnosti. Doba je těžká, nepřehledná a hlubinné změny mohou zasáhnout nejen společnost, ale i novinářovo nitro. Druhý zásadní požadavek (ze dvou), tedy faktickou pravděpodobnost jinak opět originálního sdělení, pak pomiňme taky. V Německu by možná takový Jiří Paroubek nedokázal strhnout silná procenta voličů k podpoře ve volbách, ale v Čechách je situace trochu jiná. Zatímco u ostatních politiků popularita s nástupem do vládního předsednictví prudce klesá, u současného premiéra je tomu úplně naopak. Od května přes CzechTek podnes se zvýšila důvěra v něj o šestnáct procent, což popřelo všechny metafyzické zákony mediálního světa. Tak buďto je komentátor Němec, anebo tomu nechce věřit. To je ale podivné, psaly o tom i "jeho" noviny...